Verš 82: Impulzivita

• Přemýšlejte o tom, co je dobré dělat v krátkodobém a dlouhodobém horizontu
• Svědomitost: mysl, která se stará o to, co děláme
• Předvídavost: přemýšlení o účincích našich činů
• Jak rozpoznat a čelit impulzivitě

Drahokamy moudrosti: verš 82 (download)

Jaké úsilí lze vynaložit, aby to přineslo nějaký užitek?
Jakékoli úsilí, pokud je vyvíjeno se svědomitostí a s rozmyslem.

Prostředky se svědomitostí a rozmyslem. [V reakci na publikum] Přemýšlejte o něčem, než to uděláte. To je to, o čem vlastně budu mluvit.

Jaké úsilí stojí za to vynaložit? Často na to myslíme, že? Co bych měl dělat? Co stojí za to dělat? Co se nevyplatí dělat? A tady má na mysli to, aby nás v tuto chvíli ukotvil. Co je dobré dělat právě teď v tuto chvíli s tím, co máme přímo před nosem. A také to, co je dobré dělat dlouhodobě, když děláme plány.

Dva důležité prvky, o kterých zde mluví, jsou svědomitost a předvídavost. Svědomitost je duševní faktor, který má úctu k dobru a úctu k etickému chování. Takže je to svědomitá mysl, je to mysl, která se stará o to, co dělám, a vybírá si, co se chystám udělat. Chápeš, co tím myslím? Máme určité hodnoty a chceme být svědomití, chceme dělat to, co je vhodné a správné a co bude mít dobrý efekt.

Tato svědomitost je opakem lehkomyslnosti. Bezohlednost je prostě impulzivní, říkat cokoli z našich úst, napsat do e-mailu, co chceme, poslat. Dělat fyzicky vše, co nás v tu chvíli napadne. To je nedostatek svědomitosti. Nepřemýšlíme o účincích našich činů na nás samých nebo o účincích našich činů na ostatní lidi.

Předvídavost je v tomto směru podobná. Předvídavost nás zpomaluje a než něco uděláme, v dlouhodobém horizontu přemýšlíme: „Jaký bude účinek této akce? A to i krátkodobě. "Jaký bude účinek této akce?"

Tyto dvě věci, svědomitost a předvídavost, nám brání být impulzivní. Impulzivita je něco, čím často trpíme, zvláště když je mysl pod vlivem nějakého trápení. Mysl je tedy nepohodlná nebo nespokojená (něco chce, cokoliv), a tak se nám v mysli vynoří nápad, co dělat, jak získat to, co chceme, nebo jak se zbavit okolností, které se nám nelíbí, a bez přemýšlet o účincích na ostatní lidi, aniž bychom přemýšleli o účincích karmicky na sebe, jen impulzivně něco děláme. Víte, o čem mluvím?

[V reakci na publikum] Ne! [smích]

A problém s tím, že jsme impulzivní, je často, když je v mysli trápení, ve skutečnosti nejsme v kontaktu s tím, co vlastně chceme. A tak, protože nejsme v kontaktu s tím, co chceme, když jsme impulzivní a v naší mysli se objeví nápad nebo impulz a my ho uskutečníme, naše chování často způsobí opak toho, co chceme. .

[V reakci na publikum] Oh, mám mnoho příkladů.

Mám jednu situaci, kdy jsem to opravdu viděl, kdy můj přítel používal cizí auto (ten druhý byl v Indii) a kapota vyletěla nahoru (otevřela se). A řekl jsem svému příteli, řekl jsem: „Musíš to nechat opravit. Nyní. Ihned." A on řekl: "Ne ne ne, to není problém, jen to připoutám." No, jednoho dne jsme se měli sejít někdy před hodinou Dharmy nebo tak něco, nevím, co to bylo, on se neukázal. Takže asi za hodinu, hodinu a půl přijde a já říkám "co se stalo?" A on řekl: "Jel jsem po I-5 a kapota vyletěla." I-5, hlavní silnice vedoucí po západním pobřeží. A kapota vyletěla nahoru. A já se tak naštval. Řekl jsem: "Můj bože, už jsem ti řekl, abys to dal do pořádku, a ty jsi tak nezodpovědný," atd... Takže to, co jsem opravdu myslel, bylo: "Jsem tak rád, že jsi naživu!" Víš? "Jsem tak rád, že jsi naživu a záleží mi na tobě." Ale to, co jsem řekl, bylo mimo hněv a to ho odstrčilo.

Vidíme to tak často. To, co chceme, je mít přátele, ale jednáme způsobem, který od nás lidi odtlačuje. A pak se divíme, proč máme ve vztazích problémy. Ale vždy obviňujeme toho druhého. Nikdy si nemyslíme, že to má něco společného s mým chováním. Že jo? Vždy je to ten druhý. Ale je to kvůli naší nedostatečné svědomitosti a předvídavosti, takže často děláme věci, které lidi odstrčí, když chceme být blízko.

Členové komunity sdílejí své myšlenky

Ctihodný Thubten Tarpa: Tento týden jsem řekl několik slov impulzivně, když jsem byl naštvaný. Vlastně jsem to neudělal už několik měsíců, což je fantastické. Ale chuť toho mi připomněla něco, co jsem tady dělal před devíti lety, když jsem s vámi mluvil [v publiku] a snažil jsem se přijít na to, co…. Je to taková jedna z těch záludných věcí, kde je ve slovech pravda, ale není to v pořádku. Snažíte se zvládnout něco, co si nevíte rady. A řeknete něco, co v druhé osobě způsobí bolest. A tak to vlastně nejde. To je můj příklad. Takže impulzivita úplně postrádá oba tyto faktory. Tak nevím, jestli je to dobrý příklad, ale… Bylo to impulzivní.

Udělal jsem také několik dalších věcí, které byly impulzivní. Vlastně, když jsem se sem přistěhoval, nemyslel jsem si, že jsem impulzivní člověk, protože existují určité kategorie věcí, kde impulzivní nejsem. Ale naučil jsem se, že existují celé jiné kategorie věcí, kde je trápení tak silné, že vlastně nedokážu ovládat své chování. Tímto způsobem jsem zjistil, že NVC [nenásilná komunikace] je užitečná, protože někdy při analýze věcí zjistím, jaké jsou mé skryté potřeby, které ve skutečnosti způsobují impulzivní chování.

Ctihodný Thubten Semkye: Moje impulzivita se skrývá v příchuti „dělat věci“. Bylo to před několika lety, kdy jsem byl požádán, abych postavil bránu dole na dolní silnici, a vzal jsem s sebou dva naše drahé hosty, abychom to udělali. Myslel jsem, že to bude trvat pár hodin, možná dvě nebo tři hodiny. Šli jsme dolů kolem deváté hodiny ráno, mysleli jsme si, že se vrátíme včas na oběd. No, jakmile se Semkye rozjede, rozhořčila se kvůli téhle bráně a rozhodla se, že půjdeme do práce přes oběd. Není problem. Trvá to déle, než jsem si myslel, všichni jsme tak trochu blázniví a říkali si: "Prostě to uděláme."

No, aniž bych to tušil, celá komunita si myslí, že jsme s autem sjeli ze svahu útesu, protože jsem komunitě neřekl, že jsme kvůli nějakým potížím změnili plány. Takže jsme tam venku, jen tak trochu pryč, a pak je vezmu (namísto toho, abych se vrátil přímo do opatství, protože teď jsem rád, že je brána hotová) a udělám jim prohlídku les. Tak beru náklaďák, jedeme dolů do druhé části pozemku a ukazuji jim hranice. Mezitím nás ctihodný Samten a K hledají venku a myslí si, že jsme svezli náklaďák dolů z útesu a teď jsme někde v nějaké rokli.

Takže přichází K a říká: "Semkye, jsi tak zatčený." To byla první odpověď z Kových úst, když nás konečně našel. Říkám si: "Co K?"

Tak jsem se nechal odvést ke ctihodné abatyši a řekli mi to, protože to bylo to nadšení, ten impulzivní sklon dotahovat věci do konce a jen tak vydržet, dokud to nebude hotové, nemyslet na to, jak moje činy ovlivňují ostatní lidi, zvláště když žijete v komunitě. . A samozřejmě R a J, jsou tak trochu zažraní do mého nadšení, pravděpodobně by raději šli na oběd, ale nechtěli Semkye říct „ne“.

Tak jsem se naučil, že je lepší komunikovat. Je lepší být realista ohledně toho, čeho lze dosáhnout. A vždy je zítra.

A K…. Pokaždé, když jsem se na něj díval tři měsíce poté, řekl: "Jsi zatčen, jsi zatčen!" [smích] Což byla jedna z nejdražších věcí, které mi K kdy řekl. [smích]