Velký soucit

• Přeji sobě i ostatním, aby byli osvobozeni od utrpení
• Šest sfér cyklické existence
• Vyrovnanost a vztahy
• Svoboda od cyklické existence
• Postoj k těm, kdo škodí

Bódhicitta 08: Velký soucit (download)

Pátý [ze sedmibodové metody příčiny a následku k dosažení bódhičitta] je velký soucit, přání, aby já i ostatní byli bez utrpení. Můžete to vidět, když máte srdce hřejivá láska který se skutečně zajímá o bytosti a vidí je jako milující, pak se přát, aby byly bez utrpení, se stává možností. I zde je tento soucit generován vůči všem živým bytostem, nejen vůči některým z nich. Můžeme přemýšlet na soucitu počínaje sebou samým a pak ho rozšířit na přátele, cizí lidi a lidi, které nemáme rádi. Můžeme začít přemýšlet o utrpení, které máme, o neštěstí, které máme. Nemyslete jen v malém: „Ať jsem bez rakoviny, kéž jsem bez AIDS.“ Můžete říci: „Co je na tom malého? Myslím, že je to docela velké. Chci se zbavit rakoviny. Chci se zbavit AIDS." Ale přejme si: „Ať jsem osvobozen od všeho utrpení cyklické existence. Kéž mohu dosáhnout úplného osvobození a plného osvícení." Nebuďte lakomí ve svém soucitu k sobě. Jak často nazýváme odřeknutí nebo odhodlání být svobodný je v podstatě soucit se sebou samými: přejeme si, abychom byli osvobozeni od cyklické existence a veškerého utrpení v ní. Přejme si to tedy pro sebe a pak to přejme i ostatním bytostem. Když meditujeme o soucitu, rozšiřte jej takto.

Když máte srdce hřející lásku, která se skutečně stará o bytosti a vidí je jako milované, přejete si, aby byly bez utrpení.

Pomáhá také pamatovat si, že ostatní bytosti v této době trpí mnohem větším utrpením než to, co zažíváme my. Nevím, jestli na to myslíte každý den. Snažím se k tomu trénovat svou mysl a často jsem si toho velmi vědom. Když ráno vstanu z postele, první věc, kterou udělám, je tři poklony. Velmi si uvědomuji skutečnost, že se mohu pohybovat tělo dělat poklony. Ne vždy budu mít dost dobré zdraví na to, abych dělal poklony, ale dnes se mám dost dobře. Můj tělo funguje natolik dobře, že mohu projevit úctu Buddhům a bódhisattvům. A opravdu cítím, jakou velkou radost a neuvěřitelné štěstí mám tělo který na to funguje dostatečně dobře. Když si sedneme ke snídani, pomyslete si, jaké máme neuvěřitelné štěstí, že snídáme. A znovu myslete na lidi, kteří jsou nemocní a na lidi, kteří mají hlad. A zamyslete se nad tím, co to v jejich životě skutečně znamená.

Dnes ráno jsem četl, že v Bagdádu letos v červenci zemřelo na střelná zranění 47krát více lidí než loni. V márnici je 47krát více těl po střelných poraněních. Představte si, že žijete ve městě, kde se to děje, a představte si, jak se lidé žijící v tomto městě cítí. Nebylo by úžasné, kdyby byli bez toho strachu a té hrozby? Nebylo by to úžasné? A nebylo by úžasné, kdyby pachatelé zločinů, ať už v Bagdádu nebo Boise, byli zbaveni utrpení, které je vede k násilnému jednání vůči druhým? K tomu trénujeme svou mysl rozjímání na soucit, a jak jsem řekl, pokud jde o rozjímání o lásce, když děláme rozjímání o soucitu se také snažíme rozšířit jej za hranice lidských bytostí. Ať jsou zvířata bez utrpení, ať jsou všechny ovce, které se pěstují na porážku, a všechny krávy, které jsou vycpány na porážku, bez utrpení.

Někdo se mnou včera dělal rozhovor Boise Weekly a říkal mi, že dnes večer nebo někdy o víkendu půjde na rodeo, kde tihle kluci jedou na hřbetech býků. Záměrně způsobují býkům velkou fyzickou bolest, takže se budou vzpírat a pobíhat a dělat všechny tyhle věci. A myslel jsem si: "Proboha, že něčí definice štěstí je umět způsobit bolest jiné bytosti, která tu bytost tak rozzlobí, že se dobře bavíš na jejích zádech a riskuješ, že tě pod nimi ušlapou." Začal jsem si myslet, jak jsme my lidské bytosti legrační v tom, co definujeme jako štěstí. Mysli na utrpení toho býka místo na toho chlapa. "Páni, jak macho je jezdit na tom velkém býčím hřbetě!" Čím si ten ubohý býk právě prochází?"

Šest sfér cyklické existence

Zde může být skutečně efektivní přemýšlet o šesti říších existence. Lidé mají velmi často problém přemýšlet o šesti říších existence, protože si myslíme, že existují pouze lidé a nanejvýš zvířata. Ale mluvit o hladových přízracích a bozích a pekelných říších a polobohech, je to jako: „Jak poznám, že ty bytosti existují? Jsou metaforou, nebo existují takové skutečné bytosti? No pro mě to není problém. Koho zajímá, jestli je to metafora lidského utrpení, nebo jestli existují takové skutečné bytosti? Přesto to popisuje utrpení, že? Nezáleží na tom, zda je to metafora nebo skutečnost, stále to popisuje druh utrpení, které zažívají živé bytosti. Vzpomeňte si například na bytosti v hladové říši duchů, které trápí jejich vlastní chamtivost, vlastní nespokojenost a frustrace z toho, že nedostanou to, co chtějí. Nyní jsou popsáni tak, že hladoví, takže běhají sem a běhají tam a hledají jídlo, a když se k jídlu dostanou, změní se na hnis a krev. Nebo i kdyby ne, když se jim dostane do úst, změní se v oheň, a pokud se tak nestane, jejich krk je tak tenký, že se nemůže dostat dolů. A ty říkáš: „Huh? Jak mám věřit v bytosti, které vypadají takto?" Na tom nezáleží. Nebuďte tak závislí na konkrétních věcech.

Někteří lidé jsou hladoví duchové, pokud jde o pocit milování. Mají tak neuvěřitelné pocity, že jsou nemilovaní, že přecházejí od jedné osoby k druhé a hledají lásku. Jakmile mají vztah, skončí tím, že udělají něco, kde má vztah potíže, a rozejdou se. Znáte takové lidi; možná jsi jedním z nich. Lidé neustále hledají lásku, ale věci nikdy nefungují. Vždy problémy, vždy frustrace, vždy špatné vztahy. Lidé je podvádějí nebo jsou zamilovaní do někoho, kdo je závislý na návykových látkách, nebo jsou vždy spolu s lidmi, kteří jsou nemocní a umírají. Myslete na duševní stav lidských bytostí, které žijí jako hladoví duchové. Umím si to představit v Afghánistánu a Iráku – na mnoha místech. Je to hladová mysl duchů, že? Něco hledat. Je to mysl alkoholika. Hladová říše duchů je mysl alkoholika, protože pořád něco hledáte. "Kde je moje spokojenost, kde je moje štěstí?" Jdi sem, jdi tam, udělej tohle, udělej tamto, zkus to získat. A vy se mezitím noříte do hlubší a hlubší díry. To je hladová mysl duchů, že? Jakékoli zneužívání návykových látek. Někdo, kdo nakupuje, dokud vás nepustí, to je hladová mysl duchů. Takže přemýšlejte o tom duševním stavu. Přemýšlejte o tom, jak se to objevuje v lidském životě, ale přemýšlejte o tom, zda je tento duševní stav u člověka tak silný tělo, je velmi možné, že když zemřete a změníte tělo, dostanete hladového ducha tělo. Přemýšlejte o tom trochu. Pokud je tento způsob pohledu na život tak silný, že hladová mysl duchů je tak silná, když jste lidská bytost; tak navyklý nespokojeností a chamtivostí a pobíháním sem a tam a touha štěstí, frustrace a nespokojenost, protože jsi nikdy nenašel způsob, jak být spokojený sám se sebou. Pokud je tato mysl v době smrti tak silná, opustíte tuto skořápku a tělo; skočíš do jiného tělo. Jaký druh tělo dostaneš? Je to hladová říše duchů, že? Pokud si myslíte, že existují další říše, které nevidíme, začíná se to zdát o něco schůdnější.

Vezměte si duševní stav, kdy jsme tak plni strachu a nenávisti. Takový duševní stav už jsme měli, že? Byli jsme tak úplně mimo kontrolu nenávistí k někomu nebo strachem z něčeho – totálně mimo kontrolu – všichni jsme to měli, že? Rádi předstíráme, že jsme milí milí praktikující dharmy, ale všichni jsme měli chvíle, kdy jsme byli úplně banánoví. Teď je to v člověku tělo, takový vztek. Představte si, že v tu chvíli zemřete s takovým duševním stavem. Jaký druh tělo bude ta mysl přitahovat? Je to pekelná říše tělo není to tak, protože vaše tělo odpovídá vaší mysli v tu chvíli?

Představte si někoho, kdo je velmi štědrý a velmi dává, ale je zcela zahalen luxusem. Mohou být přitahováni a tělo boha. Byli velkorysí, takže se měli dobře karma, takže budou mít v příštím životě luxusní smyslové potěšení. Ale nevěnovali to karma dozrát, pokud jde o duchovní pokrok, tak to prostě dozraje jako dobré znovuzrození a pak bude konec. Ale pokud takto uvažujeme, můžeme začít mít pocit, že existují i ​​jiné říše existence, protože když vezmete tuto mysl a změníte tělo-protože tělo je to jen skořápka, ne? Je to stejné, jako když lidé dělají karikatury pro papír, jak nakreslené kreslené postavičky odrážejí stav mysli toho člověka. Jsou velmi přehnané. Všichni vypadají trochu lidsky, ale snaží se to vyjádřit tělo jaký je stav mysli. To je totéž, co se děje se všemi těmito duševními stavy. Pokud zemřete s tímto druhem duševního stavu, nebo pokud je velmi dobře navyklý, vaše tělo prostě to odpovídá. Takže o tom přemýšlejte a pak začněte vytvářet soucit s bytostmi, které v takovém druhu žijí tělo a ten druh mysli a ten druh říše, která je jejich vlastním produktem karma, produkt vlastního duševního trápení. A začněte s nimi vytvářet soucit.

To je to, co nám umožňuje mít s tou mouchou soucit, protože mouchy jsou docela ignorantské. Takže pokud jste lidská bytost a když se vrátíte z práce, posadíte se k televizi s půl galonem zmrzliny a přehrajete kanály, nebo s pytlem bramborových lupínků a volným místem a přepínat kanály, a to je vše, co děláte, není to něco jako mouší mysl? Mysli na tu mysl. Ta mysl je na to příliš líná tělo vstát a pohnout se. Stačí stisknout tlačítka pro procházení kanálů. Mysl mouchy se pohybuje stejně rychle, že? Jde to odsud tam, od jahod po cokoli, na čem létá. Nikdy spokojený, totální ignorant. Máme vzácný lidský život se vzácným člověkem tělo a využíváme toho? Nebo si tím, jak žijeme svůj život, vlastně vytváříme příčinu toho, že se v budoucnu narodíme jako moucha? A jaká je ta mysl? Když sedíte u televize s pytlíkem bramborových lupínků a šviháte kanály, jste šťastní? Přemýšlejte o tom chvíli. Jsi šťastný? Ne, nejsi šťastný. Co ti udělá radost? Sedět tam a přepínat kanály z jednoho násilného, ​​sexy příběhu do druhého, udělá tě to šťastným? Ne. Co tě udělá šťastným? Myslím, že zde přichází na řadu otevření našeho srdce a spojení s živými bytostmi. Nabízí služby a zapojení do hodnotných činností a hodnotných projektů, vkládání naší energie dobrým způsobem, který pomáhá společnosti, který pomáhá dharmě, meditace o kultivaci dobrého srdce. To jsou věci, které přinášejí štěstí a vnitřní klid.

Můžeme začít vidět jak karma funguje, jak se náš psychický stav odráží v našem chování. Takové chování je karma. Zanechává zbytkovou energii, karmická semínka; dezintegrovanost akce zůstává pozadu. Pak to dozrává v to, co prožíváme, a do toho tělo které nás přitahují. Takže ten proces pro nás existuje. Existuje i pro jiné živé bytosti. Když o tom opravdu strávíme nějaký čas přemýšlením, může se objevit skutečný soucit, protože skutečně začneme chápat, co je utrpení. Skutečně začínáme chápat, co to znamená mít mysl pod vlivem nevědomosti, hněv, a připevnění. Pak se tento pocit: „Ať jsem osvobozen od utrpení, kéž jsi osvobozen od utrpení“ opravdu silně objeví. Nechceš už nikomu ublížit, protože si uvědomuješ, že lidé už mají i zvířata a všichni už mají dost utrpení. Jaký smysl má odveta? Místo toho si přejeme štěstí pro sebe i pro ostatní a chceme věnovat čas a energii jeho pěstování.

Otázky a odpovědi

Publikum: Mluvil jsi o vyrovnanosti a lásce; a milovat všechny lidi víceméně stejně. Zajímalo by mě, jaký vztah mezi sebou mají, řekněme, manželé. Určitě to není místo, kde obecně uvažujete o uplatnění vyrovnanosti.

Ctihodný Thubten Chodron (VTC): Jak tedy do sebe zapadá vztah mezi manželem a manželkou z hlediska vyrovnanosti? Myslím, že když si uvědomíte, že osoba, ke které nyní pociťujete tolik lásky, nebyla vždy v tomto vztahu k vám. V předchozích životech byli cizinci, možná dokonce nepřáteli. Takže to, co to dělá, je snížit přilnavý nástavec směrem k nim. Když zmenšíte přilnavý nástavec, budete je moci milovat více. Přemýšlejte o tom. Když zmenšíte přilnavý nástavec, můžete je milovat více. Protože všichni víte, že když jste ženatý, opravdu toho člověka milujete a přejete mu všechno dobré. Ale někdy se na ně taky pořádně naštvete, že? Pravděpodobně se na ně zlobíte víc než kdokoli cizí. The hněv vůči svým drahým je kvůli připevnění máte vůči nim. Protože si vytváříte očekávání, a když nesplňují vaše očekávání, pak se rozčilujete. Je vidět, že očekávání s tím souvisí připevnění. Pokud snížíte připevnění, pak snížíte očekávání, takže pak snížíte hněv a zraněné a umět se o ně skutečně postarat. Chce to trochu práce. Také si pak můžete myslet, že náklonnost, kterou chováte ke svému manželovi nebo k vašemu dítěti, šíří tuto úroveň náklonnosti na ostatní lidi. Protože naše náklonnost není pevný koláč, který jakmile se sní, je pryč. Naše náklonnost je něco, co je neomezené, takže to neznamená, že ji musíte nalít jen do několika lidí. Zkuste to vzít a sdílet s ostatními. Protože nemilujete svého manžela nebo své dítě o nic méně, když rozvíjíte vyrovnanost ve smyslu náklonnosti a spojení s ostatními lidmi.

Publikum: Svoboda od cyklické existence. Můžete mi pomoci pochopit, co to znamená?

VTC: Ptáte se: "Co je cyklická existence a co je svoboda od ní?"

Cyklická existence má a tělo která stárne, onemocní a umírá a mysl, která je pod vlivem hněv a nevědomost a přilnavý nástavec. To je cyklická existence. Cyklická existence je realita tohoto; v čem jsme právě teď. Cyklická existence není svět kolem nás. Cyklická existence je naše tělo a mysl. Svět kolem nás není cyklická existence. Pokud máme mysl moudrosti, svět kolem nás vypadá jako čistá země. Když vytváříme lásku a soucit k druhým, všichni kolem nás vypadají jako přátelé. Ale jde o to, že si jeden musí vzít tělo a mysl, jeden život za druhým. Proto se tomu říká cyklické, protože to jde dál, bez volby, protože byli pod vlivem nevědomosti. A protože toho máme tolik připevnění na „Já“, „Já“, „Moje“, „Moje“ a vše, co nás činí šťastnými, a tolik nepřátelství vůči všemu, co zasahuje do našeho štěstí. Ti tři, nevědomost, hněv, a připevnění se nazývají tři jedovaté mysli. Dokud jsou aktivní v naší mysli, jednáme, tvoříme karma, která zanechává otisky v našem proudu mysli. A v době smrti tyto otisky dozrávají, a když dozrávají v době smrti, určují, jak jsme se narodili. A když dozrávají, když žijeme, ovlivňují to, co zažíváme. Osvobození neboli osvobození od cyklické existence tedy znamená, že už nejsme pod kontrolou těchto postižených duševních stavů, ale místo toho máme svobodu. Pokud následujete mahájánovou cestu, pak nechcete jen svobodu od cyklické existence, ale chcete plné osvícení. To je místo, kde vytváříme nekonečnou lásku a soucit skvělé odhodlání a bódhičitta s ohledem na všechny. Kvůli tomu se chceme stát plně osvícenými Buddha takže budeme mít moudrost, soucit a dovednosti potřebné k tomu, abychom co nejúčinněji sloužili a prospívali druhým. Když to máte, jste a bódhisattva aspirující na osvobození. Když dosáhnete třetí úrovně bódhisattva cesta, tzv cesta viděníV tu chvíli začnete mít určitou kontrolu nad tím, kde jste se narodili, a začnete být schopni projevovat, mnoho projevů svého tělo které odpovídají tomu, co různé cítící bytosti potřebují v různých časech. To je výhoda být a bódhisattvaa později Buddha, je, že máte najednou mnohem větší schopnost být přímým přínosem pro ostatní. Takže k tomu směřujeme na naší cestě.

Publikum: Nemohu se nezeptat: Řekl jsi později, až se staneme a Buddha. Jaký je rozdíl mezi a Buddha a bódhisattva?

VTC: To je rozdíl mezi lékařem a někým na lékařské fakultě. (Smích). To je jen analogie.

Publikum: Jaký je dobrý mentální postoj k někomu, kdo se dopouští škodlivých činů, když mám tendenci být odpuzován?

VTC: Býváme odpuzováni, protože si pleteme akci s osobou. Myslíme si, že protože ten člověk udělal jeden čin, je to celý jeho život. Jeden z kluků, kterým píšu, je teď venku, ale stále mu píšu. Byl na obtěžování dětí a řekl, že způsob, jakým se tam chovají k lidem, je takový, že ty jsi všechno. Že jediný čin, který jste udělali, určuje hodnotu celého vašeho života. Řekl: „Můj život je víc než to. Ano, udělal jsem něco špatně a už to nechci nikdy udělat, ale to není smysl a hodnota mého života.“ Myslím, že jedna věc je rozdíl mezi činem a osobou. Druhá věc je uvědomit si, jak se věci mění. Uvedl jste příklad obtěžujícího dítěte. Vzpomínám si, jak jsem byl jednou na ústraní a přišel si se mnou promluvit terapeut, který mi vyprávěl o jedné klientce, která byla jako dítě neustále obtěžována, a o tom, jak moc soucitila s touto osobou. Až jednoho dne přišel a řekl jí, že obtěžoval dítě. Pak řekla, že je velmi těžké mít s ním soucit. Řekl jsem: „Proč? Byl to velmi podobný člověk, než vám to řekl a poté, co vám to řekl. A není nějaké spojení mezi tím, že je psychicky v takovém pokřiveném stavu mysli a emocionální bolestí, která ho přiměla někoho obtěžovat? Neexistuje souvislost mezi tím, že to dělal, a tím, jak se k němu chovali, když byl dítě? Není tedy hoden soucitu?“ Takže tady musíme mít jasno, protože často nejsme. Mít s někým soucit neznamená, že říkáme, že to, co dělá, je v pořádku. Odpustit někomu neznamená, že říkáme, že to, co udělal, je v pořádku. Odpustit znamená, že přestaneme mít hněv o tom. Soucit znamená, že si přejeme, aby byla tato osoba osvobozena od utrpení, které ji způsobilo. Myslím, že to je užitečné, když zjistíme, že se naše mysl a naše srdce uzavírají před ostatními lidmi. Místo toho, aby jen řekl: „Ten člověk je zlý. Nikdy bych nic takového neudělal,“ Zastavte se a zeptejte se sami sebe: „Jak mám vědět, že bych nikdy nic takového neudělal. Jak to mám vědět? Kdybych vyrostl v situaci toho člověka, kdybych byl vystaven tomu, čemu jsou vystaveni oni, kdybych byl postaven do situace, ve které jsou oni, jak mohu vědět, že bych to neudělal? Nemůžeme být tak arogantní. Dokud jsme pod vlivem nevědomosti a jsme kontaminováni karma, nemáme žádné zabezpečení. Nemůžeme říct: „To bych nikdy neudělal“, protože jsme v životě viděli, jak někdy může být naše mysl opravdu neovladatelná. Měli jsme opravdu štěstí, doufejme, že škody, které jsme způsobili, nebyly příliš velké. Ale víš, že nemůžeme říct, že jsem úplně jiný než ten druhý.

Posaďme se v klidu a něco málo rozjímání tady. Přemýšlejte o tom, o čem jsme mluvili. A to i přesto, že je to zkratka rozjímání, když půjdeš domů, udělej rozjímání o lásce, dělej rozjímání o soucitu, jak jsme zde mluvili.