Pěstování spokojenosti

• Můžeme se naučit být spokojeni s tím, co máme
• Všímavost a zpomalení nám pomáhají nalézt spokojenost

Green Tara Retreat 043: Spokojenost (download)

Chci jen trochu přidat k tomu, co jsem řekl o učení se nezaujatosti vůči vnímání. Nevím přesně, proč to slovo bylo použito, ale asi to bude to samé, protože vnímáte svými smysly. Bez smyslů byste nebyli schopni vnímat nic.

Nabízí se otázka: „Jak to tedy uděláme? Zní to skvěle, ale jak na to?" Myslím, že nejdůležitější, alespoň podle mých zkušeností, je být spokojený. Naučit se být spokojený se svou situací, s tím, co se děje v mé mysli, co se děje kolem mě, s tím, jaké jídlo jím, se vším – se všemi těmi věcmi – prostě naučit se být spokojený. Prostě to udělej.

Jak můžeme být spokojeni? To je také velká otázka. Myslím, že zde přichází na řadu učení o všímavosti a učení o introspektivní bdělosti a zpomalení – při pohledu na naši zkušenost. Pokud to uděláme, zjistíme, že skutečně máme vše, co potřebujeme, abychom byli právě teď šťastní. Nepotřebujeme získat nic jiného; je to všechno tady. Ke štěstí nepotřebujeme nic vnějšího. Když zpomalíme a budeme všímaví, můžeme to vidět. To je vlastně opak toho, co je docela viditelné v naší [dnešní] společnosti, kde jsou lidé tak nespokojení a tak nešťastní a také si tak moc neuvědomují své současné zkušenosti a duševní stav. Všechno je to zaměřené navenek: pohybujte se rychle, získejte co nejvíce. V tom je velmi málo štěstí. Díváte se kolem sebe na lidi, kteří jsou většinou poháněni svými smysly a jsou opravdu nešťastní. Alespoň taková je moje zkušenost, když se podívám kolem sebe.

Myslím, že se opravdu vrátím k tomu, co říká ctihodný Chodron: „To, co mám, je dost dobré; kde jsem, je dost dobrý; a to, co dělám, je dost dobré." Opravdu si ty věci myslet a ne jen říkat: "No, to by mělo být dost dobré, ale já to tak necítím." Také: "Kdo jsem, je dost dobrý." Abychom si skutečně a vědomě řekli: „To stačí. To je v pořádku. Vystačím si s tím. Zvládnu to a budu v pořádku. Víc nepotřebuji. Pokud budu mít víc, je to v pořádku, ale víc nepotřebuji, budu v pohodě.“ Neustále obracejte mysl tímto směrem. Nakonec, když to uděláte párkrát a pak to prožijete, uvědomíte si: „Hej, měl jsem pravdu. Jsem prostě v pohodě. Nebyl to velký problém." Stává se to tak nějak automaticky. Říkáte: „No ano, je to opravdu dost dobré; je to v pohodě. Všechno je v pohodě. To je v pořádku. To není problém."

Pak je to přirozené a přichází spokojenost a my se automaticky učíme nezájmu vůči smyslům, vůči vnímání. Není třeba se v těch věcech svazovat.