Mít laskavé srdce

• Je důležité mít laskavé srdce
• Jak etické chování plyne z laskavosti
• Pěstování laskavosti k ostatním i k sobě

Esence lidského života: Mít laskavé srdce (download)

Procházeli jsme tento jeden text – je velmi krátký, má jen stránku a půl – nazvaný Esence lidského života: Slova rad pro laika. Zatím o něm mluvil karma a jeho účinky, jaký má naše jednání etický rozměr a účinky tohoto rozměru a jak důležité je si toho být vědomi během svého života, abychom jednali moudře a při všech svých činech brali v úvahu naši etickou disciplínu. O čem v tomto textu nemluví (to mě trochu mate), že Jeho Svatost Dalai Lama o čem by se v tomto textu vždy mluvilo, je důležité mít laskavé srdce. Mluví o obvyklých tématech pro počátečního praktikujícího, ale nevkládá do toho laskavé srdce. Ale to je něco, čím by Jeho Svatost začal, mluvil uprostřed a tím by skončil. A pak dejte drahocenný lidský život, etiku a všechno tak, aby všechny ty věci zapadaly do tématu mít laskavé srdce, protože to je jedno z hesel Jeho Svatosti „mým náboženstvím je laskavost“.

Myslím, že když se díváme na tento text, měli bychom se na něj dívat tak, jak Jeho Svatost Dalai Lama opravdu říká, abychom měli laskavé srdce. Protože pokud máme laskavé srdce, naše etické chování z toho plyne velmi přirozeně, ne? Pokud máte laskavé srdce, pak nechcete ubližovat druhým, proto dodržujte dobrou etickou disciplínu. Pokud máte laskavé srdce, chcete jim prospět, tak pak dělejte všechny činy, které vytvářejí pozitivní energii. Pokud máte laskavé srdce, také si nechcete ublížit, takže neděláte sebesabotážní věci. Takže celá věc se skutečně točí kolem tohoto laskavého srdce – mít laskavé srdce k sobě i ke všem ostatním.

V naší kultuře slyšíme o laskavém srdci, ale vždy o něm slyšíme v souvislosti s tím, jak být laskavý k ostatním. Ale jako kultura máme tendenci být k sobě velmi tvrdí. Někde máme nějak mylnou představu, že abychom byli laskaví k ostatním, musíme být na sebe tvrdí. Jako abychom byli soucitní, musíme trpět. Víš, tyhle dva nápady jdou dohromady? Že pokud máme pro sebe nějaký pozitivní pocit, pak je to špatně, to je sobecké. Ta myšlenka je v naší kultuře skutečně na mnoha jemných úrovních. Ale to v buddhismu vůbec není.

Buddhismus vidí tyto druhy věcí spíše jako oboustranně výhodnou situaci. Jinými slovy, pokud jste laskaví sami k sobě, je snazší být laskaví k ostatním. Pokud jste laskaví k ostatním, je snazší být laskaví k sobě. Cvičíte tedy oba společně. Pokud existuje štěstí, hledáme štěstí každého, nevidíme štěstí jako pevný koláč, jako když ho pochopíš, já ho nemám.

Nebo podobně s myšlenkou lásky a soucitu, že pokud existuje láska a soucit k tobě, nemohu je mít pro sebe, protože je to sobecké. A pokud budu mít soucit sám se sebou, pak prostě půjdu a ublížím ti. Celý ten způsob myšlení…. Je to trochu rozdělující způsob myšlení, který působí, jako bychom my a ostatní byli diametrálně odlišní, a pokud jedna strana něco získá, druhá strana prohraje. Tam, kde se v buddhismu na věci tak nehledí. A Shantideva o tom hodně mluví ve svém textu, že pokud existuje utrpení, je jedno, čí to je, je třeba pracovat na odstranění. A pokud existuje dobrota, kterou je třeba mít, nezáleží na tom, čí, je to něco, na čem je třeba pracovat. Takže omezte tyto opravdu strnulé představy o nás a o nich a vší konkurenci, žárlivosti a aroganci, které z toho plynou. Ale je to založeno opravdu na tom, že všichni jsme stejní v tom, že chceme štěstí a nechceme utrpení.

Řekneme-li „mějte laskavé srdce“, mělo by to jít směrem ke všem a „všichni“ zahrnují i ​​nás. Ale nejsme to jen my, zahrnuje to i zbytek světa. A jak nám Jeho Svatost připomíná, věříme v demokracii, takže na jedné straně jsme my a na druhé jiné cítící bytosti, takže pokud existuje problém a musíme hlasovat o tom, čí zájem je důležitější – můj nebo kohokoli jiného – pak, věříce v demokracii bychom se měli starat o druhé, protože těch druhých je více než nás samotných. To ale neznamená, že se zanedbáváme a podceňujeme. Znamená to jen, že musíme otevřít oči a vidět, že tam venku je zbytek světa, a není to všechno jen o mně. Pořád se k tomu vracíme, že?