Ego, tibetský buddhistický pohled

„Ego“ je nejednoznačné anglické slovo s více významy a musíme si dát pozor, zda a jak jej v buddhismu používáme. Jeho původní, psychoanalytický význam odkazuje na část mysli, která je prostředníkem mezi živočišnými instinkty id, hodnotami superega a požadavky prostředí. Jako takové je ego neutrální psychologickou funkcí. Následně se v obecné společnosti „ego“ začalo vztahovat k já a později k domýšlivému a nafouknutému pocitu já. V buddhistických kruzích se toto slovo používá s pohrdavým významem, ale jen zřídka je skutečně definováno. Z této nejednoznačnosti vzniká mnoho nejasností.

Vezmeme-li „ego“ jako negativní konotaci, mohlo by to odkazovat buď na sebechápavou nevědomost, která je kořenem cyklické existence, nebo na sebestředný postoj, který nám brání rozvíjet nestrannou lásku, soucit a bódhičitta (altruismus) pro všechny cítící bytosti. Sebeuchopující nevědomost je nevědomost, která nejenže není jasná, pokud jde o skutečnou povahu osob a jevů (to znamená, že nemají nezávislou existenci), ale také aktivně nesprávně vykládají svou povahu, protože si myslí, že existují pod vlastní silou, nezávisle, ze své vlastní strany. Sebeuchopení nevědomosti je bráněno rozjímání na nezištnosti (anatta) a musí být odstraněn, aby bylo dosaženo jak nirvány arhata, tak plného osvícení Buddha.

Sebestřednost, na druhé straně není kořenem cyklické existence, i když jistě podněcuje naše hrubé znepokojivé postoje. Je to postoj, který si myslí, že naše vlastní štěstí je důležitější než štěstí všech ostatních. Ve své hrubé podobě, sebestřednost vidí naše vlastní obyčejné štěstí jako důležitější než štěstí druhého – nutí nás sáhnout po kousku koláče dříve, než ho někdo dokáže získat, tvrdošíjně lpět na svých názorech a uvíznout v pocitech viny. Sebestředný postoj ve své subtilní podobě usiluje o naše vlastní osobní osvobození od cyklické existence, aniž bychom byli soucitně zavázáni vést ostatní k osvobození. Sebestřednost musí být odstraněn, aby bylo dosaženo plného osvícení a je bráněno tím rozjímání o vyrovnanosti, lásce, soucitu, nevýhodách sebestřednost, výhody lásky k druhým a bódhičitta.

Můžeme se divit: „Proč tak vybíravě rozlišovat význam slova „ego“, když všichni víme, že je špatné a musí být odstraněno? Nerozlišujeme-li mezi sebeuchopující nevědomostí a sebestřednost, nebudeme schopni je identifikovat, když se objeví v naší mysli, ani na ně nebudeme schopni aplikovat správné protilátky. Protože chceme přemýšlet tyto rozdíly je zásadní.