Verš 52: Protijed na apatii

• S apatií si nedáváme šanci realizovat svůj potenciál
• Radostné úsilí je opakem apatie a lenosti
• Denní meditace o vzácném lidském životě nám brání brát naši dobrou situaci jako samozřejmost

Drahokamy moudrosti: verš 52 (download)

"Co způsobuje, že člověk ztrácí vše, co kdy chtěl?"

Publikum: Odřeknutí [smích]

Ctihodný Thubten Chodron: Špatná odpověď

Čím to je, že člověk ztrácí vše, co kdy chtěl?
Rozptýlení apatie, která nedokáže setrvat v žádném úkolu.

Rozptýlení apatie, která nedokáže setrvat v žádném úkolu…. Takže myslím, že už jsem s řečí skončil. Můžete na to přijít sami, je mi to jedno. [smích]

Rozptýlení apatie – prostě nás to nezajímá. A tak je to zajímavé, protože říká: "Co je to, že člověk ztratí vše, co kdy chtěl?" Proč nás apatie nutí ztratit vše, co jsme kdy chtěli? Protože abychom dosáhli toho, co jsme chtěli – světským způsobem nebo zvláště způsobem Dharmy – musíme vynaložit úsilí. Musíme vynaložit energii. Apatie je opakem vyvíjení energie. Apatie je druh lenosti. A zejména apatie je: „No, prostě je mi to jedno. Je mi to až tak jedno. Nebudu to zkoušet."

Například dnes jsem nebyl připraven na Jeffreyho učení. Tak jsem tam vlezl, ani jsem nevěděl, kde jsme, a koukám přes rameno ctihodného Tarpy, kde to jsme, o čem to mluví? A v tu chvíli jsem mohl říct: "Nejsem připravený, nevím, kde jsme, nevím, o čem mluví, zapomeň na to, jen si tu sedni." Ale já ne. Řekl jsem si: "Nejsem připravený, proto musím naslouchat obzvlášť pozorně a dělat si opravdu dobré poznámky, protože pravděpodobně nebudu rozumět tomu, co říká, protože jsem nečetl dopředu." Dělal jsem si tedy více poznámek než obvykle a snažil se dávat lepší pozor, protože jsem nebyl připraven. Místo toho, aby jen řekl: "Nevím, o čem mluví, tak na to zapomeň."

Ale to často děláme s apatií, že? Nedáváme si šanci realizovat své vlastní sny a vlastní přání. My jen říkáme: "Nemůžu to udělat, je to moc těžké, jsem moc hloupý, nerozumím tomu, stejně je to jedno, tak tu budu jen sedět." A to je to, co děláme, ne?

S tímto apatickým stavem mysli se stáváme naším největším nepřítelem. Neustále se střílíme do nohy. Protože máme potenciál, máme sílu něco udělat, ale neděláme to. Místo toho si říkáme, že nemůžeme. A pak jen sedíme a litujeme se, trucujeme a stěžujeme si, že svět je nespravedlivý. A pak se divit, proč jsme tak nešťastní.

Pravda nebo ne? Je to zajímavé, že, jak taková apatie skutečně vede ke spoustě neštěstí. Stává se to velmi, velmi sebezničující. Mít radostné úsilí je opakem této apatie a lenosti, a proto je opravdu důležité, abychom měli radostné úsilí.

K radostnému úsilí vedou čtyři kroky. Radost, aspiracevšímavost a poddajnost.

1. Radost: Mít pozitivní pohled na věci. Abychom vytvořili radost, pomohli nám překonat naši apatii, pak přemýšlíme o všem, co nás v životě čeká. Myslíme na to, že máme drahocenný lidský život. Přemýšlíme o kvalitách Buddha, dharma, Sangha. uvažujeme Buddha Příroda. Díváme se kolem sebe a vidíme to úžasné dobro Podmínky že z toho máme opravdu velkou radost.

   A myslím, že taková radost… Je pro nás opravdu důležité to udělat rozjímání na vzácný lidský život velmi pravidelně. Jinak prostě bereme všechno jako samozřejmost; a místo toho, abychom se dívali na všechno, co máme, se díváme na jedinou věc, která je problém.

   Je to jako dívat se na celou zeď, od jednoho konce k druhému, která je natřená jednou barvou, a všimnete si tam malé červené tečky a zaostříte na tu červenou tečku. Nebo máte zeď z cihel a je tam asi tisíc cihel, které jsou všechny na místě, a vy se soustředíte na tu, která je křivá. Víte, je to opravdu hodně zkreslené, že?

   To samé s našimi životy. Je důležité mít radostný postoj tím, že uvidíš všechno dobré Podmínky že máme jít pro nás.

2. Za druhé, generovat aspirace. A generujeme aspirace tím, že vidíme přínos konkrétního projektu, do kterého se zapojujeme. Jako: „Pokud se pokusím o své rozjímáníMoje mysl by se mohla ve skutečnosti zklidnit, nebo bych mohl skutečně lépe porozumět učení nebo bych je mohl skutečně uvést do praxe ve svém životě." A tak vidíte výhody něčeho a to vám pomáhá mít aspirace udělat to.

3. Za třetí, pro všímavost, pro kultivaci všímavosti, cvičíme zapamatování si toho, co chceme tělo, řeč a mysl dělat. A když si to zapamatujeme, nastavíme svou mysl tímto směrem.

4. Pak čtvrtá je poddajnost. Nebo je to druh mentální a fyzické flexibility, kterou v současnosti máme, která je malá, ale kultivuje se, když děláme soustředění. rozjímání, takže oba tělo a mysl se stává docela flexibilní.

   Možná bychom také měli začít s nějakou jógou, která by také mohla pomoci. To není napsáno v učení, ale víte, pokud vaše tělodělá ti problémy, místo aby říkal: "Můj." těloDělá mi to problémy, nemůžu přemýšlet, Nemůžu to udělat, nemůžu to udělat,“ víš? Udělejte si jógu, vezměte si léky, projděte se, protáhněte se…. Dělejte něco místo toho, abyste se stali línými a apatickými. Protože když se na to podíváte, lenost a apatie…. Máme všechny tyto sny, máme všechny tyto aspirace, ale nemůžeme na nic jednat. A tak se opět stáváme sebeomezujícími. Omezujeme se, když máme tento neuvěřitelný potenciál.

Takže cvičte v pěstování radosti, aspiracevšímavost a poddajnost nebo flexibilita.

Zejména radost. Myslete na všechno dobré, co máte. Přemýšlejte o výhodách provádění jakéhokoli projektu. Protože pokud přemýšlíte o výhodách toho, že něco děláte, pak i když se vyskytnou potíže, stále pokračujete, protože vidíte výhody.

Je to jako když jdete do práce a říkáte si: "Ach, tuhle práci nemám rád, a tohle je špatné, to je špatné, fuj." Ale do práce chodíte každý den, protože vidíte její výhody. Tak jak to, že když přijde na praxi dharmy, vzdáme se sami sebe? I když praxe dharmy má mnohem více výhod než chodit do práce. Takže musíme vidět ty výhody a vidět to dobré Podmínky máme a uplatňujeme se s všímavostí a učíme se být flexibilní a poddajní.

Když jsem to řekl, jsem teď vyčerpaný. Po zbytek dne se mi nechce nic dělat. [smích]

Jen jsem si myslel, že ohledně apatie někdy ani něco nezačneme, protože se na to podíváme a řekneme si: "To je příliš velké." A to by bylo, jako byste se podívali na náš les – 240 akrů, o les je opravdu potřeba pečovat – a řekli: „Ach, je tu 240 akrů, je příliš velký, prostě na to zapomeňme.“ A nechte to všechno se všemi těmi troskami a přeplněností, a koho to zajímá. Ale to neděláme, že? Každý rok děláme něco málo. A pomalu se to tam dostává. Můžete to vidět. Chci říct, jen to, že každý rok uděláte trochu a zůstanete na správné cestě, a pak jdou věci dopředu.

[V reakci na publikum] Myslím, že nejprve se necháte odradit a pak se stanete apatickým. Necháte se odradit: "Ach, jsem neschopný." Takže s námi něco není v pořádku. Nebo: cesta je příliš těžká. "Ach, bódhisattva cesta, příliš obtížná, to nezvládnu." Nebo: výsledek je příliš vysoký a nedosažitelný. "Ach, buddhovství, hah." A tak sami sebe odrazujeme svým vlastním způsobem myšlení; a poté, co jsme se nechali odradit, říkáme: „No, proč to zkoušet? Proč něco dělat? Budu tu jen sedět."

[V reakci na publikum] Je pravda, že většina lidí své trápení neodstraní kvůli nedostatku zájmu. Protože nevidíme výhody odstranění našich trápení. Je to jako s člověkem, který je nemocný, který si na nemoc tak zvykne, že zapomene, že stav wellness existuje, a zapomene, jak se cítit dobře, takže se ani nepokusí uzdravit. Takže jsme na svá trápení tak zvyklí, že je prostě přijímáme a cítíme se poraženi a ani se o to nesnažíme. Nemáme zájem. Moc těžký. Ať věda vyvine nějakou pilulku, pak si ji vezmu.

[V reakci na publikum] Ano, zajímalo by mě, jestli tento, který sem vložil, nebyl jiný seznam…. Ale ano, nezlomnost a pak odpočinek. Stálost pokračuje, děláte, co můžete dělat, jak jste schopni, aniž byste se vzdali. A pak odpočinek je, když něco dokončíte, poplácejte se po zádech, odpočiňte si, abyste se mohli plni energie věnovat další věci. Místo toho neustálého tlačení, tlačit, tlačit….

Někdy si uprostřed něčeho potřebujete odpočinout, abyste v tom mohli pokračovat. Takže to uděláte, ale pak přichází na řadu neochvějnost, dočasně odpočíváte, ale neochvějně pokračujete v cestě tímto směrem.

[V reakci na publikum] Ano, někdy je pro nás těžké vědět, že si potřebujeme odpočinout. Rozpoznat to. Je těžké být vyrovnaným člověkem. Protože někdy si potřebujeme odpočinout, a nevnímáme to, nebo si toho všimneme a odmítáme to udělat. Jindy potřebujeme být opravdu aktivnější a obnovit svou energii, ale říkáme: „Jsem na to příliš unavený,“ a tak to nezkoušíme. Takže vědět, kdy musíme udělat, co je talent, který vyžaduje hodně pokusů a omylů. Ale je to opravdu dobrý talent se učit. Jak se naučím být vyrovnaným člověkem?

[V reakci na publikum] Říkáte, že část problému, zmatku a toho, proč jsou lidé apatičtí, spočívá v tom, že neznají systematický řád učení a jak je praktikovat. A protože spoléhají hlavně na knihy a ne na živého učitele, který je povede, čtou trochu z této knihy, trochu z té knihy, trochu z jiné knihy, docela se zmást, ne vědět, co cvičit jako první nebo co cvičit jako druhé, dokonce ani neví, jestli věří polovině věcí, které čtou, a nedokážou pochopit, jak všechny ty věci spojit do praxe jednoho člověka.

Zatímco když se učíte s učitelem po určitou dobu – nejen víkend, týden nebo měsíc, ale po určitou dobu – a tato osoba vás vede, pak víte, nejprve uděláte toto a pak udělej tohle a pak tohle a dostaneš nějaký…. Víte, to je krása lamrim, etapy cesty.