Zachovejte si šťastnou mysl

• Potíže při cvičení, když je naše mysl nešťastná
• Na co jsme nešťastní (stěžujeme si)?
• Vzpomínka na smrt, aby nás dostala z nešťastného, ​​stěžujícího si soundtracku

Prošel jsem několik krátkých pokynů Lama Yeshe dal na konci své knihy Když dojde čokoláda. Třetí řádek:

Snažte se být ve své praxi šťastný
a být ve svém životě spokojený.

"Snažte se být ve své praxi šťastný." To je velmi důležité. Pokud naše mysl není šťastná, je nesmírně obtížné ji praktikovat. Když jsme naštvaní, nespokojení, nespokojení, pak je cvičení zátěží, pak se nám nechce cvičit a místo cvičení skončíme kritizováním sebe sama, sedíme rozjímání pozici, která je úplně k ničemu.

Pamatuji si, že někdy lidé chodili za mým učitelem Khensur Jampa Tegchokem, aby požádali o radu. Měli by ten či onen problém a on by řekl: "Mějte šťastnou mysl." A každý se na něj podíval a řekl: „Jak to uděláme? Kdybychom to mohli udělat, nepřišli bychom vám říct náš problém." Ale většina z nás byla v té době docela nová a některým z nás bylo v té době možná 5, 8 let, 10 let, ale to je v mnoha ohledech stále docela nové.

Přemýšlel jsem o tom – jak si udržet šťastnou mysl –, když je mysl nešťastná – alespoň moje mysl, když je nešťastná – obvykle si na něco stěžuji. "Tohle se mi nelíbí." Tato osoba by to neměla dělat. Měli by to dělat. proč se to děje? To není fér. Nemělo by to být tak, jak se to děje. Chtěl jsem to a měl jsem to dostat, ale někdo jiný to udělal a to není fér. Lidé mi nerozumí." Zjistil jsem, že je velmi dobré, když mám takové neštěstí, s takovým soundtrackem za tím, ptám se sám sebe, abych viděl, na co si stěžuji. Někdy je dokonce dobré si to napsat, aby to bylo jasnější, a pak se zeptat sám sebe: "Proč mě to tak trápí?" Někdo dělá cokoli. Postavili pánev na špatné místo. Nechali svou zubní pastu ve veřejné koupelně. Nazvali mě jménem. Řekli mi, že jsem nesympatický Ať už to bylo cokoli, velké nebo malé, naše mysl dokáže udělat katastrofu z čehokoli. Sedět tam a říkat: „Dobře, proč mě to tak trápí? Proč mě to sakra tak trápí?" Tak a tak to udělal, ten a ten řekl tamto, ten a ten si to o mně myslí. Proč mě to tak trápí? A skutečně prozkoumat, zeptat se sám sebe, proč mě to trápí? Protože moje mysl nějak vytváří drama a nafukuje důležitost nějaké maličkosti tak, že je nyní na historických úrovních, které je třeba okamžitě napravit, jinak se vesmír zhroutí.

Zde považuji za velmi užitečné připomenout si svou smrtelnost. Je to jako když umřu… Dokonce zapomenout na to, až zemřu. Bude mě příští rok trápit to samé? Když umřu, je opravdu důležité, aby mě někdo nazval jménem? Je opravdu důležité, že se mi nedostalo uznání, které si myslím, že si zasloužím? Je opravdu důležité, aby někdo položil pánev na špatné místo poté, co jsem jim řekl, kam ji umístit? Je to opravdu důležité v historii planety a vesmíru a blahobytu všech vnímajících bytostí? Je to, co mě v tuto chvíli trápí, opravdu tak zásadní?

To mi ohromně pomáhá, protože jestli je to vůbec něco…. "Ach moje pověst!" Michael Cohen nedávno v nějakém rozhovoru řekl, že chce získat zpět své jméno a pověst. Lidé lpět k jejich pověsti: "Co si o mně myslí ostatní?" Dokonce i někdo totálně roztrhal mou pověst, když zemřu, je to opravdu důležité? Pokud napíšou dvouhvězdičkový obit místo pětihvězdičkového obitu, opravdu na tom záleží? Stejně nebudu nablízku, abych si to přečetl, a stejně po mé smrti na mě lidé zapomenou, nebo i když sním, že si mě budou pamatovat, až zemřou, pak je moje pověst určitě pryč, protože všechna ta lidé, kteří to drželi, protože nemají nic jiného na co myslet kromě mě, to všechno je pryč, tak proč to teď tak znepokojuje moji mysl?

A když si tu otázku skutečně položím a uvedu ji na pravou míru. Jeden týden jsou to Syřané, kteří prchají z Damašku a nemohou se dostat ze své vlastní země nebo do jiné země, uvízli na hranici a nemohou se vrátit domů a nemohou jít vpřed. Nebo jsou to děti odloučené od rodičů na hranicích s USA. Nebo co to je. Věc, která je mojí katastrofou dne a která dělá mou mysl tak nešťastnou, když to dám do perspektivy, jaké jsou zkušenosti ostatních lidí, pak se musím trochu uklidnit. Jen si odpočiňte a udělejte to rozjímání na vzácném lidském životě, kde začínáme hledat a vidět vše, co nám v životě jde. A projděte si osm svobod a deset bohatství a skutečně se podívejte na to, co mě v životě čeká.

Uvažujme tedy o tom, co je skutečně důležité, a nechme to být neštěstí, které rozdmýchává stěžující si mysli. A ať už máme jakýkoli problém, nebude to trvat věčně. Takže je tu určitá frustrace s někým, s kým pracujete na projektu. Víš, že se to vyřeší, opravdu bude. Uklidněte děti…. To zní dobře, že? Uklidněte děti a pak nechte naši mysl být uvolněná a šťastná. Podívejte se na dobro kolem nás as tímto druhem mysli se to pak snadno praktikuje. Když máte nějaký druh relativně spokojené šťastné mysli, je snadné obrátit naši mysl k Dharmě. > nespoléhejme na to, že nám čokoláda udělá radost. Počítejme s tím, že budeme pracovat se svou myslí a aplikovat Dharmu, abychom byli šťastní.