Čtyři vznešené pravdy

Print Friendly, PDF & Email

Bylo přednášeno 10. března 2002 v centru MABA.

Chtěla bych chvíli mluvit o Čtyřech vznešených pravdách, které jsou základnou veškerého Buddhova učení. Když rozumíme čtyřem vznešeným pravdám, pak když nasloucháme jakékoliv Dharma diskuzi, budeme vědět, jak její téma zapadá do obecného buddhistického rámce. Čtyři vznešené pravdy byly prvním učením, které Buddha vyložil po svém osvícení. Jde o velmi praktické učení, které platí v našich každodenních životech. Uvedu všechny čtyři a poté každou z nich vysvětlím.

Zaprvé, naše současná situace – život v cyklické existenci – je neuspokojivá. Zadruhé, naše neuspokojivé zkušenosti mají příčiny; existuje jejich původ. Zatřetí, existuje stav prostý těchto neuspokojivých situací, tj. nirvána nebo skutečné zaniknutí utrpení. A začtvrté, stezka vedoucí k zaniknutí utrpení.

Je zajímavé, že když Buddha vyučoval, začal mluvit o neuspokojivosti našeho současného stavu. Všichni víme, že v našich životech máme problémy. Víme, že ne všechno je úžasné a že věci jsou neuspokojivé. A tak se můžeme podivit, „Jak se to stalo, že jsem se dostal k Dharma diskuzi a poslouchám o utrpení?“

Existuje mnoho lidí, obzvláště Zápaďanů, kteří chtějí slyšet o světle a lásce. Říkají, „Nepovídej mi o utrpení, o bolesti. Nemluv o neuspokojivé povaze cyklické existence. Já chci slyšet o lásce, světle a blaženosti, něčem fantastickém a mimořádném.“

A statute of a standing buddha and the background is the face of a smiling buddha.
Skutečná duchovní praxe znamená porozumění sobě samým, porozumění situaci, ve které se nacházíme, porozumění potenciálu a tomu, jak můžeme vyléčit naše potíže. (Fotografie od Angela Marie Henriette)

Ale Buddha byl praktický. Řekl, „Dobře. Podíváme se do našich životů.“ Praktikování Dharmy není o únikové mentalitě. Nejde o to dostat se do nějakého odděleného stavu nebo mít špičkové zkušenosti, o kterých bychom mohli vyprávět svým kamarádům. Skutečná duchovní praxe znamená porozumění sobě samým, porozumění situaci, ve které se nacházíme, porozumění potenciálu a tomu, jak můžeme vyléčit naše potíže.

Když Buddha nastínil čtyři vznešené pravdy, hovořil o naší současné situaci a našem potenciálu.
První dvě vznešené pravdy – [1] neuspokojivé podmínky (Pravda o utrpení, světské zrození je strastiplné – poznámka překladatele) a [2] jejich příčiny – pracují s naším současným stavem. V posledních dvou vznešených pravdách – [3] ustání těchto neuspokojivých podmínek a [4] stezce vedoucí k tomuto ustání – se hovoří o obrovském lidském potenciálu.

Mnoho z nás žije na automat, bez většího přemýšlení o příčinách a následcích našich činů. Abychom pochopili náš potenciál, musíme náležitě pochopit, že žití na automat je skutečně neuspokojivý a udržuje nás v koloběhu problémů a utrpení. Například, zeptali jsme se někdy sami sebe, „Proč chodím do práce? Proč jím? Proč jsem se vdala nebo nevdala? Proč jdu ven s přáteli? Proč sis koupil nové auto?“ Zastavíme se opravdově a přemýšlíme o těchto věcech? A když to uděláme, zeptáme se někdy sami sebe, „Jsem šťastný? To, co dělám, je opravdu naplňující a smysluplné? Když se přiblížím k času smrti, podívám se zpět na svůj život a budu mít radost z toho, co jsem udělal nebo toho budu litovat?“

Často se takovými otázkami nezabýváme. Namísto toho, máme auto. Máme nový přehrávač videokazet. Máme tohle, máme tamto. A tak si myslíme, že v našem životě je všechno úžasné. Je to tak? Ne! Tak proč takové věci děláme? Protože se to tak předpokládá. Protože všichni ostatní to dělají. Protože říkají, že když to udělám, budu šťastná. Ale moje zkušenost je taková, že nejsem.

Takže se potřebujeme podívat, jak neuspokojivé je žití na automat. Pokud se na to nepodíváme pozorně, stane se, že budeme žít celý náš život na automat děláním přesně toho, co máme dělat a až se dostaneme na konec našich životů, dívajíc se zpět, pomyslíme si, „Čeho jsem dosáhl? Jaký byl smysl mého života?“ Kdo by chtěl dojít ke konci svého života a říct, že smyslem jeho života byla spousta akcií a dluhopisů nebo že smyslem jeho života byla spousta titulů a ocenění? Má celý náš život takovou cenu? Nemyslím si to.

Učení o neuspokojivosti nám má pomoci probudit se. Podívejme se na naše základní poznání, všichni chceme být šťastní, je to tak? Nebo by někdo chtěl být nešťastný? Ne. Má někdo všechno, co chtěl? Ne. Přemýšlejte o tom: když máte děti, jedna z prvních a nejdůležitějších věcí, kterou je naučíte, že nemůžeme vždy dostat to, co chceme. Tak je to po celý náš život, ano? Nikdy se nám nepodaří získat vše, co chceme.

Občas získáme, co jsme chtěli a jsme stále nespokojení. Jsme zklamaní. Nebylo to tak dobré, jak by mělo. Řekněme, že ušetříme a vydáme se na skvělou dovolenou na Havaj. V St. Louis je zima, my jedeme na Havaj. To by mělo být úžasné, že? Mělo by nám to přinést spokojenost. Jenže tam přijedeme a prší. Naše skvělá dovolená není tak dobrá, jak jsme si mysleli.

Navíc problémy, které nechceme, stejně přicházejí. Snažíme se, co to jde, abychom je neměli, ale ony přicházejí automaticky. Nemusíme za ně nic platit. Nemusíme si je objednávat. Prostě přijdou.

A to jsme my, chceme být šťastní, ale jsme frustrovaní: nemůžeme mít vše, co jsme chtěli; když se stanou dobré věci, často nejsou tak dobré, jak jsme si mysleli, že by měly být a máme to, co jsme nechtěli. A jako bychom neměli dost problémů, všechno se to děje v kontextu narození, stárnutí, nemoci a umírání. Fuj!

Když o tom přemýšlíme, část našeho života „narodit se“ jsme již vykonali. Ale stárnutí pokračuje. V okamžiku, kdy jsme se narodili, začali jsme proces stárnutí. Je stárnutí zábavné? Ne, nijak zvlášť. Všichni bychom rádi byli mladí. Ale všichni stárneme. Naše společnost idealizuje mládí, ale nikdo z nás nemládne. Navíc onemocníme. To také není zábava. A v našem životě je také jisté, že zemřeme.

Máme kalendáře plné akcí, které musíme udělat. V pondělí mám tolik práce. Vlastně jediné, co musíme udělat, je zemřít. Všechno ostatní je možná. Když nepřemýšlíme o naší smrtelnosti, mohli bychom si myslet, že můžeme najít nějaké potěšení, spokojenost. Ale vzhledem k tomu, že naše spokojenost netrvá dlouho a nastává uprostřed narození, stárnutí, nemoci a smrti, žádné potěšení a úspěch, který máme, nebude definitivní.

Je to pochopení situace, pochopení těchto věcí, které nás léčí. Pochopením toho se rozhodneme přestat pobíhat dokola a hledat potěšení. Uvidíme, že bažení po potěšení je zdrojem naší nespokojenosti a frustrace. Uvědomíme si, že spokojenost (štěstí) nikdy nevzejde ze žití na automat, ze sobeckého hledání potěšení tady a támhle.

Proč Buddha učil o neuspokojivé povaze cyklické existence? Nedělal to proto, abychom se cítili deprimovaní. K depresi se dokážeme dostat sami; nepotřebujeme naslouchat učení o tom, jak to udělat! Buddha učil o neuspokojivých podmínkách, abychom se probudili a zeptali se sami sebe, „Co je skutečné štěstí, o kterém všichni říkáme, že jej chceme? Co je jeho příčinou? Co způsobuje naši bolest a jak můžeme tyto příčiny zastavit?“ Tyto otázky nás směřují na duchovní cestu, která nás s jistotou povede ke štěstí. Tato cesta dává našemu životu smysl.

Zobrazit příspěvek v angličtině: The four noble truths.

Find more on these topics: , ,