Opustit světské starosti

• Osm světských starostí
• Obtížnost vzdát se připevnění k pověsti
• Vzhledem k tomu, k čemu nám dobrá pověst nakonec slouží
• Mít dobrou pověst, abyste byli přínosem pro ostatní

Esence lidského života: vzdát se světských starostí (download)

Mluvili jsme o tom Esence lidského života: Slova rad pro laika. Je zde několik řádků, kterým bych se chtěl věnovat více do hloubky. Když říkal,

Smrt určitě přijde a přijde rychle.
Pokud zanedbáte trénování svých myšlenek
znovu a znovu na takové jistoty
nevyroste ti žádná ctnostná mysl,
a i když to uděláte, bude to utraceno
o požívání slávy tohoto života.

Chtěl jsem se zaměřit na poslední dva řádky: "I když to uděláte (vytvoříte ctnostnou mysl), bude to vynaloženo na požitek ze slávy tohoto života." To je osm světských starostí. Starost o štěstí pouze tohoto života.

Osm světských starostí nám brání ve vytváření jakékoli ctnosti. Chci říct, o to jde. Zabraňují nám vytvářet ctnost, a když se pak pokoušíme vytvořit ctnost, znečišťuje naši ctnost, takže se naše ctnost stává napůl tímto, napůl tamtím.

Přemýšlel jsem o tom dnes ráno kvůli [Bodhisattva's Breakfast Corner], a pak jsem dostal e-mail od někoho, kdo řekl, že poslouchal můj projev na všímavost šílenství a citoval jsem v něm jednoho vedoucího pracovníka Googlu (a teď to parafrázuji), že ho opravdu znepokojuje, když jiní lidé dělají svět lepším než oni. Jinými slovy, my musíme být těmi, kdo dělají svět lepším, než kdokoli jiný ho dělá lepším.

Tento člověk, který mi napsal e-mail, řekl, že mu to prostě vyskočilo a že si uvědomuje, že musí být opravdu opatrný. Právě teď jde do nějakého nového druhu práce, opravdu s dobrou motivací zkusit udělat něco dobrého pro lidi, z čehož má užitek ve své nové práci a v novém programu, který vyvíjí. Ale řekl, že díky této linii si opravdu uvědomil, že se musí ujistit, že si uchová opravdu čistou motivaci a nebude soutěžit s ostatními nebo nikým jiným v tom, kdo může vylepšit nové programy a kdo může více zlepšit vzdělávací systém. než ostatní lidé a kdo to umí lépe než ostatní. A myslel jsem si, že to bylo docela ostré, víte, protože to je velmi dobrý příklad této linie, dokonce se snaží vytvořit ctnost, ale pak se vaše mysl zasekne osmi světskými starostmi o touhu po pověsti, a pak se vaše ctnost skutečně zmenšuje.

Byl jsem šokován touto větou také od osoby společnosti Google, což byl přesně důvod, proč jsem ji v přednášce citoval. Abychom byli opravdu opatrní, když vytváříme ctnost, abychom nesoupeřili s ostatními lidmi. A nežárlit na ostatní lidi. Protože to vše souvisí jednoduše připevnění ke štěstí tohoto života. Připevnění k dobré pověsti, averze ke špatné pověsti. A pak se naše mysl stane stejně jako mysl lidí, kteří chtějí dobrou pověst, protože prodávají golfové hole. Nebo si zahrajte dobrý golf. Nebo dostal nejlepší odměnu za to, že byl ten měsíc nejlepším nápravným úředníkem ve vězení. Víš? Všechno je to pověst. A oni to říkají připevnění k pověsti je jednou z nejobtížnějších připoutaností, kterých se lze zbavit – říkají to velcí meditující připevnění k jídlu je snadné pracovat a pustit. Ale pověst je mnohem obtížnější, protože můžete jít do svého útočiště a spokojit se s jídlem, které jíte, ale mít mysl, která říká: "Zajímalo by mě, co si o mně lidé ve městě myslí." Víš? „Vědí, jaký jsem skvělý praktik? Myslí si, že teď mám realizace? Až dokončím svůj ústup, budu se moci vrátit do města a lidé si budou myslet, že jsem opravdu žhavá věc, protože jsem tento ústup absolvoval. Možná mám dokonce nový titul. Možná vím, jak vypadat svatě…“ Je to velmi svůdné, víš?

Toto je v říši Dharmy. Můžeme soutěžit s ostatními studenty, kdo vydrží sedět nejdéle a koho mají laici nejraději. Nebo kdo je nejchytřejší, nebo kdo je to, nebo kdo je tamto. Můžeme to udělat. Což opravdu nesmírně kazí naši ctnost. Ale i dostat se do kláštera je znemožněno připevnění k osmi světským starostem. Protože tuhle věc máme v opatství vždycky…. Tolik lidí žádá, aby sem přišli a chtějí sem, a pak je nevidíme. Nedaří se jim to. Takže máme výraz, kterému nevěříme, že přicházejí, dokud neuvidíme bělmo jejich očí rozjímání hala. Protože jsme měli nějaké lidi, tak se sem ani nedostanou. Někteří lidé se sem dostanou, ale nemohou se dostat dovnitř rozjímání hala. Lidé sem přišli připraveni na týdenní program, byli tu půl hodiny, otočili se a šli domů. A pak samozřejmě lidé, kteří sem ani nesednou do auta, a mají k tomu nejrůznější důvody.

Ale pokud se opravdu podíváme, tak často to, co nás podrazí v našem upřímném hledání Dharmy a smyslu našeho života, je prostě připevnění ke štěstí tohoto života. A zejména z osmi světských zájmů, tento o pověsti. „Co si o mně budou lidé myslet? Když půjdu na ústraní, vrátím se do práce a lidé mi řeknou: 'Co jsi dělal o prázdninách?' A já říkám: 'Šel jsem na ústup.' A oni říkají: ‚Seděl jsi dva týdny na ústraní a díval se na svůj pupík? Proč si nedáš život?'“ A pak najednou cítíme: „Uh, udělal jsem něco špatně. Ostatní lidé neschvalují to, co jsem udělal. Nerespektují mě za to, co jsem udělal. Musím změnit své chování a stát se tím, čím mě očekávají, abych měl dobrou pověst. Takže už ne rozjímání ustoupí. Příští rok jedu na Bali. Protože když se pak po dovolené vrátím do práce a řeknu, že jsem jel na Bali, řeknou: 'Mmm, velmi dobře.' A pak budou vědět, že jsem trochu bohatý (protože dostat se na Bali stojí….) A pak také poznají, že jsem opravdu kultivovaný, protože Bali má mnoho různých kultur a různé druhy lidí. A budou vědět, že jsem sofistikovaný a bla bla bla…. A na svém pracovišti budu mít velmi dobrou pověst. A to je mnohem důležitější než můj budoucí život.“ [smích]

V mysli, pro co pracují? Pověst tohoto života. A budoucí život? Je to jako mimo obraz. Budoucí život je příliš abstraktní. Osvobození, osvícení, jsou příliš abstraktní. Pověst tohoto života je tak skutečná. ne? Je to tak skutečné. To, co si o mně ostatní myslí, je tak skutečné. A je to tak důležité. A všechno toto osvícení, práce ve prospěch podnikání vnímajících bytostí, je vzdušná víla. Nikomu to neprospívá. Ale dobrá pověst… Pak mě kolegové ocení, budou si mě vážit. Můj šéf to udělá. Možná dostanu dobrou propagaci nebo co…. Takže velmi přínosné.

To si lidé myslí, ne?

Ale samozřejmě, když se na to podíváte z buddhistického hlediska, všechny ty důvody…. Všechny výhody, které tato osoba vidí v dobré pověsti, pro praktikujícího to nejsou výhody. Jak vám vůbec prospívají? Dobrá pověst vám neprodlužuje životnost. Nezvyšuje vaši ctnost. Nepřiblíží tě to k probuzení. Nedostanete se blíže k osvobození. Nepomůže vám (generovat) bódhičitta. Jaké to má využití?

Zde vidíte, podle priorit, které kdo ve svém životě má, co považuje za výhodné a co nevýhodné pro naplnění těchto priorit. Takže praktikující a světští lidé mají velmi odlišné priority. Co se stane, je většinu času, že jsme světští lidé, kteří chtějí být praktikujícími. A světská část nás jen tahá. Je tak těžké to nechat být a vidět, že z toho není žádný užitek. Příliš těžké. Protože celý život, zvláště my, jsme byli velmi připoutáni k tomu, co si o nás myslí ostatní. To je nejdůležitější.

A když se podíváte do historie… Všechny ty vraždy ze cti, které se dějí nyní a které se staly v minulosti? Lidé se navzájem zabíjejí kvůli své cti. co to je? Své připevnění k dobré pověsti, ne? Někdo narušil dobrou pověst mé rodiny, mého klanu nebo kohokoli jiného, ​​takže je zabiju. To je docela těžké, že? Tak připoutaný k pověsti, myslet si, že je to tak důležité, že je to důležitější než něčí život? Ale to se stane, když jsme do toho opravdu ponořeni připevnění. Dokonce i vytváření nectnosti.

Takže pověst? Vyhodit do odpadu.

Jediné dobré využití reputace je, když se snažíte prospět druhým, a pokud jednáte tak, že máte špatnou pověst, pak je vaše schopnost prospívat druhým narušena. Takže to je důvod, proč existuje bódhisattva slib– vlastně to bylo to, co [publikum] dnes ráno udělalo – abychom si udrželi naše příkazy správně inspirovat víru ostatních lidí, abychom jim mohli být prospěšní. A je tu také další, pokud naše pověst trpí nedorozuměním, pomluvami nebo čímkoli jiným, bez připevnění k naší pověsti, ale s motivací prospívat lidem, pak bychom se měli snažit napravit případná nedorozumění.

To neznamená lhát a říkat, že jsme neudělali nějakou neslušnou věc, kterou jsme udělali. Mít dobrou pověst neznamená lhát. "Budu lhát, protože si chci udržet dobrou pověst, abych mohl prospět ostatním tím, že je naučím opustit deset nectností." Co? Promiňte? Když to neděláš sám? To nedává smysl. Pokud však dojde k nedorozuměním, která budou bránit naší schopnosti být prospěšní, měli bychom si situaci vyjasnit.

[V reakci na publikum] To je celá věc o Dharmě, že naše ctnost není hodnocena z hlediska toho, zda si jiní lidé myslí, že to byla ctnost nebo ne. Naše ctnost je hodnocena na základě našeho záměru a našich činů a my jsme jediní, kdo to skutečně dokáže. Ostatní lidé si mohou myslet, že to, co děláme, je fantastické, když je to shnilé. A mohou si myslet, že je to prohnilé, když to, co jsme udělali, bylo extrémně v souladu s Dharmou.

Proto se říká, nebuďte připoutáni k pověsti, ale starejte se o to, co říkají moudří. Protože pokud moudří lidé kritizují čin nebo moudří lidé upozorňují na chybné chování v nás, pak musíme věnovat pozornost připevnění k pověsti, ale protože víme, že pocházejí z dobrého místa a mají moudrost a soucit, aby nám prospěli.