Atributy pravého dukkha: Nestálost

• Jak vyjasňování nesprávných myšlenek pomáhá naší praxi
• Při pohledu na nestálost pěti agregátů
• Vysvětlení pomíjivosti a jak nám také prospívá

Myslel jsem, že začnu jen od šestnácti atributů čtyř pravd, protože objasňují spoustu mylných představ, které o čtyřech pravdách můžeme mít. Je velmi důležité ujasnit si své mylné představy, protože pokud máme špatné představy, pak i když ano přemýšlet nemůžeme jít vpřed v naší praxi. Pokud nemáme správné nápady, nemeditujeme o správných věcech, takže nedosáhneme správných uvědomění. Nejprve tedy musíme začít se základní správnou myšlenkou.

Když mluvíme o čtyřech pravdách, každá z nich má čtyři atributy, které vyvažují čtyři mylné představy. V první pravdě, pravdě dukkha, jsou čtyři atributy:

• nestálost,
• dukkha (nebo neuspokojivé okolnosti),
• prázdný,
• a nezištný.

V théravádové tradici je často spojují do toho, co nazývají tři vlastnosti: nestálý, dukkha, a pak ne já. V Sanskrtská tradice, je to stejný termín ale překládáme to jako nezištnost, ale je to to samé. Theraváda říká „ne-já“ nebo „žádné já“ nebo „ne já“. Osobně si myslím, že „ne já“ je přesnější z pohledu théravády. A „nesobečtí“ lidé si to pletou s tím, že jsou velmi soucitní. Stačí se tedy naučit správnou terminologii, abyste pochopili, co se děje.

V každém případě z těchto čtyř atributů první pravdy je první z nich nestálý. Každý z atributů má sylogismus, který jej doprovází a vysvětluje toto téma. Také upřesňuje, používá také příklad toho, o čem to mluví, aby skutečně dohnal pointu domů. Místo toho, abyste řekli „vše pravé dukkha je nestálý,“ používá příklad pěti (psychofyzických) agregátů. Říká,

Těchto pět agregátů je nestálých, protože na okamžik vznikají a zanikají.

Slyšeli jsme to mnohokrát, a možná máme intelektuální porozumění, možná ne. Ale jde o to, opravdu to chápeme? Uvědomit si nestálost neznamená jen uvědomit si hrubou nestálost: skutečnost, že budovy padají, lidé umírají, ústup končí, ústup začíná a podobné věci. Znamená to také skutečně vidět, že se věci mění okamžik za okamžikem. Protože nemůžete mít hrubé konce určitých věcí, aniž byste měli jemné změny, ke kterým dochází v každém okamžiku. Takže to není tak, že bychom postavili Chenrezig Hall, a pak zůstala trvalá a pak v nějaké budoucnosti byla sundána. Není to tak. Síň, od chvíle, kdy byla dokončena (což je vlastně těžké najít, kdy byla vlastně dokončena, ale stejně, od té chvíle) byla v procesu proměny a chátrání, nikdy nezůstala stejná. Myšlenka je taková, že kvůli této jemné změně, ke které dochází každým okamžikem, nepotřebujete žádnou jinou příčinu, aby se věci měnily okamžik za okamžikem. A pokud počkáte dostatečně dlouho, vlastně ani nic nepotřebujete, aby došlo k hrubé změně. Protože se věci nakonec mění okamžik za okamžikem, dojde k hrubé změně a oni se zhroutí.

To mluví o materiálních věcech. Z hlediska mysli to tak není, ale alespoň z hlediska materiálních věcí.

Uvědomění si nestálosti je pro nás velmi důležité, protože si myslím, že mnoho našeho utrpení přichází proto, že s nestálostí bojujeme. Jsme v naprosté válce s nestálostí. Nechceme zestárnout. Nechceme onemocnět. Nechceme zemřít. Nechceme ztratit věci, které máme, které máme rádi. V celém svém životě se snažíme, aby všechny tyto věci, které mají jemnou nestálost – které se mění okamžik za okamžikem – konkretizovaly, a nelze je konkretizovat, protože změna je v jejich samotné podstatě. Zestárneme, onemocníme a zemřeme. A věci, které máme rádi, od nich budeme odděleni. A lidé, na kterých nám záleží, zemřou. A my zemřeme. To je jen část života v samsáře. Ale to, co způsobuje naše utrpení, je to, že s tím bojujeme. Odmítáme to přijmout.

Toto je velmi, velmi dobré téma, kterému se můžete věnovat rozjímánía projděte si celý svůj život a uvidíte – udělejte si příklady toho, jak jste odmítli přijmout pomíjivost a utrpení, které vám to způsobilo.

Pomíjivost je (vždy říkají), že je to atribut pravé dukkha. Ale nestálost je také to, co nám umožňuje stát se buddhy. Pokud by naše proudy mysli nebyly nestálé, nebylo by možné se změnit. Kdybychom nebyli nestálí, nemohli bychom se změnit, nemohli bychom je rozvíjet Buddhavlastnosti. Pomíjivost tedy funguje také v náš vlastní prospěch. Ale jako bytost v samsáře, která je připoutaná k věcem, pomíjivost vůbec nemáme rádi.

Začíná to od velmi mladého věku. (Moment skutečného vyznání.) Pamatuji si, že jsem byl dítě a víš, že když jsi malý, rok od jedněch narozenin k druhým je jako věčnost. Vzpomínám si na dobu – musel jsem být velmi mladý – moji rodiče pro mě uspořádali narozeninovou oslavu. Měli tam klauna a přišli moji přátelé a já byl samozřejmě středem pozornosti a dostal jsem spoustu dárků, což bylo ze všeho nejlepší. Pak na konci dne, když oslava skončila a moji přátelé šli domů a já jsem musel uklidit, a pak to bylo hotovo. (Vlastně jsem neuklízel, nechal jsem to udělat rodičům.) Co jsem na konci dne udělal? Po tomto nádherném, šťastném dni? V mém pokoji byl jeden malý koutek, vešel jsem do toho rohu a plakal. řvaní. Protože to bude další rok, než budu mít další narozeniny.

Toto je příklad toho, jak bojujeme s hrubou nestálostí. Začíná to tak. Vlastně to asi začíná ještě mladší, ale to si nepamatujeme. Když naše matka, náš otec nebo kdokoli, kdo se o nás stará, musí dělat něco jiného, ​​když chceme jejich pozornost. Takže odcházejí dělat, co potřebují, a my křičíme a pláčeme, protože se to nemá stát. Nestálost by se neměla stát. Ani na nanosekundu bychom neměli být odděleni od toho, co chceme a co máme rádi. A to je náš předsudek, když přicházíme na tento svět.

Když se opravdu podíváte pozorně, uvidíte, jak moc jste trpěli depresí, sklíčeností a pocity nedostatečnosti a všemi těmito druhy věcí, protože jsme nepřijali, že věci jsou přechodné. Možná jste na prvním místě ve své třídě, jste nejlepší člověk v hula-hoop, a tak si myslíte, že je to skvělé, ale jakmile máte tento status, jako nejlepší hula-hooper, pak máte také tlak na udržení to nahoru. A věci jsou nestálé. A nemůžete si udržet svůj status nejlepšího hula-hoopera na vaší základní škole a někdy bude někdo jiný lepší než vy. Tragédie. Prostě nemáme rádi nestálost.

Velmi zajímavé sledovat a vidět, jak moc jsme trpěli. Vztahy se spojují. Když máme rádi lidi, je to skvělé. Když se oddělíme od lidí, které máme rádi. Vlastně se nerozdělujeme. Buď se od nás oddělí, nebo je tam nějaká okolnost – někdo má nehodu, někdo zemře nebo co – a zase se nám to nelíbí.

Velmi zajímavé vidět utrpení, a pak opravdu přemýšlet– dělat něco vážně rozjímání—na pomíjivosti, abychom se pokusili čelit našemu uchopení stálosti, která způsobuje všechno to utrpení. Můžete začít tím, že budete jen přemýšlet o hrubé nestálosti, jak se věci mění. Získáte práci, ztratíte práci. Cokoli se spojí, rozdělí se. Všichni víme, že máte peníze, a pak nemáte peníze. Někde bydlíš a pak někde nebydlíš. Když se rozhodneme, myslíme si, že je to v pořádku. Ale tolik možností jsou naše předchozí karma, a tehdy hodně trpíme. Takže udělat opravdu hodně silné rozjímání na hrubé pomíjivosti a také na pomíjivosti jemné.

Konkrétně v kultuře, která klade důraz na dobrý vzhled a mladistvý vzhled, a přesto každým okamžikem všichni stárneme. Je to naprosto šílené, protože podle toho, co říká společnost, máme vypadat mladší a krásnější. Ale ve skutečnosti přirozeným procesem je, že stárneme a jsme ošklivější. To z nás dělá totální blázny a vyvolává to nejrůznější pochybnosti o tom, jak jsem kompetentní, jak za to stojím, bla bla bla. Všechny tyto pochybnosti o tom, kdo jsme jako lidská bytost, jednoduše proto, že se věci nenápadně mění a neexistuje způsob, jak to zastavit. Ale chceme zůstat v nějakém neurčitém věku, kde jsme byli nejatraktivnější. Nevím, v kolika letech jsme byli nejatraktivnější. Ale to je většinou někde v pozdní pubertě, co říkáte? Pozdní teenageři, začátek dvacátých let. Poté na to zapomeňte. Ale zamyslete se nad tím, jaká byla vaše mysl v pozdním dospívání a na počátku dvacátých let. Fyzicky nejatraktivnější. Psychicky, pěkně zpackaný. Myslíš si? Když se podívám na své pozdní teenage / brzké dvacáté roky, docela zpackané. Velmi zajímavé, jak ty věci jdou dohromady. [smích] Doufejme, že jak stárnete, stanete se zralejšími, pak už nejste fyzicky atraktivní. Jak jsem řekl, v podstatě po 21, 22 jste za kopcem. My si to nemyslíme, my si to nemyslíme, vy jste generace mileniálů. Dovolte mi, abych vám řekl, že jsem byl generace baby boomu, a stále jsme v ní nejvíce, nejkompetentnější, nejlepší generace. Až na to, že si nás už nikdo nevšímá, protože všichni vypadáme staře. Totéž se stane všem vám mileniálům. Počkejte deset let a budete „generace tisíciletí…“. A budou tam, nevím, jak se jmenuje nová generace, ale budou to ti, kteří jsou opravdu špičkoví, o kterých každý mluví a dělá jim reklamu. A ty se přidáš do klubu nás starých hlupáků. [Smějí se. Jen počkej.] Je to pravda, že?

Věnujte nějaký čas přemýšlení o hrubé nestálosti a poté také o jemné nestálosti. A pak si také pamatujte, jak může nestálost fungovat i pro vás. Tady také zapomínáme na nestálost, když máme špatnou náladu. Nebo když se stane něco, co se nám nelíbí. Tohle bude trvat věčně. Budu mít deprese navždy. Nic dobrého se v mém životě nestane navždy. Opět špatně. Ale opět se domníváme, že věci jsou úplně…. "Dobře, v tuto chvíli se cítím mizerně, to znamená, že celý zbytek dne je mizerný, zítřek mizerný, celý můj život je mizerný."

Měla jsem kamarádku, která byla zdravotní sestrou v hospici a ta viděla lidi v opravdu extrémních situacích a říkala, že v intenzivních emocích stejně moc dlouho neudržíš. Dala to na dvacet minut nebo čtyřicet minut, ale maximálně. A je to. Ale když jste uprostřed intenzivních emocí, zapomeňte na jemnou nestálost, myslíte si, že je to naprosto trvalé, navždy. Ve skutečnosti se to mění okamžik za okamžikem. A bude konec. Nemůžeš se toho držet. Můžete říct: "Ale ono se to vrací." Ale vrací se to a je to jiné, není to totéž. Je vaše mysl stejná ve dvou okamžicích mysli? Jsou to dva momenty hněv, dva okamžiky deprese úplně stejné? Ne. Takže si to musíme pamatovat a musíme si pamatovat, že tyto věci také podléhají hrubé pomíjivosti, že ani některé z našich mentálních stavů na dně, tam nezůstanou. Nejsou tam 25/8. (To je pro lidi, kteří pracují přesčas.) 25/8.

Pamatujte si to a sledujte, jak se věci mění, a buďte v pořádku, když se mění. A vězte, že tato pomíjivost nám umožňuje změnit a odstranit naše nečistoty a rozvíjet naše dobré vlastnosti.