Odhodlání být svobodný

Pochopení odhodlání osvobodit se od samsáry

• Význam tibetštiny nge jung a angličtina "odřeknutí"
• Samsaric připevnění a odřeknutí
• Analogie dvou tygrů a jahody
• Zřeknutí se utrpení a jeho příčin
• Etické chování a zřeknutí se škod
• Rozvíjení koncentrace, omezování mysli
• Moudrost, která ničí nevědomost a utrpení

Otevřené srdce, čistá mysl 08: The odhodlání být svobodný (download)

Otázky a odpovědi

• Účinky negativních činů
• Etické chování a koncentrace
• Koncepce sebe sama
• Semena karma

Otevřené srdce, čistá mysl 08: Otázky a odpovědi (download)

Téma, které děláme tento týden, je odhodlání být svobodný. Je to jeden z tři hlavní aspekty cesty, takže je to velmi důležité téma. Je důležité správně porozumět tomu, co to znamená, protože je v tom spousta nedorozumění.

Odřeknutí

Tibetský termín je ngé jung. Často se to překládá jako odřeknutí, Ale ngé znamená definitivní a jung znamená vzniknout. Chcete „určitě povstat“, „určitě se vynořit“, z čeho? Od utrpení a zmatku. Když mluvíme o odřeknutí, čeho se chceme zříci, je utrpení a zmatek. Nicméně slovo odřeknutí je v angličtině trochu složitější, protože když slyšíme „odřeknutí“Myslíme si, že se vzdáváme štěstí, že? Ach, ten člověk je tak odříkavý, to znamená, že nedělá nic z toho, co ostatní lidé dělají, aby byli šťastní. Máme představu, že odříci je někdo, kdo chodí bez bot, má hrozné jídlo a rozcuchané vlasy a tolik trpí, protože se zřekl všeho toho štěstí. Ale kdo se chce vzdát štěstí? Vzdáváme se utrpení. Neuspokojivé se vzdáváme Podmínky.

Přichází otázka: „No dobře, takže se můžu odříct a můžu jít do baru a můžu jít do hospody a můžu jít na diskotéku a můžu jít do kina. Protože se nezříkám štěstí a všechny ty věci mě dělají šťastným!“ Pak je otázka na kontrolu: Opravdu vám dělají radost? To je otázka. Dělají ti takové věci opravdu radost? Opravdu vám přinášejí klid ve vaší mysli?

Když se podíváme na spoustu věcí, ke kterým jsme připoutáni – a každý máme jiné věci – někteří z vás si možná pomyslí: „Ach, bar, to je dobré místo, chci tam jít!“ Někteří lidé by možná řekli: „Ach, bar, to je tah! Chci jít do pekárny, zapomeň na bar, dej mi pekárnu!“ Každý máme svou vlastní verzi, ale jde o to, ať už se toho chopíme jakkoli pro vlastní potěšení, přináší to skutečně štěstí? Nebo to skončí jako nevyhovující? A proto něco, co by nám nevadilo nechat jít, pokud existuje stav většího štěstí, větší spokojenosti – rozumíte tomu, co říkám? Protože jako bytosti putující v cyklické existenci jsme velmi připoutáni k bezprostředním požitkům, které přicházejí prostřednictvím kontaktu se smyslovými předměty, jsme na tom tak trochu závislí. Všichni máme své vlastní smyslové předměty, které nás baví, a to, co se jednomu líbí druhému, se nelíbí, ale ať už je to cokoliv, jsme tak trochu závislí na naší vlastní značce.

Jsme vlastně velmi úzkoprsí, tak malí a úzcí, protože si myslíme, že jen ty věci přinášejí štěstí, ať už je to bar nebo pekárna nebo kancelář (obchodní kancelář), pokud jste workoholik. Myslíme si: "To přinese štěstí." To ve skutečnosti není naše vlastní zkušenost! Protože tyhle věci jsme všichni měli a chvíli jsou hezké, ale pak nás nechají tak nějak v bytě, protože jsme zase na stejném místě, kde jsme byli předtím. Ať už jsme z toho dostali cokoli, ať už jsme alkoholici, „pekařáci“ nebo workoholici, jsme zpátky tam, kde jsme začali, když jsme udělali cokoli.

To, čeho se zříkáme, není potěšení. Zříkáme se této neuspokojivosti v našem životě, této neschopnosti najít klidnou mysl nebo mít v životě jakoukoli spokojenost. Ten pocit, jako bychom vždy museli jít sem, tam, sem a tam, v nebezpečné honbě za potěšením. To, čemu jsme často říkali boj o štěstí. Když mluvíme o odřeknutí, to je známka toho, že se vzdáváš nevalného štěstí. Když tento termín přeložíme jako „určitý vznik“ nebo „odhodlání být svobodný“, pak se díváme na pozitivní stránku „Chci vyjít ze škatulky, ve které jsem,“ a „Chci se rozhodně dostat do šťastného stavu. Jsem rozhodnutý osvobodit se od svého utrpení a dosáhnout osvobození.“ To je založeno na vědomí, že existují i ​​jiné druhy štěstí než štěstí smyslového potěšení.

Je tu štěstí, které pochází z meditativní koncentrace. Existuje štěstí, které pochází z pouhého uplatňování dharmy v našem každodenním životě a z opuštění mnoha věcí, které udržují naši mysl tak sevřenou a sevřenou. A pak je tu samozřejmě nejvyšší štěstí, že jsme schopni úplně očistit mysl a dosáhnout plného osvícení a skutečně být schopni prospívat všem bytostem.

Nemáme mnoho zkušeností s vyššími úrovněmi štěstí. Ze začátku to vypadá trochu děsivě. Díváme se více na odřeknutí straně a řekněte: „To je děsivé. Nechci se těchto věcí vzdát, protože nevím, jestli dostanu něco lepšího.“ Ale součástí toho je uvědomění si, že se nevzdáváte potěšení a štěstí, které jste měli, vzdáváte se utrpení, které to přineslo, a vzdáváte se připevnění k předmětu, který přinesl utrpení. Není to předmět, který nám přináší utrpení, je to naše připevnění k tomu, když je mysl připoutána k předmětu, který přináší tolik bolesti. Vzdáváme se toho a usilujeme o stát, který je od toho osvobozen, a ta svoboda sama o sobě je něčím blaženým a klidnýa hluboce uspokojující.

To je trochu mluvení jen o slovu a o tom, o co se snažíme. Jen celá tato myšlenka vzdát se neštěstí a úleva od odstrčení je neuspokojivá Podmínky, místo toho, aby se držel neuspokojivé Podmínkymyslí si, že jsou šťastní, když nejsou.

Vyprávějí příběh, nějaký hloupý příběh, o chlápkovi, kterého pronásledoval tygr, takže skočil z útesu, ale na dně útesu byl tygr. Chytil větev a tak tam visí na větvi mezi dvěma tygry. A roste tam jahoda, a tak řekl: "Ach, jaká nádherná jahoda." Teď si můžu užívat."

Různé tradice používají tento příběh různými způsoby. Ale vždycky se na to dívám tak, že když jsi mezi dvěma tygry, jaké štěstí získáš z jahody? Chci říct, ano, mělo by být potěšením být v tuto chvíli. Často vyprávějí příběh: ano, jen buďte v daném okamžiku. Nebojte se tygra, který vás předtím pronásledoval, a nebojte se tygra, který přijde. Ale jen si vychutnejte jahodu a buďte v tuto chvíli. Někteří lidé vyprávějí příběh takhle, ale osobně to se mnou moc nedělá. Nemyslím si, že opravdu najdu nějaké naplnění v jahodě, když visím na větvi mezi dvěma tygry. Když se na to podíváte takto, co chcete dělat? Chcete se z této situace dostat úplně. To, co opravdu chcete dělat, je naučit se létat. Zapomeňte na jahody, naučte se létat! Protože tím byste se z té situace úplně dostali.

Často v našem životě čelíme tolika zmatkům a tolika matoucím možnostem. „Mám to udělat? Mám to udělat? Co mi udělá větší radost?" Nebo: „Co mě bude méně bolet? Protože je ten tygr tady a ten tygr tam a je čas se v tom všem orientovat.“ Ale to je stále myšlení v rámci krabice. "Jak mohu procházet svým životem tak, abych měl co nejvíce potěšení a vyhýbal se co největšímu množství bolesti?" Kdežto to, o co duchovně usilujeme, je osvobodit se z toho neuspokojivého stavu, kdy jsme úplně uvězněni v té krabici. Vypadněme z této šlamastiky úplně.

Když se zříkáme utrpení, chceme také opustit příčiny utrpení. A tady couváme jen o krok. Začínáme zjišťovat, že některé z věcí, ke kterým jsme velmi připoutáni, nám ve skutečnosti přinášejí spoustu problémů. Začínáme vidět, že chodit do baru je fajn, ale pak přijdete domů opilí a druhý den se necítíte dobře; a chodit do pekárny je hezké, ale pak přiberete na váze a cítíte se opravdu nepříjemně a váš lékař s vámi není příliš spokojený a dostanete cukrovku; nebo se stanete workoholikem a nakonec to také není příliš uspokojivé, získáte peníze a prestiž, ale pak utrpí váš rodinný život a mnoho dalších věcí.

Narážím na to, že tyto věci vypadají atraktivně, ale když se na ně podíváme blíže, nepřinesou ani okamžité štěstí, které vždy chceme. Mohou nám dát okamžitý spěch, ale i v tomto životě s sebou přinášejí mnoho problémů a těžkostí. A skrze honbu za nimi vytváříme negativní karma která zamlžuje naši mysl, zatemňuje naši mysl, staví nás do bolestnějších situací.

Zřeknutí se příčin utrpení

Když vyvíjíme odřeknutí o utrpení, o neuspokojivém Podmínky, je to také vzdání se příčin, což hodně souvisí s tím připevnění a touha a lpět že všechny tyto věci musíme začít. Kdybychom na začátku neviděli všechny tyhle věci tak úžasné a toužili po nich a lpěli na nich, pak bychom později neměli všechny problémy.

Chápeš, co říkám? Je to jako když nemáte pračku, nemusíte se bát, že se vám pračka rozbije. Je to jako když nemáte připoutání k určitým věcem, nemusíte se starat o to, jestli ten předmět máte nebo nemáte. Vaše mysl je tam ještě vyrovnanější, vyrovnanější.

Chceme se vzdát pocitů utrpení a chceme se vzdát příčin těchto pocitů utrpení. Základními příčinami jsou připevnění a nevědomost a hněv které nás nutí zapojit se do mnoha různých věcí, které pak způsobují karma abychom dozráli k utrpení. Nebo způsobí, že se zapleteme s vnějšími předměty a lidmi, a pak vytvoříme zmatek, připevnění, a  hněv a vytváříme více negativních akcí, které zasévají semínka pro další utrpení v budoucnosti. Zříkáme se nejen utrpení a bídných situací, ale všech příčin, které nás do těchto situací přivádějí, zejména připevnění a touha, a pak také samozřejmě nenávist a zášť a hněva pýcha, a žárlivost a zmatek: všechny ty druhy věcí.

Etické chování

Dochází k tomu, že čím více se chceme zbavit utrpení, tím více chceme zastavit příčiny utrpení. A tak zde přichází na řadu etické chování, protože když dodržujeme dobré etické chování, jsme v procesu zřeknutí se příčin neštěstí. Chápeš, co říkám? Etické chování tedy není jen o tom, být dobrými dvojnožkami. Jde o to mít určitou moudrost a vědět: „Ach, to způsobuje utrpení. Zříkám se příčiny neštěstí." Dodržuji dobré etické chování, protože když to udělám, pak opustím činy, které způsobují neštěstí, vytvořím další činy, které přinesou štěstí.

Etické chování je přání neškodit. Když přemýšlíme o etickém chování tímto způsobem, není to shluk pravidel, která nám někdo vnucuje, je to přání neškodit. Čím více zvyšujeme přání neubližovat, tím více se vzdalujeme příčinám naší vlastní bídy. Pravda, že? Čím více pěstujeme přání neubližovat, tím více se vzdalujeme nevědomosti, hněv, a připevnění které působí jako příčiny naší vlastní bídy. Etické jednání je něco, co děláme pro sebe, ve svůj prospěch a pak to samozřejmě děláme i ve prospěch druhých. Protože pokud vidíme, že ostatní chtějí být šťastní a nechtějí trpět, pak nechceme dělat škodlivé činy, které jim způsobují utrpení. Když zachováváme etické chování, opouštíme příčiny vlastního neštěstí a přestáváme způsobovat neštěstí jiným lidem. Funguje to ve prospěch nás i ostatních.

Celá věc o tom, jak důležité je na této cestě etické chování, je z tohoto důvodu: když se vzdáváme přání způsobit škodu, vzdáváme se také vytváření příčiny utrpení pro sebe. To je první krok na cestě – ta věc vzdát se způsobování škody.

Nyní je pro nás velmi zajímavé podívat se do své mysli, protože vždy chrlíme slova: „Nechci nikomu ublížit. Chci být jemným buddhistickým praktikujícím. Nechci ublížit." No... podívej, je velmi zajímavé podívat se trochu do své mysli a někdy, jak nás trochu brní z toho, že je to ty-víte-komu nepříjemné, a nepamatujeme si, že bychom jim něco udělali, že ano ? Někdo ti něco udělal a ty dostaneš ten správný Aghr! a pak vypadáš tak nevinně.

Nebo jen víte, že někdy v sobě máme takovou vzpouru, takové "Mmmm." Znáš ten? "...udělej mě!" Nebo máme každý jiný způsob, jak se cítíme, jako bychom jeden před druhými trumfovali. Nemusíme jim nutně fyzicky ubližovat. Někteří lidé chtějí trest smrti a shazování bomb, ale někdy nám nevadí, že jim trochu ublížíme. Nevadí nám je urážet, nevadí nám, že se cítí nepříjemně. Naše mysl z toho opravdu vypadne, je to jako "Ach... jsem mocnější." Můžu někomu ublížit... Mmmhm." Ale pak to nedáváme najevo, protože bychom nebyli dobrým člověkem, kdybychom se tak chovali.

Je pro nás docela zajímavé dívat se na toto přání vzdát se ubližování, vlastně to není tak snadné, ano, ne tak snadné. Vyžaduje to dobrý pohled na sebe. Proč si myslím, že ubližovat někomu jinému mi udělá dobře? Proč mám pocit, že mě to udělá mocným? Nebo mi dát větší prestiž? Nebo mi dáš nějaký pocit kontroly? V podstatě můžu někoho otravovat, ne? Někdy máme z obtěžování lidí radost. A my jsme tak nevinní. „Mmmm, vadí ti to? Je mi to moc líto." "Opravdu byste měli být připoutáni k (neslyšitelné: 23:10)." "Nemyslel jsem nic zlého." Jsi jen přecitlivělý a připoutaný."

Musíme se trochu podívat, jaký mechanismus se odehrává v naší mysli, pokud to celé pochopíme. Ano, nedělat věci jiným lidem, docela zajímavé, že? Někdy jsme se to učili jako děti. Když si vzpomenete, když jste dítě, prostě dostanete nějaký druh: "Vím, jak mámu a tátu rozzuřit." A pak ve škole "Vím, jak rozzuřit své učitele." A pak: "Vím, jak udělat něco, abych někoho opravdu vyrušil." Pouhý pohled na tu mysl, tu identitu ega, to něco získá z pocitu, že mám nějakou moc, pokud mohu způsobit ostatním lidem nepříjemnosti.

Jak jsem řekl, etické chování znamená opuštění přání to udělat. Vzdává se toho, vzdává se toho. Pokud chceme mít moc, nezískáme tím moc. Jinými slovy, naše mysl se blíže dívá na to, co je síla a co není síla. Je to schopnost udělat něco někomu jinému, ať už na něj shodíte bombu nebo trest smrti nebo ho naštvete, ať už je to cokoliv. Opravdu stojí za to mít takovou sílu? V této linii děláme nějakou introspekci, takže se začínáme vzdávat toho přání škodit.

Tady je odřeknutí, a etické chování je prvním krokem, který děláme: pomáhá nám dát náš život dobrým směrem. Prostě se úplně osvoboďte od této situace uvíznutí v podřadném štěstí. To, čemu říkáme cyklická existence nebo samsára, se musí znovu a znovu zrodit pod vlivem nevědomosti.

Koncentrace

Dalším krokem po tom je rozvinout koncentraci, takže budeme schopni soustředit mysl, místo toho, aby byla mysl jako šílený slon, který se řítí kolem, nebo jako opice houpající se z větve na větev. Etické chování předchází koncentraci. Proč? Za prvé, je to jednodušší, protože etickým chováním omezujeme fyzické a verbální jednání; soustředěním omezujeme mysl. Omezit mysl je těžší než fyzické a verbální činy. Musíme tedy začít s etickým chováním, které opustí škodlivé fyzické a verbální činy, a pak postoupit ke koncentraci, která se vzdá negativního mentálního postoje. Pokud se nevzdáme fyzického a verbálního ubližování lidem, jak se proboha vzdáme duševního utrpení, které nás nutí jim ubližovat?

Jde o to, a to je důležité skutečně vidět v našem životě, je to tělo a ústa se nehnou bez motivace. V mysli je vždy nejprve motivace. Proto je práce s myslí obtížnější než s myslí tělo a řeč, protože mysl je na prvním místě. Motivace v mysli je na prvním místě. Potom, po této motivaci, aby se ústa pohybovat a dělat tělo udělej něco, je tam nějaký čas, než se tělo a řeč reagují. Proto je snazší zastavit verbální a fyzické negativní činy než ty mentální, a proto je na prvním místě etické chování a na tom se pak staví koncentrace.

Také, pokud děláme mnoho neetických činností, pak mysl bude přemýšlet a točit se kolem toho všeho. Když si pak sedneme k přemýšletMísto abychom se mohli soustředit, budeme plánovat další způsob, jak někomu ublížit, nebo se budeme cítit provinile, že jsme to udělali. Neetické chování ztěžuje meditační koncentraci, protože jen odvádí naši mysl od předmětu rozjímánía do pletky nebo do výčitek svědomí a viny.

Moudrost

Potom na tomto základě koncentrace, aby se mysl stala stabilnější a nebyla sužována všemi negativními emocemi, může zůstat jednobodově na předmětu, pak na tomto základě je možné rozvíjet moudrost a ta moudrost proniká. vzhledem k povaze reality vidí věci takové, jaké jsou. A když tak učiní, působí jako protisíla nevědomosti. Když je nevědomost opuštěna, pak připevnění, nenávist, zášť, žárlivost, arogance, všechny tyto druhy věcí, které vyrůstají z nevědomosti, pak jsou také odstraněny.

Takže to je důvod, proč máme tento třístupňový proces: etické chování, soustředění a moudrost. Říká se jim tři vyšší tréninky v buddhismu. Když popisujeme cestu k osvobození, je založena na nich tři vyšší tréninky: etické chování, koncentrace a moudrost. Tím, že je budeme praktikovat, jsme schopni to realizovat odhodlání být svobodný které jsme měli.

Projekt odhodlání být svobodný chce odříznout všechno utrpení a zmatek, který máme. Tímto trojitým tréninkem to vlastně děláme proto, abychom cvičili cestu, která to dělá. Přivádí mysl do stavu, kdy je osvobození od všech těchto trápení. Ta svoboda od strastí a neuspokojivých výsledků, které přinášejí – právě ta svoboda samotná – je takový stav úlevy a blaho. A navíc, když to použijeme k práci ve prospěch druhých a skutečně se zavážeme sloužit a prospívat druhým a vést je také na cestě k osvobození, pak je tu ještě větší pocit radost a blaho, protože opravdu víte, že nehledáte jen na své vlastní osvobození, ale opravdu máte mysl, srdce, lásku a soucit se všemi a opravdu chcete, aby byli všichni šťastní.