Verš 9: Řetězy, které nás poutají

• Jak mysl připevnění pronásleduje nás, i když jdeme na ústup
• Jak snadno upadneme do návyků Pochybuji, a rozptýlení i v dobré situaci pro soustředěný trénink

Drahokamy moudrosti: verš 9 (download)

Předchozí verš, který jsme udělali, verš 8, byl: „Jaké je těžké vězení uniknout, i když držíme klíče? A odpověď zněla: „Zapletené osobní vztahy jako např připevnění rodině a přátelům." Protože tyto propletené osobní vztahy nás naplňují připevnění a starost a strach a snažit se potěšit lidi a všechny druhy podobných věcí. Z toho pak vyplývá další verš. Říká: "Jaké jsou řetězy, které člověka svazují, i když opustí vězení?"

Publikum: Nostalgie.

Ctihodný Thubten Chodron: Jdeš tam! “Připevnění ke světským činnostem, i když žijete v ústraní."

Jaké jsou řetězy, které člověka svazují, i když člověk opustil to vězení?
Připevnění ke světským činnostem, i když žijí v ústraní.

„Světové aktivity“ neznamenají jen věci, které děláme, ale také věci, o kterých přemýšlíme. Můžete se oddělit od těchto zamotaných vztahů na fyzické úrovni a odejít do kláštera nebo jít na ústraní nebo cokoli jiného, ​​ale čím je pak vaše mysl naplněna, když tam je? Vaše staré zvyky. Hádáte nostalgii, takže to zní jako váš starý zvyk. Podíváme se zpět na světské činnosti, které jsme dělali, a říkáme: „Ach, to bylo tak hezké, to bylo tak úžasné. Vzpomeňte si na staré dobré časy…. Vzpomeňte si na dobré časy…“ A plníme svou mysl nejrůznějšími úžasnými vzpomínkami.

To je nostalgie, to je vykonstruovaná minulost, ne? Vymýšlíme tyhle úžasné věci a "Chybí mi to a chci to, a jak to, že jsem to nechal?" A tak si něco vymyslíme a pak je naše mysl totálně rozptýlená, i když naše tělo je v klášteře nebo na ústraní.

Jiní z nás mohou mít jiné vzory. Tady se to soustředilo kolem připevnění. Připevnění ke světským činnostem. Takže to může být, možná jsme ten typ člověka, který se zaplete do každého podnikání a musí vyřešit všechny jeho problémy. Odstraňovač problémů. Takže odejdete do kláštera, odejdete do ústraní, na co celý den myslíte? "Ach, ten a ten má ten problém, ten a ten je v depresi, ten a ten je sebevražedný, ach tito lidé nemají dost peněz na život, co se stane? To se stane, tohle, tohle…. Jak to mohu opravit? Ach, moji příbuzní nemají dost peněz, možná bych měl otevřít obchod a sehnat jim další peníze. Možná bych jim měl zavolat a ujistit se, že jsou v pořádku. Možná bych měl jít na Facebook a popovídat si s nimi. Možná bych jim měl poslat knihu Dharmy... Možná…. možná…." A naše mysl je opět zcela naplněna všemi našimi starými zvyky a snaží se vyřešit problémy všech. A dejte jim e-mail, dejte jim dopis. Jen malá krátká poznámka…. Víš, že si říkáme, abychom jim dali najevo, že nám na tom záleží. Ale ve skutečnosti tam jdeme a snažíme se problém vyřešit.

Znal jsem jednoho člověka, který si nakonec po letech úsilí postavil dům na ústraní, zařídil ho opravdu pěkně, byl ve velmi dobrém prostředí, dostal se na ústup a pak – už si nepamatuji, jestli měl tento člověk problémy s vízem nebo ne, ale ostatní lidé kolem měli problémy s vízy. Takže najednou je to ona, kdo se snaží jít dolů na zahraniční registrační úřad a přemluvit je, aby lidem dali víza atd…. A tak skončil ústup. Protože vaše mysl se prostě nechá unášet různými věcmi.

Nebo jdete do kláštera, jdete na místo ústupu a pořád přemýšlíte o všech projektech, na kterých jste se předtím podíleli a které byly tak dobré a tak přínosné. A: „Možná bych se měl vrátit. Víte, předtím jsem dělal Reiki, opravdu jsem pomáhal lidem. Takže bych se možná měl vrátit a udělat to. Nebo bych měl dělat fyzioterapii. Tehdy jsem opravdu pomáhal lidem. Teď tu jen sedím, víš? Trochu se dívám na můj pupík a, víš? Chci něco udělat. Předtím jsem byl učitel. Opravdu jsem pomáhal lidem. Viděl jsem z toho výsledek. Předtím jsem byl terapeut. Byl jsem…." Víš, ať jsi byl předtím čímkoli. "A tak jsem s nimi opravdu pomáhal lidem, a to je možná opravdu cennější..." A tak vaše mysl přejde do zvyku Pochybuji,, protože to je obvyklý způsob myšlení. S připevnění být někým. „Předtím jsem byl na vojně. Měl jsem takovou hodnost a udělal jsem to a to…“ Ať to bylo cokoliv.

Byli jsme tam. Připevnění k naší staré identitě, připevnění abychom měli pocit, že máme místo na světě. Někdy, když jdete do kláštera, odejdete a uděláte ústup, je to jako: "Kdo jsem?" A pak: "No, měl bych si rychle vytvořit identitu."

Sledujte všechny tyto staré obvyklé způsoby připevnění vychází, i když se můžeme vymanit z fyzické situace. Omezit mysl a znovu vytvořit naše duševní návyky je velmi obtížné.

Existuje příběh o páté Dalai Lama, Velký Pátý, jak se mu říká. Když byl velmi mladý lama který měl jasnovidné schopnosti, přišel navštívit jeho a mladé Dalai LamaSlužebník ho otočil zpět se slovy: "Je na ústupu." A lama řekl: "No, řekni mu, že jsem ho dnes ráno viděl na tržišti." A později, během přestávky na ústupu, to obsluha řekla mladým Dalai Lama, a řekl: "No jo, to byla pravda, opravdu mě to rozptýlilo." rozjímání a snil jsem o tržišti.“ Tak to se stává, myslím, každému.