Verš 5: Divoký kůň pýchy

• Pýcha může být velkou překážkou na duchovní cestě a brání nám od našich cílů
• V naší praxi je důležité pěstovat pokoru

Drahokamy moudrosti: verš 5 (download)

Verš pět z Drahokamy moudrosti od Sedmého Dalai Lama. Klade si otázku: „Co je to za divoký kůň, který hází jednoho z hory, který stoupá?“

Co říkáš? Když postupujete na cestě, co je to za nekontrolovanou mysl, která vás nutí padnout? Hrdost. Arogance. Domýšlivost. Nafukujeme se. Říká: "Pýcha..." Dávám přednost „aroganci“, abych to přeložil. "Arogance, která se považuje za nadřazenou a staví na vlastních dobrých vlastnostech." Víš? Ta mysl.

Co je to za divoký kůň, který hází jednoho z hory, který stoupá?
Arogance, která si myslí, že je nadřazená a zaobírá se svými vlastními dobrými vlastnostmi.

Hrdost podél cesty

Vždycky říkají, že na začátku cesty nejsme arogantní, protože nic nevíme. Ale když se naučíme trochu Dharmy, pak je pro nás velmi snadné se nafouknout. Protože pak přijdou noví lidé a můžeme vysvětlit toto a můžeme vysvětlit tamto. A protože to víme mnohem víc než oni, dívají se na nás takhle. [Podívejte se na nás.]

Myslíme si, že víme víc, než víme

Důvody jsou dva. Za prvé: Když trochu víte, myslíte si, že víte víc, než ve skutečnosti víte. Protože možná znáte slova, ale ve skutečnosti neznáte jejich význam. Nebo možná dokonce intelektuálně znáte význam, ale neuvědomujete si to. Nebo kolikrát znáte slova, myslíte si, že znáte jejich význam, ale ve skutečnosti máte naprosto špatnou představu a to je to, co učíte ostatní lidi. Což nadělá mnohem víc škody než užitku. Tak co na tom být arogantní?

Kdo nás naučil, co víme?

V každém případě, když učíme Dharmu, v čem je vůbec třeba být arogantní? Protože jsme nevymysleli Dharmu. Naučili jsme se to od jiných lidí. Takže jsem se nafoukl a pomyslel si: „Jsem skvělý praktik, jsem skvělý učitel, uvědomil jsem si to, uvědomil jsem si to. Podívej, kolem jsou všichni ti studenti, kteří si myslí, že jsem tak úžasný…“ Víte, kdo si myslíme, že jsme? The Buddha? Chci říct, že žádná z Dharmy nepřišla od nás. Takže není důvod být arogantní kvůli tomu, že něco vím. A podobně není důvod k aroganci – i když máme realizace – nad tím, že si něco uvědomujeme. Ve skutečnosti, pokud máte skutečné realizace, stanete se pokornějšími.

Pokora v duchovním mentorovi

Opravdu si pamatuji, Geshe Yeshe Tobden, jednoho z mých učitelů. Pamatuješ si ho, když přišel na DFF? Geshe-la, jeho vlasy sem vždycky tak trochu trčely. Byl starý, jeho Shemdap byl křivý. Něco jako někteří z vás. [smích] Jeho Shemdap byl vysoký a ponožky mu padaly dolů. A měl tyhle staré ošuntělé boty. Protože byl meditujícím nahoře nad Dharamsalou. Víš, kdy by to udělal kora [obcházení] kolem chrámu, všichni mladí, mladí mniši s batohy Nike a jejich pěknými botami procházeli kolem něj. Nikdo na světě nevěděl, kdo to je. Byl tak skromný. Tak skromný. A to pro mě opravdu svědčí o tom, jakým byl praktikujícím.

Dokonce i jeho zřízenec Losang Donden mi řekl, že když šel do chaty Geshe-la – protože Losang Donden mu každý týden přinášel zásoby –, nikdy ani neviděl Geshe-laovo tantrické náčiní nebo obrázky nebo tak něco. Když ho Jeho Svatost požádala, aby odjel do Itálie, řekl: „Ne, nechci tam jet. Nechci jít učit. Jsem šťastný ve své malé chatrči." Každopádně, Jeho Svatost mu řekla, tak udělal, co řekl jeho učitel. V době příjezdu Geshe-la jsem byl v Itálii. Udělali jsme mu tento pěkný velký trůn jako způsob respektu nebo nového učitele. Ve villetě – v malé chaloupce, kde bydlel – vyráběli pěkné porcelánové nádobí, stříbro a všechno možné. A Geshe-la přišel, vešel do villety a řekl: "Zbavte se tohoto nádobí a stříbra a dejte mi plastové talíře." A on přišel do chrámu prvního dne a lidé ho ukazovali k velkému trůnu a on sundal polštář, položil ho na podlahu a posadil se na něj. Chci říct, že tohle je typ člověka, jakým byl. Nic z toho se mu prostě nelíbilo.

Pýcha: Překážka na cestě

Můžete vidět, že pokud se vaše mysl nafoukne, pak víte, že stoupáte na horu, pak vás divoký kůň hodí. Pokoušíte se praktikovat Dharmu a vytvářet nějakou ctnost a vytvářet realizace, ale vaše vlastní arogance se do toho stává obrovským zásahem a svrhne vás dolů z hory realizací. Protože také, když si myslíte, že víte všechno, co se pak můžete od koho naučit? A samozřejmě se zastaví veškerý vnitřní růst. A to se stává skutečným problémem. Chci říct, že mnohokrát vidíme na Západě lidi, kteří v Tibetu nebyli nikým, přicházet na Západ a stát se někým. Nebo si lidé ze Západu myslí, že jsou někým, i když nejsou. A pak se opravdu stane spousta věcí. Takže si toho musíme být plně vědomi. Protože to poškozuje nejen nás, ale poškozuje i ostatní lidi.

Protijedy na pýchu

Přemýšlení o nevýhodách je součástí protijedu. Ale také to, co doporučují, když trpíme arogancí, je meditace o 18 složkách a šesti zdrojích, dvanácti zdrojích a pěti agregátech a všech, a pak lidé jdou, no, co jsou všechny ty věci? No a o to jde. Ve skutečnosti je těžké tyto věci pochopit.

Ale přijde mi, že je to pro mě ještě lepší… Přišel jsem na tento svět, aniž bych věděl nic a všechno, co vím, dokonce i to, jak mluvit, dokonce i to, jak si umýt ruce, všechno pochází od ostatních. Takže na mě není co být arogantní. Měl bych být neuvěřitelně vděčný za laskavost ostatních, protože bez jejich laskavosti bych nic nevěděl.

Víte, někdy píšeme knihu a říkáme si: „To jsou všechno moje nápady. dávám my nápady v knize." Opravdu si myslíme, že jsme si mysleli něco, co ještě nikoho nenapadlo? Opravdu si myslíme: "Ach, jsem první, koho to kdy napadlo?" No to si myslíme. Ale jaká je pravděpodobnost, že nikdo v celém bezpočátkovém čase – včetně Buddha– měl jste někdy takové znalosti? To není.

Chci říct, že to lidem vždycky říkám Práce s Zlost je plagiát od Šantidevy. Protože ten je opravdu evidentně plagiát. S ostatními knihami jsou také plagiáty. Chci říct, že nic z toho nepochází ode mě. Lidé přicházejí a říkají: "Oh, opravdu se mi líbí vaše řeč." Se mnou to nemá nic společného. Mají rádi Dharmu. A to je důležité. Já si to nevymyslel. Nic mi na tom není.

Považuji takové myšlení za velmi užitečné. A abychom si pamatovali, že dokud se sami nestaneme Buddhy, jsme vždy studenti.

[Odpověď publiku] Někdo, kdo nejen říká: „Vím, co je pro mě nejlepší“, ale s velmi tvrdohlavou arogancí říká: „Vím, co je pro mě nejlepší. Tak mi neříkej, co mám dělat." Tomu člověku nemůžete nic moc říct. Není pro ně prostor, aby si něco vzali. Prostě musíte…. Co můžeš říct?

Musíš počkat a život má způsob, jak nás přimět havarovat. Pokud jsme chytří, učíme se. Pokud nejsme chytří, děláme pořád to samé.

Vzpomínám si, že jsem nedávno s někým o něčem diskutoval – to bylo, když jsem byl v Austrálii – a něco jsem řekl a ten člověk řekl: „No, bla bla bla.“ A já jen řekl: „No, dobře. Jestli to tak cítíš, je to tak." Nebylo co dál řešit. Není otevřeno.

Chci říct, co můžeš dělat? Bouchnout je do hlavy? A řekněte: "Jsi tvrdohlavý a arogantní!" Myslím, že nejjednodušší věc, jak to pochopit, je dívat se, když jsme tvrdohlaví a arogantní. A zakopáváme si paty. A nechceme nic slyšet od nikoho jiného. Pak přijde i někdo s laskavým přístupem, jak se chováme?

Dobrý vztah s duchovním učitelem nám prospívá

Je to velmi pravdivé. Když nemáš učitele, tak nevíš. Nebo pokud nemáte blízký vztah se svým učitelem. Možná jeden máte, ale není to blízký vztah. Pak vás váš učitel nebude upozorňovat na věci přímo, protože to ví – myslím tím, že i učitel, pokud ten člověk není otevřený, neřekne nic, protože je to zbytečné. Ale pokud máte dobrý vztah a jste upřímní, váš učitel může něco říct.

Laskavost našich „nepřátel“

Pěkné na tom je, že i když to někdy nedělá náš učitel, měli bych říct, že naši přátelé – nebo naši nepřátelé – ano. A to je laskavost nepřátel. Protože náš nepřítel – „nepřítel“ Říkám, že tady je někdo, koho nemáme rádi. Lidé, které nemáme rádi, si nepotrpí na naše haraburdí. A řeknou nám to na rovinu. Proto je nemáme rádi. Ale to je také důvod, proč jsou vlastně někdy jediní, kdo se k nám může dostat.