Účel pamatování smrti

• Připomínat si smrt, stanovovat si priority, abychom praktikovali ctnost a vyhýbali se nectnosti
• Připomínat si jistotu smrti a důležitost praktikování Dharmy nyní
• Jak vzpomínání na smrt posiluje naši praxi

Esence lidského života: Účel zapamatování si smrti (download)

Stále jsme u verše 4:

Smrt určitě přijde a přijde rychle.
Pokud zanedbáte trénování svých myšlenek
znovu a znovu na takové jistoty
nevyroste ti žádná ctnostná mysl,
a i když to uděláte, bude to utraceno
o požívání slávy tohoto života.

Čím to je, že když si nebudeme znovu a znovu pamatovat smrt, žádná ctnostná mysl nevyroste? A i když člověk roste, ztrácí se ve slávě – radostech – tohoto života.

Je to proto, že když si vzpomeneme na svou smrt, pomůže nám to stanovit si priority. A samozřejmě, našimi prioritami jako praktikujících je praktikování dharmy, transformace naší mysli, čištění negativních karma, vytvářející dobro karma, a tak dále. Takže když si vzpomínáme na svou smrtelnost, pamatujeme si to, co je důležité, takže si pamatujeme Dharmu. Když si nepamatujeme svou smrtelnost nebo si myslíme, že máme spoustu času v budoucnosti, pak Dharma může počkat. Není to tak důležité. Není to tak naléhavé. A když máme postoj, že Dharma není tak naléhavá, zapomeneme na to karma.

Protože co to znamená, že Dharma je naléhavá? Znamená to, že vytvoření ctnosti a opuštění nectnosti je naléhavé; to generování bódhičitta a moudrost uvědomující si prázdnotu je naléhavá. A nechat se rozptýlit v našich stupidaggioch není naléhavé. Ale my na to zapomeneme a zmateme to, a tak se tak nějak vrátíme k našemu běžnému světskému způsobu dělání věcí. A to je důvod, proč žádná ctnost neroste, protože máme tolik zvyků připevnění a hněv a žárlivost a aroganci. Tyto věci jsou nám tak známé, že aniž bychom specificky nasměrovali svou mysl jiným směrem, z dobrého důvodu naše mysl přejde do „Já, já, můj a můj“ zcela přirozeně. nemyslíš? Prostě to přirozeně jde do Mne, Já, Můj a Můj.

Smrt je tedy jednou z věcí, která nás probouzí a ukazuje nám, jak je důležité skutečně vynaložit úsilí na transformaci naší mysli.

Proto se říká, že bez památky smrti nevytvoříme žádnou ctnost. Nebo se dokonce pokoušíme vytvořit ctnost, naše ctnost se vše pomíchá, zpřehází a znečišťuje, protože se v naší mysli znovu objevují světské způsoby. Možná si tedy pomyslíme: „No, chci být velkorysý. Velkorysost je dobrá. Vytváří zásluhy. A pokud budu k těmto lidem velkorysý, budou mě mít rádi a dostanu nějaké speciální výhody, a jsou dobře propojeni, takže mě představí svým slavným přátelům, kteří jsou také docela bohatí, a bla bla bla.” Víš? Takže velmi snadno zamícháme sebestřednou, samoúčelnou motivaci s naší dharmou, protože jsme zapomněli na smrt, zapomněli jsme na to, jak důležité je vytvářet ctnost velmi čistým způsobem.

Nebo si všechny tyhle výmluvy vymyslíme sami, když si na smrt nevzpomeneme. Jako: "No, říkám tuhle lež, ale je to malá bílá lež a není to moc špatné a vlastně na tom nezáleží..." Takže pak prostě jdeme do toho a řekneme malou bílou lež, abychom dostali, co chceme, čímž se omluvíme, protože jsme úplně zapomněli, že malé činy mohou přinést velké výsledky a že můžeme kdykoli zemřít a tohle karma mohl tam být dozrát.

Vzpomínka na smrt skutečně posiluje naši praxi a přiměje nás cvičit, přiměje nás, abychom si pamatovali praktikovat, a pomůže nám udělat naši praxi čistou, místo abychom ji znečišťovali všemi druhy jiných věcí.

To je důvod, proč je zde kladen důraz na zapamatování smrti. Není to proto, abychom se báli. Je to tak, že budeme dobře praktikovat dharmu, a pak se ve skutečné době smrti nebudeme bát.

Milarepa řekl něco v tom smyslu, že mě znepokojuje smrt a bojím se obyčejné smrti, šel jsem do hor a meditoval, a tak jsem se díky dobré praxi zbavil svého strachu ze smrti. Z toho důvodu to děláme.

A funguje to dobře. Protože když si vzpomeneme na svou vlastní smrtelnost, ptáme se sami sebe, tato věc, která je v mé mysli právě teď tak důležitá, je skutečně tak důležitá ve velkém schématu věcí? Bude to pro mě důležité v den, kdy zemřu? A pak si uvědomíme, že všechny ty malé urážky, které nám lidé dávají, a všechno to a to, a já nechápu to či ono, že všechny tyto druhy věcí jsou ve skutečnosti…. Příští rok si na ně nejspíš ani nevzpomeneme. Rozhodně na ně nechceme vzpomínat, až zemřeme. A my nechceme ztrácet svůj drahocenný čas přemýšlením tímto způsobem, protože to jen ztrácí to málo času, který máme.

Vzpomínka na smrt je tedy velmi dobrým povzbuzením k očistě našeho činu.