Nepřiměřená pozornost

• přezkoumání
• Semeno trápení
• Předměty, které způsobují vznik utrpení
• Škodlivé vlivy
• Slovní podněty
• Zvyk
• Nepřiměřená rozhodná pozornost
• Věnujte pozornost jedné věci, která se pokazí, místo 100 věcí, které se pokazí
• Přílišný důraz na naše zážitky a traumata z dětství

LR 056: Druhá vznešená pravda (download)

Mluvili jsme o příčinách utrpení.¹ Prošli jsme prvních pět příčin, kterými jsou:

1. Semeno trápení

2. Předměty, které způsobují vznik utrpení
   S takovými předměty se nevyhnutelně setkáme, ale je možné si jich nevšímat. Nevím, jestli to někdo někdy dělá, ale je možné jít do obchodu a koupit si jen to, co si nakoupíte.

   Vzhledem k tomu, že dharma velmi souvisí s každodenním životem, zkuste v rámci své praxe udělat toto: než půjdete nakupovat, zeptejte se sami sebe, co je to, co opravdu musíte dostat, na rozdíl od toho, na co máte chuť. Pak jděte do obchodu, abyste to získali, a zkuste obchod opustit, aniž byste dostali něco jiného. Myslím, že je to velmi dobrá praxe. Je to druh trénink mysli která nám brání nechat naši mysl unést předměty, se kterými se setkáváme.

   A kam jdeme nakupovat, když něco potřebujeme? Jdeme do nákupního centra pro jednu věc, kterou potřebujeme, nebo jdeme do obchodu za rohem, kde je to, co potřebujeme k dispozici? Celá myšlenka nákupního centra je donutit vás nakoupit desetkrát víc, než potřebujete, takže jakmile tam zajdete, máte to skoro za sebou.

   Mám soucit s lidmi, kteří vlastní nákupní centra, a přeji jim, ať se jim daří. Nechci, aby byli na ulici kvůli chudobě. [smích] Ale je to opravdu něco, na co je třeba se dívat – jaký máme vztah k obchodům a obchodům a všemu ostatnímu. Jak často chodíme nakupovat a co si vybíráme, když tam jsme. Typy obchodů, do kterých chodíme. Sledováním těchto věcí se o sobě hodně dozvíme. Vidíme, jak jsme podmínění.

3. Škodlivé vlivy, jako jsou přátelé, kteří nás povzbuzují k negativním činům

4. Verbální podněty — knihy, přednášky a zejména média
   Hovořili jsme o tom, že na jedné straně poznáváme vliv médií na nás, zejména reklamy, a na druhou stranu se tomu nebráníme angažovat. Jinými slovy, poznáváme vliv a říkáme: „Ach, jsme tak ovládáni Madison Avenue,“ ale také se zastavíme, čteme reklamy a billboardy a díváme se na nevyžádanou poštu. Kdybychom měli trochu disciplíny, je docela možné, že se do toho nebudeme tak zapojovat – nedostaneme časopisy, nečteme reklamy, když čteme článek v časopise, nedíváme se na nevyžádanou poštu a katalogy. . Je to možné. [smích] Doufám, že si lidé minulý týden více všímali vlivu médií.

5. Zvyk
   Síla zvyku je hlavním faktorem při vzniku našich trápení. Vzpomeňte si, když jsme mluvili o čtyřech výsledcích karma, jedním z nich byly „výsledky podobné příčině, pokud jde o vaše obvyklé chování?“ Jinými slovy, pokud si zvyknete lhát, v příštím životě bude snazší lhát. Pokud si zvyknete říkat lidem v tomto životě, v příštím životě, bude to velmi snadné.

   No a s těmi trápeními je to stejné. Pokud si zvykneme žárlit, pak budeme žárlit hodně. Pokud si zvykneme být naštvaný, pak se budeme hodně zlobit. S hněv, například můžete někdy vidět, jak je mysl tak neklidná; hledá něco, na co by se mohl zlobit. The hněv energie tam je. Jsme na to tak zvyklí, že si musíme najít něco, na co se budeme zlobit. A něco najdeme. Nebo jsme na to zvyklí připevnění a najdeme něco, k čemu se můžeme připojit.

Nepřiměřená rozhodná pozornost

Poslední příčina trápení se nazývá nepřiměřená rozhodná pozornost. To je technický překlad. Pozornost je jedním mentálním faktorem, který máme neustále v práci. Je to velmi silný mentální faktor, protože to, co se nám stane, velmi závisí na tom, čemu věnujeme pozornost.

platíme nepřiměřená pozornost když se soustředíme na předměty, které způsobují naše trápení, nebo máme o těchto předmětech špatné myšlenky. Čemu věnujeme pozornost během dne? Často nevěnujeme pozornost stovce dobrých věcí, které jdou správně; věnujeme pozornost jedné věci, která se pokazí. To je nepřiměřená pozornost. Je to kontrolovaná pozornost. Rozhodneme se věnovat pozornost chlápkovi, který nás odřízl na dálnici, a dovolit, aby nám zkazil celý den, i když se na nás tentýž den mohlo chovat velmi mile dvacet lidí. Protože věnujeme pozornost věci, která je nevhodným předmětem, vytváříme spoustu trápení.

Věnujeme pozornost nejen předmětům, jako je zmrzlina nebo co to je, ale věnujeme pozornost i našim představám, našim výkladům o předmětech a dostáváme se do spousty vyprávění.

Je tu další slovo, které sem přinesu. Není to konkrétně uvedeno, ale je to velmi relevantní k tomuto tématu nepřiměřená pozornost. Tibetský termín je nam-tog. Lama Yeshe to překládal jako „pověra“. Zdvořilejší překlad je „předpojatost“ nebo „předpoklad“.

„Pověra“ na Západě znamená věřit v něco, co neexistuje, a pak se na tom nechat všelijak pracovat. Lama řekl, že to je přesně to, co děláme, tak přeložil nam-tog jako pověra. Setkáte se s někým, obyčejným člověkem, a pak se vaše mysl dostane do pohybu: „Jsou tak úžasní! Jsou tak úžasné! Jsou tak talentovaní…“ Řekl, že je to úplná pověra! Věříme v něco, co neexistuje a ovlivňuje nás to.

Jiný způsob, jak se na to dívat, je, že je to jen předsudek. Na věci si vytváříme mnoho názorů a předsudků. Děláme mnoho výkladů o tom, jak se věci mají a kdo jsou lidé. A pak neustále používáme naše nepřiměřená pozornost zaměřit se na tyto předsudky.

Vypěstujeme si předsudek, což je určitý druh předsudku, a pak se na něj soustředíme a znovu a znovu o něm přemítáme. Předsudek se prohlubuje a stává se v naší mysli velmi pevným a tvrdým. I když jsme se s nimi nikdy předtím nesetkali ani s nimi nemluvili, jsme přesvědčeni, že jsou úplně příšerní a nikdy se s nimi nehodláme bavit!

Když máme početí, věnujeme mu pozornost; pozastavujeme se nad tím. A tím vznikají trápení. Jsme choc-o-block plný těchto předsudků. Jak jsem řekl, jedním z našich velkých problémů je, že věříme všemu, co si myslíme. To je pravda! Jsme tak plní názorů, nápadů, rad a předsudků, když se díváme na kohokoli a na jakoukoli situaci. Věnujeme pozornost těmto předsudkům, věříme v ně a díváme se na věci skrze tento rámec.

Včera se v učení Gen Lamrimpy objevila velmi zajímavá věc, která s tím souvisí. Někdo řekl Gen-la, že na Západě je velmi běžné, že si lidé myslí, že byli traumatizováni z doby, kdy byli velmi mladí, a mnoho terapií je spojeno s prožíváním a opětovným prožíváním těchto raných týrání a traumat, odstraňování je nahoru a vypracování je uvolnit hněv nebo jakákoliv emoce, která s nimi byla spojena.

Dnes ráno jsem mluvil s Leslie a ona řekla, že od předchozí návštěvy Gen-la se ho všichni hodně snažili přesvědčit, že jsme tak zmatení kvůli zkušenostem z dětství.

Na jedné konferenci jsem slyšel někoho říkat, že v dnešní době se na dětství díváme jako na něco, z čeho se musíme vzpamatovat. To je myšlenka v naší kultuře. Každý se snaží vrátit do dětství a vybavit si to a to, co řekli jejich rodiče, co se stalo a jak se cítili. Je zde kladen důraz na to, že abyste se mohli vyléčit, musíte si všechny tyto věci vybavit a znovu je zažít.

V reakci na to Gen-la řekl: „Minulost je minulost, nepřemýšlej o ní. Zapomeň na to!" Lidé tam samozřejmě seděli velmi zdvořile, ale myslím, že uvnitř všichni říkali: „Počkej chvíli, Gen-la! Můj terapeut to neříká." [smích] Rozhodně tam byl kulturní rozdíl.

Gen-la byl pravděpodobně v pubertě nebo něco málo přes dvacet, když najednou musel opustit svou zemi. Musel opustit svou rodinu a odejít do cizí země. Neuměl jazyk. Byl to uprchlík a neměl žádné peníze. Nevěděl, co se děje. Byl odříznutý od všech a všeho. Jeho matka zemřela dříve, než ji mohl znovu vidět.

Mluvíte o raných traumatech. No, Gen-la jeden měl. Ale dnes se podíváte na Gen-la. Není celý zaseknutý: „No, v roce 1959 se stalo tohle a tamto…“ Není to předmět jeho každodenních myšlenek. Se to stalo. Poznal to. Nešel do popírání, ale pokračoval ve svém životě.

Ale v naší kultuře, v našem nam-togu, je naším předsudkem, že tyto věci jsou velmi vážné a důležité. Nezapomínáš na ně. V žádném případě! Takže se vracíme a neustále je znovu a znovu prožíváme. Nemyslím si, že se Gen-la vrací zpět a příliš prožívá rok 1959. Ale my se vrátíme a znovu prožijeme náš rok 1959, někdy na denní bázi. Tento předsudek spolu s nepřiměřená pozornost který se na něj zahákne, způsobí, že se objeví trápení. Navíc je nudné jen na ně pořád myslet, takže je okořeníme, zvláště když máte terapeuta, který vás k tomu povzbuzuje.

Nyní nekritizuji terapii. V terapii se děje spousta velmi dobrých věcí. Ale myslím, že někdy je tam i společenský tlak a to, co zažíváte v terapii, je také ovlivněno předsudky terapeuta. Snažím se říct, že to není spolehlivá, neomylná, posvátná metoda. Neříkám, že na tom není nic dobrého. Je na tom spousta dobrých věcí.

Stejně tak neříkám, že nás zážitky z raného dětství neovlivnily. Rozhodně nás ovlivnily. Říkám, že to, jak moc nás ovlivňují, závisí na tom, kolik pozornosti jim věnujeme. Čím více je znovu prožíváme a jdeme do nich a čím více se cítíme pod tlakem cítit kolem sebe spoustu emocí, tím více emoce pocítíme a stanou se v naší mysli docela výrazné.

Geshe Jamyang, který vyučuje v centru v Olympii a je také psychologem, radí Asiatům i lidem ze Západu. Zeptal jsem se ho na zážitky z raného dětství a řekl jsem: „Když radíte Asiaty, procházíte tím vším stejným způsobem, jako to lidé obvykle dělají u lidí ze Západu? Řekl: "Ne, to není nutné." Řekl, že Asiaté, zvláště ti, kteří vyrostli jako buddhisté, akceptují, že ve světě existuje utrpení. Přijímají, že existuje změna. Zabývá se lidmi, kteří vyrostli v Kambodži – naše traumata z dětství nejsou nic ve srovnání s těmi lidmi – a není vždy nutné se vracet a pamatovat si tyto věci.

Myslí si, že události v raném dětství ovlivňují obyvatele Západu tolik, protože lidé ze Západu se učí, že je tyto události mají hodně ovlivnit. Takže od doby, kdy jsme mladí, si pamatujeme události, které se staly, a pak, když jsme dospělí, dáváme jim tolik důrazu. Stačí se podívat na myšlenku vnitřního zraněného dítěte – každý by se měl vrátit a zapamatovat si, co se stalo, když byl kojenec, když jim byly tři a když jim bylo šest. Kvůli tomuto běžnému předsudku a díky tomu, že mu věnujeme hodně pozornosti a poté věnujeme hodně pozornosti věcem, které si pamatujeme, se cítíme určitým způsobem.

Narážím na to, že to tak být nemusí. Budeme-li takto přemýšlet, stane se to tak. Ale nemusí to tak být, protože my tak nemusíme přemýšlet. Záleží tedy na tom, jaké máme předsudky a kterým předsudkům věnujeme pozornost.

Publikum: [neslyšitelný]

Ctihodný Thubten Chodron (VTC): Přesně tak. Záleží také na tom, jak si vyložíme, co se nám v dětství stalo. Dvěma dětem se může v dětství stát totéž, ale jedno dítě z toho může vyjít rozzářené a druhé zraněné. To se děje kvůli tomu, jak se na situaci dívají, a to má hodně společného s jejich podmíněností z předchozích životů, jejich karma z předchozích životů, jejich navyklý způsob myšlení. Nejde jen o situaci. Spousta věcí, které nás silně ovlivnily, když jsme byli dětmi, to bylo proto, že část z nás přijala myšlenku, že nás hodně ovlivňují.

Jsem si jist, že si všichni pamatujeme případy, kdy jsme někomu vysvětlovali zkušenost, kterou jsme zažili, a on odpověděl: "Páni, jak jsi to vůbec přežil?" a přesto to pro nás nebyl žádný velký problém. Zvládli jsme to v pořádku. A pak tu byly zážitky, které byly opravdu maličkosti, ale nějak nám zůstaly tak živé v paměti. Takže to není objektivní realita.

Dovolte mi mluvit trochu o kondici. Jsme podmíněni minulými životy. V tomto životě jsme také hodně podmíněni. Ale různí lidé reagovali na jejich podmiňování různě. Už od mládí, kdykoli jsem slyšel lidi dělat nepřátelská prohlášení o různých skupinách lidí, o lidech jiného náboženství nebo jiné rasy, cítil jsem se neuvěřitelně smutný a odpuzující tento způsob mluvení. Přesto se najdou další lidé, kteří, jsem si jist, řeknou, když uslyší tato slova: „Jo, to je rozhodně správné. Takhle budu žít svůj život. To jsou ty správné hodnoty, které je třeba mít."

Takže to, jak budete reagovat v různých situacích, závisí na vaší předchozí kondici. Možná jste něco slyšeli a rozzlobili se, ale někdo jiný, kdo slyšel totéž, se mohl cítit spokojeně. Není to jen situace, ale naše předchozí podmínění, naše karma a naše současné trápení a to, jaký máme vztah ke zkušenostem, které určují, co se odtud stane.

Myslím, že toto je velmi důležité pochopit. Máme sklon dívat se na věci jako na nezávislé objektivní reality, ale není tomu tak. Jsou to věci, které jsou produkovány příčinami. Pokud změníte jednu z příčin, výsledek nebude stejný. Bude to něco jiného.

Navíc věci nemají jen jednu příčinu. Vše je výsledkem mnoha příčin. Změníte kteroukoli z mnoha příčin a výsledek se změní. Není to tedy tak, že by něco muselo existovat. Existuje jednoduše proto, že existovaly všechny příčiny, které ji způsobily. Jde o závislé vznikání. Pokud změníte jednu z příčin, výsledek nemusí nastat; ta věc tam nebude.

Je to stejné se všemi našimi náladami, pocity, vnitřními jevů které se nám stávají – nejsou to pevné objektivní věci; vznikají jednoduše proto, že existují příčiny. Změníte příčiny a ty věci tam nebudou. Nejsou to pevné věci.

Publikum: [neslyšitelný]

VTC: Neříkám, že buddhismus dokáže totéž, co terapie. Myslím, že buddhismus má velmi odlišný cíl a cíl. Terapie je dobrá pro některé věci a buddhismus je dobrý pro jiné věci a existuje zde také překrývající se oblast.

Také říká, že se něco děje kvůli karma není způsob, jak to posvítit a zabalit a uložit. Samozřejmě to někdo může udělat a říct: „Ach, je to tak karma“, ale pak tomu možná ve svém srdci opravdu nevěří. Ta věc je ještě sežere.

Myslím, že pokud o tom někdo opravdu hluboce přemýšlí a ve svém srdci něco přijme jako zásluhu karma, může to mít velmi odlišný účinek. Nemyslím si tedy, že by se dalo říci, že je něco způsobeno karma je lehkovážný způsob, jak se s tou věcí vypořádat. Může se stát, že je to něco, co se s námi nestýká, s tím, kde se právě nacházíme.

Publikum: [neslyšitelný]

VTC: Řekneme-li: „Jsem naštvaný člověk“, vše je tak konkrétní a nevyhnutelné. Řekneme-li: „Mám ve zvyku se zlobit,“ dobře, zvyk je něco, co je jen sledem podobných událostí; je to podmíněné jevů a dá se změnit. Takže tam je jemný rozdíl. Myslíme si, že jim jde o totéž, ale ve skutečnosti si říkáme velmi odlišné věci. Jedním z nich je: „Já jsem toto a vše je pevné a konkrétní a ze své podstaty existuje. To je moje osobnost. To je moje postava. Nemůže se to změnit." Druhým je: "Jsem tato velmi proměnlivá věc kvůli různým podmínkám a chci je zmenšit a zvýšit ostatní." Je to velmi odlišný pohled na to, kdo jsme.

Jakmile se začneme dívat na své pocity jako na tyto konkrétní věci, které vznikly jako nezávislé objektivní entity, pak je velmi obtížné se od nich osvobodit. Měli bychom se na sebe dívat jako na proměnlivé lidi, jako na nahromadění různých druhů podmíněnosti, místo jako na konkrétní osobnosti.

Jedno čínské přísloví říká, že je snazší změnit dynastii než změnit charakter. Pokud máme předsudek, že nemůžeme změnit, a pak mu věnujeme nesprávnou pozornost, může nám předsudek bránit v růstu. Mohli bychom například říci: „Toto je moje postava. Tohle je moje osobnost. Co s tím mohu dělat?" Když začneme rozpoznávat předsudky a vidíme, že nejsou vůbec nutné, můžeme si každé ráno říct: „Mám Buddha Příroda. Mohu se stát a Buddha“ místo: „Jsem tak plný hněv. Jsem tak zavěšený!"

To je věc pozornosti – co si říkáme? Které z mnoha myšlenek, které nám procházejí myslí, věnujeme pozornost a opakujeme si je? Jaké jsou naše mantry? "Jsem mizerný." "Jsem hrozná." "Jsem beznadějný." Je to jen věc pozornosti a zvyku. Musíme změnit návyk, zaměřit pozornost na něco jiného a celý svět pak bude vypadat jinak. Mysleli byste si, že se svět změnil, ale nestalo se tak; změnila se jen mysl.

Publikum: [neslyšitelný]

VTC: Z buddhistického hlediska hledáte, jak se tyto zvyky nyní hrají. Nemusíte hledat příčinu tohoto navyklého postoje nebo reakce zpět do dětství. Stačí vidět, jaký je zvyk, jak se odehrává v našem dospělém životě. Pokud vám jeho vysledování do dětství poskytne nějaké nové informace a určité porozumění, skvělé. Ne vždy je to ale nutné. Často se můžete vypořádat s utrpením, které právě teď přichází.

To jsou příčiny utrpení. To je zajímavé. Pokaždé, když to učím, chápu o tom různé věci a objevují se různé věci. Čím více o tom budete přemýšlet a mít to na paměti a dívat se na věci ve svém životě tímto způsobem, tím hlubší bude vaše porozumění.

1. „Afflictions“ je překlad, který nyní ctihodný Chodron používá místo „znepokojivých postojů“. ↩