Všímavost k etickému chování

• Jak etické chování ovlivňuje nejen naši duchovní praxi, ale také víru ostatních
• Je důležité zpomalit a zamyslet se nad tím, jak naše činy ovlivní nás i ostatní

Mluvili jsme o tomto jednom textu. Jsme na verši 3. První tři řádky hovoří o naší činnosti tělo, řeč a mysl.

Vedení tělo pokorný a v míru,
Nemluví nepříjemně ani klamavě,
A udržet mysl pohlcenou
v duchovně prospěšném.

To je to, co dělat s naším tělo, řeč a mysl. V posledních několika dnech jsem se vracel sem a tam, nemluvil jsem o nich jen postupně, ale jaksi je míchal, takže to dnes hodlám dotáhnout do konce.

Dnes je to většinou o udržení mysli na tom, co je duchovně prospěšné, což znamená udržovat dobré etické chování, protože etické chování je kořenem veškerého úspěchu v naší duchovní praxi a je také kořenem šťastného života v tomto životě. Velmi hrubým příkladem jsou lidé, se kterými píšu a kteří jsou uvězněni, v určitém okamžiku došlo k nedostatku etického chování, a tak skončili ve vězení. Ne každý, kdo poruší etické chování, bude uvězněn, ale všichni zažíváme špatné výsledky tak či onak, protože to skutečně poškozuje naše vztahy a poškozuje naši vlastní sebeúctu.

Když se podívám, co způsobuje tento nedostatek etického chování, je to taková myšlenka, která nám přichází na mysl a pak, aniž bychom se pozastavili nad diskriminací: „Jaké jsou účinky jednání na tuto myšlenku? Jaké jsou důsledky mých činů?" Aniž bychom se zastavili, abychom to rozeznali, myšlenka přišla na mysl a okamžitě se prostřednictvím našeho projevila tělo a řeč.

Ten nedostatek ve skutečnosti se zastavit a říct: "Jaké jsou důsledky mých činů?" Právě tento nedostatek nás staví zcela pod vliv našeho duševního trápení. A právě to nás činí tak zmatenými a nevědomými, protože nevíme, co je ctnostné a co nectnostné. A nepřemýšlíme o výsledcích našich činů, a tak když se věci stanou a výsledky se nám nelíbí, místo toho, abychom si uvědomili, že výsledky pocházejí z toho, jak jsme jednali, obviňujeme ostatní lidi. Pak se jen stále více zamotáváme do svých životů a dostáváme se do stále větších konfliktů s ostatními lidmi.

Myslím, že je velmi užitečné, když ta myšlenka přijde na mysl, pak se zastavit a pomyslet si: "Dobře, když budu jednat podle této myšlenky, jaké to bude mít důsledky pro mě?" Začněte u sebe. A pak se zastavíme a pomyslíme si: „Dobře, přinese tato myšlenka štěstí, které chci? Nebo to zničí to štěstí, po kterém toužím?" Za prvé, abychom viděli skutečné výsledky, pokud jde o naše získání štěstí, které hledáme nebo ne. A pak se také ptát, pokud jde o nás samých: "Pokud tuto myšlenku uskutečňuji, jak se o sobě budu potom cítit?"

Někdy mě napadne myšlenka: „No, pojďme to udělat, nikdo se to nedozví. Ale dostanu nějaké štěstí…“ A není to skutečně etické jednání, ale naše mysl to ospravedlňuje slovy: „Nikdo se to nedozví, nikoho jiného to neovlivní, takže je to v pořádku. Je to můj život, je to moje věc, rozhodnu se sám.“ Jde ale o to, jak se o sobě cítíme poté, co tuto akci uděláme? Nikdo to možná neví, ale my jsme ti, kdo musí žít sami se sebou. Co se tedy stane s naším pocitem integrity, pokud budeme jednat určitým způsobem. Co se stane s naší sebeúctou, když jednáme určitým způsobem, který je v rozporu s našimi vlastními hodnotami a zásadami, který je v rozporu s našimi příkazy a co jsme slíbili, že uděláme nebo neuděláme? Takže jsem se podíval, zastavil se a řekl: "Jaký to má vliv na mě?" Pokud jde o získání štěstí, pokud jde o to, co cítím o sobě. Tyto dvě věci.

A jaký to má vliv na ostatní lidi? Dělám tuto akci, bude to něco, co inspiruje ostatní lidi? Nebo to bude něco, co je znejistí? Zvláště pokud jsme duchovní praktikující, pokud udělám určitou činnost, co si lidé pomyslí o někom, kdo je údajným „duchovním praktikujícím“ jednajícím tímto způsobem? Některé akce budou považovat za velmi inspirativní. "Wow, podívej, co ten člověk udělal, je to tak inspirující." Jiné činy, zničíme víru lidí, protože budou opravdu zmatení: "Počkej chvíli, myslel jsem, že tato osoba by se neměla chovat takhle, co to dělá?"

A to je ten druh věcí, které se často staly se skandály s katolickým duchovenstvem a se zmatkem, který to způsobilo v myslích laiků, kteří říkali: „Ale počkejte chvíli, neměli tito lidé jistotu? příkazy? Počkej, nemyslí na lásku a soucit? Počkej, nesnaží se zachovat etické chování? I když nejsme katoličtí duchovní, to je jedno, celá tato věc platí i pro nás. Protože svými činy můžeme lidi buď inspirovat, nebo zničit jejich víru. To je jeden způsob, jak je ovlivnit, který je velmi těžký. Pokud duchovně zničíme jejich víru, je to mnohem škodlivější než jen zraňovat jejich city. Někdy dokážeme dobře říci, jaký dopad má mé jednání na někoho jiného. No, jejich city budou zraněné. Nebo se urazí. To ve skutečnosti není tak zásadní věc, škoda způsobená. Nechceme to dělat úmyslně, úmyslně nikomu ubližovat, ale to, co je opravdu škodlivé, je, když ničíme víru lidí. Když mají určité očekávání, jak se budeme chovat, a pak to úplně vyfoukneme do větru.

To neznamená, že musíme být perfektní. Očividně nejsme dokonalí. Proto říkáme, když přijímáme jídlo nabídky že lidé říkají: „Ačkoli nejsme dokonalí, uděláme vše pro to, abychom byli hodni vás nabídka.“ Lidé by od nás neměli očekávat, že budeme dokonalí. Každopádně nevím, co znamená perfektní. Ale vědí, že to máme jisté příkazy– nebo i když nejste a klášterní– jen duchovní praktik, nebo jste dobrý člověk, chcete být známí jako člověk s dobrým srdcem, pak lidé…. Ve společnosti existuje určitý druh kodexu, který je obecně přijímán o tom, jak by se lidé měli snažit a jednat.

Samozřejmě, že všichni děláme chyby. Ale narážím na to, abychom snížili počet chyb a snížili škody, které děláme. Skutečně se pozastavit a zamyslet, když se nám v mysli vynoří myšlenky: Jaký to bude mít vliv na mě samotnou, včetně toho, jak se o sobě budu cítit poté, co to udělám? A jaký to má vliv na ostatní, včetně toho, jak to ovlivní duchovně ostatních?

Pokud dokážeme věci zpomalit a pokusíme se to udělat, pak budeme uvnitř mnohem klidnější. Ostatní lidé budou klidnější. Naše vztahy budou lepší. A pokud jde o vytváření příčiny štěstí v budoucnu, budeme na dobré cestě k tomu, abychom to udělali. Myslím, že to je to, co většina z nás chce dělat. Potřebujeme jen nějakou podporu a povzbuzení, nemluvě o všímavosti a introspektivním uvědomění, abychom to postupně začali dělat víc a víc.