Kristus, božský lékař sádhana

Ctihodná Thubten Chodron, zakladatelka tibetské komunity opatství Sravasti, mě pozvala na 30denní ústraní s její buddhistickou komunitou. Jsem karmelitánský poustevník žijící v a Laura společenství s dalším karmelitánským poustevníkem v divočině východního Washingtonu asi patnáct mil od opatství Sravasti. Máme 80 akrů a šest pousteven a nabízíme osamělá útočiště našim karmelitánkám z celých Spojených států. Dozvědět se o modlitbě z jiné velké modlitební tradice – buddhistické – bylo jedinečnou a privilegovanou pozvánkou a příležitostí.

Sestra Leslie (vpravo) považovala své 30denní buddhistické ústraní za jednu z velkých milostí svého života.

Před ústraním jsem dostal kopii modliteb za lék Buddha Sadhana (cvičení) a řekl jsem, že mohu slova podle potřeby nahradit, abych z toho udělal svou vlastní křesťanskou praxi. A je pravda, že jako karmelitánka jsem se nemohla stýkat Buddha, Dharma a Sangha, tak jsem nahradil Krista, evangelium a církev/svaté. Také buddhistická mandala pro mě neměla význam, a tak jsem svou mandalu nahradil kruhem hostie Nejsvětější svátosti. Dále, jako hudebníkovi mi zpívané tibetské mantry zněly krásně, ale neměly význam, ke kterému bych se duchovně vztahoval, a tak jsem místo toho zvolil skvělé koan Ježíše: „Toto je moje Tělo.“ Rozvinul jsem toto tajemství a přidal do svého zpěvu slova: „Toto je vaše tělo. Toto je naše tělo.“ Pro tento trojhlas jsem použil základní melodickou linku tibetského chorálu koan chorál, i když nemá příjemný rytmus a plynulost tibetského jazyka. Neznalost významu symbolů vizualizací Léky Buddha Sadhano, vybral jsem si dvě křesťanské ikony, které mám použít rozjímání a vizualizace – ikona Trojice a ikona Krista v aspektu milosrdenství. Jiné ikony Krista by se jistě daly použít. Měl jsem vlastní poustevnu pro duchovní cvičení a Nejsvětější svátost ve svých modlitebních prostorách. Protože koan "Tohle je můj Tělo; tohle je tvoje tělo; toto je naše tělo“ představuje tajemství Nejsvětější svátosti, ideální by bylo modlit se modlitbu Krista Božského lékaře v přítomnosti Nejsvětější svátosti.

Na našem ústupu nás bylo pět rozjímání periody denně – v délce od 1 hodiny. 45 minut až 1 hodina. 15 minut. Komunita Sravasti dostala pokyn, aby provedla Medicínu Buddha Sadhana na všech pěti sezeních. Řekl jsem svým buddhistickým přátelům, že na dvou svých sezeních se modlím svou modlitbu Krista Božského lékaře, ale že na dalších třech se budu modlit svým obvyklým karmelitánským způsobem – ve vzpomínce beze slov – skrze lidství Krista. .

Asi po týdnu modliteb s komunitou jsem zjistil, že pro tibetské buddhisty rozjímání neznamená jen sedět v bdělém dechu. Tibetská modlitba obsahuje mnoho vizualizací přítomných v medicíně Buddha Sadhana, stejně jako v mnoha analytických meditacích založených na Lam Rim. My křesťané bychom je označovali jako diskurzivní meditace. Lam Rim zahrnuje meditace o takových věcech, jako jsou nevýhody připevnění, hněv, žárlivost, pýcha, stejně jako jejich protilátky a meditace o smrti, pomíjivosti, závislém vstávání, Karma, prázdnota a znovuzrození.

I když některé z těchto meditací mi jako křesťanovi pomohly pro pochopení motivací nebo pomůcek pro budování ctnosti a soucitu, jiné meditace se mohly vztahovat pouze na buddhistickou metafyziku a názory konečné reality. Svatá Terezie z Avily napsala, že neuměla dělat diskursivní rozjímání a považovala to za únavné. Pro sebe jsem považoval některé meditace za užitečné, ale jiné byly únavné, rozptylující nebo neaplikovatelné na mou spiritualitu jako křesťana. Také různí členové buddhistické komunity vedli meditace s různou mírou pohodlí nebo inspirace při tom.

Překvapilo mě, že tibetský buddhista rozjímání ponechal mnohem méně prostoru pro ticho než karmelitánská modlitba. Uvědomil jsem si, že jsem nevěděl, že existuje tolik druhů buddhismu, a že to, co jsem měl ve své představě o buddhistické modlitbě, byl zen, vipassana a to, co jsem četl od Thomase Mertona a Williama Johnstona, tibetský buddhismus SJ je opulentnější. (jako katolicismus) ve výbavě rozjímání sálu a v jeho mnoha rituálech. Se všemi rituálními klaněními, zpíváním a řízenými meditacemi opravdu nebylo pro buddhisty tolik času na ticho.

Asi po týdnu, kdy jsem se modlil svou první verzi modlitby Krista Božského lékaře, kde jsem nahradil buddhistická slova křesťanskými slovy, jsem si uvědomil, že modlitba stále není správná a neodráží mé křesťanské karmelitánské cítění. Výčet všech těch nuancí citlivosti by zabral příliš dlouho, ale já budu jen krátce mluvit o jedné z těchto citlivostí, která je jádrem teologické citlivosti. V Medicíně je hodně o zbavení se utrpení a získání štěstí pro všechny cítící bytosti Buddha sádhana. To ve skutečnosti není hlavním cílem karmelitánů, i když určitě chceme, aby ostatní zmírnili utrpení a naplnili radost, kdykoli je to možné. V karmelitánské tradici nás svatý Jan od Kříže učí, že „nejčistší utrpení vytváří nejčistší porozumění“. v Výroky světla a lásky, #54 Jan píše: „Není vůlí Boží, aby byla duše něčím zneklidněna nebo podléhala zkouškám, protože pokud někdo trpí zkouškami v protivenstvích světa, je to kvůli slabosti ve ctnosti. Dokonalá duše se raduje z toho, co trápí nedokonalou." A ve své kresbě Výstup na Mt. Carmel John uvádí, že pro něj nezáleží ani na jeho osobním utrpení, ani na slávě. Karmelitáni se učí být odtrženi od všeho – včetně štěstí a utrpení – odpoutaní od všeho kromě cti a slávy Boží. Takže v této mysli nastavte čtyři ušlechtilé pravdy Buddha by nebyl tím nejpřesvědčivějším aspektem reality.

Po několika uvědoměních plynoucích z naslouchání buddhistické a mé modlitby a uvědomění si, že křesťané nemají za nejvyšší cíl osvícení, ale spíše milostný vztah s Milujícím, Bohem skrze Krista v Duchu Svatém, jsem musel změnit Krista Modlitba božského lékaře podstatněji. Usilování o osvícení mi stále připadalo jako ego já, i když to prospívá pravému já a ostatním. Tak jsem si uvědomil, že musím změnit zaměření modlitby Krista Božského lékaře z požadovaných stavů bytí nebo požadovaných dimenzí na požadovaný milostný vztah s Božskými osobami Trojice. Dále jsem musel změnit způsob modlitby. Buddhismus se zaměřuje spíše na lidskou činnost, která ukončuje utrpení a přináší štěstí a zachraňuje vnímající bytosti. Křesťanské cítění vidí tyto záležitosti jako spásné Kristovo dílo, k němuž přispíváme svým úsilím v Něm a skrze Něj.

Toto je jen několik teologických realizací toho, co by se dalo vyčíst z obsahu těchto konkrétních modliteb – buď léku Buddha Sadhana nebo modlitba Krista Božského lékaře. Modlitba odráží pohled na samotnou realitu – na sebe, na Božství, na svět.

Nejsem si jistý, jak by se obecně dala použít modlitba Krista Božského lékaře. Kromě toho, že je náhražkou jakéhokoli křesťana, který by mohl vyrábět lék Buddha Ústup by mohl být použit v jiných pravděpodobnějších situacích. Mohlo by být použito jako speciální skupinová modlitba pro uzdravující službu ve farnosti nebo kýmkoli, kdo se modlí za uzdravení jakýchkoli zranění způsobených církví jako institucí. Mohli bychom se modlit za uzdravení člena rodiny nebo přítele, který je zasažen vážnou nemocí. Zabírá celý svět utrpení a mohl by se klidně modlit každý týden nebo měsíčně každý, kdo se snaží změnit utrpení celého světa.

Svůj 30denní pobyt u buddhistů považuji za jednu z největších milostí svého života. Prohloubilo to mé chápání buddhismu a mé vlastní víry a zjistil jsem, co máme společného. Odcházel jsem naprosto ohromen jejich oddaností soucitu, růstem ctnosti a pozitivní prací s myslí. Vážím si svého přátelství s nimi a nadále objevuji způsoby, jak mi to, co jsem se od nich naučil, pomohlo v mých životních rozhodnutích a modlitbách již od duchovního cvičení.