Šest kořenů trápení: Domýšlivost a pokora

Budeme mluvit trochu více o domýšlivosti; jsou ještě dva druhy, o kterých musíme mluvit. 

Domýšlivost chybných vlastností

Jedním z nich je domýšlivost mít dobré vlastnosti, které ve skutečnosti nemáme. znáš ten? Věc, která je na tomhle vlastně ošidná, je, že často nevíme, že to máme, protože si myslíme, že tyto dobré vlastnosti máme. Je to domýšlivost myslet si: „Mám tu a takovou vlastnost. Jsem v tom tak dobrý. Jsem v tom tak znalý. Jsem tak respektovaný na bla-bla-bla. . . “ i když ve skutečnosti tomu tak není. Jsme však tak zkreslení ve způsobu nahlížení na věci, že si myslíme, že všechny tyto kvality skutečně máme. "Jsme tak experti." Jsme tak akutní. Jsme tak talentovaní. Opravdu víme, co je nejlepší. Nikdo mi nemůže říkat, co mám dělat, protože ví, že jsem v této oblasti odborník.“ Že jo? To je to, co je těžké vidět tento druh domýšlivosti, odhalit ji, protože si opravdu myslíme, že jsme tak dobří.  

Domýšlivost o nectnostech zdánlivě ctnostných

Dalším druhem domýšlivosti je domýšlivost myslet si, že naše nectnosti jsou ctnosti. Děláme to taky pořád. "Lhal jsem a dostal jsem se z toho a takového." Nedostal jsem dopravní lístek. Nedostal jsem pokutu za tohle a tamto. Nemusel jsem platit daně. Není to dobré, co jsem udělal?" Nebo: „Řekl jsem tomu chlapovi. Posadil jsem ho na jeho místo. Dal jsem mu vědět, kdo tady velí." Nebo: "Mám to v tak dobrém stavu." Myslíme si, že ano dobrý že jsme to udělali. Nebo: „Šel jsem kolem. Spal jsem s tou osobou, s tou osobou. Jsem velký milenec. Podívej se na mě." Myslí si, že je to všechno velmi ctnostné. 

Můžete projít každou z deseti nectností a zjistit, jak si můžeme velmi snadno, v našem pomýleném způsobu myšlení, myslet, že dělat tyto nectnostné činy je vlastně dobré a že jsme velmi výjimeční, protože je děláme. Oblbujeme lidi nebo pro sebe získáváme různé výhody. 

Tyto dvě věci jsou si velmi podobné: domýšlivost, že jsme hrdí na své nectnostné činy, a pak také domýšlivost myslet si, že máme dobré vlastnosti, které nemáme. V obou těchto situacích si ani neuvědomujeme, že jsme daleko od základny. V obou těchto situacích skutečně věříme: "Mám tyto vlastnosti" a "To, co dělám, je skvělé." Takže vidíte, jak to není jen tato domýšlivost, ale také to jde do špatné názory také. Pak nás to jen povzbuzuje k tomu, abychom dělali více z výše uvedeného, ​​aniž bychom si uvědomovali, že to, co děláme, poškozuje nás samotné. 

Vyžaduje se introspektivní povědomí

Potřebujeme hodně introspektivního vědomí, abychom si všimli, kdy se některý z těchto druhů domýšlivosti projevuje. Pak musíme dbát na to, abychom byli pokorní. Být pokorný není falešná pokora. Není to předstírání nízké úrovně, zatímco si opravdu myslíte, že jste dobří. Není to tak. Je to spíš jen uvědomění si, že můžeme být pokorní a přitom uznávat, že máme dobré vlastnosti. 

Pokora neznamená, že nevidíme své dobré vlastnosti. Uznáváme své dobré vlastnosti, ale nejsme na ně namyšlení, protože víme, že jakékoli dobré vlastnosti máme proto, že nás učili jiní lidé a ostatní nás povzbuzovali. Nebylo to tak, že bychom se s těmito schopnostmi narodili a mohli je dělat hned od začátku. Byli jsme závislí na jiných lidech, kteří učili a povzbuzovali. Takže, když máme takový přístup k našim dobrým vlastnostem, můžeme je stále rozpoznat, ale nejsme namyšlení. 

Vděčnost ostatním

Když do toho vneseme soucit, říkáme: „Páni, jsem tak šťastný, že mám tyto vlastnosti,“ ale ne namyšleným způsobem. Není to tak, že „mám takové štěstí“ jít do domýšlivosti, ale spíše „mám tyto schopnosti díky laskavosti ostatních a díky karma, takže mám zodpovědnost sdílet svůj talent, schopnosti a znalosti s ostatními lidmi. Pokud to neudělám, pak je to něco, co je úplně opačné než já bódhisattva výcvik." 

To je způsob, jak pracovat s těmito různými druhy domýšlivosti a arogance. Ale mohou být opravdu těžko rozpoznatelné, že?