Náš příspěvek k míru

• Jak sebeuchopení je u kořenů násilí v Americe
• Proč uvědomění si prázdnoty může být naším největším příspěvkem k míru

Wisdom of the Kadam Masters: Náš příspěvek k míru (download)

Dělali jsme linku,

Nejlepší protilátkou je poznání, že vše postrádá vnitřní (nebo inherentní) existenci.

Chtěl jsem to dnes vztáhnout k tomu, co se stalo včera v zemi, protože včera došlo k další střelbě na tři policisty, kteří zemřeli v Baton Rouge. Někteří další byli také zraněni a jeden vlastně bojoval o život. Tato věta z tohoto starého textu Kadampy se na to velmi vztahuje, protože linie – to, o čem jsme mluvili včera – je způsob, jak lpíme na velmi zhmotněné (nebo konkrétní) představě o našem já, je tu toto velké „já“. A kvůli tomuto špatnému pojetí našeho já jako nějaké konkrétní entity se pak MOJE štěstí stává nejdůležitějším, MOJE utrpení je nejdůležitější. Lpíme na tom, co nám zdánlivě prospívá, odsouváme to, co nám zdánlivě neprospívá. O „prospěchu“ a „neprospěchu“ rozhodujeme na základě nejrůznějších bláznivých představ, které, když se na ně skutečně podíváme, nemají vůbec žádný zdravý rozum, kromě pojmu „Myslím, že se to děje“ nebo „Cítím to je to, co je správné."

Toto uchopení nesprávné představy o nás samých tímto způsobem je podle nich kořenem všeho utrpení. Je to opravdu vidět na tom, co se právě teď v zemi děje. Prezident po včerejší střelbě v Baton Rouge skutečně povzbuzoval lidi, aby se sešli, byli jednotní a sledovali jejich projev. Díval jsem se na něj a bylo to jako: "Zase musím udělat tohle a nikdo mě neposlouchá." Ale říkal, že si musíme dávat pozor na svůj projev, musíme se snažit a rozumět si. A Hillary (Clintonová) říkala něco podobného, ​​lidé se opravdu snažili pochopit druhou stranu a nedělat z toho věc „my“ versus „oni“.

Ale MY versus ONI je to, co vychází z tohoto velmi silného, ​​zhmotněného konceptu toho, kdo jsme. Čím více lpíme na myšlence „já“ a „moje“, tím obtížnější je naslouchat tomu, co říkají ostatní lidé, a skutečně slyšet jejich pocity, slyšet jejich potřeby, protože jsme tak pohlceni sami sebou, protože toto sebeuchopení.

Moudří lidé říkají: „Uklidněte se, buďte jednotní, spojte se, my to zvládneme, musíme si rozumět, musíme si naslouchat, musíme mluvit upřímně a bez všemožných obviňování a nadsázky, a všechny tyhle věci, které se dějí." A je úžasné slyšet, jak někteří lidé, když to slyší, kvůli způsobu, jakým pracují a připevnění které vyvstávají pro sebe, říkají: „Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat. Říkáš mi, abych poslouchal ostatní? No, chci, aby mě poslouchali." A pak se pustí do velké věci. Snaží se, aby lidé, dokonce i policie – zapomněl jsem, jestli je to šéf policie nebo šerif nebo kdokoli jiný v Clevelandu – žádali lidi, aby nechali zbraně doma, protože v centru Clevelandu se koná republikánský sjezd. "Nenoste sem své zbraně, znesnadňuje to policii." O hrozbě násilí nemluvě. A okamžitě přišel nějaký chlápek s tímhle obrovským – byl to AR15 – obrovským dělostřeleckým druhem, který měl převázaný přes rameno, protože chtěl prohlásit, že na to má právo.

To je to, co se stane, když nedokážeme identifikovat své sebeuchopení a připoutáme se k sobě, přilneme ke svým názorům, vytváříme příběhy o věcech a pak jen mluvíme o MÝCH právech. Toto je MOJE právo. Ale nemyslíme na práva jiných lidí. Nepřemýšlíme o pocitech ostatních lidí, jejich potřebách, jejich obavách. A pak se divíme, proč je ve světě tolik nepřátelství.

Myslím, že to, o co nás prezident žádal, bylo docela rozumné a také něco, co…. Chci říct, že to zahrnuje naši duchovní praxi, že? Buďte opatrnější v tom, co říkáme a komu to říkáme. Říkat si, připomínat si, že opravdu potřebujeme naslouchat druhým bytostem, že mají city a my jim musíme věnovat pozornost. A pro nás jako buddhisté přemýšlíme karma, a všechny karma které v tomto vytvoříme, pokud se zapleteme do nenávisti a nepřátelství a tak dále, proti karma tvoříme, pokud jsme schopni zůstat vyrovnaní a mít soucit s ostatními.

Právě zde v této situaci můžeme vidět chyby uchopení falešného pojetí „já“, proč je tak důležité, abychom vytvořili moudrost, která vidí, že žádné takové „já“ neexistuje, takže neexistuje žádná osoba, kterou musíme bránit. začít. Což je vlastně docela úleva.

To je ta moudrá stránka cesty. A pak také jestli dokážeme kultivovat metodickou stránku cesty, mít soucit, ohleduplnost a empatii k ostatním živým bytostem. Jak moc by to zlepšilo stav společnosti nyní a samozřejmě vytvořilo karma pro budoucnost.

Nečtěte jen noviny, rozhodujte rukama a neříkejte: „Co se má dělat? Co s tím mohu udělat?" The Buddha nám už řekl. Takto musíme v těchto situacích cvičit.

Mnohem raději bychom seděli na našem rozjímání ztlumit a vyvolat soucit s mouchou, která bzučí po místnosti a otravuje nás. Ten druh soucitu, s takovou mírou podrážděnosti: "Ano, mám s tou mouchou tolik soucitu." Ale někdo, kdo s námi nesouhlasí? Někdo, kdo střílí neozbrojené civilisty, někdo, kdo střílí policii, můžeme mít soucit se všemi těmi lidmi? Když jsme tak v pokušení občas na lidi křičet, že zvažujeme, že to všechno podněcujeme, můžeme ustoupit a říct: „Fuj, co se jim honí hlavou, a podívejme se na to, jaký druh sebeuchopení mají a a karma které vytvářejí, a kolik utrpení pro sebe právě teď vytvářejí, a karma v budoucnu trpět a nepříznivě ovlivňovat ostatní." Můžeme mít s někým soucit, se všemi takovými lidmi? Můžeme mít soucit s chlápkem, který prostě cítí potřebu vejít se svou dělostřeleckou puškou přímo doprostřed Clevelandu?

Ale pak si uvědomit, že stejným způsobem uchopujeme i sebe. Nemůžeme tam jen tak sedět a ukazovat na něj prstem, protože jsme pochopili: „Proč mi říkáš, abych to udělal? Nechci to dělat. Chci to udělat. Můj nápad je nejlepší. Proč se mnou takhle mluvíš? Ty nevíš, kdo jsem?" Děláme to samé, ne? Takže to vidět na druhých a mít soucit. Vidět to na sobě a něco pro to udělat. Nemůžeme se plazit do myslí druhých a měnit je, ale můžeme a musíme změnit sami sebe. A jeden člověk za druhým ujde dlouhou cestu. Protože vidíte, vše, co potřebujete, je jedna osoba, která jde od zdi a ovlivní to všechny. Naše práce na sobě je tedy rozhodně příspěvkem k míru ve světě. A Buddha nás naučil, jak na to.