Být příkladem lásky

• Míchání lásky a připevnění
• Jak připevnění je neobjektivní a nestabilní
• Vidět chyby v připevnění
• Jak připevnění se může stát kamenem úrazu pro rozvoj bódhičitta

Pokračovat v čem Lama řekl, jsme stále na druhém:

Žijte ve vzájemné harmonii
a být příkladem míru, lásky, soucitu a moudrosti.

Mluvili jsme o jeho první části, o tom, jak žít ve vzájemné harmonii a být příkladem míru. Nyní příklad lásky.

Láska není tak snadná, protože si ji mícháme připevnění mnoho. Rozdíl mezi nimi je v tom, že láska chce, aby byl někdo šťastný a měl příčiny štěstí jednoduše proto, že takový člověk existuje. Připevnění chce to pro toho člověka, protože to živí něco v nás samých. Buď proto, že nás ten člověk má rád a díky tomu se cítíme dobře, nebo nás ten člověk potřebuje, a to nám dává pocit, že stojíme za to. Nebo nás ten člověk chválí a to pomáhá naší sebeúctě. Jinými slovy, s připevnění existuje určitá výhoda pro ego. To staví na zaujatosti. To nás činí některým lidem blízkými a jiným vzdáleným. Vybíráme si ty, ke kterým máme blízko, protože to v nás samých naplňují. A pak samozřejmě lidi, kteří to nesplňují, kterých se chceme zbavit. A když člověk, kterého milujeme, přestane ty potřeby v nás naplňovat, pak ho nemáme rádi ani my.

Celá věc o připevnění je, že není příliš stabilní a je k němu připojeno mnoho provázků. To přináší potíže ve vztazích.

Když říkáme, připevnění tady nemluvíme o připevnění že dítě se potřebuje vyvíjet směrem ke své matce nebo pečovateli, když je dítětem, protože takový je připevnění to je pro miminka psychicky prospěšné. A to je důvod, proč tolik křičíme o oddělení rodičů od dětí na hranicích, protože to přerušuje ten proces, který je tak nezbytný pro pocit stability dítěte. Takové připevnění není druh připevnění mluvíme o tom. Tady se bavíme o…. Dobře víš.

Věc, o připevnění Když někdo ohrožuje naše spojení s touto osobou, reagujeme opravdu velmi vehementně. Pokud někdo kritizuje osobu, ke které jsme připoutáni, bráníme ji. Automaticky je bráníme. Je v tom tolik zaujatosti, protože naše laskavost patří tomuto. Když ostatní potřebují totéž, nemáme energii ani zájem.

Abychom skutečně rozvinuli lásku – druh lásky, která nemá žádné nitky – vyžaduje to opravdu hodně práce na našich vlastních částech. Musíme být schopni identifikovat připevnění a přivlastnit si to. A my se neradi přiznáváme ke svému připevnění. Protože připevnění cítíme se dobře. Zlost, to je také těžké vlastnit, ale alespoň s hněv cítíme se mizerně, takže je snazší si to přiznat. Ale s připevnění, oh, jsem tak blízko této osobě, cítím se potřebná a chtěná, hodná a milovaná, podporovaná… všechno ostatní. Všechny tyto velmi lidské potřeby, které jsou kladeny na jednoho člověka, a pak začíná zaujatost a vše jde odtud.

Protože připevnění cítíme se dobře, je hůře rozpoznatelné a hůře v něm vidíme chyby. Říkáme: „Ale záleží mi na tom člověku, chci mu pomoci. Buddhismus mluví o pomoci druhým lidem. Chci jim pomoci. Tak co je na tom špatně připevnění? Pomáhám jim. Cítím se k nim blízko. Co je za problém?" Jak jsem řekl, problém je v tom, že to není stabilní, a jakmile se vztah nějak změní, změní se i náš pocit blízkosti. Naše ochota pomáhat se mění. A to se stává skutečným kamenem úrazu pro generování bódhičitta, protože s bódhičitta chceme mít stejný pocit lásky a soucitu se všemi. Ale když jsme připoutáni k několika lidem, náš smysl pro lásku a soucit není stejný. Takže je obtížné skutečně otevřít naše srdce všem bytostem, protože máme tolik preferencí. Takže je to těžké. Ale je to důležité a je to nutné.

Klášterní příkazy podporovat tento proces v tom smyslu, který podporuje rodinný život připevnění a zaujatost a in klášterní život nemáme zvláštní přátelství. Nechceme si vypěstovat mysl, že pokaždé, když máme problém, musíme za někým běžet pro radu a hledat osobního přítele, který nás vždy podpoří a poradí nám, poradí a přijme nás a tak dále, zatímco ostatní vyloučí. lidé v komunitě nebo v sangha. Opravdu se velmi snažíme otevřít svá srdce každému. To je základní proces a základní praxe v komunitě. Pracujeme na tom. Pomalu. ne? Ale to je základ, se kterým začínáme. Protože pokud nedokážeme otevřít svá srdce jeden druhému v komunitě nějakým rovnocenným způsobem, jak pak otevřeme svá srdce všem nekonečným vnímajícím bytostem, které existují, zvláště těm, na které máme velmi odlišné politické názory? s nebo jinými různými ekonomickými názory, bez ohledu na to, jaké názory máme.

Lama Když nám říkáte, že máme být příkladem lásky, ve skutečnosti říkáte: „Podívejte se, je to něco důležitého, na čem byste ve své praxi měli pracovat.“ Do příštího pondělí se tam nedostaneš. Ale snažte se na tom důsledně pracovat. Alespoň vlastní připevnění a snažte se vidět chybu v připevnění. To vám pomůže otevřít své srdce všem živým bytostem mnohem stabilnějším a uspokojivějším způsobem.

Publikum: Myslel jsem, že když je někdo ve vztahu nebo má rodinu, tak ty připevnění může být velmi silný a vytvoříte si nějaký zvyk a vaše mysl je tak zaměřená jen na některé lidi, takže jak z toho ven, protože jste tak zvyklí být jen s těmi lidmi, starat se o ně a ne tolik pro svět. A velmi si myslím, že je důležité jít ven a být zasnoubený. Možná pracoviště, s tím opravdu cvičit. Nebo dobrovolně. Pokud máte děti, jděte ven a dobrovolně se pusťte do sirotčince nebo cokoli jiného. Takže se tak nějak rozšířit, navázat spojení, naučit se, že stejné množství lásky můžete dávat i druhým lidem.

VTC: Velmi pravdivé. Velmi dobrá věc. Děkuji.