Laskavost vůči sobě i ostatním

Vzájemná závislost a laskavost ostatních

• Naše vzájemná závislost s ostatními
• Uznávat a oceňovat laskavost druhých

Vzájemná závislost a laskavost ostatních (download)

Karma a 10 nectnostných činů

• Definování ctnostného
• Využití 10 ctnostných a 10 nectnostných akcí k moudrým rozhodnutím

Karma a 10 nectností (download)

Otázky a odpovědi

• Zdržet se nectnosti pro pozitivní karma
• Reagovat, když ostatní vytvářejí negativní karma
• Vyhýbání se aroganci
• Racionalizace nectnostných jednání

Karma: Otázky a odpovědi (download)

Vzájemná závislost a laskavost ostatních (přepis)

Pojďme [neslyšně] naši motivaci.

Jsme na sobě závislí s jinými živými bytostmi a v důsledku toho jsme ovlivněni jejich činy. Dostalo se nám od nich hodně laskavosti jednoduše tím, že jsme nadále existovali. Bez laskavosti druhých, bez úsilí, které vynaložili, a všech věcí, které dělají, neexistuje způsob, jak bychom se ani dostali na tuto planetu, natož aby naše životy trvaly tak dlouho, natož abychom byli schopni praktikovat Dharmu.

Narodili jsme se díky našim rodičům. Vychovali nás. Postarali se o nás. Chránili nás, když jsme se o sebe nedokázali postarat. Naši učitelé nás učili. Rodiče i učitelé nás museli vychovávat k tomu, jak vycházet s ostatními, jak být členem společnosti a fungovat společně s ostatními. Všechno jídlo, které jsme jedli, přišlo díky úsilí ostatních. Všechno oblečení, které jsme měli na sobě, všechny budovy, které jsme používali, všechny silnice, po kterých jsme jezdili, všechny knihy, které jsme četli – vše, co používáme, s čím jsme v kontaktu a z čeho máme prospěch, existuje díky úsilí a energie a tím i laskavost ostatních živých bytostí.

Když se nad tím hluboce zamyslíme, cítíme, jak jsme propojeni, a máme pocit, že jsme v našich životech příjemci obrovského množství laskavosti. Když se zaměříme na všechny laskavosti, kterých se nám dostalo, na mysl, která je nespokojená nebo nešťastná z toho, jak se k nám ostatní v minulosti chovali, tato mysl se stane bezvýznamnou a ustoupí do pozadí, protože ve srovnání s obrovskou laskavostí, které se nám dostalo od jiných, z nichž některé jsme znali, z nichž někteří jsou úplně cizí lidé, škoda, kterou jsme utrpěli, byla ve skutečnosti velmi malá ve srovnání s laskavostí. A když se zaměříme na laskavost, pak automaticky chce mysl na oplátku udělat něco pro ostatní. Nemusíme se nutit, protože to přijde automaticky. Abychom si vybrali, jak nejlépe oplatit laskavost, rozhodli jsme se to udělat prací na sobě pomocí dharmy. Jak můžeme pokročit na cestě k buddhovství, tím více můžeme přispět k blahu druhých, a to jak nyní, tak v dlouhodobém horizontu. Když se tedy soustředíme na dlouhodobé štěstí všech živých bytostí, zvláště když jim pomáháme dostat se z této džungle cyklické existence, a protože je vidíme jako laskavé a cítíme jejich laskavost k nám, pak se praxe stává mnohem snazší, protože na oplátku opravdu chceme něco udělat. A tak vytváříme milující soucitné srdce bódhičitta, aspirující na plné osvícení, a když jsme na cestě, pomáháme ostatním i sobě, jak jen můžeme. Zvažte tu motivaci.

Víte, naše obvyklá každodenní mysl, naše nevědomá mysl, která nevidí vzájemnou závislost, ale místo toho vidí věci jako inherentně existující, jako nezávisle existující, tato mysl jen těžko vidí laskavost ostatních. Tato mysl vidí vše jako nezávisle existující. Například existuje kniha a je to kniha ze své podstaty. Nezáleží na příčinách a Podmínky. Ale když vidíme nějaké závislé vyvstávání: Dobře, kniha je kniha a stala se knihou v závislosti na částech, v závislosti na štítku, v závislosti na příčinách a Podmínky. Kde byly příčiny a Podmínky protože tato kniha pochází? Kde se vzala obálka? Odkud se stránky vzaly? Kde se vzala vazba?

Když to začneme zpětně sledovat, vidíme, že to vše souvisí s úsilím jiných živých bytostí. Byl tam dřevorubec, byla tam těžařská firma, kácely se stromy. Je tam papírna a papír se zpracovává. Ani nevím, jak se vyrábí inkoust, ale někdo ten inkoust vyrobil. A pak je tu sazeč a tiskař a někdo, kdo vyrobil tiskařský lis, a horníci, kteří tráví tolik hodin pod zemí získáváním kovu a rud, které používají k výrobě tiskařského lisu. A pak jsou tu náklaďáky, které vozily papír do tiskárny a z tiskárny k nám. A je tu benzín, který poháněl náklaďáky. To pocházelo pravděpodobně z jiných zemí a všech lidí pracujících v ropném byznysu. A pak lidé, opět horníci, kteří dostali rudu, ze které vyrobili náklaďáky, a všichni stavební dělníci, kteří pracovali na horkém slunci, stavěli silnici a lidé v továrnách vyrábějící náklaďák. A jde to pořád dál a dál a dál, a to je jen pro jednu knihu.

Je to tak legrační, protože když vezmeme do ruky knihu, abychom si ji přečetli, a jen se na ni podíváme – [myslíme], že zde je tento nezávislý objekt, který se tu spontánně objevil, abych ho použil. Samozřejmě pro mě k použití, protože svět je pro mě k použití. Mám právo na všechno dobré na světě. Svět je tu, aby mi sloužil. Toto je náš sebestředný postoj.

Ale když se podíváme opravdu s určitou moudrostí, je to jako: "Wow, všechno závisí na druhých." A jak víme, jak číst? Tady je kniha, ale když neumíme číst, k čemu nám tato kniha je? Kdo nás tedy naučil číst? Kdo nás naučil mluvit? Všichni lidé kolem nás, když jsme byli malí, plivali, říhali a vydávali různé zvuky, učili nás mluvit a rozuměli naší dětské řeči. Baby talk Je mi velmi těžké porozumět, ale rodiče vždy rozumějí baby talku svých dětí. Říkám si: "Huh?" Rodiče, opravdu chápou, co jejich děti říkají. A děti se učí, jak mluvit, a pak všichni učitelé, kteří nás učili číst, a lidé ve školní radě a knihy a všechny tyto věci.

Takže mnoho lidí nám pomáhá po celý život naučit se jen základní dovednosti, které používáme každý den, abychom mohli fungovat v tomto světě. Lidé nás dokonce museli naučit jíst. Museli nás naučit používat nůž a vidličku, hůlky a talíř. Jinak co dělají miminka? Dokážete si představit, že půjdete na pracovní pohovor a oni vám nabídnou oběd? Někteří lidé nás učili, jak se slušně stravovat. Naučili nás, jak poděkovat, a naučili nás tolik různých věcí.

Když o tom přemýšlím, je úžasné, jak velký užitek máme od druhých a jak často úplně zapomínáme na to, jak jsme na sobě závislí a kolik pomoci se nám dostalo. Místo toho si naše sebestředná mysl vede velmi přesný soupis všeho, co kdy kdo udělal, aby nám ublížil. Toho všeho máme dokonalý inventář. Nikdy nezapomeneme, že když se s někým pohádáme, máme celou zásobu zášti, kterou máme uloženou v našem malém mentálním počítačovém souboru, že to teď můžeme použít jako munici, abychom na ně zaútočili, když se s nimi pohádáme. "Dnes jsi udělal tohle a mimochodem, před 15 lety jsi to udělal a celou dobu jsi to neudělal." Víš, jaké to je, když s někým bojujeme. Začíná to jednou věcí a pak sem přivezeme veškerou svou munici ze všeho ostatního, z čeho jsme nespokojení. Naše sebestředná mysl si nějakým způsobem vede přesný soupis veškeré újmy, kterou jsme utrpěli.

Samozřejmě jsme nikdy pořádně nezkoumali, jestli nám někdo chtěl ublížit, protože když jsme nešťastní, jen předpokládáme, že to někdo zamýšlel. Je to správný předpoklad? Že kdykoli jsme nešťastní, je to proto, že nám někdo chtěl ublížit tím, co řekl nebo co udělal? To není správný předpoklad, že? Ale na tomto základě fungujeme. Kdykoli někdo řekne něco, co je pro naše uši trochu nepříjemné, předpokládáme, že s námi má špatný úmysl. Nikdy se neobtěžujeme to zkontrolovat. Jen to předpokládáme a předpokládáme, že jsou špatné, protože cítíme bolest. A i když s námi měli špatný úmysl, přesto, proč se cítíme špatně?

Nějakým způsobem jsme jako novináři. Víte, jak fungují zprávy v šest hodin o všem, co je na světě špatně, a jen velmi zřídka mluví o tom, jak si lidé navzájem prospívají? No, naše mysl je taková. Máme dobrý přehled o všem, co je špatné a jak mě tato osoba urazila a ta osoba si mě neváží, a tento mě zneužil, a ten udělal to, a ten neudělal tamto a tamto… tam a tam a není divu, že jsem tak zmatený a celý svět byl ke mně zlý a prohnilý. A všechnu tu laskavost, které se nám dostalo, jsme se na ni podívali a řekli: "No, to je hezké, ale proč jsi neudělal víc?" Pravda nebo ne?

Jen se na sebe dívám. Myslím, že jsem vám vyprávěl svůj narozeninový příběh o tom, jak pro mě moji rodiče uspořádali narozeninovou oslavu, když jsem byl malé dítě, a bylo to tak úžasné, a byl jsem tak šťastný a na konci dne jsem šel do svého kouta a plakal, protože to bude celý rok, než budu mít další narozeniny. Nemohl jsem jít k rodičům a říct: „Mami, tati, moc ti děkuji za všechno, co jsi udělal. Měl jsem tak skvělý čas." Místo toho, co měli, bylo dítě, které plakalo, protože to bude další rok. Chci říct, mluvit o nevděčnosti. A měli mnoho dalších příběhů, které vám řekli o věcech, které jsem udělal. Ve skutečnosti si to nepamatují. Na ten si vzpomínám. Pamatují si další dobré věci, které jsem udělal. Stačí se podívat na to, jak moc bereme věci jako samozřejmost, a: „Samozřejmě si to zasloužím. Ve skutečnosti si zasloužím víc. Jak to, že jsi pro mě neudělal víc?"

Celý tento postoj k laskavosti zapomínáme: škodí nám. Ten pocit oprávnění, který máme: opravdu nás to velmi trápí. Škodí nám to. Ničí to naše štěstí, protože když máme ten pocit nároku, bez ohledu na to, co pro nás každý dělá, nestačí to. Zatímco pokud nemáme tento pocit oprávnění a trénujeme svou mysl, aby viděla laskavost druhých, pak se každá maličkost v našem životě stává významnou a cítíme se milováni a cítíme, že se o nás ostatní starají.

Mysl, která se dokáže dívat a ocenit laskavost druhých: tato mysl nám ve skutečnosti pomáhá. Cítíme: "Pokud ocením laskavost druhých, něco to pro ně udělá." Nic jim to nedělá. Když oceníme laskavost druhých, udělá to něco pro nás, protože naše vlastní mysl je šťastnější. Naše vlastní mysl je klidná. Cítíme se milováni a opečováváni. Když máte sebestřednou mysl, věci jsou opravdu zmatené. "Pokud si tě vážím, je to můj dárek pro tebe." Je to můj dar sobě samému. "A pokud k tobě budu mít zášť za to, jak jsi byl prohnilý, moje zášť ti ublíží." Moje zášť neškodí lidem, ke kterým mám zášť. Dělají si své životy, žijí, popíjejí čaj, užívají si života, ale já si držím zášť a každý den si říkám: „Udělali to. To neudělali. Ublížili mi tímto způsobem. Takto mi zdevastovali a zničili život. Jdu se pomstít." Koho to bolí? Když tak přemýšlím, kdo tím trpí? My ano. My ano. Druhá osoba je zaneprázdněna tím, co dělá. Sedím tu se svou zášť. Jednou mi něco udělali a každý den o tom znovu a znovu přemýšlím, co mi udělali, takže si to dělám každý den. Udělali to jednou a já si to dělám každý den.

Kdo mi ubližuje? Moje sebestředná mysl. Kdo mě mučí? Moje sebestředná mysl. Ne tato jiná osoba. A koho zraňuje zášť? Mě. Takže je to klasický příklad mé sebestředné mysli, která mi způsobila utrpení. Pamatujte, že naše sebestředná mysl je v nás – ten druhý tady, ten velký lhář a zloděj, který říká: „Následuj mě. Udělám ti radost." Ale čím víc se tím řídíme, prostě se to obrací proti nám a ničí naše štěstí, a tady je takový dobrý příklad. Sebestředná mysl říká: „Nepotřebujete oceňovat nikoho jiného. Pracuješ tak tvrdě pro jejich prospěch a oni si tě neváží." To je tak trochu naše motto, ne? „Dělám toho tolik a jediné, co po mně chceš, je víc. A nikdy neděkuješ. Nikdy mě neoceníš. Vždycky chceš, abych dělal víc a lépe a víc a líp." Takoví jsme, ne? Opravdu máme tuto mysl „gimme“. "Dej mi tohle. Dej mi to. Já to chci. Chci, aby. Tohle si zasloužím. Zasloužím si to."

Některá z prvních slov, která se jako americké děti učíme, jsou: "Je to nespravedlivé." Jste máma, Susan, věděly to vaše děti? Věděli jsme to všichni? Ano, některá z prvních slov, která jsme se naučili: "Je to nespravedlivé." "Nechal jsi to udělat mého bratra a sestru, proč bych nemohl já?" To není fér. Susie a Johnny přes ulici to mají udělat a ty mi to nedovolíš – je to nespravedlivé.“ V tom jsme opravdu dobří. A mezitím všechna ta laskavost, které se nám dostalo, jen projde a my to ani nepoznáme.

Dharma se nás snaží přimět, abychom to změnili, abychom viděli konvenční realitu přesněji. Je pravda, že vnímající bytosti k nám nebyly laskavé? To není pravda. To není pravda. Byli nesmírně laskaví. Je pravda, že vždy měli nedostatek toho, co nám dali? Ne, není to pravda. Dali nám tolik věcí. Jde tedy skutečně o pochopení této závislosti a její ocenění. A pak se stane to, že se cítíme tak propojeni s ostatními lidmi. Když vidíte jiné lidi, místo toho, abyste cítili: „Ach, je tu cizinec. Mohu jim věřit? A co mi udělají?" Místo toho se podíváme a vidíme: „Páni, tady je někdo, kdo na mě byl laskavý. Byli na mě v tomto životě laskaví díky práci, kterou ve své společnosti dělají. V předchozích životech ke mně byli hodní, protože byli mými rodiči a vychovávali mě s takovou péčí, pozorností a láskou.“

Začínáme si vážit laskavosti druhých. Myslím, že je to tak důležité. A také naši rodiče – abychom skutečně viděli laskavost našich rodičů. OK, naši rodiče nedělali určité věci a cokoli, a my to uznáváme, ale to není všechno, čím byli. Udělali toho tolik a vzhledem k tomu, že jsou to lidské bytosti s chybami a problémy. Kdybychom byli rodiče, myslíš, že bychom mohli být perfektní rodiče? Myslíte si, že byste byli dokonalými rodiči a vaše dítě by nemělo žádné problémy a problémy? Velmi obtížné. Co takhle nemožné? Nemožné. Měli bychom tedy ocenit naše rodiče za to, co udělali. Jsou to jen živé bytosti se svými vlastními věcmi a dělají to nejlepší, co mohou, vzhledem ke všem těm věcem, kterými se musí propracovat. Je to tato věc – je sklenice napůl plná, sklenice napůl prázdná? Až tady je sklenice ze tří čtvrtin plná a jen ze čtvrtiny prázdná. Můžeme trénovat svou mysl, abychom viděli, kolik jsme toho od ostatních dostali, zvláště když si v minulých životech myslíme, že jsme si všichni byli navzájem rodiči a starali se o sebe ao všechny ty ostatní živé bytosti kolem nás, které byly našimi rodiči. kteří se o nás starají a kteří pro nás tolik udělali. Mít ten pocit spojení s nimi a přát jim to dobré. To je tak důležité, a jak jsem řekl, takový přístup nám prospívá. Dělá naši mysl šťastnou. Nutí nás to zbavit se mnoha našich vlastních duševních problémů. Je to důležité uvědomění a důležité rozjímání dělat.

Je to legrační, než jsme dostali opatství, naučil jsem se mnoho věcí. Když jsem začal s opatstvím, a než jsem se zabýval hledáním pozemku a zařizováním jeho nákupu a všeho, kdykoli jsem otevřel kohoutek, voda vytekla (kromě doby, kdy jsem byl v Indii). Voda vyteče, když stisknete rukojeť na toaletě, a vaše hovínko zmizí. Prostě jsem to všechno bral jako samozřejmost, a pak si jdete něco koupit a: "Ach, je tu 'Wow' a kdo to 'Wow' vytvořil? Jak vypadá 'Wow' a jak 'Wow' funguje? Jak se voda dostane ze studny do domu? A co je to tlaková nádoba? A kdo vyrobil tlakovou nádobu a jak se dostane z tlakové nádoby do baterie a kdo vůbec vyrobil baterii a umyvadlo a záchod a sprchu?

Najednou jsem se o těchto věcech, které jsem považoval za samozřejmé, musel naučit a vidět, kolik vnímajících bytostí bylo zapojeno do pouhého pití šálku vody. A prostě mi to vyletělo z hlavy. Roky otvírání kohoutku a nikdy jsem ani neuvažoval o laskavosti všech těch bytostí, které mi umožnily vypít šálek vody. Nikdy jsem neuvažoval o laskavosti bytostí, které postavily septický systém, který mi umožnil stisknout knoflík a všechny ty páchnoucí věci zmizely. Prostě jsem to bral jako samozřejmost. Bylo to pro mě velké otevření očí, když jsem se o těchto věcech dozvěděl a viděl, kolik lidí se podílí na tom, že mají věci, které každodenně používáme a které považujeme za samozřejmé. Bylo to prostě úžasné. V tomto směru to byla velmi dobrá zkušenost. Myslel jsem, že se to děje přirozeně, a když ne, stěžujeme si. „Proč mi neteče voda? Proč mi nefunguje záchod?" Ale když se na to podíváte z opačného pohledu, pomyslíte si: „Páni, voda tekla tak dlouho a nikdy jsem to neocenil. Záchod fungoval tak dlouho a nikdy jsem o tom dvakrát nepřemýšlel." Tento druh uvědomění je opravdu tak dobrý pro naše srdce. To je ta nejlepší věc, jak zmírnit tolik naší bolesti a našich pocitů osamělosti a našich pocitů, že jsme nemilovaní a nestaraní, protože ve skutečnosti začínáme vidět, že máme za co děkovat. Byli jsme příjemci mnoha štěstí.

Připomeňte mi to později a já najdu kapitoly v této jediné knize, Hledání svobody od Jarvise Masterse. Je vězněm v cele smrti v San Quentinu a napsal tuto krásnou knihu s vinětami o vězeňském životě a o svém raném životě a jeho rodičích a je tam několik kapitol, které jsou pro mě velmi dojemné a které se toho skutečně týkají. rozjímání.

Dobře, takže o tom jsem dnes ráno neplánoval mluvit. Právě to vyšlo.

Máte nějaké dotazy nebo připomínky?

Publikum: [neslyšitelný]

Ctihodný Thubten Chodron (VTC): Myslím, že je to důležité rozjímání dělat často, protože to otevírá prostor v naší mysli, který je jiný. Dělá to více prostoru a vnímavosti a laskavosti v naší mysli. Pokud to uděláme jen jednou, řekneme: „Ach ano, to je pravda,“ a něco cítíme, a pak to necháme být. Je to něco dělat nepřetržitou praxi. Když uvíznete v dopravní zácpě a čekáte ve frontě, je velmi dobré myslet na laskavost všech těchto lidí kolem vás.

Publikum: [neslyšitelný]

VTC: Když děláte své rozjímání, cítíte vděčnost za tyto lidi, kteří dělají knihu a stůl, ale když vyjdete ven a jedete po silnici, řeknete: „Neudělal jsi to a neudělal jsi to.“ Jak to můžeš překonat? Jak víš, že do toho nebyli zapojeni? Vy nevíte. Vy nevíte. A mohli pracovat v papírně. Mohli pracovat v PUD, který dodával papírenské továrně elektřinu. Mohli to být inženýři, kteří navrhli přehradu, která vyrobila elektřinu, která dala papírenské továrně schopnost pracovat. Když se podíváme, nevíme, jaká je práce lidí, a mohli se do toho docela dobře zapojit. Když ne přímo, tak nepřímo.

Publikum: [neslyšitelný]

VTC: Myslím, že je užitečné, když vidíme lidi, že jim můžeme poděkovat za to, co dělají. Vzpomínám si na Jima, našeho testera z Tri County Health Department. Jednou vyšel ven, minulý rok nebo předloni, a musel se tam vrátit, protože ve školách vypukla chřipka nebo něco podobného, ​​a tak pracoval na ministerstvu zdravotnictví a měl zařídit očkování a vše pro studenty. Pamatuji si, že když odcházel, řekl jsem: „Moc vám děkuji, že jste se postarali o všechny studenty“ a on se zastavil a bylo to úžasné. Máte dojem, že tomuto muži nikdy nikdo nepoděkoval za to, co udělal. Místo toho dostával neustálé stížnosti na: "Ach, vypukla chřipka, co s tím hodláte dělat?" Přesto je tak zřejmé, že dělá tolik, aby nás všechny udržel zdravé, ale řekl někdo někdy díky. Nebo stavební dělníci na silnici. Poděkujete někdy nebo si jen říkáme, proč nepracujete ve 3 hodiny ráno, abych mohl projet, aniž bych pro vás musel zastavit, protože je to pro mě opravdu nepohodlné. Někdy, když se setkáváme s lidmi, je dobré zjistit práci, kterou dělají, a poděkovat jim za ni, protože tak či onak s námi souvisí.

Publikum: [neslyšitelný]

VTC: Je pro nás přirozené být sobečtí? Není to přirozené, ale pro živé bytosti s nevědomou myslí ano. Pro nevědomé bytosti s nevědomou myslí je velmi přirozené být sebestředný. Pak přichází otázka, zda zůstaneme jako ignorantské bytosti s omezenou myslí, které jsou zaměřené na sebe, nebo můžeme s tou situací něco udělat? Toto nechceme používat rozjímání a otočte to a řekněte: „Všichni si mě dostatečně nevážíte. Měli byste to vědět a podívat se přemýšlet více o mé laskavosti k vám a uvědomte si, jak jsme na sobě závislí a co všechno pro vás dělám.“ Ne, takhle to nepoužíváme rozjímání.

Toto používáme rozjímání ve smyslu otevření očí a pohledu na to, co pro nás udělali. Použijeme-li věc o vás, že znáte vnímající bytosti – mám malý slogan, říká se tomu „cítící bytosti dělají to, co dělají vnímající bytosti“. Vnímající bytosti jsou omezené bytosti s nevědomou sebestřednou myslí, takže samozřejmě budou jednat nevědomě a s nevědomostí. sebestřednost. Dívám se na věci tímto způsobem, když lidé dělají věci, které nesplňují můj program a moje očekávání. Takže když tam sedím a držím se svých vesmírných pravidel – tím hlavním je „každý by měl dělat to, co chci, aby dělali, když chci, aby to dělali já“ – a když to nedělají oni, pak já říkám si: "Ach, ale jsou to samozřejmě vnímající bytosti."

Takže vidíte, že používáte různé meditace v různých časech. Když jsme nezodpovědní, nepoužíváme výmluvu: „No, já jsem vnímající bytost – samozřejmě, že jsem sobecký. No nic, na to si prostě musí zvyknout.“ Takhle nepřemýšlíme, když jsme udělali něco nevděčného pro někoho jiného. Ok, dává to smysl?