Strach ze ztráty věcí

• Lidé, kteří jsou zvyklí mít méně, se tolik nebojí ztráty
• Když rozšíříme svůj pohled, uvidíme, že to máme mnohem lepší než tolik jiných
• Pokud se vzdáme připevnění k něčemu pak nemít to není problém

Strach 11: Strach ze ztráty věcí (download)

Dobře, včera jsme mluvili o překonání strachu z ekonomiky. A žil jsem v řadě zemí třetího světa a to, co se bojíme, že ztratíme, miliardy lidí nikdy nemusely začínat. A myslím, že protože to nikdy neměli na začátku, tak se nebojí, když to tam není, protože to tam nikdy neměli, dobře? Jinými slovy, když jsem byl například v Nepálu, dělal jsem pro jednoho nějakou práci mnich a jeho teta byla docela nemocná, už si přesně nepamatuji s čím, ale neměla žádné zdravotní pojištění a neměla žádný Medicare, žádný Medicaid a nic z toho. Zdravotní péče samozřejmě nebyla tak drahá jako u nás, ale nikdy nic z toho neměla, a tak se nebála, že ji nebude mít, protože ji nikdo v jejím okolí také neměl. A každý prostě řešil situaci, kdy byl nemocný, když to přišlo. A tak jsem ji vzal na kliniku a byla v pořádku. A tam, kde jsem bydlel, byla další jeptiška, která měla TBC a já ji také musel vzít do nemocnice. V nemocnicích v Nepálu nemají sestry, alespoň v té době, které by se o vás staraly, a vy nemáte tlačítko pro volání, nemáte katetry a podobné věci, a vy“ jsi v jedné velké dlouhé místnosti, která není tak čistá. A nemocnice vám také nevyrábí jídlo, vaše rodina vám jídlo musí uvařit a přivézt a rodina musí doručit spoustu léků. Takže tito lidé měli opět obavy z toho, že budou nemocní, ale nebáli se, že přijdou o své zdravotní pojištění nebo o dávky. Byli vlastně jen rádi, že jsou u lékaře a že mohou dostat nějakou zdravotní péči. I když samozřejmě zdravotní péče, kterou měli k dispozici, nebyla taková, jakou máme tady.

Dostávám se tedy k bodu, o kterém jsem se včera zmínil, to znamená, že se srovnáváme s lidmi kolem nás, nebo se srovnáváme s tím, co je nám povědomé, a pak se bojíme nebo začínáme žárlit na základě že. Ale když rozšíříme rozsah toho, na co se díváme, uvidíme tolika způsoby, že jsme vlastně šťastnější začít, a i když něco ztratíme nebo se musíme něčeho vzdát, stále jsme šťastnější než miliony a miliony lidí na této planetě. A tak mění mysl od strachu k vděčnosti a uznání. A mění mysl, aby bylo vidět, že musíme vyvinout vlastní vnitřní sílu, abychom se s těmito situacemi vypořádali. A že to povede k mnohem většímu uzdravení, než k tomu, abychom se rozpadli a litovali sami sebe a obviňovali ostatní z jakékoli situace. Dobře?

Důležitost být velkorysý

A pak další věc, o které si myslím, že může být velmi užitečná z hlediska ekonomiky, je — [Zvedne kočičku a mluví s ní/pro ni]: „Nebojím se o to, jím stejné krmivo pro kočky každý den spím ve stejném koši každý den a povlečení neměním jednou týdně.“ Je stále spokojený.

Ale jedna věc, víte, strach z nemít, to je strach z chudoby, víte, když nabízíme mandalu, nabízíme bez jakéhokoli pocitu ztráty. Co to znamená, co to je: beze strachu, že když to dáme pryč, nebudeme to mít, beze strachu, že něco ztratíme. Protože ten strach ze ztráty je mnohem bolestivější než ve skutečnosti něco nemít, pokud k tomu nejsme připoutáni. Pokud se tedy vzdáme připevnění k něčemu, nemít to není problém, dobře? Pokud jsme k tomu připoutáni, pak je samozřejmě problém se toho vzdát. A i to, že ji máme, je problém, protože i když ji máme, bojíme se, že ji ztratíme. Takže mandala nabídka se děje proto, abychom se naučili nebát se věcí vzdát a místo toho mít pocit radosti a potěšení z dávání.

A tak to souvisí s celou skutečností, že štědrost je příčinou bohatství. Když teď ekonomika klesá, myslíme si, že příčinou bohatství je lakomost. Takže všichni generální ředitelé byli lakomí, lakomí a sebestřední, takže měli všechny peníze. Takže teď: "Budu lakomý, lakomý a sebestředný a nebudu sdílet to, co mám, s ostatními, protože to pak nebudu mít." Vidíte, k čemu se dostáváme? Napodobujeme stejný postoj, který kritizujeme u lidí, kteří byli chamtiví a sebestřední, kteří dostali systém do tohoto nepořádku, což je postoj, kdy se jen staráme o sebe. A ta věc, víte: "Když to dám pryč, nebudu to mít" a "Nejdůležitější jsem já a že mám, co chci." A dokud máme tuto mysl, nezáleží na tom, zda jsme chudí nebo bohatí. V naší mysli jsme chudí a máme pocit chudoby a nedostatku. A to je důvod, proč velmi často, když jedete do zemí třetího světa, uvidíte lidi, jak jsou štědří, i když nemají skoro nic, a přijdete sem, kde lidé mají hodně a oni mají velký problém být štědří. A tak mluvíme o tom, že štědrost je příčinou bohatství, ale když na to přijde, myslíme si, že příčinou bohatství je lakomost, a držíme se toho, co máme. A i když na tom visíme, cítíme se stále chudší. Ale když to rozdáváme a s myslí, která má radost ze štědrosti, pak se mysl cítí docela bohatá a mysl se cítí potěšena, mysl se cítí šťastná, protože se cítíme šťastní v dávání, a právě proces dávání je rozkošný. A pak také, pokud vás náhodou napadne karma sebestřednějším způsobem víte, že dávání je příčinou bohatství. Pokud náhodou přemýšlíte karma méně sebestředným způsobem pak pro vás může být dávání příčinou osvícení. Dobře? Ale v každém smyslu, opravdu rozšířit mysl a vidět, že mysl, která lpí, je mysl, která se bojí a má pocit chudoby. Zatímco mysl, která dává, je mnohem, mnohem svobodnější a osvobozenější a cítí mnohem více štěstí.