Být příkladem míru

• Rozdíl mezi snaží být příkladem a bytí příklad
• Jak jsou to předsudky v našich vlastních myslích, které nás činí nepokojnými
• Ovládání naší vlastní mysli, abychom byli příkladem míru

Některý z Lama Yeshe jsou velmi ubohé fráze. Jeden říká,

Žijte ve vzájemné harmonii
a být příkladem
mír, láska, soucit a moudrost.

Včera jsem mluvil o životě ve vzájemné harmonii a dnes budu mluvit o tom, že jsem příkladem míru, lásky, soucitu a moudrosti.

Především o tom, být příkladem. jestli ty vyzkoušet být příkladem, pravděpodobně nejsi příkladem. Protože kdykoli je snaha říci: „Budu někým; Ukážu příklad; Budu ilustrovat to a to,“ pak něco není v chování úplně přirozené, protože se snažíme být někým, nalíčit nějakou tvář. Tak co tady LamaTo, o čem mluvíme, není nasazování obličeje, ale ve skutečnosti transformací naší mysli, abychom byli takovým příkladem pro ostatní lidi, ale aniž bychom si řekli: „Jsem příkladem, všichni se na mě dívají.“ Ó, samozřejmě, abychom byli příkladem míru, lásky, soucitu a moudrosti, musíme tyto vlastnosti vytvářet v našem vlastním proudu mysli, a to je samozřejmě výzva, jak všichni víme.

První, mír. Jsme mírumilovní? Ne, jen i uvnitř jako země právě teď máme hodně práce, abychom byli zemí v harmonii a zemí v míru. Ale ani sami v sobě jako jednotlivci nejsme tak mírumilovní. Zlobíme se. Rozčilujeme se. Obviňujeme ostatní. Přenášíme svou frustraci na ostatní. Je tedy velmi důležité si všimnout, kdy hněv nebo zášť nebo cokoli, co se objeví v naší mysli a chytit to a uznat, že problém ve skutečnosti není ten druhý. Nedělají z nás šílenství. Máme semeno hněv uvnitř nás samých, a dokud nenarazíme na toto semeno hněv uvnitř nás samotných, pak i lidé, kteří nás nemají v úmyslu rozčílit, se stanou našimi objekty hněv protože se na ně budeme zlobit. Myslím, že jedna silná věc, pokud jde o to být příkladem míru a zastavit obviňování druhých, je zrušit frázi „ty mě tak rozzlobily“, protože to není pravda. Nikdo jiný nás nezlobí.

Vím, že se ti nelíbí, když to říkám. Je mnohem hezčí vinit druhé za naše rozrušení, ale ve skutečnosti je to náš vlastní způsob interpretace věcí, náš vlastní nedostatek velké tolerantní mysli, náš vlastní nedostatek soucitu, který nás nutí soudit lidi a samozřejmě naše vlastní sebe- soustředěný postoj, který tvrdí, že jsme důležitější než oni a naše štěstí je důležitější, a tak by měli dělat to, co chceme. Jsou to všechny tyto předsudky v naší vlastní mysli, které nás činí tak neklidnými v naší vlastní mysli a tak netolerantními k ostatním lidem bez ohledu na to, co dělají. A o politice tady ani nemluvím. Mluvím o tom slavném případu – máme tu vtip – „kam položili špachtli“. Protože když uklízíte kuchyň, musíte umístit stěrku na správné místo. Je jen jedno správné místo. Pokud to dáte na špatné místo, vypukne peklo, protože další člověk, který přijde vařit, nemůže najít stěrku. Pak máš samozřejmě právo se zlobit, protože se snažím vařit a nemůžu najít špachtli a je to tvoje chyba.

Je to příklad malichernosti, ale my se kvůli spoustě malicherností rozčilujeme, že? Když naše nálada vzplane takhle, jak budeme příkladem míru pro někoho jiného, ​​protože sami o sobě rozhodně mírumilovní nejsme. První věcí je rozpoznat, na čem musíme pracovat, vrátit se a pak na tom pracovat znovu a znovu a znovu, abychom rozšířili rozsah naší mysli a měli trpělivý, tolerantní, flexibilní a soucitný přístup k ostatním.

Zítra budeme pokračovat s láskou, soucitem a moudrostí. Myslím, že mír je pro dnešek dostačující, ale jako jedna z našich věcí, které říkáme v opatství, „přinášet mír do chaotického světa“, je to něco, co nám velmi leží na srdci a něco, co bychom měli udělat, co je v našich silách, abychom to v našem vlastní srdce.