Tisk přátelský, PDF a e-mail

Síla odhodlání: Zakořeněná v lítosti

Síla odhodlání: Zakořeněná v lítosti

Část ze série učení přednesených na zimním cvičení od prosince 2011 do března 2012 v Opatství Sravasti.

  • Čím větší je naše odhodlání, tím jsme schopni se zdržet újmy
  • Spojení mezi silou odhodlání a silou lítosti
  • Příklady, jak lze využít sílu odhodlání
  • S ohledem na dlouhodobý přínos čištění

vadžrasattva 29: Síla odhodlání, část 2 (download)

Další část sádhany o síle odhodlání říká:

Poté proveďte následující rozhodnutí. Udělám vše, co bude v mých silách, abych tyto destruktivní činy v budoucnu neopakoval.

Činíme toto prohlášení s co největší silou. Je to proto, že čím větší síla této síly určuje nebo zvyšuje možnost si ji udržet. Při přemýšlení o tom jsem také zjistil, že neexistuje způsob, jak mluvit o síle odhodlání, aniž bychom se vrátili k síle lítosti. Čím více o tom přemýšlím, tím více vidím, že jsou nerozlučně spojeny. Součástí toho je, že síla lítosti poskytuje tolik informací o určování síly odhodlání. Například pochopíte, jaká byla akce a závažnost karma vytvořené. Bylo to kompletní karma? Na koho to bylo? Vidíme utrpení, které jsme zažili v minulosti, a doufejme, že díky pochopení trochu o karma, pochopíme i utrpení v budoucnu. Mít tento opravdu upřímný, intenzivní pocit lítosti pohání sílu odhodlání. Můžete tedy dát slib, který můžete poctivě dodržet vadžrasattva. Na tom se hodně spoléhá.

Dnes jsem se rozhodl uvést dvě hypotetické situace, kdy se objevují v moci lítosti, a jak je využít k podpoře síly odhodlání. To je nejlepší způsob, jak to vím, protože jsou tak propojené.

Meditujeme a přemýšlíme o deseti nectnostech. V praxi jsme právě teď u moci lítosti. Děláme to už nějakou dobu a opravdu v tom nacházíme nějaký přínos. Vrátili jsme se k nectnosti zabíjení. Přichází z ničeho nic – přichází nápad na muškaření s tetou Marthou. Myslíš si, že je to trochu zvláštní, muškaření s tetou Marthou. V tu chvíli nemáte ponětí, nikdy jste nepřemýšleli o karmických dimenzích, etických omezeních, etických úvahách muškaření s tetou Martou. Co se vám na muškaření s tetou Martou nelíbí? Odešel jsi ze své stresující práce, jsi se svou tetou – kterou naprosto zbožňuješ – jezdíš dva dny do Glacier Parku, jedeš po krásné silnici, zaparkuješ auto a utáboříš se. Je to krásné, hvězdy jsou venku, nebe je modré, ryby jsou vynikající; smažit je na otevřené pánvi s bylinkami a máslem pod hvězdami. Co se tam nemá líbit? Navíc jsou to jen ryby. o co jde?

To je to, co nevědomost dělá v naší mysli. Prostřednictvím síly čištění je tam nahoře a vy se na to díváte a mění se. Je to jako romantika a fantazie o muškaření s tetou Marthou je pryč. Poprvé vidíte realitu této zkušenosti takovou, jaká je. Za prvé, pět dní za posledních pět let jste úmyslně zabíjeli vnímající bytosti.

Dokončili jste všechny čtyři větve s obrovským množstvím připevnění a mimochodem, přihodíme spoustu radosti, jen abychom dodali trochu více síly karma. Právě v tu chvíli si říkáte: "Ach můj bože, romantika je pryč." Závoj je pryč a vy vidíte škodu, kterou jste způsobili jiným živým bytostem. Jste si alespoň intelektuálně vědomi následků utrpení, které zažijete, pokud toto neočistíte. Takže vnesete ten záměr, tu upřímnost, tu hloubku lítosti do síly odhodlání. Říkáš tomu vadžrasattva"S muškařením jsem skončil." Děláte to z velmi silného jasného místa vědění. Není tu žádná otázka.

Na druhou stranu, druhý příklad se pravděpodobně odehrává od dob bez počátku – pomlouvali jsme. Jak Zopa řekl před několika týdny, drby se téměř neustále šíří do rozdělujících a drsných řečí. Děláme to téměř každý den v týdnu. Nezáleží na tom, s kým to děláme – s přáteli, rodinou, kolegy, dokonce i s cizími lidmi ve frontě na potraviny. Nemáme žádnou kontrolu. Dává nám to v naší mysli takový jazzový, nabitý pocit, jako bychom věděli něco, co nikdo jiný neví. Myslíme si, že máme nějakou moc, víme, že je na nás něco zvláštního, když se pustíme do tohoto povídání, které se změní ve: „Věříš tomu…“ Nebo: „Počkej, až ti řeknu…“ Nebo: „Jsem tak rozzuřený…“ Nebo jakkoli začnete vzor.

Co je na tom těžké, ale také šťastné je to, že jelikož to děláte pravděpodobně od bezpočátku, již nyní zažíváte jeho výsledky. Výsledky, jako bychom slyšeli v práci, o nás za našimi zády říkali velmi nevlídné věci; věci, které opravdu ranily naše city a opravdu nás rozčilovaly. A že v rodině začíná disharmonie, protože jste řekl, že ona řekla, že oni řekli; a to vše směřuje zpět k tobě. Takže výsledky této drsné a rozdělující řeči už zažíváte.

Nyní přicházíte na vadžrasattva znát sklon. Jak přijdete vadžrasattva a vy říkáte: „Bože, co tady můžu upřímně říct? Asi za tři dny se vracím za rodinou na prázdniny a to není vhodná doba na slibování tak dlouho. Tak ti to slibuji vadžrasattva příští dva dny nikomu neřeknu nic nevlídného." A to je to nejlepší, co můžete udělat.

V obou těchto příkladech je to stejná úroveň síly odhodlání přenesené ze síly lítosti, která pohání slib – jak dlouho jej dokážete dodržet. Další obtížná věc, kterou si musíme uvědomit, je i když ta zabíjející (jsme tak jasno v odhodlání už to neudělat kvůli tíži karmaa dokončení karma) máme před sebou spoustu čištění. Usoudili jsme, že jsme během pěti let vzali život nejméně třiadvaceti vnímajícím bytostem a musíme očistit tato karmická semínka. Tak těžký karma je právě teď v našich myslích a budeme to muset neustále čistit.

Na druhou stranu tvrdou řeč, i když ne tak těžkou, ale přesto úplnou, potřebujeme očistit – již nyní zažíváte následky utrpení. Ale obtížnost zbavit se tohoto zvyku a dodržet slib bude mnohem obtížnější součástí síly odhodlání. Ta lítost bude skutečně muset být silná a skutečně musí mít jasno v důsledcích utrpení a újmy, kterou jste způsobili, abyste to skutečně cítili. To jsou dva příklady toho, jak lze využít sílu odhodlání.

Pak je tu zásadní bod, o kterém ctihodný Chodron hovořil minulý rok na Vadžrapani, který skutečně zpečeťuje tuto sílu. Řekla, že odhodlání nedělat určité chování, překonat popírání (jako v příkladu s rybařením) a ospravedlnění toho, proč děláme nectnost, si v tom musíme udělat velmi jasno. Není to jen pro štěstí tohoto života. Je skvělé, že měníme návyky, pěstujeme své dobré vlastnosti, léčíme své vztahy a pracujeme na svých hněv. To je všechno v pořádku. Krátkodobý přínos je velmi užitečný a velmi dobrý. Ale ona říká, abyste si nemysleli, že to je vše, co Dharma může nabídnout – štěstí v tomto životě, být laskavějším a laskavějším člověkem.

Nedostáváme plný hluboký prospěch z Dharmy a dharmy Buddha's učením zaměřením na všechny tyto změny v našich zvycích, jen aby byl tento život šťastnější a jednodušší. Chceme to udělat pro naše osvobození a naše plné probuzení či osvícení. S plným probuzením budeme v pozici, kdy budeme skutečně prospěšní. Takže cílíme dlouhodobě. Budeme mít krátkodobý prospěch a to je skvělé, protože nás to pohání k tomu, abychom v tom mohli pokračovat tak dlouho, jak budeme potřebovat, pro dlouhodobý prospěch z toho, že se probudíme ve prospěch všech bytostí. Bódhicitta musí být vždy naší motivační silou pro celou tuto praxi – a zvláště když se dostaneme k hloubce síly odhodlání, kde se zdá, že je to opravdu hodně o nás. Ve skutečnosti jde hodně o prospěch všech cítících bytostí.

Tohle jsem zatím nasbíral a příště zjistíme co vadžrasattva myslí na naše sliby.

Ctihodný Thubten Semkye

Ven. Semkye byla první laickou obyvatelkou opatství, která přišla na jaře 2004 pomáhat ctihodnému Chodronovi se zahradou a správou půdy. V roce 2007 se stala třetí jeptiškou opatství a v roce 2010 přijala svěcení bhikšuni na Tchaj-wanu. S ctihodným Chodronem se setkala na Dharma Friendship Nadace v Seattlu v roce 1996. Útočiště našla v roce 1999. Když byl v roce 2003 získán pozemek pro opatství, Ven. Semye koordinoval dobrovolníky pro počáteční nastěhování a ranou přestavbu. Zakladatelka Friends of Sravasti Abbey přijala pozici předsedkyně pro zajištění čtyř rekvizit pro klášterní komunitu. Uvědomila si, že ze vzdálenosti 350 mil je to obtížný úkol, a tak se na jaře roku 2004 přestěhovala do opatství. Ačkoli původně neviděla vysvěcení ve své budoucnosti, po chenrezigském ústraní v roce 2006, kdy strávila polovinu svého meditačního času přemítáním o smrt a nestálost, Ven. Semkye si uvědomila, že svěcení by bylo nejmoudřejší a nejsoucitnější využití jejího života. Prohlédněte si obrázky jejího vysvěcení. Ven. Semkye čerpá ze svých rozsáhlých zkušeností v krajinářství a zahradnictví při správě lesů a zahrad opatství. Dohlíží na „Nabízení víkendů dobrovolnických služeb“, během kterých dobrovolníci pomáhají se stavbou, zahradnictvím a správou lesa.

Více k tomuto tématu