Příprava na smrt

• Je důležité skutečně zvážit, že smrt může přijít každou chvíli
• Jak komunita Abbey slyší o smrti mnoha lidí
• Jak se díváme na stárnutí a smrt
• Cvičení se smrtí druhých, o kterých slyšíme

Esence lidského života: Příprava na smrt (download)

Přejděme k dalšímu verši. Ten předchozí mluvil o smrti. Nyní pokračuje:

Přemýšlejte tedy o tom, až uvidíte a uslyšíte smrt druhých,
"Nejsem jiný, smrt brzy přijde,
jeho jistota v ne Pochybuji,, ale není jisté kdy.
Musím se rozloučit se svým tělo, bohatství a přátelé,
ale dobré a špatné skutky budou následovat jako stíny.

Přečtu si i další verš, protože je to všechno jedna myšlenka:

"Ze zlého přijde dlouhá a nesnesitelná bolest."
ze tří nižších říší;
z dobra vyšší, šťastnější sféry
odkud rychle vstoupit do stupňů osvícení.“
Vědět to a přemýšlet o tom den co den.

Vraťme se k prvnímu verši,

Proto, až uvidíte a uslyšíte smrt druhých, přemýšlejte
"Nejsem jiný, smrt brzy přijde,
jeho jistota je ne Pochybuji,, ale není jisté kdy.

Už jsme mluvili o tom, jaká je jistota smrti, jak každý musí zemřít a jak netušíme kdy. Vždycky cítíme, že to bude později. Ale i lidé, kteří dnes umírají, si myslí, že dnes nezemřou. I když jste v nemocnici smrtelně nemocní, vždy si myslíte, že to dnes nebude. Bude to zítra. Nebo druhý den. Nebo za týden. Lidé si nemyslí: "Ach, dnes se to stane a dnes večer tu nebudu." Naše nevědomost je tak silná, že tuto možnost nevidíme.

A i když jsme v pořádku a zdraví, nemyslíme si: "No, dnes večer tu nebudu." Protože opět mrtvice, mozkové aneuryzmata, infarkty, všechny tyto druhy věcí, autonehody, to se stává jiným lidem. Dokud se nestanou nám.

Neexistuje žádná jistota, že se nám nic z těch věcí nestane, protože přesně tak se cítili ostatní lidé, kterým se náhodou stalo, než se to stalo jim. Tak to opravdu nevíme.

A úvodní věta, „když viděl a slyšel o smrti jiných…“ Tady v opatství se to stává často, protože nás lidé kontaktují, když je někdo velmi nemocný nebo když někdo zemřel. Buď chtějí radu, nebo když někdo zemře, chtějí, abychom se modlili a nabídky a tak dále jménem jejich milovaného. Takže slyšíme spoustu příběhů o tom, jak lidé umírali. Mladí lidé, staří lidé, lidé středního věku…. Je to docela úžasné.

Někdy slyšíme o starších lidech a říkáme si: „No, je jim 80 nebo 90 let, takže je to přirozené. To je v pořádku." Z pohledu toho, kdo zemřel, ne, nebylo to v pořádku, stále chtějí žít. Ale v duchu si říkáme: "Ach, to dává smysl." Dokud si nepomyslíme na někoho, na kom nám záleží, kdo je v tom věku, a pak: „Ach, 80? 90? To je příliš mladé na smrt. Abys mohl zemřít, musíš být starší." Tak zvláštní, že?

Pamatuješ si, když jsi byl mladší? Pamatuji si, že mi bylo necelých 20 let a myslel jsem si, že 40 je starodávné. A jen lidem jako moji rodiče bylo 60. Chci říct, 60 je opravdu staré. V 60 jsi skoro mrtvý. Dokud ti nebude 60. [smích] A pak najednou 60 je mladý. A už ani neřeknete, že 70 je staré, protože víte, že 70 brzy přijde. Takže pak to dáte na 20 let místo 10 let, 80 je staré. Ale 80 tam bude brzy. Protože podívej, bylo ti 60. Dobře, z dalších 20 let na 80. Ale před 20 lety ti bylo 40. Takže to není jako před 20 lety jako dítě. Takže ze 40 na 60 šlo opravdu rychle. Z 60 na 80 to půjde také velmi rychle.

Vyprávějí příběh jednoho učedníka, který řekl svému mistrovi: "Prosím, varuj mě před mou vlastní smrtí, abych se mohl připravit." Takže mistr řekl: "Jasně, udělám to." Takže jak čas plyne, mistr dostává žádosti, aby se modlili za různé lidi, kteří zemřeli, a tak svému učedníkovi vypráví o každé z těchto úmrtí a prosím, modlete se za tyto osoby. A pak v určité době žák velmi onemocní a je jasné, že je nevyléčitelný a zemře, a říká mistrovi: „Myslel jsem, že mi dáš nějaké varování, kdy zemřu. “ A mistr řekl: "Co myslíš, že jsem dělal celé ty roky, když jsem ti vyprávěl o všech ostatních lidech, kteří umírali?" Je to varování před naší vlastní smrtí.

Zde v opatství slyšíme úžasné příběhy o tom, jak lidé zcela nečekaně umírají. Jedna rodina nás kontaktovala a jejich synovi bylo 16 let, máma se ho právě zeptala, co by chtěl k večeři, protože šla na jídlo. A pak nějak nevíme, jak nebo na co zemřel, ale než se máma vrátila domů s jídlem, bylo dítě mrtvé. Dokážete si představit, jak se takto rodiče cítili?

Mnoho, mnoho takových příběhů. Dvě mladé ženy jednoho z přátel z publika byly během zemětřesení v Nepálu. Už o nich nebylo nikdy slyšet, i když tam jejich bratři šli a snažili se je najít.

Takže kdykoli jsme požádáni, abychom se modlili za někoho, kdo zemřel, měli bychom si vzít k srdci, že bych mohl zemřít stejným způsobem také. Ale také někdy nebo jindy budou lidé psát e-maily se slovy: „Prosím, modlete se za mě,“ používajíce naše jméno. "Prosím, Thubten Chodron právě zemřel, modlete se za ni." A někdo jiný řekne: "Ano, jistě, dejte ji na seznam modliteb." A pak někdy večer někdo přečte všechna jména: "No, věnujeme tuto osobu, tuto osobu, Thubten Chodron, bla bla bla." [zívat] [smích] Víš? Tak to bude mít smysl pro ostatní lidi. Ale určitě to pro nás bude mít smysl, ne?

Zrovna nedávno, v posledních několika měsících, zemřely dvě jeptišky, které byly mými sestrami Dharma od roku 1975. A oba trénovali celé ty roky. A přesto to není záruka dlouhého života nebo dobré smrti nebo čehokoli jiného. Jedna z nich, jí muselo být něco přes 70, protože byla starší než já. Mnoho let však trpěla Parkinsonovou chorobou a posledních několik let byla skutečně v pečovatelském domě. Takže si myslím, že ona prostě… Jednoho rána ji nedokázali vzrušit a bylo to. Ale mnoho let v pečovatelském domě. Nevím, jestli tam byli lidé z Dharmy, když byla naživu. Nevím, jak moc by si byla vědoma, kdyby byli.

Ten druhý právě zemřel v Chenrezig Institute. Ona a já jsme byli zase přátelé od roku 75 a ona měla rakovinu několik let a neustále to šlo z kopce. Nakonec žila déle, než lidé očekávali, a byla v neuvěřitelně dobrém duševním stavu, ale smrt přišla i na ni. Jeden den tam, druhý den pryč.

Když začnete sledovat, jak vaši současníci umírají, a nejedná se o nehody – nešťastné věci – ale o nemoci, které se k nám přidávají, jak stárneme, pak se stává živějším, že se blíží naše vlastní smrt. A neexistuje způsob, jak se tomu vyhnout. Pak se náš čas stane naším nejcennějším majetkem. Protože jiné věci přicházejí a odcházejí. Ale náš čas – co budeme dělat s naším časem? Protože to není neomezená zásoba času. Je to omezená zásoba času. Nevíme, kdy dojde. A jedině svým časem můžeme vytvořit ctnost a očistit nectnost a naučit se Dharmě a přispět k blahu ostatních. Tělo, majetek, všechny tyhle další věci, přichází a odchází, to opravdu není moc důležité. Ale náš čas se stává velmi důležitým. A jak se rozhodneme trávit čas a motivace, které chceme mít, když děláme určité činnosti, se stává mnohem důležitější. Takže i když děláme činnosti, které musíme dělat, abychom se postarali o opatství, nebo jen pochůzky nebo cokoli jiného, ​​stává se pro nás důležitější, že k tomu potřebujeme vytvářet dobré motivace, a ne jen automaticky fungovat. Ale opravdu průběžně kultivovat bódhičitta motivace. A věnovat.

[V reakci na publikum] Ve skutečnosti byli dva právníci, kteří přicházeli do Cloud Mountain [útočiště], a myslím, že oba ještě pracovali, když zemřeli. Jedna, byla…. Večer byly nějaké kamarádky, myslím, že i její syn, a jen si povídali, bavili se, já nevím, koukali na film nebo hráli nějaké hry a ona šla spát, vše bylo v pořádku. , ráno se neprobudila. A její syn vešel dovnitř a jeho matka byla mrtvá. Naprosto nečekané.

Ta druhá dostala ALS a měla tak dlouhý, velmi vysilující čas, než zemřela. Ale obě byly profesionální ženy, velmi inteligentní, opravdu chtěly zavést Dharmu do praxe a něco změnit. Ale to vše nezabrání příchodu smrti. Může vám pomoci připravit se na smrt, ale nemůže zastavit smrt.

A jedna z nich, ta, která se ráno neprobudila, její přátelé tak trochu věděli, že se zajímá o buddhismus, ale ve skutečnosti o něm moc nemluvila, a tak náhle zemřela…. Další týden se mi neozvali. Kdyby mi zavolali hned, bylo by to pro ni mnohem výhodnější. Svou praxi však udržovala velmi potichu. Věděli, že její modlitební knížka je na její posteli, a když procházeli papíry, objevili věci. Ale moc jsem si přál, aby mi to mohli říct hned.

Pak také slyšíme o lidech, kteří páchají sebevraždu, což je takové plýtvání lidským potenciálem. Jeden člověk, který byl docela bohatý, vlastně velmi bohatý, nechal většinu svého majetku na charitu, ale zabil se. Další člověk, který byl – byl mladý…. Nevím, jestli byl v Iráku nebo Afghánistánu, ale vrátil se, měl problém se zneužíváním návykových látek, který úplně odcizil jeho rodinu, a nakonec skočil z mostu ve Spokane. Mladý člověk. To jsou tedy neuvěřitelné tragédie. Protože máte lidský život a máte schopnost naučit se Dharmu, ale oni ji nikdy neměli karma abychom se skutečně setkali s Dharmou. A místo toho se jejich inteligence pokřivila zkušenostmi, které zažili, a nakonec si mysleli, že smrt zmírní jejich bolest. Když ne.