Jak se můžeme vypořádat s hněvem?

Buddhismus nás učí, abychom se nezlobili. Ale není hněv přirozenou součástí bytí člověka, a proto přijatelný, pokud by se občas objevil?

Z pohledu bytosti v samsáře, která je chycena v koloběhu existence a ovlivněna utrpením a karma, hněv je přirozené. Ale skutečnou otázkou by mělo být, zda hněv je prospěšný. To, že je to přirozené, neznamená, že je to prospěšné. Když zkoumáme hněv blíže, vidíme nejprve to hněv je založeno na zveličování negativních vlastností někoho nebo promítání negativních vlastností, které na osobu nebo předmět nejsou. Za druhé, hněv není prospěšné, protože nám v tomto životě vytváří mnoho problémů a vytváří negativní karma která nám v budoucích životech přinese utrpení. Zlost také zatemňuje mysl a brání nám generovat realizace Dharmy, a tak dosáhnout osvobození a osvícení.

Proč se někteří lidé snadno rozzlobí, zatímco jiní ne? Je to kvůli jejich minulosti karma a tak se s tím nedá nic dělat?

Jedním z výsledků karma je, že lidé mají tendenci opakovat stejnou akci. Tento výsledek karma může být ve hře, když mají lidé silnou tendenci ke zlomyslným myšlenkám nebo své chování předvádějí hněv poškozováním druhých fyzicky nebo slovně.

Avšak skutečnost hněv vznikající v mysli na začátku je způsobena semenem hněv existující v proudu mysli. Pokud je to semínko silné, protože měl někdo ve zvyku se v předchozích životech zlobit, pak by se v tomto životě mohl kvůli tomuto zvyku snadno rozzlobit. Ostatní lidé se hůře rozhněvají, protože ve svých předchozích životech praktikovali trpělivost a milující laskavost. Vytvořili si návyk, který je opakem hněv a tak tyto pozitivní emoce vyvstávají v tomto životě častěji.

Nicméně, když říkáme, že existují prvky karma a zvyk, to neznamená, že se s tím nedá nic dělat. Můžeme nést zvyk hněv ale kvůli funkci příčiny a následku můžeme snížit naši hněv (účinek), pokud praktikujeme protijedy na hněv (způsobit).

Projekt Buddha naučené metody protipůsobení hněv a pro čištění negativ karma vytvořil hněv. Neexistuje tedy absolutně žádná omluva, že byste se tak narodili a nedá se s tím nic dělat. Nemyslete si: „Jsem jen naštvaný člověk. Nedá se nic dělat, takže všichni se mnou prostě musí žít a milovat mě.“ To je nesmysl!

Někdy se na naše děti chováme naštvaně, aby se chovaly. To se děje ze soucitu. Je to v buddhismu přijatelné?

Je pravda, že někdy, když se děti chovají špatně, může pomoci, když na ně důrazně promluvíte. Ale to nutně neznamená mluvit s hněv. Protože lidé špatně komunikují, když jsou naštvaní, pokud je vaše mysl plná hněv když mluvíte se svými dětmi, nemusí ani chápat, co udělaly špatně a co od nich očekáváte. Místo toho se snažte zůstat uvnitř klidní s vědomím, že jsou to jen děti a nedokonalé vnímající bytosti. Potřebují vaši pomoc, aby se stali dobrými lidmi. S motivací jim pomoci napravit jejich chybné činy. Možná s nimi budete muset mluvit důrazně, abyste jim sdělili svá přání. Například, když si malé děti hrají uprostřed ulice, pokud nemluvíte důrazně, pravděpodobně nepochopí, že by to neměly dělat, protože samy o sobě nebezpečí nevidí. Ale pokud jste pevní, budou vědět: "Tohle raději nebudu dělat." Na děti můžete být přísní, aniž byste se zlobili.

Někteří psychologové tvrdí, že je lepší uvolnit negativní emoce jako např hněv místo toho, abychom je drželi v sobě, protože to bude mít vliv na naše zdraví. Co na to říká buddhismus?

Myslím, že psychologové předpokládají, že se dají dělat jen dvě věci hněv. Jedním je to vyjádřit a druhým potlačit. Z buddhistického hlediska je obojí nezdravé. Pokud potlačíte hněv, stále tam je a to není dobré pro vaše zdraví. Pokud to vyjádříte, není to také dobré, protože byste mohli ublížit druhým a vytvořit negativní karma v procesu.

Buddhismus nás tedy učí, jak se na situaci dívat z jiné perspektivy a jak události interpretovat jiným způsobem. Pokud to uděláme, zjistíme, že pro začátek není důvod se vztekat. Pak není hněv vyjádřit nebo potlačit.

Když nám například někdo řekne, že jsme udělali něco špatně, obvykle si myslíme, že se nám ten člověk snaží ublížit. Ale podívejte se na to z jiné perspektivy a zvažte, že nám může poskytnout užitečné informace. Možná se nám snaží pomoci. Tím, že situaci vidíme tímto způsobem, se nebudeme zlobit. Jinými slovy, co tvoří hněv nejde ani tak o to, co ten druhý udělal, ale o to, jak jsme se rozhodli interpretovat to, co udělal. Pokud to interpretujeme jiným způsobem, hněv nevznikne.

Dalším příkladem je řekněme, že nám někdo lhal nebo nás oklamal. Přemýšlejte: „Toto je ovoce mého negativismu karma. V minulém životě jsem pod vlivem svého sebestředného postoje podváděl a zradil ostatní. Teď dostávám výsledek tohoto." Tímto způsobem, místo abychom obviňovali ostatní, vidíme, že příčinou toho, že jsme podvedeni nebo zrazeni, je naše vlastní sebestřednost. Není důvod se na ostatní zlobit. Uvědomujeme si, že naše sebestřednost je skutečný nepřítel. Pak budeme mít silné odhodlání už se tak nechovat, protože to víme sebestřednost přináší utrpení. Chceme-li být šťastní, musíme uvolnit sebestřednost, takže se k sobě nechováme tak negativně.

Jaká jsou antidota, kterým je třeba zabránit hněv od vzniku? Jak je jako laici aplikujeme v každodenním životě?

Ať už jste laici nebo klášterní, použití protijedů na destruktivní emoce je důležité. Musíme cvičit protijedy, které Buddha učil znovu a znovu. Poslechnout si jednu řeč Dharmy nebo meditovat jednou nemůže změnit mylné způsoby interpretace událostí a destruktivních emocí. Nyní není příležitost popsat různé protilátky do hloubky, takže vás odkážu na některé knihy, které vám pomohou: Léčení Zlost Jeho Svatostí Dalai Lama, Průvodce po a Bodhisattva's Way of Life (kapitola 6) od Shantidevy a moje kniha, Práce s hněvem.

Při trénování své mysli v trpělivosti považuji za prospěšné vzpomenout si na situaci z minulosti, kdy jsem se rozzlobil, měl špatnou vůli nebo jsem choval zášť k jiné osobě. Pak si vyberu jedno z protijed hněv a nacvičte si vidět tuto situaci s protilátkou Dharma. Začnu si tak léčit své negativní emoce z té minulé události a navíc získám zkušenosti s nácvikem protijedu a vidění té situace z jiného úhlu. Dělal jsem to často, protože jsem toho hodně držel hněv. Teď, když se ocitnu v podobných situacích, už se nezlobím jako dřív, protože jsem více obeznámen s protilátkami a je snazší je aplikovat ve skutečné situaci. V určitém okamžiku svého tréninku, protože jsem velmi dobře obeznámen s protilátkami, se ze začátku ani nebudu zlobit.

Existuje několik sloganů, které si pamatuji hněv začíná vznikat. Jedním z nich je: "Vnímající bytosti dělají to, co dělají vnímající bytosti." To znamená, že vnímající bytosti jsou pod vlivem nevědomosti, utrpení a karma a. Každá bytost, která je pod vlivem těchto zatemnění, bude dělat škodlivé činy. Je jasné, že živé bytosti jsou nedokonalé. Takže moje očekávání, že budou dokonalé, je naprosto nereálné. Když to přijmu, rozumím tomu, proč se tak chovají, a jsem soucitnější ohledně toho, co dělají. Jsou chyceni v tomto strašlivém vězení cyklické existence. Nevím, čím by měli trpět, a rozhodně jim nechci způsobovat další utrpení tím, že se vztekají. Držení tohoto velkého obrazu vnímajících bytostí uvězněných v cyklické existenci nám umožňuje cítit soucit místo toho hněv když jednají chybným způsobem.

Jak se můžeme naučit přijímat kritiku, aniž bychom se zlobili?

Pokud vás někdo kritizuje, nevěnujte pozornost tónu, slovní zásobě nebo hlasitosti jeho hlasu. Stačí se soustředit na obsah jejich kritiky. Pokud je to pravda, není důvod se zlobit. Pokud například někdo řekne: „Na tváři máš nos,“ nezlobíte se, protože je to pravda. Nemá cenu předstírat, že nemáme nos – nebo jsme neudělali chybu – protože každý, včetně nás, ví, že jsme ho měli. Jako buddhisté se musíme neustále zlepšovat, a proto bychom měli dát ruce dohromady a říct: „Děkuji. Na druhou stranu, když někdo řekne: „Na tvé tváři je roh“, není důvod se hněvat, protože se ten člověk mýlí. Můžeme to dotyčnému vysvětlit později, až bude vnímavý k naslouchání.

Můžeme přemýšlet na našich hněv kdy vzniká? jak to uděláme?

Když jsme uprostřed silných negativních emocí, jsme velmi zapojeni do příběhu, který si říkáme o tom, co se děje: „Udělal to. Pak to řekl. Jaké má nervy! Kdo si myslí, že se mnou takto mluví? Jak se opovažuje!" V té době nemůžeme přijímat žádné nové informace. Když je moje mysl taková, snažím se ze situace vymluvit, abych neřekl nebo neudělal něco škodlivého, čeho budu později litovat. Sleduji svůj dech a uklidňuji se. V tuto chvíli může být užitečné si sednout a soustředit se na co hněv cítí se jako v našem tělo a v naší mysli. Soustřeďte se jen na pocit hněv a vytrhnout naši mysl z přemýšlení o příběhu. Když jsme klidnější a dokážeme praktikovat protijedy, můžeme se vrátit a přehodnotit situaci z jiné perspektivy.

Trpělivost je opakem hněv a je velmi chválen v buddhismu. Ale někdy jiní využívají, když pěstujeme trpělivost. Co v takové situaci děláme?

Někteří lidé se bojí, že když budou laskaví nebo trpěliví, jiní toho využijí. Myslím, že špatně pochopili, co znamená trpělivost a soucit. Být trpělivý a soucitný neznamená, že necháte lidi, aby vás zneužívali. Neznamená to, že dovolíte ostatním, aby vám ubližovali a bili vás. To je hloupost, ne soucit! Být trpělivý znamená být klidný, když čelíte utrpení nebo újmě. Neznamená to být jako rohožka. Můžete být laskaví a zároveň pevní a mít jasný smysl pro svou vlastní lidskou důstojnost a sebehodnotu. Víte, jaké je v dané situaci vhodné a nevhodné chování. Pokud budete mít tímto způsobem jasno, ostatní budou vědět, že vás nemohou využít. Ale pokud se bojíte, vycítí váš strach a využijí toho. Pokud se velmi snažíte potěšit lidi a dělat, co chtějí, aby vás měli rádi, ostatní lidé toho využijí, protože vaše vlastní mysl je nejasná a připoutaná ke schválení. Ale když je vaše mysl čistá a trpělivá, je ve vás jiná energie. Ostatní se vás nebudou snažit využít, a i kdyby to udělali, zastavili byste je a řekli: "Ne, to není vhodné."

Je rozdíl v tom být naštvaný a být nenávistný?

Zlost je, když máme k někomu nával nepřátelství. Nenávist je, když se držíme toho pocitu hněv v průběhu času generovat hodně zlé vůle a přemýšlet, jak se pomstít, pomstít nebo ponížit toho druhého. Nenávist je hněv která se drží už dlouho.

Nenávist velmi škodí nám i ostatním. Kromě vytváření tolika negativního karma a motivuje nás k ubližování druhým, nenávist nás svazuje v neštěstí. Nikdo není šťastný, když je jeho mysl plná nenávisti a pomstychtivosti. Kromě toho, když jsou rodiče nenávistní, učí své děti nenávidět, protože děti se učí emoce a chování pozorováním svých rodičů. Proto, pokud milujete své děti, snažte se zanechat nenávisti tím, že odpustíte druhým.

v buddhismu, hněv je jedním ze tří kořenů zla, další dva jsou chamtivost a nevědomost. Co by mělo být naší první prioritou vymýtit jako součást naší duchovní praxe?

To hodně záleží na jedinci. Velcí mistři říkají, že bychom se měli podívat do svého nitra a zjistit, který z nich je silnější, co nejvíce narušuje naši mysl, a pak se na to zaměřit a snažit se to zmenšit. Pokud například vidíte, že váš zmatek a nedostatek dobrého úsudku jsou ze všech tří nejproblematičtější, pak zdůrazněte rozvoj moudrosti. Li připevnění, chtíč nebo touha jsou největší, pak nejprve pracujte na jejich zmenšení. Li hněv je nejškodlivější ve vašem životě, udělejte více rozjímání o trpělivosti, lásce a soucitu. Když klademe důraz na zmírnění jednoho postižení, neměli bychom zanedbávat aplikaci protijedů na další dva, když je to potřeba.