Laskavost ostatních

• Trávit čas rozjímáním o laskavosti, kterou dostáváme od druhých
• Vzhledem k tomu, že i když jsme utrpěli újmu, laskavost byla mnohem větší
• Jaký máme užitek z práce, kterou dělají ostatní, ať už nám chtějí pomoci nebo ne

Wisdom of the Kadam Masters: Laskavost ostatních (download)

Mluvili jsme o vyrovnání a výměně sebe sama s ostatními a začali jsme na tomto devíti bodech rozjímání of vyrovnávání sebe a ostatních. První tři body jsme předtím pokryli. Jsou z pohledu ostatních: že každý chce štěstí stejně, my i ostatní. Z hlediska žebráků by nebylo správné jedněm dávat a jiným ne, protože všichni jsou si rovni. Podobně s pacienty, lidmi, kteří jsou nemocní, by nebylo správné některým pomáhat a jiné ignorovat, protože v utrpení jsou si všichni rovni.

Další sada tří se soustředí více na sebe. První z nich je, že každý k nám byl laskavý v tomto životě, v předchozích životech a bude k nám laskavý v budoucích životech. To je bod, o kterém si myslím, že je velmi cenné, abychom tomu věnovali spoustu času. Je zřejmé, že to nemohu podrobně probrat v krátkém povídání, ale opravdu to udělat rozjímání opakovaně a do hloubky, protože zcela mění to, jak se cítíte ve světě a jakém místě v něm máte. Úplně to mění. Většina z nás cítí, jako v Elově poezii, že někdo jiný dostane velký kus dortu a my jsme tak či onak vynecháni. Když si opravdu sedneme a přemýšlíme o tom, jak náš život závisí na každé jiné živé bytosti, která k nám byla laskavá, ten pocit „život je nespravedlivý“ a „ostatní lidé dostali víc“ a „Nejsem dostatečně oceněn… .“ To úplně zmizí. Je to jako sejmut těžké závaží ze zad. Vidíte, že ve skutečnosti jste byli v našich životech příjemcem neuvěřitelné laskavosti. Je to prostě úžasné.

Často se zasekneme u věci: „Ostatní lidé ke mně nechtějí být laskaví. Lidé, kteří nasadili vláknovou optiku, na mě neměli v úmyslu být laskaví, dělali jen svou práci, aby mohli získat nějaké peníze.“ Proč dělali svou práci, není problém. Faktem je, že to udělali a my máme optická vlákna a to nám tolik usnadňuje veškerou práci, kterou děláme.

Kdyby to neudělali, byli bychom zpátky v době kamenné s přijímačem na hoře Hoodoo. Nebo ještě dříve, opravdu v době kamenné, s psacími stroji. Umíš si představit? Kdyby nebylo všech lidí, kteří vyráběli počítače…. Nechápu, jak jsem kdy prošel vysokou školou bez počítače. Myslím, že je to jeden z 10 divů vesmíru. [smích] Že kdokoli z nás dokonce dokončil střední školu bez počítačů.

Když si myslíte, že všichni tito lidé dělají tolik práce a my je ani neznáme, abychom jim poděkovali, a přesto máme mimořádný užitek z toho, co udělali cizí lidé, nemluvě o laskavosti rodiny a přátel. A pak i laskavost lidí, kteří nám škodí, protože nás svými činy vyzývají, vytlačují z naší samolibosti. A jako praktikující dharmy to je to, co chceme. Nechceme se uspokojit. Lidé, kteří k nám nejsou milí, kteří nedodržují naše pravidla vesmíru, jsou k nám velmi laskaví ve smyslu stimulace naší praxe Dharmy, protože nás nutí růst způsobem, jakým bychom jinak nikdy nevyrostli.

Když se nad tím opravdu zamyslíme, změní to, jak se cítíme k cizím lidem, změní to náš vztah k lidem, kteří nám v minulosti ublížili, a pak se změní celý náš pohled na to, že jsme živá bytost v tomto světě. Je to obrovský rozdíl, zvláště když čtete noviny denně, pak když vy přemýšlet vidíte laskavost všech bytostí, pomyslíte na laskavost v předchozích životech a laskavost, která nám bude poskytnuta v budoucích životech, pak víme, že noviny nejsou vše, co existuje. Ta věc zoufalství a deziluze…. Hej, na tomto světě je neuvěřitelné množství laskavosti. Viděli jsme to v platnosti i po útoku v Bruselu minulý týden. Kolik lidí se obrátilo na pomoc zraněným? Jít a provést další zatýkání. Existuje jen tolik případů lidí, kteří spolupracují na přání sloužit společnosti, z čehož máme prospěch. Je velmi důležité o tom přemýšlet, jak jsem řekl, opakovaně a do hloubky.

Druhým bodem je naše „ano, ale…“. mysl. "Ano, byli laskaví, ale také mi ublížili." A: "Nechte mě vytáhnout můj spis... Vlastně ten soubor nepotřebuji, mám to všechno nazpaměť. Můžu ti říct každou újmu, kterou jsem od prvního dne utrpěl. Nikdy jsem na nic z toho nezapomněl, na svůj seznam traumat, zneužívání, ignorování, odsuzování, všech těch nespravedlivých věcí, které se mi staly…“

Myslím, že jsem ti to řekl, když jsem to udělal vadžrasattva ústup, když jsem se poprvé setkal s dharmou, uvědomil jsem si, že jsem stále naštvaný na svou učitelku ve druhé třídě, protože mi nedovolila být ve třídě. Slečno D. Na to jsem nezapomněl. Naše mysl tedy přichází s těmito věcmi a pak musíme říci: „Ale vezmeme-li množství škody, kterou jsme dostali od ostatních, z množství prospěchu, který jsme od nich získali, nelze srovnávat. Dobře, nenechala mě hrát ve třídě ve druhé třídě. Ale učila mě celý rok všechny ostatní předměty, na základě kterých teď umím číst, psát a dělat věci. Takže není srovnání. A dokonce i další lidé, kteří nám přímo nebo nepřímo ublížili, velmi často jsou to stejní lidé, kteří nám pomohli, a my vidíme škodu, protože nám celou dobu pomáhali a pak došlo k hrbolu na silnici. Pamatujeme si hrbol, ale nepamatujeme si všechnu hladkou dlažbu. Zvláště pak pomoc, které se nám dostalo, mnohem víc než škoda.

A pak třetí bod je, že zanedlouho zemřeme, takže k čemu je chovat zášť vůči někomu, kdo nám ublížil?

Myšlenku „ano, ale“ jsme řešili v bodě dva: „Ano, byli laskaví, ALE také mi ublížili.“ Dobře porovnejte škodu s užitkem. "Ale stále visím na tom, že jsem utrpěl takovou újmu." Copak nechápeš, jak jsem traumatizovaný…“ Nejen traumatizované: „Jak oprávněná moje nenávist a hněv jsou. Můj hněv, moje nenávist, oprávněná! Přinese mi to štěstí." A pak si pomyslíte: „Tak se na to podívejte. Zanedlouho zemřu, jaký mám z toho prospěch hněv a nenávist, zášť a žárlivost mi budou stačit?" Chci zemřít s takovou myslí? Odejít z tohoto světa s takovou nenávistí a žárlivostí? No, jestli nechci umřít s takovou myslí, která mě mučí, radši toho hned nechám, protože nevíme, kdy zemřeme.

Tento bod je také velmi dobrý k tomu, abyste jej nechali, prostě ho zahoďte.

Tyto meditace a tyto body samozřejmě musíme dělat znovu a znovu a znovu. Ale jak to děláme, a opravdu vidíme, co Buddhao čem mluvím, dává to naprostý smysl. Pak se naše mysl začne reformovat.

Takto Jeho Svatost, kamkoli jde, má přátele, vidí přátele, vidí laskavost. Dokonce i všichni tito lidé, kteří demonstrují mimo jeho učení. Dokonce i pekingská vláda. V osobní rovině vidí přátelství. Na politické úrovni se musíte vypořádat s politikou. Na nic z toho se ale nezlobí. Takže když ne, proč bychom měli?

Když zde děláte tyto tři body, opravdu se na ně podívejte, kdykoli vaše mysl říká „ano, ale“. Vlastně v žádném z lamrim meditace, které děláte. Když vaše mysl říká "ano, ale", zastavte se a řekněte "ale co?" A ten důvod nechť přijde. Pokud se nepodíváte na to, jaký je váš důvod, pak se nikdy opravdu nezbavíte emocí, které jsou na to reakcí. Musíte nechat tento důvod přijít a pak se na tento důvod podívat pomocí své rozumné, jasné mysli, abyste zjistili, zda je tento důvod pravdivý nebo ne. Ale pokud se nepodíváme na bláznivé důvody, které naše utrápená mysl uvádí, pak se nemůžeme zbavit samotných utrpení.

Dovolte mi uvést příklad: Máte nějaké potíže s rodinným příslušníkem a jste opravdu naštvaní na potíže s rodinným příslušníkem. Díváte se a ptáte se sami sebe: "Byl bych naštvaný, kdyby někdo jiný udělal stejné chování se mnou?" Asi ne. Možná, ale pravděpodobně ne. Obvykle jsme mnohem citlivější na věci, které říkají členové rodiny, než na věci, které nám říkají cizí lidé. Pak se podíváte: „No, proč jsem na to citlivější? A proč je pro mě tak nesnesitelné, že mi někdo z rodiny říká to či ono nebo ono?“ A pak je tu myšlenka: „Protože rodiny by si měly navzájem pomáhat. Rodiny mají být blízko. Rodiny si mají pomáhat." Že jo? Nemyslíme si to my všichni? To mě učili. Pak přestaň, dobře, to je moje "ano, ale." Protože lidé by si měli být blízcí a rodinní příslušníci by si měli pomáhat. A pak se zastavíš: "Je to pravda?" Řekl jsem, že by měli, znamená to, že budou? Znamená to, že musí? Proč by měli? „Měl by“ nemá nic společného s realitou. Jednají tak, jak jednají. Proč se držím této myšlenky, jak by měla být rodina? Je to šílený nápad. Čí rodina je vůbec taková? Kolik lidí víme, kde se o sebe členové rodiny skutečně starají. Všichni členové rodiny se o sebe navzájem starají. Možná v zemi Petra Pana. Pak řeknete: „No, držím se něčeho opravdu nerozumného, ​​takže nechme toho ,mělo by' o tom, jak by rodina měla být, a prostě... Takhle se někteří lidé chovají. Co s tím můžu dělat?" Být zdvořilý. Být milý. Neber to osobně.