Verš 93: Starší s moudrostí

• Jak a proč jsou starší v některých kulturách uctíváni
• Moudrost, která zná dvě pravdy
• Jak věci existují nezávisle
• Rozvíjení duševní flexibility, otevřenosti a tolerance

Drahokamy moudrosti: verš 93 (download)

Koho ctí jako starší každá bytost, která žije?
Ti se světlem moudrosti schopni rozlišit podstatu bytí.

Koho ctí jako starší každá bytost, která žije? V tradičních kulturách jsou starší obvykle poctěni, protože nasbírali zkušenosti a nashromážděním zkušeností dozráli a získali moudrost. Naše kultura bohužel takto starší nevidí. Myslím, že kvůli tomu hodně ztrácíme.

Kdo jsou vážení starší? Říká: „ti se světlem moudrosti, kteří jsou schopni rozlišit podstatu bytí“.

Chápeme „světlo moudrosti“, moudrost, která dokáže vidět věci takové, jaké jsou.

"Podstata bytí." Zde přeložil termín – nejsem si jistý, co přesně ten termín je, protože nenapsal, co to bylo – ale odkazuje (myslím) na to, jak se věci mají, jak konvenčně, tak nakonec. Takže to odkazuje na dvě pravdy. Bytost, která je uctívána jako starší, je někdo se světlem moudrosti, který zná dvě pravdy. Pokud jste starý, ale neznáte dvě pravdy, omlouvám se. [smích] A pokud jsi mladý a znáš dvě pravdy, je to dobré. Myšlenka je ale taková, že my obyčejné bytosti jsme velmi klamáni. Existují věci, které se nám zdají konvenčně existovat jako objektivní entity, a my jen bereme tento zdání jako pravdivé a uchopujeme věci, které takto existují. A pak si myslíme, že v objektu existují atraktivní vlastnosti. Nebo v objektu existují nepřitažlivé vlastnosti. A pak neustále bojujeme s vnějším světem, který se nám buď líbí, nebo nelíbí.

Pokud porozumíme dvěma pravdám, pochopíme, že tyto konvenční věci, které se nám jeví jako skutečně existující – se jeví jako falešné. Jinými slovy, ačkoli se zdá, že mají svou vlastní esenci v sobě jako objektivní entity, ve skutečnosti takovou esenci nemají. Když začneme pátrat po tom, co by tou esencí mohlo být, nemůžeme na nic přijít. Takže to nenalezení konečné podstaty, když se hledá – nenalezení jakékoli objektivní entity (když ji tak hledáme), to je konečnou povahu z — to je jeho prázdnota inherentní existence.

Když vidíme, že věci v kořenech nemají žádnou objektivní existenci, že všechny existují ve vztahu k jiným faktorům, jako jsou jejich příčiny a Podmínky, jejich částí nebo věcí, k nimž jsou kladeny ve vztahu (jako dlouhé a krátké, velké a malé), že jsou závislé na jménech a koncepčních myslích, které tato jména označují…. Když vidíme tuto závislou povahu, pak můžeme vidět, že i když věci nemají nezávislou povahu, stále mají závislou, ale ta závislá ve skutečnosti neexistuje, jak se zdá.

Někdo, kdo rozumí těmto dvěma pravdám, bere věci jako existující pouze na úrovni zdání, bere věci jako nominálně existující, a proto nebere všechno tak vážně. Věci nejsou tak závažné, nejsou tak konkrétní, takže je tu mnohem více postoje, kdy si s nimi můžete hrát, místo toho, abyste si řekli: „Ó můj bože, podívej, co se děje!“ Přidává to tedy trochu hravosti, trochu uvolnění a také nám to pomáhá ujasnit si, jaké jsou naše priority.

Tato jasnost, pokud jde o naše priority, nám také pomáhá žít smysluplnější život a nenechat se chytit stupidaggios myslet si, že věci, které se nám zdají jako existující tak konkrétně, jsou skutečně tak neuvěřitelně důležité a zásadní. A tak nám to dává více prostoru skutečně přemýšlet o jiných živých bytostech a pracovat ve prospěch jiných živých bytostí – i když tyto bytosti ze své podstaty neexistují, stále existují nezávisle na sobě. Jejich závislá existence znamená, že jejich utrpení a bída závisí na jiných faktorech, tyto faktory lze eliminovat, takže nám to dává naději a optimismus. A tak pak můžeme mít soucit s živými bytostmi a můžeme pracovat na odstranění jejich utrpení a pracovat na odstranění toho našeho, protože také vidíme, že naše bída není něco konkrétního a že ani my nejsme konkrétní živé bytosti. Že existujeme pouze nominálně, pouze jako zdání.

To je velký posun od toho, jak se obvykle díváme na sebe a ostatní, ale čím více jsme schopni se tímto způsobem trénovat, tím větší mentální flexibilitu, otevřenost a toleranci máme k tomu, co vidíme kolem sebe. A to z nás dělá staršího s moudrostí. Ne naše šedé vlasy. [smích]