Kláštery zelenají

Každý rok, již 15 let, se západní buddhističtí mniši z různých buddhistických tradic scházejí na čtyři nebo pět dní, aby sdíleli naše porozumění dharmě a vzájemně se podporovali v praxi dharmy. Letos se sešlo 40 mnichů z thajské lesní tradice, srílanské théravádové tradice, čínské tradice ch'an a čisté země a tibetské tradice na Město deseti tisíc Buddhů v Kalifornii. Na rozdíl od jiných setkání, na kterých jsme diskutovali o tématu, které se konkrétně týká klášterní život, bylo letos naše setkání nazvané „Mnišství a životní prostředí: Zacházet s planetou Zemí bez chamtivosti, vděčnosti a jednoduchosti“. Mezi naše přednášející a jejich témata patřili:

• Bhikkhu Bodhi diskutoval o možnostech reakce na globální oteplování a změnu klimatu a řekl, že jako společnost potřebujeme změnit naše představy o smyslu ekonomického pokroku tak, aby odpovídaly realitě, které čelíme rostoucí populace žijící na planetě s omezeným přírodní zdroje. Podělil se s námi také o práci Buddhist Global Relief, organizace buddhistů specializující se na boj proti hladu a podvýživě po celém světě.
• Ajahn Sona hovořil o alternativních technologiích a sdílel s námi informace od nejnovějších LED žárovek po solární energii, zplyňování biopaliv a elegantní kompostové záchody.
• Bhikshuni Heng Yin se věnoval environmentální výchově ve školách. Jako ředitelka školy ve Městě deseti tisíc Buddhů má k tomu jedinečnou kvalifikaci. Při její prezentaci pomáhal jeden z jejích studentů, a tak jsme slyšeli, co pro mladou generaci znamená péče o životní prostředí z buddhistické perspektivy.
• Ven. Tenzin Chogkyi hovořil o „eko-úzkosti“, o úzkosti, kterou pociťujeme, když se dozvídáme o destruktivních účincích lidských činností na životní prostředí. Toto téma se na konferenci opakovaně objevovalo, když jsme si uvědomili, jak důležité je čelit pocitu marnosti, který nás nutí sklouznout k zoufalství a apatii, a nahradit ho optimistickým a energickým přístupem k tomu, abychom udělali maximum pro zmírnění utrpení.
• Ayya ​​Tathaaloka představila klíčové problémy v genetickém inženýrství potravin, zvířat a lidí. Je to požehnání nebo prokletí? Jak souvisí genetické inženýrství s našimi buddhistickými cíli soucitu a snižování utrpení?
• Rev. Heng Sure hovořil o buddhistickém postoji k zacházení se zvířaty. Spolu s tím jsme viděli film o osvobození zvířat u buddhistického chrámu v Kanadě.
• Ven. Jian Hu řekl o málo známé skutečnosti, že masný průmysl přispívá ke skleníkovým plynům a znečištění vody více než všechna auta, nákladní auta a letadla na světě. K tomu dochází v důsledku hnojiv používaných k pěstování krmiva pro zvířata, jakož i ze zvířecích exkrementů a metanu produkovaného v jejich trávicím systému. Stát se vegetariánem je dobré nejen z důvodů zdraví a soucitu, ale také z důvodů ochrany životního prostředí. Výsledkem je, že opatství Sravasti zahájí program „Vegetarian from Afar“, podobný našemu „Retreat from Afar“, ve kterém budeme povzbuzovat lidi, aby byli vegetariáni – a to i na jeden den v týdnu, pokud jim to vyhovuje – v pořadí chránit životní prostředí a předcházet utrpení zvířat. Účastníci nám pošlou své fotografie a my je umístíme do naší kuchyně/jídelny, aby věděli, že jsou součástí komunity Abbey, která se stará o životní prostředí a pohodu zvířat.

Projekt Buddha hovořil nejen o vnitřní duchovní kultivaci, ale také o důležitých společenských otázkách své doby. Jako mniši, kteří jdou v jeho šlépějích, víme, že můžeme hrát důležitou roli při informování lidí o globálním oteplování a ničení přírodního prostředí a také při povzbuzování lidí k tomu, aby tomu zabránili a chránili životní prostředí. Jako občané musíme dělat, co můžeme na osobní úrovni – od výměny žárovek přes recyklaci až po spolujízdu – ale musíme také dělat, co můžeme jako zaměstnavatelé a zaměstnanci velkých průmyslových odvětví. Každý z nás musí dělat, co je v našich silách, ve svém oboru a také komunikovat s těmi, kteří vytvářejí politiku v jiných oblastech.

Po večerech jsme sledovali filmy o životním prostředí: Obnova byl o inspirativním úsilí, které podnikly různé náboženské kongregace v USA na ochranu životního prostředí a živých bytostí v něm. Intenzivní kurs byla náročná a informativní prezentace o průniku ekonomiky, zdrojů a využití energie a životního prostředí. Mělo náznaky toho, co by nás mohlo čekat a jak se s tím vypořádat. I když se objeví potíže, dává nám to skvělou příležitost jednat a prospívat společnosti se soucitem a bódhičitta.

Kromě všech těchto fascinujících prezentací jsme měli prohlídku města deseti tisíc Buddhů a také prohlídku nedalekého Abhayagiri Klášter. Všichni používáme vinaya— buddhista klášterní kód příkazy a pokyny – které vedou naše životy. V rámci tohoto společného rysu je fascinující vidět rozmanitost životních stylů buddhistických mnichů – někteří žijí společně na kolejích, zatímco jiní v izolovaných chatrčích, někteří se zapojují do projektů sociální péče, zatímco jiní kladou důraz na studium nebo rozjímání. Podíleli jsme se také na komunitním životě obyvatel CTTB se skupinou s rozjímání a zpívání ráno a večer. Zvláště jsem si užil zpívání „Namo Amitofu“ — Pocta Amitabhovi Buddha– jako jsme všichni chodili rozjímání v jednom řádku v Buddha hala. Dělat to s dětmi ve škole bylo obzvlášť dojemné.

Komunita CTTB – celkem asi 200 lidí – řekla, že je naše setkání inspirovalo. Na oplátku se nám od nich dostalo tolik pohostinnosti – od mnichů, kteří konferenci organizovali, a od laických dobrovolníků, kteří neúnavně pracovali, aby nám pomohli, jak jen mohli. I když je téma konference důležité, prostě být spolu sangha je úžasný a silný. Naše osobní diskuse a diskuse v malých skupinách o přestávkách vytvářejí silná pouta. Dávají mladším mnichům šanci získat praktické rady od seniorů v jiných tradicích; poskytují mnichům, kteří žijí sami, a těm, kteří žijí v komunitě, příležitost sdílet zkušenosti. Vedli jsme zajímavé diskuse o konečnou povahu a jak si to uvědomit, stejně jako rozhovory o tom, jak se řídit pokyny našeho duchovního mentora a jak interpretovat určité příkazy v moderní společnosti. Pocit jednoty, který máme jako „Sangha z deseti směrů“ je hmatatelné a něco, co by potěšilo Buddha. V předchozích staletích měly různé buddhistické tradice malý vzájemný kontakt kvůli geografickému oddělení a absenci moderních komunikačních prostředků. V důsledku toho o sobě měli mnoho mylných představ. Západní mniši chtějí dělat věci jinak, protože lidé z různých linií buddhistických praktik žijí společně v západních zemích. Tak se každý rok scházíme v přátelství a pomáháme si při budování klášterní společenství, praktikování dharmy, vyučování buddhismu a prospívání společnosti. To je důvod k velké radosti.