Být užíván a milován vnímajícími bytostmi

• Přání stát se jakoukoli materiální věcí, kterou lidé potřebují
• Dávat lásku a společnost
• Braní a dávání rozjímání
• Toužíme pečovat o jiné živé bytosti a vážit si jich více než sami sebe

Když jsme byli v prosinci v Mundgodu na Jeho Svatosti lamrim učení, které dal zahájení poté a jako závazek nás k tomu požádal přemýšlet na některé verše z Nágárdžuny. A opravdu se mi líbí takové nasazení, protože pak čtete ty verše a opravdu o nich přemýšlíte. A tak se někdo zeptal, jestli bych ty verše vysvětlil, tak jsem si řekl, že to udělám krátce.

Prvních několik veršů, o které nás Jeho Svatost požádal přemýšlet na jsou na bódhičitta straně cesty, a pak zbytek z nich je na prázdné straně cesty. A tyto první (na bódhičitta straně cesty) pocházejí Vzácná girlanda, což je opravdu nádherný text.

Vzácná girlanda má 500 veršů. Toto je verš 483. Tak nějak to přichází na konci textu, pravděpodobně blízko místa, kde začíná věnovat zásluhy a skutečně řídit lidi…. Přemýšleli jsme o prázdnotě, přemýšleli jsme o všech těchto dalších tématech a celý smysl toho, co děláme, je být přínosem pro vnímající bytosti.

Jeden z veršů říká:

Jako země, voda, vítr a oheň, léčivé byliny a stromy v poušti,
Kéž jsem vždy předmětem radosti pro všechny bytosti, jak si přejí.

To je opravdu krásná myšlenka, že? Obvykle si myslíme – naše sebestřednost„Co mohu získat, co mi prospěje? Jaké jsou předměty potěšení, které chci, a jak je mohu získat? A takové myšlenky připevnění je to, co nás vede ke zkáze, protože se úplně zasekneme a vytvoříme tolik destruktivního karma.

Tato myšlenka to úplně obrací a říká: „Kéž se stanu předmětem požitku pro všechny vnímající bytosti, jak si přejí, a ať jsem tím, čím potřebují.“ Hovoří tedy o čtyřech živlech: zemi, vodě, ohni, větru. Nemyslím si, že má na mysli "ať se z nás stane hrst hlíny, kýbl vody." Čtyři prvky jsou to, z čeho se skládají všechny hmotné předměty, a tak když říká, že se můžeme stát jakoukoli hmotnou věcí, kterou lidé potřebují. A snad to zvládnou přístup vše, co jim musíme dát, stejně jako oni mohou snadno přístup léčivých bylin a divokých stromů. Víte, v té době nikdo nevlastnil divočinu ani léčivé byliny rostoucí na polích. Mohli jste si jít vybrat věci a použít je, jak jste si přáli. Neexistovala žádná omezení. Takže to říká: „Kéž bych se takovým stal pro všechny vnímající bytosti. Cokoli potřebují, ať se do toho dokážu přeměnit a stát se takovými, a kéž mají přístup všem těmto hmotným věcem, jak si přejí." Takže tohle je zaměření na materiální věci.

Další verš se více zaměřuje na dávání lásky a náklonnosti a společnosti a tak dále. A tak ten verš říká,

Kéž jsem milován bytostmi a kéž jsou mi milovány více než já sám.
Nechť na mně uzrají jejich špatné skutky a nechť na nich uzraje všechna má ctnost bez výjimky.

Takže obvykle, jako když bereme-a-dáváme rozjímání, mluvíme o dávání našich tělo a majetek a také naši ctnost. A když dáváme naše tělo a majetek, přeměňujeme je nejen na materiální věci, ale také na lidi, které ostatní lidé potřebují ve svém životě, ve smyslu dát lidem schopnost navazovat spojení a tak dále a prožívat lásku a náklonnost. Takže tady říká: "Kéž jsem milován bytostmi." Tak ať se o mě ostatní bytosti starají. Kéž jsem jejich milovaná. Ale ne v našem obvyklém egoistickém smyslu: "Ať mě mají rádi, protože jsem tak citově potřebný a nedokážu se postavit na vlastní nohy." Není to tak. Ale kéž mě mají rádi, protože když mě budou mít rádi, budeme mít spojení a já je budu moci vést na cestě. A to je krásný způsob, jak vést lidi na cestě, když máme láskyplné spojení, pak můžeme druhým skutečně prospět. A to je velmi naplňující způsob, jak komunikovat s ostatními.

Takže: "Kéž jsem milován bytostmi a kéž jsou mi milovány více než já." A tak na sobě, kéž mi záleží a vážím si jiných živých bytostí více, než mi záleží na sobě samém. Takže to neznamená ponižovat sami sebe. Neznamená to říkat, že jsme bezcenní. Protože je jasné, že pokud si myslíme, že jsme bezcenní, nemůžeme ani vyvolat takovou myšlenku. Takže musíme mít sebevědomí. A vzpomínat na naše Buddha příroda je platným základem sebevědomí.

A tak „ať mě ostatní milují víc než já“. To znamená, že místo toho, abych jen následoval svou sebestřednou mysl (jako ten osel s kroužkem v nose, kterého sem a tam vede sebestředná, sebezaujatá mysl), mohu si vážit druhých víc než sebe, protože milující druhé osvobozuji se od svých vlastních pout sebestřednost. A tím, že si vážím druhých, jsem schopen dělat něco, co jim opravdu prospívá.

Když myslím jen na sebe, používám ostatní. A jakákoliv láska nebo náklonnost, kterou k nim chovám, je proto, aby mi něco dali. A když vždy přistupujeme k ostatním s pocitem „co z nich mohu dostat? a pocit, že „já jsem ta bezedná jáma emocionální potřeby a úkolem jiných lidí je jen mě naplnit“, nikdy nebudeme spokojeni. Proč? Protože sami sobě nevěříme. A musíme se naučit, jak být k sobě laskaví. Potřebujeme se naučit, jak milovat sami sebe a vidět se jako cenné lidské bytosti, protože máme schopnost praktikovat cestu a stát se buddhy. Protože máme schopnost přispívat k blahu druhých a vytvářet s nimi pozitivní spojení, které může být skutečně prospěšné pro nás i ostatní.

Mluví o jiném způsobu vztahu k lidem, který vychází z pocitu být celistvým a sebevědomým člověkem, protože máme Buddha potenciál. Možná ještě nejsme buddhové, nejsme dokonalé bytosti. To je v pořádku. Ale máme tu povahu a ten potenciál. A tak na základě toho můžeme přistupovat ke světu a k ostatním živým bytostem pozitivně. Svým způsobem: „Co ti mohu dát? O co se s vámi mohu podělit? Jak vám mohu pomoci? Jak mohu poslouchat to, co je pro vás důležité? Jak mohu poslouchat, co potřebuješ?" Místo toho, abych se jen zapojoval do svých potřeb a přání.

Mám přání a potřeby, ale způsob, jak je naplnit, je naučit se vytvářet pozitivní spojení s ostatními. A vytváření pozitivních spojení s ostatními znamená, že si jich vážíte a říkáte: „Jsi živá bytost jako já. Máte potřeby a přání, pocity a obavy stejně jako já. Jak mohu přispět k vašemu blahu?" Protože když přispíváme k blahu druhých, cítíme se sami v sobě naplněni. A udělali na to mnoho psychologických studií, že lidé se cítí mnohem šťastnější, když dokážou být štědří k ostatním, než když myslí jen na sebe. Myslím, že o tom udělali studie. Buddha věděl to už dávno. Ale stále jde o to, že se to musíme naučit. A přistupovat k lidem s druhem „Jak s vámi mohu mít zdravý vztah mezi dáváním a přijímáním, protože mi na vás záleží jako na lidské bytosti“, nebo jako na zvíře, jako na nějaký druh vnímající bytosti. Pak se to stane něčím, co nás velmi naplňuje a toho druhého velmi naplňuje.

Pokusme se tedy jít tímto směrem jako náš způsob, jak se zapojit do styku s ostatními.

Dobře? Dovolte mi, abych si znovu přečetl tyto dva verše:

Jako země, voda, vítr a oheň, léčivé byliny a stromy v poušti,
Kéž jsem vždy předmětem radosti pro všechny bytosti, jak si přejí.

Kéž jsem milován bytostmi a kéž jsou mi milovány více než já sám.
Nechť na mně uzrají jejich špatné skutky a nechť na nich uzraje všechna má ctnost bez výjimky.

Budu mluvit o posledních dvou řádcích příště.