Verš 45: Mezek

• Když se chválíme, ve skutečnosti způsobíme, že si o nás ostatní budou myslet hůř
• Měli bychom praktikovat pokoru, jako to dělali mistři Kadampy

Drahokamy moudrosti: verš 45 (download)

Kdo je mezek, který hýká svou méněcenností vůči ostatním?
Člověk, který se ostatním chválí a říká: "Mám tu a tu dobrou vlastnost."

Jde o to, že když se chválíme, ve skutečnosti se chováme jako idiot, a místo toho, aby si o nás ostatní mysleli lépe – protože si myslí, že máme ty úžasné vlastnosti, kterými se chlubíme – ve skutečnosti Budou si o nás myslet něco horšího, protože vědí, že si vymýšlíme hromadu nesmyslů.

Je to pravda, ne? Samozřejmě, že někdy máme rádi, když nás ostatní klamou. Chceme slyšet jejich bonbónová slova. Nebo jejich sladká, něžná slova. Protože to naplňuje nějakou potřebu, kterou máme. Ale když jsme opravdu ve střehu a zachytíme, když někdo o sobě jen říká spoustu nesmyslů, i když je to pravda…. Můžete o sobě říkat nesmysly, i když je to pravda.

"Ach, znám tuto důležitou osobu, znám tuto důležitou osobu, udělal jsem to, udělal jsem tamto..."

Jak hloupě pak vypadáme, když se chlubíme tím, co jsme udělali nebo kým si myslíme, že jsme, i když je to pravda.

Pamatuji si, když jsem počátkem 1970. let poprvé odjel do Asie, a celá moje motivace získat všechny tyhle buddhistické obrázky a podobné věci a rozvěsit je po celém bytě bylo, aby naši přátelé přišli a podívali se a řekli: Kde se to vzalo?"
"No, to přišlo z Indie."
"Byl jsi v Indii?"
"Ano"
"Páni! Byl jsi v Indii!"
Protože v té době do Indie skoro nikdo nejezdil. "Ano, podívej se na mě." Jsem světoběžník. Byl jsem na všech těchto exotických místech…“

Takže opravdu vytvořit obraz, který, ať už je to pravda nebo ne, budete vypadat jako mezek. [smích] Protože na trhu má mula menší cenu než kůň. Takže tady je tento mezek, který hýká svými dobrými vlastnostmi, snaží se vypadat jako kůň, a každý ví, že je mezek. Takže u nás je to stejné.

Samozřejmě, že na americkém pracovním trhu se od vás téměř požaduje, abyste si o sobě vymýšleli lži a říkali lidem své dobré vlastnosti, i když nevíte, jak dělat to, co se v práci očekává, pak říkáte: "Ale učím se rychle." Nebo: "Trochu o tom vím, ale učím se velmi rychle." Což znamená: "Nic nevím." Ale to se nedá říct. Takže musíte vypadat dobře, prezentovat tento obrázek a pak doufat, že vás najmou. A když vás pak najmou v domnění, že máte určité schopnosti, pak musíte přijít na to, co potom dělat. Protože rychle vyjde najevo, že nemáte schopnosti, o kterých si oni myslí, že máte.

Je to zvláštní druh systému, který tady máme, kde jsou lidé povzbuzováni k tomu, aby byli mezci, a žvanili o svých vlastních dobrých vlastnostech.

V tibetské kultuře je to přesně naopak. Někdo, kdo mluví o svých dobrých vlastnostech před ostatními, na to lidé opravdu pohlížejí. Pokud se někdo jen tak trochu chlubí a vychloubá a podobně, lidé prostě opravdu…. Ta osoba…. Nevěřte tomu člověku.

A myslím si, že to částečně pochází z tradice Kadampa, ze které pochází Lama Atisha. Jsou to oni, kdo provádějí praktiky trénování myšlení lojong praktiky. A v jejich způsobu výcviku bylo tak důležité umět říkat pravdu a být k sobě neuvěřitelně upřímní a nedělat si o někom představu. A ten způsob cvičení opravdu miluji, mám k němu velký respekt.

Je tam jeden příběh…. Byl tam jeden z mistrů Kadampy jménem Baen Gung-gyael. Jednoho dne byl u někoho doma, u mecenáše, a na stole ležela sklenice khapse. (Khapse je něco jako tibetské sušenky, jejich verze sušenek. Je to takové smažené těsto.) A paní domu odešla do jiné místnosti, aby si dala šálek čaje nebo něco takového, a tak Baen Gung-gyael pozoroval khapse, a opravdu je chtěl, a tak nějak otevře víko sklenice a vloží ruku, obtočí ji kolem khapse a pak jde, [chytne se druhou rukou za zápěstí] „Pojďte rychle, pojďte rychle, je tu zloděj !“ [smích] Protože se přistihl, jak to dělá, a je to jako: „Dobře, jsem zloděj. Tohle mi nebylo nabídnuto,“ a chytil se. Víte, mezitím žena v domě říká: "Co se to proboha děje?" Ale musel být pravdivý.

Existuje další příběh, nevím, jestli je to Baen Gung-gyael nebo jiný, ale víte, když mají v tibetském buddhismu púdžy, často vydávají jídlo. Podávají jídlo nebo podávají čaj nebo něco podobného, ​​když si dají přestávku puja a všichni tam zůstanou. Takže při jednom konkrétním obřadu podávali nějaký tvaroh, jogurt. Takže vždy začínají na začátku řady a každý si přinese svou vlastní misku a podává ji. A tenhle mnich směrem dozadu bylo jako dívat se na tento tvaroh, protože to byla skutečná lahůdka a bylo to jako: "Ach, všem těm lidem dává opravdu velké lžíce a nezůstane žádná, když to přijde na mě." A tak k němu nakonec přijde ten, kdo rozdává tvaroh, a chystá se mu dát tvaroh do misky, otočí misku dnem vzhůru a řekne: "Už jsem snědl hodně tvarohu." [smích] Protože ve své mysli jedl část ostatních, ze své vlastní chamtivosti. Ale víte, tato schopnost být k sobě tak upřímný, že: "Ach, už jsem jedl." Otočte misku dnem vzhůru.

Takže ne žvanit o našich dobrých vlastnostech nebo zakrývat věci, ale být velmi upřímný.