Verš 59: S prázdnýma rukama v samsáře

• Jdeme od života k životu a nebereme si s sebou nic jiného než své karma
• Neustále posilujeme nevědomost, hněv, a připevnění
• Vyvolávání soucitu tím, že vidíme, že všechny vnímající bytosti jsou ve stejné situaci

Drahokamy moudrosti: verš 59 (download)

Kdo má prázdné ruce, i když běhal a hledal ve třech světech?
Oslabené živé bytosti se zmítaly v samsáře od bezpočátku.

To mluví o nás. Dobře?

Máme prázdné ruce v tom smyslu, že když přecházíme z jednoho života do druhého, co si s sebou bereme? Pouze naše karma. Pokud jde o ctnost, cítící bytosti mají nějakou ctnost, ale ve srovnání s tím, co bychom mohli mít my, jsme stále s prázdnýma rukama a takovým způsobem ochuzeni.

A přestože jsme s prázdnýma rukama a ochuzeni, utíkali jsme a hledali jsme tři světy – tři světy znamenající tři říše samsáry – utíkali jsme hledat štěstí, šli všude, dělali všechno – nahoru, dolů a napříč — v samsáře, a přesto, i když jsme se tolikrát narodili, udělali tolik věcí, stále máme prázdné ruce. Protože to, co jsme strávili běháním a hledáním – hmotný majetek, popularita, láska, ocenění, sláva, postavení, uznání – všechny ty druhy věcí jsme museli nechat za sebou. Tyto věci s námi do příštího života nepřijdou. Přesto jsou to věci, které jsme celkově provozovali a hledali.

Co přichází s námi, je naše karma, o které jsme se za živa nestarali. Přesto z hlediska ctnostného karma, máme takříkajíc prázdné ruce. A když myslíme na vnímající bytosti jako celek, narozené ve všech možných říších, většina z nich to slovo ani neslyší Buddha nebo Dharma nebo Sangha…. Opravdu, opravdu s prázdnýma rukama je stav většiny vnímajících bytostí. Tak proč tomu tak je?

No, jsme oslabené živé bytosti zmítané v samsáře od bezpočátku. Dobře? Takže jsme byli prostě poháněni nevědomostí, poháněni našimi trápeními a skrze ně tvořit karma, a proto zmítaný v samsáře od bezpočátku, znovuzrozený zde, znovuzrozený tam; nahoru, dolů, byl všechno, udělal všechno.

A jsme oslabeni v tom smyslu, že neustále posilujeme nevědomost v našem proudu mysli. Většina vnímajících bytostí neustále posiluje nevědomost, hněv, a připevnění jejich generováním znovu a znovu a znovu. Myšlenky, které zpochybňují naše vnímání a naše chápání inherentní existence, jsou velmi vzácné. A tak jsme kvůli tomu oslabení.

To je příčina – když tomu rozumíme a odkazujeme na sebe – je to důvod k poplachu. A abychom viděli, že máme drahocenný lidský život, měli bychom ho opravdu využít k tomu, abychom udělali něco prospěšného, ​​a neodešli z tohoto života s prázdnou a nechali za sebou jen skrýš peněz a majetku a hromadu novinových článků a článků v časopisech o tom, jak skvělé my jsme. Víš? Nebo potomstvo. Nebo cokoli, co cítíš, že potřebuješ nechat za sebou. Ale víte, opravdu udělat náš život smysluplným a vytvořit nějakou ctnost a zasadit semena uvědomění Dharmy do našich myslí tím, že budeme studovat a přemítat a meditovat o naukách. Abychom se tedy s a odhodlání být svobodný cyklické existence a některé odřeknutí našeho starého obvyklého způsobu bytí v samsáře.

Také když se podíváme na tento verš a myslíme na jiné vnímající bytosti, které jsou v této situaci, pak se to stává důvodem k soucitu. A tak mít soucit s vnímajícími bytostmi, které jsou velmi, velmi ztracené a zmatené v samsáře. A proto, když dělají věci, které považujeme za hrubé nebo odporné nebo nemyslitelné, chápat, proč je dělají. Je to kvůli jejich neznalosti, hněv, a připevnění. A proto s nimi mít soucit a ne soudit. A nejen mít soucit s jejich pomýlenými činy, ale prostě mít soucit s jejich stavem bytí v samsáře obecně.

Ale opět to musí být doprovázeno pocitem, že jsme také v samsáře a chceme být svobodní. Jinak to vypadá jako: [povýšeně] "No, jsem jen velmi milý (spokojený) praktikující dharmy se spoustou ctností, shlížím na všechny ty vnímající bytosti, které jsou tak podělané." A to není postoj dharmy. Mít soucit s druhými znamená, že v tomto případě musíme sami sebe vidět jako s nimi na jedné lodi.

[V reakci na publikum] Tento druh učení je velmi střízlivý, že? Ano? Protože někdy jsme trochu vzrušení, všechno "Tohle jde dobře, to jde dobře," víš? A pak takové učení je jako: „Dobře, vraťme se. Co je v mém životě nejdůležitější? Ano? Není to světský úspěch. Osvobozuje to mou mysl a pomáhám ostatním osvobodit se.“