Žít s integritou

• Verbální cesty jednání: lhaní
• Různé druhy lhaní
• Výsledky lhaní
• Když lidé nedokážou slyšet pravdu
• Tkaní kolem pravdy o citlivých tématech

Esence lidského života: Žít s integritou (download)

Včera jsme mluvili o 10 destruktivních cestách akcí a já jsem provedl tři fyzické. Dnes jsou čtyři verbální.

První z nich lže. Největší lež, kterou je třeba opustit, se týká našich duchovních úspěchů, protože to skutečně podvádí lidi způsobem, který zcela ničí jejich důvěru v Dharmu. A také ze strany mnichů – nebo laiků, kteří lžou o svých dosažených výsledcích – je to skutečně také podvádění sebe samého a velký znak arogance nebo přeceňování. To je ta velká lež.

Pak samozřejmě máme všechny ostatní lži. To neznamená, že tyto další lži jsou malé lži. Říkáme také velké další lži. Oni prostě nejsou ten, kdo porušuje pravidlo od kořene, ale jsou také docela vážné.

Lhaní je v podstatě překrucování pravdy: říkat něco je to, co to nebylo, říkat něco nebylo, když to je, cokoliv je opakem toho, co se skutečně děje. Vždy se objeví otázka: „A co když se snažíte někomu zachránit život? Když do opatství přiběhne lovec a řekne: "Kde jsou jeleni?" říkáš: "Ach, právě jsem viděl jednoho tam jít," aby mohl jít zastřelit jelena. Samozřejmě, že to neděláš. Myslím, že lhaní, to opravdu musí mít prvek pro náš vlastní osobní prospěch. A obvykle to přichází proto, že děláme něco, o čem nechceme, aby o tom ostatní věděli, nebo se snažíme získat něco, co ve skutečnosti není naše, jako je lhaní v podnikání. Klamání za účelem získání práce, s cílem získat od klienta více peněz, nebo cokoli jiného. Všechny tyto druhy podvodů.

Celá tahle řeč se může ukázat jako lhaní, protože se o tom dá hodně říct, že?

Za prvé, lhaní ničí důvěru, že? Vím, že když mi lidé lžou, pak jim nemůžu věřit.

Etika lhaní

Projekt New York Times má sloupek nazvaný „Ethicist“, který občas čtu, protože chci vidět, co si lidé v dnešní době myslí, že je etické chování. Byl tam jeden dopis od mladého muže, který je gay, který řekl, že jeho otec platí za jeho vysokoškolské vzdělání, ale jeho otec má podezření, že je gay (ačkoli svému otci neústupně říká, že není, ačkoli je). protože jeho otec – důvod, proč otci lže – je ten, že jeho otec řekl, že pokud je gay, nebude mu financovat vysokoškolské vzdělání a vykopne ho z domu a už s ním nebude mluvit. Je tedy zřejmé, že je to docela hrozba, ne? Takže tento mladý muž se ptal, co je tam etické. Docela mě překvapila reakce.

Odpověděli jim tři různí lidé. Jeden z nich řekl: „Tvůj otec neplní svou povinnost, pokud tě nepošle na vysokou školu, protože to je součást rodičovské povinnosti, podporovat vzdělání tvého dítěte. Takže pokud váš otec vyhrožuje, že nesplní svou povinnost, pak máte plné právo lhát, protože si zasloužíte vysokoškolské vzdělání. Zbývající dva lidé řekli něco podobného – ani ne tak o tom, že otec plní svou povinnost, ale „proč musí být studium na vysoké škole tak traumatizující, jděte do toho a lhejte svému otci, a až dokončíte vysokou školu, řekněte to mu pravdu a vrátit mu peníze."

Seděl jsem tam a přemýšlel, nejsem si tak jistý odpovědí tohoto druhu, protože v našich vlastních myslích podporuje kulturu lhaní. A nevím jak vy, ale když lžu, necítím se uvnitř dobře. Prostě se necítím dobře. Když jsem byl malý, snažil jsem se lhát, selhal jsem. Snažil jsem se lhát svým rodičům. Nemohl jsem to udělat. Zakryl jsem věci tím, že jsem jim neřekl věci, které nepotřebovali vědět. Takže jsem si jen zachoval své soukromí a neříkal jim věci, které by je měly rozčílit. Ale nemohla jsem říct fialovou, když bylo něco růžové. A nemohl jsem říct „bylo“, když nebylo.

Jen by mě zajímalo, jestli společnost začne lidi omlouvat, aby v takových situacích lhali, jak se pak cítíme sami o sobě? Vím, že je to opravdu těžké, zvláště pro mladé lidi, kteří vyrůstají. Chci říct, že jsem si tím taky prošel. Většinu toho, co jsem udělal, jsem nechtěl, aby to věděli rodiče, protože by je to rozrušilo. Ale jak jsem řekl, prostě jsem do těch témat v podstatě nešel. Nebo změnil téma. Nebo se kolem toho nějakým způsobem propletl, takže jsem nemusel říkat opak toho, co bylo.

Pořád mi to nebylo příjemné. Opravdu jsem chtěl být ke svým rodičům přímý a upřímný a říct jim všechno, ale když jsem to jednou zkusil, bylo to obrovské selhání. V podstatě následující zpráva byla: „Prosím, neříkejte mi to. Nechci to vědět, tak mi to neříkej." A ve skutečnosti moje matka jednou vyprávěla příběh o něčem - o své přítelkyni a dceři jejího přítele - a morálka tohoto příběhu byla: "Neříkej mi to." A viděl jsem chování mých rodičů k rodičům. Lhali svým rodičům. Protože moje babička by se hodně bála, když poletíme do Chicaga, takže jí to matka neřekla, když letíme. Nebo jí řekni jiný den. A pak bychom tam prostě dorazili. Protože jinak by se její matka trápila celou dobu, co jsme byli v letadle. Takže taková věc. Je to, jako by to moje matka dělala, aby ušetřila své matce bolest v srdci, ale nevím jak vy, je to jako, já se do toho ani nechci zapojovat. Protože pak pořád tak nějak tančíš, chodíš po skořápkách, snažíš se chránit city druhých, ale jejich city stejně zraňují. Tak nevím.

Myslím, že rozhodně lhát s úmyslem někomu ublížit, to je něco, co je docela negativní. Ale lhát, aby chránil něčí city? Chci říct, jen bych si přál, aby lidé zvládli pravdu. Jak jsem řekl, v mé rodině bylo poselství lež, protože neumíme zacházet s pravdou. Takže možná v tom stavu je to v pořádku, protože ti říkají, abys to udělal. [smích] Ale stejně by bylo hezčí umět říkat pravdu a mít dostatek důvěry, že ostatní lidé zvládnou pravdu.

Myslím, že to je to, co mi vadí, když mi lidé lžou, považuji to spíše za urážlivé, jako: „Co, myslíš, že nezvládnu pravdu? Nesnaž se mě chránit, jsem dospělý. Zvládnu pravdu."

Jen sem hodím pár nápadů k přemýšlení, protože vím, že pro sebe se vždy cítím mnohem lépe, když můžu říct: "Dobře, tak to prostě jsem, a je to." Ne způsobem, který to lidem vtírá do tváře, nebo vtírá rozdíly nebo podobné věci, ale ne způsobem, kdy se snažím předvídat, jak se budou cítit, a nerespektuji je, protože si myslím, že nezvládá pravdu.

Na druhou stranu, když si myslím, že možná nezvládnou pravdu, pak, jak jsem řekl, vynechávají různé věci.

Je to k zamyšlení. A nemyslet jen na to, jaký to bude mít dopad na toho druhého, ale jaký to bude mít dopad na nás samotné.

Otázky a odpovědi

Publikum: [neslyšitelný]

Ctihodný Thubten Chodron (VTC): Správně, protože se skrývá tím, že to rodičům neřekl. Na druhou stranu, kdo chce čelit... Chci říct, zná své rodiče lépe než já. Ale pokud to bylo něco jako moji rodiče, nemám rád tyhle druhy nafouknutí. Takže se můžete vyhnout výbuchu, který by byl jistě pěkný.

Na druhou stranu to možná dělá proto, že chce své vzdělání. Ale pak se cítí uvnitř shnilý, jak jsi řekl. Ani svým vlastním rodičům jim nemůžete říct pravdu.

[V reakci na publikum] Ano. Kompromis něčeho důležitého v sobě.

[V reakci na publikum] Ano, snaží se chránit svůj vztah, což je důležité. Ale také to nakonec zjistí jeho otec, že?

Publikum: [neslyšitelný]

VTC: Takže přecitlivělost… Snažit se projít svým životem a chránit ostatní lidi, což je přecitlivělost na to, co si myslíte, že by mohli cítit, což je něco jiného, ​​než být k někomu zdvořilý. A je to jiné, než když jim to nevložíte do očí.

Publikum: [neslyšitelný]

VTC: Je tu velké riziko a nechcete si lidi odcizovat. Ale je také nepříjemné udržovat vztah, kde se nedá mluvit upřímně. Je to opravdu velmi, velmi těžké. Myslím tím, že mě rodiče přestali financovat, když mi bylo 18 let, protože jsem chtěl dělat něco, co nechtěli, abych dělal. Tak jsem řekl dobře. A myslím, že v mém případě jsem byl pro to lepší.

Publikum: [neslyšitelný]

VTC: To je zajímavá otázka. Pokud vás váš otec financuje, myslí si, že jste heterosexuál, a vy nejste hetero, a vy mu neříkáte pravdu, když řekl, že vás nebude financovat, pokud jste gay, znamená to, že není dáno zdarma? Zajímavá otázka.

[V reakci na publikum] Ano, je to velmi kruté... Ale rodiče to dělají pořád. Chci říct, moji rodiče řekli: "Pokud pojedeš do Evropy se svým přítelem, je to." Chci říct, dělají to pořád.

Publikum: [neslyšitelný]

VTC: Takže tady je další řešení. Neříkejte mu to, ale ani si neberte finance. Protože tímto způsobem neberete (možná to, co není volně dáno). A nežiješ ve lži nebo lhaní, abys dostal peníze. Na druhou stranu se necítíte připraveni říct jim, co ještě nechtějí slyšet, a máte svou vlastní integritu, kterou neprodáváte. Ano, to je další způsob, jak to udělat. To dává velký smysl.

To jsou těžké volby. Ale těžká rozhodnutí nás nutí dospívat. Kdybychom nestáli před těžkými volbami, byli bychom celou dobu nemluvňata.

Lhaní poškozuje důvěru

Pak ve vztazích mezi dospělými, nebo dokonce mezi rodiči a dětmi…. Když jako dítě vidíte své rodiče lhát, stane se to matoucí, protože vám říkají, abyste lhali, ale vy je vidíte lhát. A pak jim věřím? Když vidím své rodiče lhát, říkají mi pravdu? Pro děti je to tedy velmi matoucí. A také mezi dospělými to opravdu poškozuje důvěru, protože…. Dobře víš. Jsem si jistý, že vám všichni lidé lhali.

A myslím, že i mezi dospělými občas uděláme něco, z čeho se necítíme dobře, a pak lžeme, abychom to zakryli. V tom případě jsou dvě věci. Je tu první věc, kterou jsme udělali, plus lež, abychom to zakryli. A tak si myslím, že v takové situaci je lepší prostě přiznat, co jsme původně dělali, dělali čištění cvičte, buďte k sobě upřímní, vyčistěte to, nechte to jít a pak o tom nemusíte lhát sobě ani nikomu jinému.

Je to opravdu těžké, když ostatní lidé nezvládají pravdu, že?

Tkaní kolem pravdy

Dovolte mi udělat ještě jednu věc. Jak se proplétám kolem věcí. Před několika lety, když jsme se sem poprvé nastěhovali, mennonitský kostel za rohem měl den otevřených dveří nebo jarmark a my jsme šli, mluvil jsem s ministrovou ženou a ona řekla tak nějak: „Jaký je tvůj obraz boha? ? Věříš v Boha?" A nechtěl jsem říct „ne“, protože by to zastavilo vztah a ničemu by to nepomohlo. Na tuto otázku jsem tedy neodpověděl. Řekl jsem: „Stejně jako vy, i my zjišťujeme, že etické chování je opravdu důležité, a tak učíme o tom, jak nezabíjet, nelhat, takové věci. A učíme o odpuštění. Učíme o lásce a soucitu. Tolik našich učení a našich hodnot odpovídá vašim." A ta odpověď ji velmi potěšila.

A to, co jsem řekl, byla naprostá pravda. Jen jsem na její otázku neodpověděl, protože si nemyslím, že by bylo zručné dát přímou odpověď na tuto otázku. Zbytečně by to poškodilo vztah.

[V reakci na publikum] Kdyby opravdu naléhala? Řekl bych: „Víte, existuje mnoho různých definic ‚boha‘.“ A řekl bych: „Pokud Boha vidíte jako svatou bytost, která má znalosti a schopnosti, které lidské bytosti nemají, pak ano. , buddhisté, věříme, že takové svaté bytosti existují. Říkáme jim ‚buddhové‘, ne bůh. Pokud věříte, že bůh je jen principem lásky – dokonce ani tvůrcem nebo něčím jiným, jen principem lásky – buddhisté to rozhodně tvrdí. Pokud uvažujete o Bohu jako o stvořiteli, pak v tom máme trochu rozdíl.“ Takže bych to dal na úplný konec a nechal trochu rozdílu a pak se vrátil k něčemu, na čem se všichni shodneme.

Chtěl jsem přidat ještě jeden bod, který někdo uvedl. Někdo řekl, že pocházejí z křesťanské rodiny a jejich synovec je gay, a vyšel vstříc její sestře, a sestra řekla, že si uvědomila, jak je homofobní a jak musí změnit názor. Protože zjevně svého syna milovala a nechtěla ho odcizit ani ztratit. Někdo jiný poznamenal, že tento mladý muž v případu je také ve vysoce rizikové situaci, protože nechce riskovat své vzdělání, nechce riskovat svůj vztah se svým otcem. Na druhou stranu obětuje svou vlastní integritu a necítí se dobře z toho, že žije nečestným způsobem, a právě to může vést k sebevraždě. Je tedy v těžké situaci. Ale je to těžké. Je to jako v určité chvíli se musíte rozhodnout a smířit se s tím. A pokud se rozhodne vyjít ven, udělat to a mít důvěru v to, kým je.

V životě je tolik situací, kdy si musíte vybrat mezi dvěma možnostmi, které byste raději neměli. A tolik situací, kdy nemůžete mít to nejlepší, co chcete. A tak jde o to, podívat se opravdu dovnitř a zjistit, co je pro nás nejdůležitější. A pak jít vpřed a přijmout výsledek. Protože si myslím, že část obtíží v této situaci spočívá v tom, že nechceme ani jeden výsledek, a snažíme se najít způsob, jak nemít žádný výsledek, což je nereálné. V obtížných situacích musíte říct: „No, budu muset čelit jednomu nebo druhému výsledku, tak který chci? Jak chci být? A: „Mám dovednosti, zdroje a schopnosti, abych čelil jakémukoli výsledku. Nemusí to být příjemné, ale také to nebude trvat věčně. A mám určité výhody z toho, že jsem se rozhodl.“

Myslím, že když se snažíme rozhodovat bez výsledku, často se to opravdu zvrtne. A rozhodnutí bez výsledků nepřichází vždy tak snadno. Často neexistují.