Cvičení dharmy s bódhičittou

• Bódhicitta jako motivaci pro praxi
• Tři úrovně motivace
• Přemýšlení o laskavosti druhých, které je třeba kultivovat bódhičitta
• Dva aspekty cesty k praxi – zásluhy a moudrost
• Otázky a odpovědi
• Jaké praktiky nám umožňují současně pěstovat zásluhy a moudrost?
• Jsme skutečně prospěšní vnímajícím bytostem, když vytváříme bódhiccittu?
• Pokud máme omezené zdroje, můžeme stále generovat bódhičitta?

Bódhicitta a rozjímání (download)

Je pro mě velkou výsadou a ctí, že tu mohu s vámi mluvit. Napadlo mě dnes večer mluvit trochu o bódhičittě: jak to souvisí s naší rozjímání praxe a vše, co děláme v naší praxi Dharmy. Bódhičitta je aspirace dosáhnout plného probuzení, aby bylo co nejlépe prospěšné všem cítícím bytostem. Říkají, že je to jako krém z Dharmy. Jinými slovy, když stloukáte mléko, získáte máslo. Když stloukáte Dharmu, abyste získali skutečně dobré věci, bohaté věci, pak dostanete bódhičitta. Někteří lidé si myslí, že mít bódhičitta znamená, že děláte hodně sociální práce a jste vždy velmi zaneprázdněni denně aktivní službou vnímajícím bytostem. Sociální práce je jedním z projevů našeho záměru stát se probuzeným, ale není to jediné. Bódhicitta je motivace, kterou chceme mít, když ve svém životě něco děláme. Například, když děláme své domácí práce a recitujeme gatha, které s tím souvisí bódhičitta a prospíváme vnímajícím bytostem, ale činnost, kterou děláme, je možná zametání podlahy, mytí nádobí nebo něco podobného.

Bódhicitta je také motivací pro nás rozjímání praktikujeme, protože pokud se opravdu, upřímně chceme stát buddhy, abychom co nejúčinněji prospívali vnímajícím bytostem, pak musíme transformovat svou vlastní mysl, musíme osvobodit svou vlastní mysl od nevědomosti. Jak osvobodit svou mysl od nevědomosti? Provádíme meditace, jako je všímavost dechu, čtyři nastolení všímavosti, klid nebo šamatha, vhled nebo vipashyana. Různé buddhistické tradice mohou mít různé způsoby provádění těchto meditací, ale to je technický způsob provádění rozjímání. Motivací za prováděním těchto meditací pro nás jako praktikující mahájány bude bódhičitta.

Teď někdo řekne: „Ale všímavost k dechu je théravádová praxe a oni nemají bódhičitta.“ Ve skutečnosti jsou na tom prohlášení špatné dvě věci. Za prvé, meditace, všímavost dechu, čtyři stavy všímavosti, šamatha, vipašjana, to vše lze nalézt také v mahájánových písmech a jsou vyučovány v mahájánové tradici. Druhá věc je, že théravádová tradice má řadu učení bódhisattva praxe. To je něco, co mnoho lidí neví, ale Acharya Dhammapala, který žil v šestém století, shromáždil mnoho informací z písem Pali. Zajímalo by mě, jestli také četl některé ze sanskrtských písem. Nevím, ale možná. K vysvětlení napsal celý text nazvaný Pojednání o Paramis bódhisattva praktikuje a je z theravádové tradice. Jde mi o to, abychom se nepletli, když si mysleli, že s nimi cvičíme bódhičitta ale my děláme théravádu, protože v tom není žádný problém, není v tom vůbec žádný konflikt.

Jedna z knih, na kterých jsem měl tu čest být spoluautorem s Jeho Svatostí Dalai Lama, měl nárok Buddhismus: Jeden učitel, mnoho tradic, která vychází na Tchaj-wanu s dalším titulem. V procesu bádání a následného psaní této knihy jsem se naučil tolik o pálijské tradici i o pálijské tradici Sanskrtská tradice a jak se skutečně spojují tolika způsoby.

Proč je důležité, abyste generovali bódhičitta než uděláš své rozjímání sezení? Je to proto, že naše motivace, to už jistě víte, je nejdůležitější složkou jakéhokoli jednání, které děláme, a je to naše motivace, která určuje, zda je jednání ctnostné nebo ne. Pokud si jen sedneme přemýšlet aniž bychom vytvářeli jakoukoli motivaci, pak se musíme sami sebe zeptat: "No, proč to dělám?" Přicházím na sezení jen proto, že zazvonilo? Přijdu na sezení, aby se na mě učitel nerozčiloval? Přicházím na sezení, abych vytvořil něco dobrého karma takže budu mít dobré budoucí znovuzrození? Nyní je to považováno za motivaci dharmy, ctnostnou motivaci, ale je to také malá motivace, protože se týká nás samotných a našeho dalšího života. Když se nad tím zamyslíte, dobré znovuzrození je dobré, ale v samsáře jsme prováděli jedno znovuzrození za druhým a nikam nás to nedostalo. Je to jako jízda na horské dráze. Byli jste někdy na horské dráze – nahoru, dolů, vyšší sféry, nižší sféry.

V určitém okamžiku říkáme: „Jsem unavený znovuzrozením samsáry. Není na tom vůbec nic dobrého a já chci dosáhnout osvobození ze samsáry." Toto je motivace posluchačů nebo šravaků a pratyekabuddhů neboli osamělých realizátorů. To je rozhodně motivace Dharmy a ctnostná motivace. Akce, které děláme s motivací dosáhnout osvobození, povedou k našemu vlastnímu osvobození. Ale když na to myslíme a myslíme na všechnu laskavost, které se nám dostalo od jiných živých bytostí, je správné pracovat na svém osvobození a říkat: „Hodně štěstí všem? Doufám, že se tam dostaneš, ale půjdu sám“? Když si opravdu myslíme, že všechny živé bytosti byly v tom či onom životě našimi rodiči, že k nám jako k našim rodičům byly laskavé, pak by se nám zdálo velmi nevděčné pracovat jen na svém vlastním osvobození a zapomenout na všechny ostatní. Když si také opravdu myslíme, že vše, co v tomto životě máme, je díky laskavosti jiných živých bytostí, pak je nemožné ignorovat všechny ostatní a pracovat na svém vlastním duchovním osvobození.

Vzpomínám si, jak o tom jednou můj učitel mluvil. Vysvětloval ze své vlastní zkušenosti, jak vděčný ostatním živým bytostem za jídlo, které jedl. V té době meditoval v Himalájích poblíž Namche Bazaar a hlavním jídlem tam byly brambory. Brambory k snídani, brambory k obědu, brambory k lékovce, brambory ke svačině. Protože byl meditující, lidé ve vesnici, kteří byli docela chudí, ale pěstovali brambory, mu nosili brambory a nabízeli mu je. Řekl, že když skutečně přemýšlel o životech těch lidí, kteří mu nabízeli brambory: jak těžce obdělávali pole, jak velkým utrpením procházeli v mrazech, aby dělali venku manuální práci, a prostě všechno, dokonce i nošení brambor ze svého pole tam, kde byl. Řekl, že když někdo přišel a dal mu jen jednu malou bramboru, uvnitř té brambory bylo tolik energie od tolika vnímajících bytostí, že řekl, že je pro něj těžké brambory ani sníst. Cítil se tak spojený se všemi těmi ostatními živými bytostmi, že je musel vytvořit nabídka něco smysluplného.

Jak uděláme nabídka z jedné malé brambory, která ztělesňuje dřinu tolika vnímajících bytostí, v něco smysluplného? Uvaříme brambory a pak pokračujeme? Vezmeme si brambory a pomyslíme si: „Děkuji za nabídka já ty brambory, ale za posledních pár let jsem snědl tolik brambor, že je mi z nich vážně zle. Tenhle brambor je stejně starý." Řekl, jak by je mohl udělat nabídka smysluplné bylo jíst brambory s bódhičitta motivace. Bódhičitta, usilující o probuzení ve prospěch každé živé bytosti, je tak ctnostná, protože je nejvyšší aspirace a týká se každé živé bytosti, žádnou z nich nevynechává. Jestli jíte brambory nebo jestli si uděláte své rozjímání cvičit s bódhičitta, zásluhy, které vytvoříte, jsou znásobené bamiliony časů a stávají se velmi mocnými zásluhami, protože jste motivováni k nejvznešenějšímu cíli praxe dharmy a protože pracujete ve prospěch neomezených živých bytostí. Pokud opravdu rozumíte bódhičitta no, vidíte, že jíst brambory může být velmi záslužné. Ještě záslužnější je naše konání rozjímání praxe motivovaná bódhičitta.

Někteří lidé si myslí: „To zní hezky, ale proč bych měl pracovat pro všechny vnímající bytosti? Některé z těchto vnímajících bytostí jsou takoví hulváti. Dělají tolik škodlivých věcí. Začnou války, zabíjejí se navzájem. Proč bych měl pracovat v jejich prospěch?" Máte nějaké vnímající bytosti, které prostě nemůžete vystát? Ten člověk mi tak ublížil, že mu nikdy neodpustím! Jsme mezi přáteli, to si můžeme přiznat. Všichni jsme měli čas od času takové myšlenky. Jedním ze způsobů, jak se s těmito myšlenkami vypořádat a jak se jim postavit, je zapamatovat si, že i ten člověk, kterého nemohu vystát, byl ke mně také laskavý. Každý pracuje v nějaké práci a dělá něco, co udržuje fungování společnosti a protože společnost funguje, mám jídlo a oblečení a léky, mohl jsem chodit do školy, mám přístřeší. Všechno, co vím, přišlo, protože mě to naučily jiné živé bytosti. Baví mě zůstat tady s elektřinou, ale ani neznám lidi, kteří umožnili elektřinu v této místnosti. Mohla to být osoba, kterou nemůžu vydržet, o které si myslím, že je hlavní blbec. Když se na to podíváme, lidé nám možná ublížili, ale ve skutečnosti je pomoc, kterou nám poskytli při všech našich samsárských znovuzrozeních, prostě obrovská. Zdaleka to převyšuje jakoukoli újmu, kterou jsme utrpěli. To je důležité mít na paměti. Nemůžeme zůstat naživu bez pomoci druhých, takže k nám byli všichni laskaví.

Někdo řekne: „Možná by stálo za to pracovat pro vnímající bytosti. Ale všechny tyto aspirace, tato neotřesitelná rozhodnutí, tato slibuje které vytvářejí bódhisattvové, jsou naprosto nerealistické.“ Když nás můj učitel vede při generování bódhičitta, říká: "Musíte si myslet, udělám tuto akci ve prospěch každé a každé cítící bytosti a dovedu je všechny k úplnému probuzení sám." A když to řekl, pomyslel jsem si: „Dovedu všechny vnímající bytosti k probuzení sám? Nemohu s něčím pomoci? Nemohu vést všechny cítící bytosti k probuzení. Každopádně buddhů už je nespočet. Měli by mi pomoci." Není nereálné vytvořit takový druh aspirace. Nezáleží na tom, zda to dokážeme realizovat aspirace nebo ne, ale jen síla jeho generování znamená, že když máme příležitost někomu prospět, nebudeme váhat. A když bódhisattvové říkají: „Půjdu do pekelné říše a vyvedu každou jednotlivou bytost z pekelné říše,“ pomyslíte si: „To je trochu nerealistické“. Ale je jedno, jestli je to reálné nebo ne. Je výhodné to generovat aspirace. Protože když to budeme dál generovat aspirace když pak narazíme na někoho, kdo potřebuje pomoc, opět nebudeme váhat. Nezáleží na tom, jakou praxi Dharmy děláme, měli bychom ji dělat motivováni bódhičitta a nikdy bychom se neměli vzdát svého bódhičitta za každou cenu. Bódhicitta je opravdu vzácná a máme to štěstí, že jsme narazili na učitele, kteří ji vyučují.

Chceme-li se stát Buddhy, pak musíme zcela očistit proud naší mysli od trápících zatemnění a pak také od všech jemných zatemnění. Takže jsou tu dva aspekty cesty, které musíme procvičovat. Jedním z nich je metodický aspekt cesty. Další je aspekt moudrosti. Říká se, že stejně jako pták potřebuje k letu dvě křídla, praktikující dharmy, který se chce plně probudit, potřebuje metodu i moudrost. Takže aspekt moudrosti na cestě je to, co nám pomáhá pochopit prázdnotu, nesobeckost, překonat nevědomost. Takže když děláte například praxi vipašjany nebo meditujete o čtyřech aspektech všímavosti, vaším cílem je rozvinout moudrost a porozumění těmto čtyřem objektům, tělo, pocity, mysl a jevů. Musíme jim rozumět konečnou povahu, jak vlastně existují. Tím naplňujeme to, čemu se říká sbírka moudrosti. Sběr moudrosti je primární příčinou Buddhamysl. Takže to je jedno křídlo cesty, strana moudrosti.

Druhé křídlo je strana metody a zde je naše motivace tak důležitá. Můžeme udělat akci motivovanou k dobrému znovuzrození. Můžeme udělat stejnou akci, ale s motivací odřeknutí, chtějící se osvobodit od samsáry. Nebo bychom mohli udělat úplně stejnou akci s motivací bódhičitta, chtějící dosáhnout plného probuzení ve prospěch všech bytostí. Akce je stejná, ale tři různé motivace jsou motivace Dharmy. Metodický aspekt cesty pro nás, jako lidi, kteří se chtějí stát bódhisattvy, kteří následují cestu mahájány, pak metodický aspekt cesty je dělat vše motivované bódhičitta. Tam je ten druhý páramitas vstupte, praktikujte velkorysost, etické chování, statečnost nebo trpělivost. Sociální práce, kterou děláme ve prospěch vnímajících bytostí přímo v tomto životě, je součástí tohoto metodického aspektu cesty. Prostřednictvím metodického aspektu cesty pak naplňujeme sbírku zásluh. Sbírání zásluh je primární příčinou Buddha's formulář tělo. Vidíte tyto paralely, které stále přicházejí?

Máme například na straně metody, jednání v konvenčním světě a na straně moudrosti, rozvíjení porozumění konečné pravdě. Po metodické stránce děláme spoustu ctnostných činů a naplňujeme sbírku zásluh. Na straně moudrosti my přemýšlet na nesobeckosti a prázdnotě, konečnou povahu of jevůa naplň sbírku moudrosti. Na straně metody se to stává primární příčinou Buddhatvarová těla, rupakaya a na straně moudrosti se tato praxe stává hlavní praxí pro ně Buddhamysl, dharmakája. Vidíte, jak všechny tyto věci do sebe zapadají? Nebo si říkáte: "O čem to proboha mluví?"

[Konverzace v čínštině o termínech překladu]

Ctihodný Damcho: Chápu termíny, které volí, jako bližší dovedné prostředky. Na straně metody není vše dovedné prostředky nezbytně.

Ctihodný Thubten Chodron [VTC]: Ale blíží se to. Další otázky. Prosím, ptejte se, co chcete.

Publikum: Jaká je tedy metoda, kterou můžeme praktikovat a která nám současně umožňuje kultivovat zásluhy a moudrost, strana metody a moudrosti na cestě?

VTC: Udělat je oba společně, než uděláte své rozjímání na prázdnotě a nesobeckosti, generujete bódhičitta. Proč meditujete o prázdnotě a nesobeckosti a o čtyřech stavech všímavosti? Abyste se mohli stát a Buddha ve prospěch všech bytostí. To je jeden způsob, jak zkombinovat metodu a moudrost, takže děláte obojí současně. Dalším způsobem je, kdykoli děláte své každodenní činnosti nebo sociální práci, děláte to s a bódhičitta motivace, ale pamatujte si, že každý prvek v této akci je prostý vlastní existence, a přesto existuje nominálně. Řekněme tedy, že učíte třídu laikům. Vy generujete bódhičitta jako vaši motivaci před výukou třídy. Na závěr hodiny vy přemýšlet trochu o prázdnotě a nesobeckosti. Tím, že si budeme myslet, že to, čemu říkáme „kruh tří“, že v našem jednání existují tři věci, které existují na sobě navzájem závislé, a to znamená, že nemají vlastní existenci. Například tyto tři prvky, řekněme, že jste právě učili třídu. Tedy vy jako člověk, který třídu učil. Jste prázdní vlastní existence. Neexistuje žádné velké, které bych měl rád: „Učil jsem třídu“. Místo toho to, co nazýváme „já“, je něco, co vzniká v závislosti na a tělo, mysl, všechny naše podmínky a zkušenosti. Když to děláte, pak přinášíte moudrou stránku cesty. „Já“ jako ten, kdo to dělá, je prázdné a existuje závisle. Lidé, které učím, také nemají vlastní existenci, ale existují závisle. Třetí, činnost vyučování třídy, činnost jejich učení, je také něco, co existuje v závislosti na mnoha prvcích, a tak je prosté vlastní existence. To byla dobrá otázka.

Další otázky.

Publikum: V naší praxi generování bódhičitta. Například pokud právě jíme brambory a tvoříme bódhičitta tímto způsobem, ale ve skutečnosti neprospíváme přímo vnímajícím bytostem. Zda skutečně prospíváme vnímajícím bytostem, nebo musíme čekat, až dosáhneme určitých dosažení, pak jsme schopni skutečně prospět druhým.

VTC: Jednoznačně a Buddha může být přínosem pro ostatní více než kdokoli jiný, a proto se všichni snažíme být a Buddha. Než se stanete a Buddhaano, naše činy mohou být přínosem pro ostatní. Jíst brambory s bódhičitta je úplně něco jiného než jíst brambory připevnění. Nakonec jsou brambory v žaludku, to je v obou směrech stejné. Ale pokud se vám brambor dostal do žaludku motivován připevnění, pak jste vytvořili zápor karma. Mysl z připevnění je velmi malý a velmi úzký. "Podívej, někdo mi dal bramboru, protože jsem důležitý." Dali mi brambory. Mám tu nejkrásnější bramboru a je celá moje a nehodlám se o ni s vámi dělit. Tohle je moje brambora." Pak sníte brambory a celou dobu budete říkat: „Mňam, to jsou výborné brambory. užívám si to. Všichni ti chudáci, co nemají brambory, nemají takové štěstí jako já. Chudáci. Mňam mňam.”

Zatímco když jíte brambor s bódhičitta a recitujte pět rozjímání, které děláme před jídlem. Pamatujete si je? Recituješ je každý den, že? První čtyři nám pomáhají očistit naši motivaci a poslední, přijímám a jím toto jídlo, abych dosáhl úplného probuzení, to je bódhičitta motivace. Pokud budete jíst brambory s bódhičittaJste si vědomi laskavosti vnímajících bytostí, chcete tuto laskavost oplatit, rozvíjíte odvahu praktikovat bódhisattva cesta. Ale pak někdo řekne: "Stále jsi to ty, co jíš ty brambory." Jak to prospěje všem vnímajícím bytostem?" Kvůli bódhičitta motivace, vaše akce jíst brambory je tak ctnostná. Děláte to, abyste si udrželi své vlastní tělo naživu, abyste mohli praktikovat Dharmu. Praktikováním dharmy můžete získat moudrost, soucit a dovedné prostředky co nejlépe prospívat vnímajícím bytostem. Váš důvod, proč jíte brambory, je ten, že směřujete k buddhovství a to je neuvěřitelně prospěšné.

Možná teď neprospíváte přímo vnímajícím bytostem, ale to, co děláte, je, že shromažďujete zásluhy, abyste se stali Buddha. Když jste a Buddha, můžete prospívat vnímajícím bytostem tím nejskvělejším způsobem. Ještě předtím, když jste a bódhisattva, můžete rozšířit neuvěřitelný prospěch vnímajícím bytostem. A poté, co sníte brambory bódhičitta, máte takovou myšlenku: "Snědl jsem to, abych si udržel život, abych mohl prospět ostatním." Poté, cokoli, co můžete udělat, abyste někomu prospěli, budete dělat s velmi šťastnou myslí. Dává vám to nějaký smysl? Pamatujte, stát se a bódhisattva, později se stát a Buddha, musíme nashromáždit tolik příčin. Pokud dokážeme udělat i malé činy, uděláme to velmi mocně bódhičitta motivace, pak nám to opravdu pomáhá shromáždit příčiny buddhovství velmi rychle. Vsadím se, že vaše zdraví bude lepší, když sníte brambory bódhičitta než s ním jíst připevnění.

Publikum: Abychom mohli prospět vnímajícím bytostem, potřebujeme všechny druhy zdrojů, ať už jde o materiální, nebo o lidské zdroje. Jak můžeme v situaci omezených zdrojů stále vytvářet a jednat s nimi bódhičitta? Abych uvedl příklad, možná pracuji na projektu a nemám dostatek dobrovolníků, zatímco jiný tým má mnoho dobrovolníků, co mám dělat? Nebo možná mám mnoho dobrovolníků a oni ne, rozdám své dobrovolníky? Jak mohu pracovat v situaci omezených zdrojů bódhičitta?

VTC: V situaci omezených zdrojů můžeme vidět, jak snadno se objeví naše sebestředná mysl. „Dělám tento projekt, tento projekt je nejdůležitější v celém klášteře. A toto další oddělení má více dobrovolníků než já, to není fér!“ A: "Dokonce žádám lidi, aby dělali věci, oni to ani nedělají správně, nechají to všechno na mně." To se může stát, ne? Jak to transformujete pomocí bódhičitta je, v první řadě si myslíte: „Pokud mám omezené zdroje, má to něco společného s mými karma.“ Možná jsem byl v minulosti líný dobrovolník. SZO? Mě? Vždycky jsem ten nejlepší. No, možná jsem jednou za čas v minulém životě mohl být špatným dobrovolníkem a být naprosto nespolehlivý. To, co se mi děje, je přesně to, co jsem udělal ostatním. Není co vytknout. Pokud se mi výsledky nelíbí, měl bych raději přestat vytvářet příčinu.

V budoucnu bych měl být velmi nadšeným dobrovolníkem a pomáhat druhým. Místo toho, abyste žárlili na ostatní oddělení, která mají více dobrovolníků a „dobrých“ dobrovolníků, radujte se. Je úžasné, že na svých projektech umí kvalitně pracovat a mají na to prostředky. Jsem opravdu šťastný, protože cokoli dělají, přináší prospěch všem. Takže nemám všechny zdroje, možná budu muset pracovat trochu víc, možná budu muset pracovat trochu déle. Ale tohle je součást mého tréninku stát se a bódhisattva. Pokud mohu tuto práci dělat s radostí a myslet na všechny lidi, kteří budou mít z mé práce užitek, pak si tím vytvářím mnoho zásluh.

Posaďme se na pár minut. Tomu říkám trávení rozjímání. Sedněte si na pár minut. Přemýšlejte o tom, co jste dnes večer slyšeli. Zkontrolujte to. Zvláště si pamatujte důležité body, abyste po odchodu a v příštích několika dnech pokračovali v přemýšlení o něčem, co jste se dozvěděli z dnešního večerního proslovu a co bylo cenné pro vaši praxi.