Cvičení s těmi, kteří nám ubližují

• Pamatujte, že náboženští praktikující nejsou dokonalí
• Příběh "Sam".
• Uznáváme ty, kteří nám ubližují, jako vzácné učitele

Kdykoli potkám člověka špatné povahy
Kdo je zavalen negativní energií a intenzivním utrpením
Budu mít takovou vzácnost drahou
Jako bych našel vzácný poklad.

Než řeknu ten příběh, chci říct ještě jednu věc. Dnes jsem četl e-mail, který jsme dostali od někoho, kdo žije v Barmě a který je stejně jako my velmi znepokojen situací Rohingů. Ve svém e-mailu skutečně naříkal nad předsudky, které mají buddhističtí Barmánci vůči muslimům, a řekl, že dokud to nebude napraveno, nic jiného se skutečně nevyřeší. Pak řekl, že při pohledu na tu situaci se někdy opravdu rozzlobí a zuří na barmskou vládu a lidi v ní. Možná to ještě trochu dramatizuji. Ale rád by jimi zatřásl a řekl: „Nemáte vy chlapi být parta klidných, soucitných buddhistických meditujících? A podívej se, co děláš." A pak říkal, jak mu hodně pomáhá poslouchat tady BBCorners.

Myslím, že to souvisí se čtvrtým veršem, protože kdo jsou lidé špatné povahy, kteří jsou zavaleni negativní energií a intenzivním utrpením? Lidé v barmské vládě a obecná populace, a myslím, že mluvil zejména o buddhistických mniších, kteří podporují genocidu, když říkal, že jimi chce otřást a říct: „Neměl bys být? soucitní meditující?" Ale to jsou lidé, kteří jsou lidmi negativní energie a intenzivního utrpení.

Zatímco jsem chtěl lidi zatřást a říct: "Podívejte, podepsali jste se jako buddhističtí praktikující, proč se nechováte jako oni?" Vždy si musíme pamatovat, že buddhističtí praktikující, většina z nás, jsou obyčejní lidé s utrpením a my se snažíme ze všech sil a děláme, co můžeme. A pár lidí je opravdu smetánka, která má realizace, a my ostatní jsme praktikující, což znamená, že cvičíte, což znamená, že jste se tam nedostali, což znamená, že stále máte trápení a problémy a tak dále.

Můj malý výraz: „Ne všichni buddhisté jsou buddhové“, stejně jako ne všichni křesťané jsou Kristus, ne všichni muslimové jsou Mohamed. Nebo cokoli, jakkoli to chcete formulovat. Je to opět výzva neočekávat, že cítící bytosti budou dokonalé. Lidé, kteří praktikují náboženství, je nedělá dokonalými. Proto v našem jídle nabídka Modlitba je zde věta: „Ačkoli nejsme dokonalí, uděláme vše pro to, abychom byli hodni vás nabídka.“ To je ta věc. I když nejsme dokonalí, musíme udělat maximum, abychom byli hodni. Ale nemyslete si, že jsme dokonalí.

Tu větu jsem tam vložil, protože jedna z našich příznivců se mi zmínila, že ačkoliv byla v opatství hodně a věděla, že jsme lidé, někteří další lidé si mysleli, že jsme tak trochu vyvýšeni na úrovni mraků někde blízko boha, a cítil jsem, že je velmi důležité to snížit.

To samé s mnichy v Barmě. Určitě neschvalujeme to, co dělají, ale také neočekáváme, že budou dokonalí praktikující a že si udrží všechny Buddhav jejich myslích. Bylo by úžasné, kdyby to udělali, my je k tomu povzbuzujeme, ale povzbuzovat a očekávat jsou dvě různé věci.

Abychom ochránili svou vlastní mysl, je moudřejší lidi povzbuzovat, než od nich určité věci očekávat. Protože, jak všichni víme, očekávání se většinou nenaplní. Protože ten druhý s nimi nesouhlasil. Můžete říct: "No, tito barmští meditátoři, oni byli vysvěceni, není to součástí dohody?" No, pokus je součástí dohody. Být realizovanými bytostmi rychle není součástí dohody. Rozhodně ale musíme udělat maximum pro to, abychom si svůj díl udrželi a alespoň se o to pokusili.

Nyní se vrátím k mému příběhu, který jsem vám slíbil, že ho povím.

Když mě můj učitel poslal jako koordinátora duchovního programu do italského centra dharmy, bylo tam jen pár mnichů a další jeptiška, která měla přijít jako gegu pro sangha, disciplinárka, ale pak skončila, že nemohla přijet, tak potom Lama dal mi obě práce.

Když jsem poprvé přišel, byli tam dva mniši, pak přišlo několik dalších a někteří z nich byli vysvěceni přede mnou, a ti, kteří byli vysvěceni později než já, se stali bhikshuy, když jsem tam byl. Každopádně to kombinujete s macho italskými muži a ti měli určitý způsob bytí. Dal jsi to dohromady s Američankou, která je docela nezávislá a ve skutečnosti to tak dobře nefunguje.

Měl jsem tam tak hrozný čas. Protože jsem měl dvě zaměstnání a obě byly pozicemi autority a odpovědnosti, a když máte autoritu a odpovědnost, pak vás lidé samozřejmě nemají rádi, ať už z jakéhokoli důvodu. Na schůzích výboru si ze mě často dělali legraci, dobírali si mě. Vzpomínám si, jak jsem jednou organizoval výtisk na ústraní a ředitel přišel a vzal mi ho ze stolu, když jsem tam nebyl, protože mi nevěřil, že to dělám. Pak někdy jindy bylo centrum Dharmy stále ve výstavbě, a tak kluci ze stavebního týmu, ředitel (druhý ředitel, byl mnich), chtěl, aby pracovali tvrději a dělali víc, i když už pracovali opravdu tvrdě, a já jsem zařídil, že budu cvičit, což je celonoční puja k Taře – je to opravdu krásná praxe. Takže jsem chtěl, aby kluci ze stavební čety nemuseli tak tvrdě pracovat celý den, aby mohli cvičit tu noc, a ředitel totálně vybuchl a řekl: „Budu psát Lama Ano a řekni mu, že jsi největší zásah, jaký kdy toto centrum Dharmy mělo."

Děly se takové věci. A několik z těchto mnichů byli lidé, kteří byli prostřednictvím organizace proslulí tím, že se s nimi obtížně spolupracovalo. Ale věc se má tak, že jsem se vždycky viděla jako oběť toho, co dělali, a byla jsem opravdu naštvaná, chodila jsem každou noc do svého pokoje, četla 6. kapitolu Šantidevy, snažila se uklidnit, vrátila se další ráno a musím tomu čelit znovu, znovu se rozzlobit, vrátit se znovu do mého pokoje, přemýšlet v kapitole 6 se uklidněte... To se opakovalo znovu a znovu.

Konečně jsem v jednu chvíli napsal Lama Ano, a řekl jsem: „Lama, nutí mě vytvářet negativní karma, která mě pošle do nižších sfér. Mohu odejít?"

Takže vidíte, celý můj problém byla jejich chyba. proč jsem tak naštvaný? Jim.

Lama odepíše a on říká: „Probereme to, drahoušku. Budu tam za šest měsíců." A přemýšlel jsem, jak to ještě půl roku vydržím.

Ale nějak jsem to udělal. Pak kdy Lama přišel, dostal jsem povolení odejít. Nakonec jsem se vrátil do Kopanu a jednoho dne navštívil Zopa Rinpočheho a seděli jsme na vrcholu starého kopanského chrámu, který už neexistuje, popíjeli čaj a slunce a dívali se na poklidný Nepál. údolí, které je nyní přeplněné budovami, ale v té době nebylo, a Rinpočhe mi říká: „Kdo je k tobě laskavější? Buddha nebo (budeme mu říkat) Sam?" A myslel jsem si, že je to velmi zvláštní otázka, protože Rinpočhe jistě o tom, co se stalo, musel slyšet. A určitě Buddha je ke mně laskavější než Sam, protože Buddha učil Dharmu. Chci říct, za všechno vděčím Buddha. Sam, mezitím….

Tak jsem samozřejmě řekl: „The Buddha je laskavější než Sam a všechny ostatní vnímající bytosti." A Rinpočhe jen tak nějak říká: "Ne, Sam je laskavější než ten." Buddha.“ A byl jsem šokovaný a zmatený. Co to proboha říká? A pak pokračoval a vysvětlil, jak, pokud se chci stát Buddha, potřebuji rozvíjet dokonalost statečnost. A nemůžete vyvinout dokonalost statečnost pokud nemáte nepříjemné lidi, kteří vám ubližují. Kdyby na tebe byli všichni hodní, jako např Buddha je laskavý, řekl Rinpočhe, nikdy byste nerozvinuli dokonalost statečnost. Nikdy byste nemohli dosáhnout probuzení. Takže potřebuješ Sama.

To jsem samozřejmě nechtěl slyšet. Chtěl jsem soucit. Chtěl jsem, aby Rinpočhe řekl: "Ano, já vím, Sam je těžký." A pak ten druhý, Joe. Joe byl jiný příběh. (To není jeho pravé jméno.) Joe měl pověst problémového. Chtěl jsem trochu soucitu: „Ano, tito lidé jsou obtížní. A ty jsi byl statečný, byl jsi laskavý a snesl jsi všechno jejich týrání, všechen jejich výsměch, všechny jejich urážky. Moc vám děkuji, že jste tak tvrdě pracovali ve prospěch vnímajících bytostí v tomto centru, i když to neopětovali, a to díky vaší laskavosti.“

To jsem chtěl slyšet. Ale to není to, co Rinpočhe řekl. Řekl mi, že jsou laskavější než oni Buddha.

Musel jsem jít pryč a chvíli to pořádně žvýkat. Rinpočhe má způsob, jak to s lidmi udělat. Někteří lidé to nezvládají. Opravdu to nezvládají, když takhle mluví. Ale bylo to jako, no, je to můj učitel, radši bych se zamyslel nad tím, co mi řekl. Neříkal to jen proto, aby to bylo podlé nebo tak něco.

Tak jsem o tom přemýšlel. To, co řekl, bylo zcela v souladu s učením na bódhisattva dokonalosti. Zcela v souladu s trénink mysli učení. Že pokud se chcete stát osvícenými, potřebujete tyto lidi, protože potřebujete praktikovat dokonalost statečnost, a nemůžete to praktikovat s lidmi, kteří jsou laskaví.

Stejně jako někdo, kdo chce zdokonalit štědrost, potřebuje žebráky a lidi, kteří přicházejí a žádají o věci, pak lidi, kteří chtějí zdokonalit statečnost potřebují lidi, kteří jsou nelaskaví, kteří je zneužívají, kteří se jim vysmívají, kteří je urážejí, kteří jim ztěžují věci. A ty lidi bychom měli považovat za vzácné a drahé, jako za vzácný poklad. Protože ne každý se k nám takhle chová. Takže nemůžeme cvičit statečnost s každým. Lidí, kteří se k nám chovají špatně, je ve skutečnosti málo, když se nad tím zamyslíme, ve srovnání s množstvím laskavosti, kterou nám ostatní projevili. Opravdu potřebujeme ty lidi, kteří jsou obtížní. A ne vždy je tak snadné je najít.

Takže ten verš dává velký smysl.

Chvíli to žvýkejte a přemýšlejte o tom z hlediska svého vlastního života a lidí, ke kterým stále chováte zášť, lidí, kteří vám vyhrožovali, lidí, kterých se bojíte. Vraťte se k situacím, které stále mají určitou moc nad vaší myslí. Buďte v těchto situacích a praktikujte jinou osobou statečnosta uvidíte výhody, které můžete od těchto lidí získat, když tyto situace využijete k procvičování statečnost.

I když nechcete, zkuste to. Všechny techniky, které jsme se v tomto ohledu naučili, jsou mým zráním karma, tato osoba sama trpí. Všechny tyto různé techniky, se kterými se vypořádáme hněv. Cvičte je. A i když se zprvu zdají zkažené, „Jo, je to důsledek mého vlastního negativu karma, jo, protože jsem byl sebestředný, tak jo, tenhle člověk se ke mně chová tak strašně. Ale jak se opovažují, nemůžou se mnou takhle zacházet.“ Jen zkuste zvážit ten lék. Nejen odříkávání slov, ale opravdu se snažte zjistit, zda dokážete nasměrovat svou mysl směrem k vidění situace z této perspektivy. Čím více dokážete postrčit svou mysl, abyste zkusili jinou perspektivu, tím více vám tato perspektiva bude dávat smysl a tím lépe se budete cítit a tím menší moc nad vámi bude mít ten člověk nebo ta situace po letech.

Toto je naše praxe. Nikdo to za nás nemůže udělat. Musíme to udělat. Ale když to uděláme, opravdu to pomůže a funguje to.

Kéž tedy pracujeme ve prospěch všech těchto vzácných pokladů, které jsou tak vzácné a těžko se hledají, ale na kterých závisíme, abychom dosáhli plného probuzení.