Být nebojácný při vytváření smyslu života

• Oceňujeme naši svobodu praktikovat duchovní cestu
• Uznání naší vnitřní svobody a bohatství, hledání cesty
• Respektování duchovního zájmu o sebe i druhé
• Žít podle svých duchovních tužeb a hodnot, nehledat jednoduché odpovědi

Esence lidského života: Být nebojácný při vytváření smyslu života (download)

Stále jsme u třetího verše. Druhý řádek třetího verše. Jsme tam zakotveni.

Vy z jemných vlastností, jste získali
Tato příhodná a uvolněná lidská podoba.
Pokud mě sledujete, kdo mluví, abych pomohl ostatním,
Dobře poslouchejte, mám co říct.

Tato „příhodná a uvolněná lidská podoba…“ Včera jsem začal vysvětlovat, jak skutečně přemýšlet o tom, proč jsme se narodili jako my. Proč jsme se nenarodili někdo jiný? Jaké by to bylo narodit se jako někdo jiný? Jaké by to bylo narodit se dokonce v jiném druhu, v jiné formě, kde jsme omezeni v tom, co si můžeme myslet, čemu rozumíme, tělo které bereme? Ale i když máme lidský život, mít a vzácný člověk život je úplně jiná situace. Jak jsem říkal včera, jen mít člověka tělo neznamená, že máme drahocenný lidský život, protože existují všechny tyto další Podmínky které s tím musí jít a všechny tyto Podmínky soustředit se na naši schopnost učit se, chápat a praktikovat duchovní cestu. To přichází z fází cesty k probuzení, takže kritéria v ní budou samozřejmě kritérii toho, jaký život nám umožňuje nejlépe praktikovat cestu.

Jak jsem říkal včera, pokud jste se narodili v zemi bez Dharmy – možná se tam Dharma nikdy nevyučovala, nebo to možná bylo místo, kde nebyla žádná náboženská svoboda, kde jste opravdu žili v hrozném strachu z úřadů. A taková byla situace v Tibetu a Číně během kulturní revoluce. Byla to situace ve východní Evropě a Rusku a na Kubě po mnoho desetiletí, kde můžete mít duchovní touhu, ale jak se něco naučit. A v mnoha zemích je nemožné se to naučit Buddha's Dharma v každém případě, i když máte svobodu, protože tam nejsou žádní učitelé, neexistují žádné knihy ve vašem vlastním jazyce.

Když takto přemýšlíme, mohl jsem se narodit ve všech těchto situacích, kdy by bylo velmi obtížné se s nimi setkat Buddha's učení, nebo kde bych žil ve strachu, že je praktikovat, nebo možná byl zatčen nebo zbit kvůli jejich praktikování, pak se opravdu musíme vrátit tam, kde jsme teď, a vidět, jaké máme neuvěřitelné štěstí.

Ale myslím, že někdy ještě víc než štěstí ve vnější situaci je štěstí ve vnitřní situaci – že z naší strany máme nějaký druh zvědavosti a zájmu a duchovní touhy.

Moje osobní filozofie je, že věřím v každého, kdo tam někde je, ale že se to opravdu pohřbí kvůli vnější situaci, kvůli jejich podmíněnosti, mnoha věcem, kvůli tomu, jak jejich mysl přemýšlí. Takže i když ty otázky jsou vždy na téma „proč žiju“ a „co je smyslem mého života“ a „co se stane po smrti“ a „co to znamená žít smysluplný život…“. I když ty otázky tu jsou, myslím si, že je těžké na ně odpovědět, a protože vnější společnost říká: „zapomeň na to, jen se snaž vydělat peníze, to je zdroj štěstí“, a proto lidé zapomínají na svůj duchovní zájem a zaměření. na tom, co společnost říká, že by měli dělat, aby byli šťastní.

Všichni jsme vyrostli v rodinách, které, nevím jak vy, ale v té mé, moji rodiče neměli velký duchovní zájem, dokonce ani o své vlastní náboženství. Byli první generací narozenou v této zemi, takže jejich cílem bylo splnit si americký sen. Takže náboženství bylo jako, koho to zajímá? A přesto mi na tom záleželo. Ale pokud se narodíte v takové rodině, kde tuto zprávu dostáváte neustále, pak je snadné si myslet: „No, ano, možná jsem trochu divný, protože se ptám, jaký význam má moje život je. A možná není úplně normální přemýšlet, jestli se chci vdát a mít děti.“ Nebo cokoli z těchto věcí, které nám bylo vštěpováno, když jsme byli tak velcí. Protože naši rodiče, když mají dítě, mají naplánovaný celý náš život, protože budeme mít a být vším, co oni nemohli mít a být. Protože to chtějí, protože si myslí, že nás to učiní šťastnými. Ale někdy v jejich receptu na štěstí není žádný Buddhadharma. O těchto důležitých otázkách života se nepřemýšlí.

Skutečnost, že i když vyrůstáme v takové rodině a takové kultuře, že máme tuto touhu a že vidíme, že existuje něco, co nám říkají naše smysly. Máme určitý pocit, že existuje něco smysluplnějšího, než jen duplikovat životy lidí v časopise People. Nebo kohokoli z časopisů, které se rozhodnete napodobit. Někteří mohou chtít napodobit Fortune 500 nebo 400, ať už to je cokoliv. Někteří lidé chtějí napodobovat sportovní hrdiny. Cokoli to je. Když to vidíš, kámo, možná je tu něco důležitějšího, smysluplnějšího, déle trvajícího než to všechno.

Mít tento duchovní zájem ve vlastním srdci je něco, co bychom měli skutečně respektovat a oceňovat sami na sobě. Místo přemýšlení: "Jé, možná jsem divný," pomyslete: "Mmm, možná jsem při smyslech." Ano? Že jsem tady ten rozumný, protože se ptám na takovéhle otázky. A ostatní lidé mohou a nemusí pochopit, to je v pořádku, je to jejich věc. Naším úkolem je naše vlastní duchovní touha a co s tím uděláme. Takže si myslím, že je důležité respektovat tuto část nás samých a je důležité respektovat to i u ostatních lidí a skutečně vytvářet přátelství s lidmi, kteří mají stejný druh duchovního zájmu a duchovní touhy jako my. Protože tito lidé o nás chápou něco, co je velmi důležité (nevím jak vy), ale moje rodina to naprosto nechápe. Takže lidé, kteří rozumějí té naší části, kteří nás v tomto směru povzbuzují, jsou docela důležití. Takže respektovat je a vážit si sebe za to, že máme ten zájem.

A pak být nebojácný a žít podle tohoto zájmu a touhy, a nehledat jen jednoduché odpovědi, nebo jednoduchá označení nebo takové věci, ale skutečně zkoumat a zkoumat a zkoumat a klást otázky a hluboce o věcech přemýšlet. Protože to je velmi důležitý význam, který lze odvodit z tohoto života, který ovlivní, jak zemřeme a co se stane po smrti. Protože pokud žijeme svůj život jen s osmi světskými starostmi – s připevnění ke štěstí tohoto života – a my vždy hledáme smyslové potěšení, štěstí a hmotné statky a peníze a slávu a lásku a sex a ... vše, co každý normální hledá, víš? Ocenění a uznání a chvála…. Pokud žijeme své životy tím, že to všechno hledáme a snažíme se uniknout opaku, pak ve skutečnosti ztrácíme spoustu času, protože spousta těch věcí přichází a odchází velmi rychle. Peníze a materiální věci přicházejí, odcházejí. Totéž se vztahy s mnoha připevnění– pojď, jdi. Sláva je nespolehlivá. Chvála je nespolehlivá, protože další osoba se otočí a kritizuje vás.

Smyslem toho všeho je vidět, že naše štěstí a blahobyt nezávisí na vnějším světě. Záleží na tom, co se děje uvnitř [našeho srdce] a jak přemýšlíme a jak se cítíme a jaký je náš pohled na život. Protože svou zkušenost vytváříme tím, jak se na věci díváme. A tak skutečně vidět, že mít smysluplný život znamená změnit to, co je zde [naše srdce], a stanovit priority, které jsou smysluplné z dlouhodobého hlediska. Naše peníze a materiální věci si nemůžeme vzít s sebou, takže pokud je máme, použijte je ve prospěch druhých. Použijte je k vytvoření dobra v našich vlastních srdcích, místo toho lpět na ně s lakomostí. Pokud máme chválu a dobrou pověst místo toho, abychom chodili s nosem nataženým, pomyslete si: „To mi umožňuje být větším přínosem pro ostatní“. Co tedy v sobě mám, čím mohu prospět druhým? A pokud je moje mysl naprosto zběsilá a plná nevědomosti, hněv, a připevnění, a žárlivost a pýcha a lenost a omlouvání, jak mohu někdy někomu prospět? Takže pokud chci být přínosem pro ostatní, musím dát do pořádku to, co je zde [srdce/mysl], a mít dobré priority, mít dobré hodnoty, mít dobré etické příkazy a chování. Protože to skutečně ovlivní tento život, ovlivní naši smrt a dá nám něco pozitivního, co si s sebou vezmeme do dalšího života. Protože to, co potřebujeme, je zásluha neboli vnitřní dobro, které si vytvoříme transformací své mysli, a které s námi půjde do dalšího života. Celá naše sbírka harampádí v tomto životě, zůstane tady. Zůstává tady úplně. Všechny naše zápisníky a upomínkové předměty, všechny tyto druhy věcí. Nemohu si to vzít s sebou do budoucího života.

Stejně to ani nebudeme my, takže nám tyhle věci přijdou úplně nudné. [smích] Protože je to zajímavé, jen když je to o mně, že? Chci říct, že když jsme všichni vytáhli všechny naše obrázky z dětství a sešity, chcete si navzájem prohlížet své zápisníky? Možná na dvě minuty, abychom viděli, jak jeden druhého vypadal, když jsme byli malí děti, ale potom je to jako… [s křížem krážem]. ne? [smích] Zajímavé na pár minut, podívejte se, jak kdo vypadal, ale…

Mějme tedy skutečně mysl, která chce, aby náš život měl smysl, a která se při tom nebojí.