Inherentní názory a názory

• Žádná bytost není ve své podstatě zlá
• Vytváříme pohled na ostatní a pak si myslíme, že to jsou oni
• Můžeme mít různé motivace, abychom se zdrželi ubližování

Green Tara Retreat 037: Inherentní názory a názory (download)

Jeho Svatost jednou mluvil o důležitosti soucitu, altruismu a tak dále a skutečně povzbuzoval lidi, aby rozšířili svou mysl a viděli, že nikdo není v žádném případě ve své podstatě zlý (nebo nikdo není v žádném ohledu ve své podstatě vadný). Vyprávěl příběh o Izraelci, který s ním dělal rozhovor před jeho cestou do Izraele. Reportér se samozřejmě ptal na Hitlera a holocaust. Jeho Svatost říkala: „Hitler je jako každý jiný; není ve své podstatě zlý. Dostal neuvěřitelnou nenávist, kterou měl kvůli jisté Podmínky a příčin, které v jeho životě vznikly. Ale to není on sám." Jeho Svatost řekl, že když se dostal do Izraele, někteří lidé se ptali: "Nemyslíš si, že Hitler byl špatný?" A tak se smál, protože řekl: "Ach, v jejich myslích byl vražedný už od doby, kdy vyšel z matčina lůna jako nemluvně." A tak se Jeho Svatost tomuto druhu pohledu smála. Ale je to to samé, co děláme, když si na někoho vytváříme názor. Děláme je všechny jako jednu věc a myslíme si, že to je vše, co kdy jsou. Onehdy jsem si myslel (někdo měl na mysli úzkostné matky, tyrany a podobné věci), že tento druh nálepkování z někoho dělá určitou věc, a to je vše, za co si je dovolíme vidět. To skutečně omezuje naši schopnost vidět jejich laskavost, vidět naši vzájemnou závislost, vidět, jak jsme jako oni a jak oni jsou jako my. Jak všichni toužíme po štěstí a nechceme utrpení.

Další věc, kterou Jeho Svatost řekl, bylo, že existují různé druhy motivací, které můžeme mít, abychom se zdrželi toho, abychom někomu ublížili. Jedním z nich je motivace, že se dostaneme do problémů. Druhá je motivace, že zažijeme karmické důsledky. Třetí je motivace, že tento člověk je jako já a nechce trpět. Říkal, co se týče první motivace, že je to určitě ta, kterou se učíme jako děti. Nedělejte něco proto, že dostanete ránu, vynadání nebo poslání do vašeho pokoje nebo cokoli jiného. Myšlenka je taková, že ze strachu neubližujeme druhým. Ale říkal, že to ve skutečnosti není ctnostné, protože tvá mysl je tak zauzlená. Samozřejmě je to určitě lepší, než ubližovat jiným lidem. Neubližování ze strachu je rozhodně lepší než ubližování. Ale druhou motivací je přejít to a pochopit karma a jeho účinky. Pak neškodíme, protože člověk vidí, že sami přijmeme utrpení způsobené škodlivými činy, které děláme vůči druhým. To je něco ctnostného a přináší to dobrý výsledek, ale zároveň je to také omezené. Třetí motivací je, když se na druhého opravdu podíváme a řekneme: „Páni, oni chtějí být šťastní. Nechtějí trpět. Záleží mi na nich a zajímám se o jejich blaho. Zajímá mě, jak se mají. Chci, aby byli šťastní. Nechci, aby trpěli." S tímto druhem vědomí a motivace se zdržíme toho, abychom někomu ublížili. To je jako operovat s bódhičitta; když děláme všechny naše činy mimo bódhičitta.

Jeho Svatost uvedl tyto tři motivace jako příklady různých způsobů, jak můžeme udělat totéž, v tomto případě se zdržet ubližování, ale získat z toho zcela odlišné karmické výsledky v závislosti na naší motivaci. Abychom se skutečně podívali na svou mysl, musíme někdy začít od nejnižší motivace, protože tam jsme. Když jsme byli děti, nehádali jsme se s někým, protože by na nás křičeli, dostali výprask nebo tak něco. Ale doufejme, že tam nezůstaneme, ale pokročíme. Někteří z nás tam prostě zůstanou. Někteří z nás se tam ani nedostanou, místo toho si prostě "posvítíme." Nebo: "Chceš mě potrestat, tak co?" Pak jsme opravdu v průšvihu.

Ale jakkoli můžeme mít ten altruistický záměr, který opravdu upřímně chce, aby ostatní byli šťastní a který se stará o jejich blaho, pak se naše životy změní a mnohem více bódhičitta roste v nás. Ta motivace soucitu a lásky není bódhičitta. Je to soucit. To je láska. Bódhicitta je aspirace za osvícení motivované soucitem. Přesto je vytváření takového soucitu a lásky rozhodně prospěšné. A pak, když to nasměrujeme ke generování bódhičitta, je to docela úžasné.

Publikum: Kde by seděly základní morální dobré hodnoty?

Ctihodný Thubten Chodron (VTC): Takže se ptáte jen na základní morální hodnoty. Jako někdo, kdo není dítě, kdo se vyhýbá zranění, protože se bojí, ale není to někdo, kdo rozumí karma buď. Jsou přímo mezi těmi dvěma a říkají: „No, tohle není dobrá věc. Mám svůj vlastní kodex etických hodnot a není dobré to dělat.“ Pokud ten člověk udělá krok dále a řekne: „Není to dobrá věc, protože mi na těch lidech opravdu záleží a opravdu chci, aby byli šťastní,“ pak to pokračuje.

Publikum: Řekli byste, že když si právě uvědomujete, že „to bych nechtěl dělat ostatním“, zapadalo by to do toho?

VTC: "Dělej ostatním to, co chceš, aby oni dělali tobě." Takže nechci, aby mě ostatní bili, abych nebil já je. Ano, myslím, že to tam někde padá. To je takový první krok, ke kterému se dostáváme, ne? Musíme rozvíjet empatii k druhým lidem. Takže nerada dostávám ránu. Nerada jsem kritizována. Nemám rád, když do mě lidé narážejí. Takže to ostatním dělat nebudu. To je jedna věc. Ještě nad tím je: „Opravdu mi záleží na druhých v pozitivním smyslu. Nechci ubližovat, protože se mi nelíbí, když je mi ubližováno.“ To je stále na straně: "Neudělám nikomu nic špatného." Nejedná se však o krok navíc: „Udělám něco, co jim opravdu prospěje.“ Samozřejmě, že ty dva nejsou vždy tak odlišné. Mohli bychom se naštvat a říct: "Chci někomu vymluvit." Pak si pomyslete: "Ach, přijdu o svou pověst a ostatní si budou myslet, že jsem špatný." A pak si myslíme: „Také vytvořím špatné karma a být znovuzrozen v nižší říši, takže to neudělám.“ A pak: "No, nemám rád, když mi to lidé vyčítají, tak jim to nebudu říkat." To je něco jiného než říkat: „Opravdu mi záleží na pocitech toho člověka. Opravdu mi záleží na jejich pocitech a jsou nešťastní. Právě teď se trápí. Takže nejen, že jim to neprozradím, ale uvidím, co pozitivního můžu udělat a být přínosem, pokud to půjde.“