Tisk přátelský, PDF a e-mail

Verš 66: Oko moudrosti

Verš 66: Oko moudrosti

Součástí série přednášek o Drahokamy moudrosti, báseň sedmého dalajlámy.

  • Pochopení těchto dvou pravd se děje postupně v průběhu času
  • Jak spolu souvisí konečná a konvenční pravda
  • Problémy s používáním překladu „absolutní pravda“

Drahokamy moudrosti: verš 66 (download)

"Co je to dokonalé oko, které vidí všechny věci na světě i mimo něj?"

[Obecenstvo naznačuje vševědoucí mysl Buddha.]

Ctihodný Thubten Chodron: Dostat se tam: "Jasná moudrost, která rozlišuje dvě úrovně reality."

To je v podstatě vševědoucí mysl Buddha.

Jaké je dokonalé oko, které vidí všechny věci na světě i mimo něj?
Jasná moudrost, která rozlišuje dvě úrovně reality.

Není to tak, že bychom šli z místa, kde jsme nyní, abychom automaticky chápali a rozlišovali dvě úrovně reality. Ale je to něco, co vyvíjíme postupně, v průběhu času.

Když mluvíme o dvou úrovních reality, mluvíme o dvou pravdách. Takže máme konečnou pravdu a konvenční pravdu.

Konvenční pravdy, o kterých mluvíme o úrovni vzhledu věcí – všechny tyto věci, které se jeví našim smyslům, které fungují, které rostou a zhoršují se a všechny tyto druhy věcí jsou konvenčními pravdami. A pak konečnou pravdou je způsob existence. Konečná pravda je tedy způsobem existence konvenčních pravd.

Někteří lidé, místo aby to překládali jako konečnou pravdu, překládají to jako absolutní pravdu, a myslím, že to může být zavádějící. Protože „absolutní“ znamená, že je to něco jako jiná realita, velmi oddělená od konvenčních pravd. Víte, konvenční pravdy jsou zde a absolutní pravda je zcela nezávislá a nesouvisející. Ale to není ono. Konečná pravda – je to způsob existence konvenčních pravd.

Také to překládat jako absolutní pravdu…. Pro mě každopádně „absolutní“ znamená druh nezávislosti a prázdnota je konečná pravda, ale není nezávislá. Protože cokoli, co je nezávislé, by skutečně existovalo nebo inherentně existovalo. A prázdnota je také závislá.

Můžete říci: "No, na čem závisí prázdnota?" No, jedna z věcí, na kterých to závisí, jsou konvenční věci, z nichž je to povaha. Dobře? Jde tedy o myšlenku, že konečná realita není v nějakém vzdáleném vesmíru někde jinde, a my si tam musíme něco uvědomit. Je to konečná realita je tady. Je to povaha tohoto (rekordér), je to povaha tohoto (róby), je to povaha mě, je to povaha vás, místnosti, všeho. A jde o to, že to nevidíme. Dobře? A protože nevidíme konečný způsob existence, nevidíme ani konvenční způsob existence realistickým způsobem. Protože naše neschopnost jasně vidět objekty, které konvenčně existují, nás nutí si myslet, že všechny ty věci, které konvenčně existují, mají nějaký druh skutečné existence ze své vlastní strany, nezávisle na všech ostatních věcech.

To je problém, když tomu říkáme konečná pravda/absolutní pravda, protože už se na věci díváme a myslíme si, že jsou tak nějak absolutní, jak jsou. A celá myšlenka je taková, že všechno je závislé.

Konvenční pravdy – některé z nich jsou nestálé, některé trvalé. Takže ty nestálé závisí na příčinách a Podmínky. Vše jevů, trvalé a nestálé, závisí na částech. A všechno jevů, trvalé a nestálé, závisí na pouhém označení. Takže s prázdnotou je to stejné, i když je to ono konečnou povahu jak věci existují, neexistuje to samo o sobě nezávisle na tom, že je označeno. Existuje tím, že je pouze označen.

To je něco, co je někdy velmi těžké, protože rádi myslíme na: „Ach, dobře, tento svět je celý zmatený, protože je celý konvenční. A pak je prázdnota nějaký vesmír daleko, kde je všechno klidné a nemění se." A není to otázka umístění. Je otázkou, jak se na věci díváme.

Takže dosažení realizací neznamená jít někam jinam. Jde o to změnit způsob, jakým právě teď vnímáme věci. Nejde tedy o to nechat zmizet celý tento svět. Jde o to znát konečnou povahu tohoto světa, a pak poznáním konečnou povahu—že postrádá skutečnou existenci — pak být schopen vnímat tento svět jako závislé povstání, v takovém případě se nám věci budou jevit velmi, velmi odlišně, než se právě teď zdají.

Tato jasná moudrost, která to vidí, je to, co musíme rozvíjet, abychom chápali konvenční pravdy jako závislé povstání, ale jejich konečnou povahu je, že nemají žádný druh nezávislé existence. A tyhle dvě věci jdou dohromady. Obvykle existují nezávisle, v konečném důsledku neexistují nezávisle. Jinými slovy, jsou prázdné. Ale stále existují.

Nedostatek nezávislé existence neznamená, že věci neexistují. Jenom negujeme falešný způsob existence, který naše postižená mysl promítá do věcí.

Máme co dělat, abychom to pochopili. Ale když to uděláme, nebudeme mít tolik problémů, obtíží a bídy, protože budeme věci vidět přesněji, místo toho, abychom byli přes tento neuvěřitelný filtr, který máme a který nás neustále dělá tak zmatenými.

Ctihodný Thubten Chodron

Ctihodný Chodron klade důraz na praktickou aplikaci Buddhova učení v našem každodenním životě a je obzvláště zručný v jeho vysvětlování způsoby, které jsou pro obyvatele Západu snadno pochopitelné a praktikované. Je dobře známá pro své vřelé, vtipné a jasné učení. V roce 1977 byla vysvěcena na buddhistickou jeptišku Kyabje Ling Rinpočhem v Dharamsale v Indii a v roce 1986 přijala bhikšuni (plné) vysvěcení na Tchaj-wanu. Přečtěte si její celý životopis.