Žít ve vzájemné harmonii

• Jak sebestředná myšlenka hází klíčem do všeho, co děláme
• Disharmonie, kterou máme s druhými a sami se sebou
• Jak se na sebe dívat konstruktivně

Další z Lamakrátké fráze typu „ponožka vám“. Tyto jsou jako Kadampovy výroky, jsou tak krátké a sladké, ale když se podíváte na všechny cviky, které musíte udělat…. Je toho zde zahrnuto hodně.

Tenhle říká:

Žijte ve vzájemné harmonii.
a být příkladem
mír, láska, soucit a moudrost

Život v harmonii o tom hodně slyšíme vinayao tom, jak je to důležité. Žít v souladu s ostatními mnichy. The Buddha říká, že existence Dharmy závisí na sangha být harmonický. Protože pokud sangha je zlomený, pak nikdo nemůže pořádně cvičit. Všichni jsou příliš zaneprázdněni hádkami. Nikdo necvičí správně, co se pak stane s laickou komunitou, když se sangha necvičí správně?

Samozřejmě co Lama říká, že zde není zaměřeno pouze na sangha. Mluví také s každým v centrech dharmy as lidmi obecně ve společnosti, vaší rodině, na vašem pracovišti, ať jste kdekoli.

Harmonie je něco těžkého. Jak všichni víme, jak se říká, chci, co chci, když to chci. To je jakési motto nebo značka naší sebestředné myšlenky. Chci, co chci, když to chci. A nechci to, co nechci, když to nechci. Tento postoj, který je tak hluboce zakořeněn v našich myslích, je tím, co hází všechny klíče do všeho, co děláme. Situace probíhají a věci jsou v pořádku, a pak je tu jeden malý detail, nebo něco není přesně tak, jak chceme, a naše mysl exploduje. Někdo položí špachtli na špatné místo a svět se chýlí ke konci. Jsme jen naštvaní, frustrovaní a naštvaní. Pak cvičíme palce tímto způsobem [mimické textové zprávy], cvičíme prsty tímto způsobem [ukazování prstů]. Toto prstové cvičení je „je to vaše chyba a musíte se změnit“. Začneme ukazovat prstem na celou planetu, když vlastně jediná věc, kterou kdy můžeme ovládat a upravovat, je tato [my]. Chceme, aby se svět změnil, ale nejsme ochotni se změnit.

Když se nad tím tak zamyslíte…. Očekávám, že se všechno ostatní změní, bude to, co chci, ale nejsem ochoten nic měnit. Moje nápady jsou moje nápady a to je vše. A to je to, co vytváří tolik disharmonie.

To je ta disharmonie s ostatními. Je tu také disharmonie, kterou máme v sobě, o které Dharma ne vždy mluví tak přímo. Ale myslím, že obojí spolu souvisí, protože ta disharmonie uvnitř nás samých…. Když ukazujeme tímto směrem (na sebe), neděláme to správným způsobem. Je to "ty jsi takový problém, děláš všechno špatně, jsi tak zmatený, jsi k ničemu, kdyby každý opravdu věděl, jaká jsi, nikdo by s tebou nemluvil..." Všechno to ukazování prstem tady (na sebe). Což je opět naprosto nereálné, vytváří to disharmonii v naší vlastní mysli. Samozřejmě, když máme disharmonii ve vlastní mysli, pak jsme frustrovaní, nešťastní, jak mluvíme s ostatními, když jsme nešťastní? A tak to celé pokračuje dál a dál.

Jde ve skutečnosti o to, abychom jako prioritu drželi harmonii s ostatními a také v sobě. Když vidíme, že vytváříme disharmonii tím, že máme silnou sebestřednou myšlenku, která trvá na naší cestě „nebo jinak“, pak si položme otázku, je to opravdu nutné? Co říkají? Vyhrajete bitvu, ale prohrajete válku.

Pamatuji si, jak tady jedna naše kamarádka byla a říkala nám, že ona a její manžel spolu byli na poradě, protože spolu nevycházeli, a on jen vždy trval na tom, aby všechno vyhrál a dosáhl svého, a terapeut se na něj nakonec podíval a řekl: "Můžeš trvat na tom, abys dosáhl svého, nebo ji můžeš milovat." A ty se musíš rozhodnout, kterou z nich chceš dělat." Protože pokud vám opravdu záleží na jiných lidech, pak nemůžeme vždy trvat na tom, abychom dosáhli svého. A pak samozřejmě jak říká Jeho Svatost, chceš-li být sobec, buď moudře sobec ​​a starej se o druhé, protože pak žijeme s jinými lidmi, kteří jsou šťastní a spokojení, což nám dělá život hezčí. Abychom si to opravdu zapamatovali, až se naše mysl zasekne v příběhu o špachtli. A ta špachtle je tak důležitá.

Další věc je, když ukazujeme prstem uvnitř skutečně sebekritickým, nerealistickým způsobem, abychom to identifikovali a uvědomili si, že to není pravda. Je to velmi užitečné, najdu, zapíšu si ty sebekritické myšlenky a pak se na ně jen podívám a vždy mají extrémní tvrzení. "Jsem bezcenný." To je docela extrém, ne? Jinými slovy, nemohu nic dělat správně, nejsem oceňován, nemohu k ničemu přispět. Je to pravda? Je pravda, že jsme 100% bezcenní? To vůbec není pravda. "Nemohu nic udělat správně." Opravdu? Nic? Úplně nic? Když se podíváte na tato extrémní prohlášení, všechna jsou jen odpadky. Abychom se na ně mohli podívat velmi přímočaře a říci: "Je to pravda?" A pokud to není pravda, tak to vyhodíte jako horký brambor. Vyhodit to. Nechte tak svou mysl harmonickou. Být v souladu s ostatními lidmi, dívat se na věci, kterých si na nich vážíme, a vše, co dělají, nás pozitivně ovlivňuje. To opravdu mění náš pocit a pomáhá nám být v harmonii s lidmi, se kterými žijeme. Být v harmonii sami se sebou, podívejte se na naše dobré vlastnosti. Radujte se z naší vlastní ctnosti. Dopřejte si pauzu, proboha. A tímto způsobem v sobě vytvoříme pocit harmonie a míru. Musíme pracovat oběma způsoby. Opravdu, jako Lama řekli, žijte ve vzájemné harmonii.

Chcete-li změnit naše myšlení, abychom to udělali, skutečně to znamená meditovat o všem lamrim témata a na dělání čištění a vytváření zásluh. A pokud zjistíte, že jste vnitřně i zevně skutečně uvízli v negativitě, je velmi užitečné dělat silné čištění. To je, když se opravdu díváte na ngondro praxe je tak užitečná. Očistit znamená odhalit, tak se rozdělit. Je to jako, dobře, jsem totálně disharmonický uvnitř sebe a s ostatními lidmi, a místo toho všeho chaotického zdůvodňování a popírání to rozděluji. Vystavuji to. Odhaluji to a dívám se na to a říkám, že chci být jiný. A pak uděláš své čištění, a to vám opravdu pomůže, protože pak děláte čištění s velmi silnou motivací skutečně změnit názor.