Verš 70: Nejváženější ze všech bytostí

• Při pohledu na vlastnosti, které respektujeme
• S moudrost uvědomující si prázdnotu, překonáváme rušivé emoce
• Jak pýcha souvisí s nízkým sebevědomím
• Dát dobrý příklad

Drahokamy moudrosti: verš 70 (download)

Kdo je nejrespektovanější ze všech existujících bytostí?
Ti vynikající s moudrostí, která se nemýlí s realitou.

Vidíme, že zde dochází k určitému vývoji. Ve verši 68: "Kdo má intenzivní disciplínu?" Takže nejlepší člověk, který má intenzivní disciplínu, je někdo, kdo má pod kontrolou své vlastní energie a svou vlastní mysl. Není to tedy někdo, kdo má nejlepší atletickou disciplínu na trénování na maratony.

A: "Kdo je nejlepší řečník ze všech silných bytostí?" Opět ne někdo, kdo jen pontifikuje a šíří cokoliv, co říká. Ale jsou to ti, kteří pozorně naslouchali široké škále učení o osvícení.

A pak zde: „Kdo je ze všech bytostí nejrespektovanější? Ti vynikající s moudrostí, která se nemýlí s realitou.“

Když říkáme: „Kdo jsou nejrespektovanější ze všech bytostí“, naše mysl se obvykle obrací k světské úctě. Respektujeme toho a toho, protože má moc, a toho a toho, protože má peníze, a toho a toho, protože dělají různé věci. Někdy si vážíme lidí, kteří dělají opravdu skvělou sociální práci, nebo lidí jako Matka Tereza, která pracovala pro chudé nebo zraněné, nemocné. Takže i k těm lidem máme respekt. Stejně jako pro... Opravdu, kdo má největší respekt? Velcí sportovci a filmové hvězdy, kteří vůbec nejsou nejšťastnějšími bytostmi. Jestli něco, tak je to naopak.

Ale zde, kdo je skutečně nejváženější moudrými – možná ne celým světem, ale moudrými – jsou lidé, kteří mají moudrost, která rozumí realitě. Proč? Protože když máme tuto moudrost, můžeme překonat své rušivé emoce a pak i naše připevnění a hněv a žárlivost a domýšlivost a všechny tyto věci nás tolik netrápí. Máme lepší vztahy s ostatními. Říkají: „Dobýváme“ tyto ztrápené mysli. Proto další přídomek pro Buddha je „Dobyvatel“. Protože dobýváme tyto sužované duševní stavy. A to se děje prostřednictvím uvědomění si prázdnoty inherentní existence, která je realitou všech jevů.

Někdy v našich životech máme pocit: „Jé, já nejsem moc respektovaný. Lidé by mě měli více respektovat." Cítíte se tak někdy? Jako: „Jak to, že respektují toho člověka a nerespektují mě? Jsem lepší než oni." Ale pak, když se naše mysl takto dostane, měli bychom se sami sebe zeptat, zda jsme si toho uvědomovali konečnou povahu reality nebo ne. [smích] Jak moc si zasloužíme respekt? Protože vlastně když je naše mysl touha respekt, naše mysl je pod vlivem utrpení. A postižená mysl rozhodně není úctyhodná. Takže mysl, která si často stěžuje: "Ach, nejsem dostatečně respektována, nejsem dostatečně oceňována, lidé dostatečně neuznávají mé dobré vlastnosti." Tato mysl samotná, když se na ni díváme, je jedním z důvodů, proč nejsme respektováni a oceňováni. Protože ta mysl je docela sebestředná mysl utrpení. A tak bychom si v tu chvíli měli pamatovat, že když máme mysl, která rozumí realitě, když máme mysl bódhičitta která má lásku a soucit a altruistický záměr pro všechny bytosti, pak se tato mysl stane úctyhodnou a člověk, který ji má, je respektovanou bytostí. Ale samozřejmě, že ten člověk se v tom bodě své cesty opravdu moc nestará o to, aby byl respektován. Když opravdu pracujete ve prospěch druhých, na jejich respektu k vám opravdu nezáleží. Záleží pouze na tom, že dobrá pověst vám umožňuje více pracovat ve prospěch druhých. Ale kvůli vám samým, být uznáván, být respektován nemá žádný význam.

A totéž platí pro lidi, kteří mají hluboké pochopení pro prázdnotu. Je to jako, co pro mě udělá respekt a uznání ostatních? Nedostane mě to k úplnému probuzení. Nenaplňuje to žádné z mých nejhlubších duchovních tužeb.

A i my to nyní můžeme pochopit, když přemýšlíme o tom, co je v našem životě nejdůležitější, a o našich duchovních touhách. Jak je respektování a dobrá pověst skutečně podporuje? Když jsme k těmto věcem připoutáni, nepodpoří to naše nejhlubší cíle a aspirace. Místo toho bychom se měli zaměřit na získávání bódhičitta a pochopení reality a pak se tolik nestarat o to, jestli nás lidé mají rádi, oceňují nás, uznávají nás, respektují nás, milují nás. Můžeme se všech takových věcí vzdát, protože to z dlouhodobého hlediska opravdu nemá smysl.

[V reakci na publikum] Ano, někdy chceme jít dobrým příkladem a naše motivace není tak úplně ve prospěch ostatních, je to také proto, abychom si sami sebe vážili. A velmi rychle jsem se naučil – tvrdě, řeknu vám to hned, abyste neopakovali mou chybu – že snaha jít dobrým příkladem nedává dobrý příklad. [smích] Snažit se jít dobrým příkladem ostatním ve skutečnosti neprospívá. Být dobrým příkladem ano. Ale snaha o to nemá vždy výsledky, které bychom chtěli mít.

[V reakci na publikum] Příběh? Pamatuji si, že když jsem žil v klášteře ve Francii, myslel jsem si: „Chci být dobrým příkladem pro ostatní. A tak jsem se snažil být dobrým příkladem a nechápal jsem, proč si mě všichni neváží a nemají mě rádi. A to mě docela naštvalo a naštvalo. A pak jsem si uvědomil, kdy jsi snaží být něčím, ty nejsou že. Ano, musím se snažit jednat dobře ve prospěch druhých, ale ne proto, abych si získal respekt nebo aby se na mě ostatní dívali jako na dobrý příklad a chválili mě. Protože když je tam taková záludná motivace, pak to sabotuje celou věc. Tak to opravdu nejste. Nějak to předstíráte. A samozřejmě ostatní lidé na falešné věci nereagují. Nebo nereagují tak, jak bychom chtěli.

[V reakci na publikum] Ano, jste kritizováni, ať děláte cokoliv, když se snažíte být dobrým příkladem, protože lidé si to špatně vykládají.

Takže když se na nás ostatní nedívají v pozitivním světle, ve kterém bychom chtěli být viděni, musíme se nejprve podívat na svou motivaci. A pak se také musíme podívat na to, co jsme udělali, kvůli čemu by nás mohli nerespektovat a vidět nás v tak dobrém světle a udělat čištění těch věcí. Takže místo toho, abyste si stěžovali, „ostatní mě neoceňují, ostatní mě nerespektují“, udělejte nějaké čištění příčin, které jsme vytvořili – ať už v tomto životě, nebo v předchozích životech – které by vedly ostatní k tomu, že na nás nebudou mít takový pozitivní pohled. Protože taková věc nepřichází bez příčin.

[V reakci na publikum] Ach ano, když se snažíme být dobrým příkladem, máme nízké sebevědomí. (Jako, nejsem ve skutečnosti tak dobrý, takže se pokusím být dobrý.) A pak je do toho přimíchána i hrdost, protože když mohu být dobrým příkladem, pak se mohu [nadýmat se pýchou]. V tom přichází na řadu falešnost.