Slepá ulička žárlivosti

• Srovnávání se s ostatními
• Zkontrolovat, co chceme, a pokud to skutečně dostaneme, budeme se cítit lépe
• Dávejme pozor na to, co si přejeme
• Slepá ulička žárlivosti

Když ostatní ze žárlivosti
týrat mě zneužíváním, pomluvami a tak dále,
Budu trénovat přijímání porážky
a nabídka vítězství pro ně.

To mluví o tom, když na nás lidé žárlí a pak se nás snaží podkopat. Ale než se do toho pustíme, myslím, že je užitečné si promluvit o tom, když žárlíme na jiné lidi, a pokusit se je podkopat. I když vím, že tady nikdo takový problém nemá, mluvíme o jiných lidech, kteří jsou plní žárlivosti. Ale nikdo tady takový není. Ale v případě, že o někom víte, promluvím si o tom a pak tomu můžete říct. Dobře?

Podle mě je žárlivost jedna z nejbolestivějších věcí. Alespoň podle mých zkušeností. Když žárlím, moje mysl je úplně stažená bolestí. Protože se srovnávám s někým jiným a prohrávám, a nemůžu s tím nic dělat, sedím tam a zuřím a zoufale se snažím vymyslet nějaký plán, jak se vyrovnat, abych ukázal, jak na tom jsem. vlastně lepší než další člověk. Ale cítím se mizerně, když přemýšlím o takových plánech. A přesto je situace neúnosná, že tento člověk má to, co si zasloužím. A vesmír není spravedlivý atd.

Mají malý slogan, který zní: "Dávej si pozor na to, co chceš, protože to můžeš dostat." Se žárlivostí se neobtěžujeme skutečně zkontrolovat, co chceme vidět, jestli to, že to dostaneme, nás skutečně učiní šťastnými nebo ne. Prostě jsme uvízli v „chci to, nedostávám to, a oni to mají“.

Ohledně cesty do Asie, ze které jsme se právě vrátili. Asistentka ctihodné Wu Yin, ctihodná Jen Yi (setkali jste se s ní minulý rok), byla tam, protože tam byla ctihodná Wu Yin a vždy pomáhala ctihodné Wu Yin a pomáhala jí chodit, posadit se a podobně. Občas mi také pomohla, protože ctihodný Damcho se někam zatoulal nebo byl zaneprázdněn překládáním pro někoho jiného. Jednou, říkám vám, jsme vyšli z jedné věci svěcení a já nemluvím čínsky, a tato osoba říká: „Pojďte se mnou,“ a vezmou mě dolů do druhého patra a pak vezmou mě do čtvrtého patra a já nevím, kam jdu nebo kde mám být, a ničemu nerozumím. A pak se konečně otevřou dveře výtahu a tam ctihodný Damcho mluví s nějakými lidmi. A nebyl jsem moc šťastný.

Ctihodná Damcho mi každopádně řekla, že se zeptala ctihodné Jen Yi, jestli na ni jiní lidé v chrámu Luminary někdy žárlí, protože je ctihodnou Wu Yinovou a ona může cestovat s ctihodným Wu Yinem, sloužit jí a setkávat se se všemi těmi dalšími lidmi. A ctihodná Jen Yi řekla, že na ni nikdo nežárlí, protože ctihodný Wu Yin je velmi ostrý, když uděláte chybu, a řekne vám to zcela přímo. Takže všichni jsou docela rádi, že má tu práci, a nežárlí.

Zdá se, že možná ctihodný Damcho cítí, že někteří jiní lidé (samozřejmě nikdo zde) by na ni mohli žárlit, protože cestuje se mnou, slyší mě, když jí řeknu, že udělala chybu. Ale samozřejmě vám neřeknu, kdy uděláte nějaké chyby, protože žádné chyby neděláte. A i kdybych vám to řekl, všichni byste plakali a utíkali z kopce. Takže je to zbytečné.

Žárlivost je nesmírně bolestivá a je to opravdu slepá ulička. Je tedy dobré zkusit s tím něco udělat. Jinak opravdu zůstaneme ve velmi bolestivém stavu mysli. co s tím děláš? Poslední věc, kterou chcete udělat, je mít radost z štěstí toho druhého. Protože není žárlivost myslí, která je nešťastná z talentu štěstí někoho jiného? Je to mysl, která nemůže vystát štěstí a ctnost druhých. Co je to za mysl? Je to ctnostná mysl? Ne. Je to docela ošklivá, ošklivá mysl, že? Protože tady sedíme: „Kéž všechny cítící bytosti mají štěstí a jeho příčiny, kéž jsou všechny vnímající bytosti bez utrpení a jeho příčin,“ a „Nemůžu snést, že ten člověk dělá to, co já nedokážu. . A mají talent, který já nemám. A oni mají příležitost a já jsem přehlížen. A vesmír je tak nespravedlivý." "Kéž všechny cítící bytosti mají štěstí a jeho příčiny."

Je zde určitá nespojitost mezi tím, co říkáme každý den při našich praktikách, a tím, co se skutečně děje v naší mysli.

Je to opravdu něco, na čem musíme zapracovat. Jinak řečeno čtyři neměřitelné nebo generující bódhičitta je něco jako vtip. ne? Kéž mají všechny cítící bytosti štěstí, kromě lidí, na které žárlím, a kéž trpí, a kéž jim všechno štěstí vezmu a mám ho pro sebe, protože jsem stejně lepší než oni.

Jaký typ člověka z nás dělá, když žárlíme? Je to jako bychom se prostě vrátili buď k dítěti, které žárlí na naše sourozence, nebo k teenagerovi. Pamatujete si na svou dospívající žárlivost? Fuj. Dost vás to přiměje, abyste se nikdy nechtěli vracet a znovu prožívat roky dospívání. Teenagerská žárlivost je hrozná.

Někdy jen vědomí toho, jak bolestivá žárlivost je, může být velmi dobrou motivací k tomu, abyste problém jednoduše opustili. Protože ta žárlivost je tvořena naší vlastní myslí. ne? Je vytvořena výhradně naší vlastní myslí. V situaci není nic, na co by se dalo závidět. Ať už žárlíte na cokoli, jak se říká, buďte opatrní, můžete to dostat. Protože když to dostanete, jsou s tím spojeny nejrůznější problémy.

Všichni chceme, aby si nás všimli. Chceme chválu a slávu. Jakmile si toho všimnete, začne kritika. Ano? Pokud chcete chválu, dostanete také kritiku. Tak to funguje. Pokud chcete slávu, dostanete také spoustu kritiky. Pokud chcete příležitost, kterou má někdo jiný, získáte také všechny stinné stránky této příležitosti. Protože nic není takříkajíc zadarmo. Všechno má v sobě náboj, když má naše mysl žárlivost a hněv.

Nejlepší je, když se ve chvíli, kdy žárlíte, opravdu dostanete do kontaktu se svou vlastní bolestí a pak toho necháte. Pak může vaše mysl odpočívat. A k tomu navíc, abyste skutečně potvrdili, že jste byli schopni se toho zbavit, pak se radujte, že ten druhý má tu schopnost, talent nebo ctnost nebo co to je. Není to hezké, že to ten člověk má? Proč musím být vždy tím, kdo dostane všechno dobré? Protože vlastně, když se na to podívám, mám teď spoustu dobrých příležitostí. A pravděpodobně je spousta lidí, kteří mi závidí možnosti, které teď mám. Ale já si vlastních příležitostí nevážím, vždy se dívám na druhou stranu plotu, kde je tráva zelenější, situace je lepší a skandování je lepší. Ale ve skutečnosti by nám to udělalo radost? To je otázka.

Někdy mi přijde velmi užitečné pomyslet na získání této věci, této situace, ve které jsem touha, na které opravdu žárlím, a pak si to v duchu přehrávám. Co se skutečně stane, když budu mít tu schopnost nebo příležitost. Tak co s tím ještě přijde? A zvládnu to, co s tím přichází? A budu opravdu šťastný? A pak to otočte a radujte se z příležitosti toho druhého.

Včera, když jsem mluvil se skupinou teenagerů, vyšlo najevo, že jsem byl ženatý. V tu chvíli se zvedly všechny ruce. Protože jsem jim řekla, že moje matka představila mého bývalého manžela někomu jinému, koho si pak vzal. Takže jedna z dospívajících dívek řekla: "Žárlíš na jeho novou ženu?" A řekl jsem: "Ne, jsem velmi rád, že je vdaná za něj a ne za mě." A byli z toho opravdu dost v šoku. Ale řekl jsem to upřímně. Jsem za ně moc rád. A nevyměnil bych místa za svět. Protože mám ráda svůj život jako jeptiška. Vůbec na ni nezávidím. Bylo to opravdu zajímavé. Byla to otázka, na kterou se mě ještě nikdo nikdy nezeptal a nikdy předtím mě to nenapadlo. Protože proč bych na ni proboha žárlil, když mám úžasný život?

Přemýšlejte o tom. Řekněte to všem lidem, které znáte a žárlí, protože vy nejste. Možná si to nech vzadu v mysli.

Publikum: Když přijímáme a když jsme naplnili své osobní aspirace, není třeba se rozhlížet a porovnávat. Můj postup praxe je tedy naučit se vidět své schopnosti, vidět, co mám, a jak jste také zmínil, a uznávám, že s tím skutečně přichází určité uspokojení, méně mě žene rozhlížet se kolem sebe a vidět, co mají ostatní. Vím, že jako teenager to bylo hrozné a nebyl jsem schopen se podívat dovnitř a vidět to, co už mám. Jsem si jistý, že s větším tréninkem bude ještě stabilnější.

Ctihodný Thubten Chodron (VTC): Ano. A myslím, že to, o čem jsi řekl, když pracujeme na naplnění našich vlastních tužeb, pak je uvnitř pocit spokojenosti a spokojenosti a žárlivost prostě nevznikne.

Publikum: Pro mě, když žárlím, je v tom také spousta arogance. Je to arogance, která mě svazuje a drží mě v žárlivosti. Takže musím tu aroganci trochu odbourat, než budu moct věci pohnout. Zdá se, že to jde vždy ruku v ruce.

VTC: Ano, protože arogance, žárlivost a soutěživost jsou tři věci, které nás nutí srovnávat se s ostatními. Se žárlivostí jsou lepší než my. S arogancí jsme lepší než oni. S konkurencí jsme si rovni a snažíme se být lepší. Ti tři, jak jsi řekl, se spojili. Vše je založeno na mysli, která se srovnává s ostatními.

Hlavně ta arogance „oni to mají a já jsem vlastně lepší a měl bych to mít“.

Publikum: Můj komentář s tím trochu souvisí, pokud jde o to, že vidím, kdy se musím podívat na svá očekávání a jak to podněcuje žárlivost. Protože když si myslím, že bych tu měl být, a nejsem, tak přichází konkurence. Pak přichází arogance. A pak přijde žárlivost. Když přemýšlím o situacích, jsem v hustém žárlivosti, moje očekávání, kde bych měl být nebo co bych měl mít, je důkladně zpochybňováno a nemám z toho velkou radost.

VTC: Ano. Takže to začíná nereálnými očekáváními od sebe sama, že?

Publikum: Ano. Obraz toho, co by mělo být. Jedna věc, která mě zvláště napadá, je, když jsem sem poprvé přišel a vzal jsem si anagariku ve stejný den, kdy byl vysvěcen Ven Nyima. Oooh, tak jsem žárlila… Bylo to takové utrpení. Protože jsem chtěl být nově vysvěcen, a nebyl jsem. A když jsem byl vepředu, tohle není mysl, se kterou to udělám. Nemohu si dovolit vstoupit do tohoto tréninkového období, vstoupit do svého života v komunitě s tou odpornou, hroznou, bolestivou myslí. A tak jsem to opravdu musel otočit. Bylo to moje očekávání, kde bych měl být nebo co bych měl mít, a pak to, že nebýt, byla realita.

VTC: A být nespokojený.

Publikum: Neuvěřitelně. Když jsem v tu chvíli neviděl, kolik jsem toho měl, na co jsem úplně zapomněl, protože jsem neměl to, co jsem chtěl.