Verš 69: Nejlepší řečník ze všech

• Důležitost naslouchání dharmě
• Využití příležitostí k poslechu živého učení
• Spojení celého procesu slyšení, myšlení a meditace, zvláště pokud chceme učit ostatní

Drahokamy moudrosti: verš 69 (download)

Kdo je nejlepší řečník ze všech těch silných bytostí?
Ten (nebo ona), kdo pozorně naslouchal široké škále probouzecích tradic.

Silné bytosti znamenají v dharmě silné. Někoho, kdo je schopen skutečně dobře vyjádřit Dharmu, aby ji ostatní pochopili a získali nějaké zkušenosti z toho, co slyší. Takže: "Kdo je nejlepší řečník?" No jasně že Buddha. Ale kromě Buddha, „ti, kteří pozorně naslouchali široké škále…“ Tady to má „osvícenskou tradici“. Řekl bych „učení“. Protože učení není „lore“. Jsou oni?

Tento verš skutečně zdůrazňuje důležitost naslouchání učení. Takže máme vždy tři věci: naslouchání (což někdy zahrnuje studium a čtení), reflektování (přemítání nebo přemýšlení o tom) a za třetí meditaci. Minimálním požadavkem pro to, abyste byli schopni vyjádřit Dharmu a vyučovat Dharmu, je tedy sám slyšet mnoho učení. Nyní bychom mohli říci, „když jsem sám nastudoval mnoho učení“. Opravdu však chápu, proč často říkají „slyš. Samozřejmě to znamená poté, co uslyšíte, že studujete a čtete. Ale myslím si, že sluch – v přímé zkušenosti s živým učitelem – je opravdu důležitý. Že pokud se nesnažíte navštěvovat vyučování se skutečným, živým učitelem ve skupině skutečných, živých lidí, ale pouze se učíte a studujete, pak nezískáte plný zážitek.

Samozřejmě, pokud žijete v Timbuktu a nemáte od koho studovat, samozřejmě jdete online, čtete, děláte, co můžete. Ale když máte příležitost, poslouchat učení a mít vztah s učitelem je něco, co nelze nahradit pouze čtením nebo studiem. Ale jak jsem řekl, po vyslechnutí učení se vraťte zpět, přečtete si texty. Nebo si přečtete text předtím, než nastudujete učení, protože pak o něm trochu víte a můžete učení lépe porozumět. Ale kombinujete celý proces učení prostřednictvím slyšení, čtení a studia.

A to je opravdu důležité, pokud někdo chce učit nebo dávat přednášky o Dharmě. Někdy jsou lidé opravdu dychtiví, jako: "Chci být buddhistickým učitelem." A: "Chci pomáhat vnímajícím bytostem tím, že budu buddhistickým učitelem." Jde ale o to, že se musíme stát kvalifikovanými učiteli. Jinak se z nás stane nepořádek. A pokud učíme věci nepřesně, pokud svádíme lidi na cestě, je to nejen velmi těžké karma nás, ale je to velmi škodlivé pro lidi, které učíme.

Někdy si myslí: „Ach, jen vaše první elementární osoba, která vám dává obecnou buddhistickou řeč a učí vás rozjímání, ta osoba může být kdokoli." Ale opravdu si všimnu, že lidé poslouchají a pamatují si první věci, které se o předmětu naučili. A pokud se ty první věci naučí nesprávně, pak když slyší správnou věc, často k tomu mají odpor. "Ach, ale můj první učitel řekl bla bla." A je opravdu těžké přesvědčit je, že ten člověk to moc dobře nevěděl nebo to vyjádřil nesprávně. Nebo dokonce, že to ten člověk sám špatně zaslechl. Víte, hodně času posloucháme věci a neslyšíme učení správně a nepamatujeme si správně učení. Takže to může přijít odkudkoliv. Ale pokud možno, aby se lidé opravdu naučili správně.

Vidíme to v sobě, ne, co se stane, když se něco naučíme špatně – což se může stát, jak jsem řekl, protože to nestudujeme a pamatujeme si jen polovinu této věty a polovinu té věty a dát to dohromady tak, aby to znamenalo třetí větu, která vůbec nebyla tím, co učitel řekl. A to se děje pořád. Lidé za mnou po promluvě přijdou a „řekl jsi bla bla“. A já říkám: „Vážně? Poslechněte si záznam, to nikdy neříkám.“ Ale lidé si pamatují věci. A tak je z naší strany co nejvíce důležité pomoci jim si věci správně zapamatovat.

Vždy mluví o slyšení učení jako o shromažďování hromady drahokamů nebo o přijímání hromady drahokamů, protože když máte spoustu učení, bez ohledu na to, kde ve svém životě jste, musíte o tom hodně přemýšlet a hodně k přemýšlet na. A tak tady přemýšlím o lidech v Tibetu po roce 1959, kteří byli uvrženi do vězení a nesměli ani pohnout rty mantra nebo něco podobného. Ale lidé, kteří studovali a slyšeli učení a naučili se texty nazpaměť, pak to bylo v pořádku. Jen tam seděli a recitovali své texty a přemítali o nich a meditovali o všem učení, které slyšeli, a bylo to v pořádku. Ta Dharma jim nemůže být nikdy odebrána. Zatímco pokud jsme nestudovali, pak, když se dostaneme do obtížné situace, nemáme z čeho čerpat, pokud se nedostaneme ke knize nebo k počítači a sami si nic nepamatujeme. Takže naslouchání je opravdu důležité.

Samozřejmě to není to jediné. Musíme o nich také přemýšlet a diskutovat o nich, protože tak tříbíme své chápání a ujišťujeme se, že jsme skutečně rozuměli správně. A poté, co správně pochopíme, pak až budeme přemýšlet, můžeme mít nějaké zkušenosti, když také děláme čištění a sbírání zásluh za dozrání naší mysli. Všechny tyto druhy činností z nás pak udělají „silnou bytost“. Nebo nejlepší řečník.

Také říkají…. Zvláště pokud má někdo všechny tři – slyší, myslí a medituje – a má tedy realizace, pak když mluví, i když řekne jen trochu, opravdu to jde silou jeho řeči, protože mluví z osobní zkušenosti. Neřeknou vám teorii. Říkají vám, jak to je. A proto se říká, že někdo, kdo je a bódhisattva, který vytvořil bódhičittaSamozřejmě, že si uvědomili mnoho témat Dharmy, takže když ten člověk učí, je to jako by to bylo velmi silné, protože mluví ze své osobní zkušenosti. Neučí jen teorii a seznamy a podobně.

Čím více půjdeme tímto směrem, tím lepší budeme, pokud jde o to, abychom byli skutečně přínosem pro ostatní. A tím více budeme mít prospěch i my sami. Protože je opravdu důležité praktikovat to, co učíme. Pokud to nepraktikujeme, co pak proboha děláme?

[V reakci na publikum] Ale i když máte s něčím jen malou zkušenost, víte? Protože jste to opravdu udělali součástí sebe sama, pak když to řeknete ostatním, stane se to pro ně smysluplné. Není to jen intelektuální bla bla bla.

Myslím, že toto je rozdíl mezi někým, kdo se učí buddhismus v akademickém prostředí, ale nikdy nepraktikuje, a někým, kdo praktikuje. Stále se mohou učit buddhismus v akademickém prostředí, ale také praktikují, a to je obrovský rozdíl. A samozřejmě, když posloucháte učení od linie praktikujících, získáte úplně jinou zkušenost, než když posloucháte od lidí, kteří jen studují téma z akademického zájmu. Protože někdo, kdo to studuje, protože to praktikuje, protože to pro něj má v životě smysl, protože v to má nějakou víru, pak to má pro toho člověka smysl. Není to jen něco jako spojování charakteristik auta, víš? Nebo něco takového.

[V reakci na publikum] Oh, ano. Od všech navštěvujících učitelů – to se samozřejmě nedozvíte od svého místního učitele. [smích] Ale od všech navštěvujících učitelů je velmi užitečné poučit se z toho, jak žijí své životy a jak je pozorují a všechno.

Měl jsi ji vidět s Geshe Thabkhe. Všimli jste si jí? Byla to dokonalá vzorná jeptiška. Sklopené oči, tak klidné, tak klidné. Nese svou knihu. Chůze pomalu a pozorně. S Geshe Thabkhe byla perfektní.

[V reakci na publikum] Ano, byl jsi takový v prvních dnech, když jsi mě poprvé potkal. Teď je to jako…. Často říkají, že když se často zdržujete v blízkosti učitele, musíte být opatrní, protože vaše chování je docela nedbalé.

[V reakci na publikum] Ano, takže to, co řekl Geshe Jampa Tegchok, ano, být akademik je v pořádku, ale to není…. Pokud se chystáte učit v buddhistickém centru lidi, kteří chtějí praktikovat, pak skutečně potřebujete mít praxi, víru a víru.