V rozhovoru s ctihodným Thubtenem Chodronem

Jeffrey Po (JP): Ctihodný Chodron, dobré ráno vám přeji. Dodrželi jste klášterní slibuje za posledních 29 let. Lituješ?

Ctihodný Thubten Chodron (VTC): Vůbec ne. Myslím, že být vysvěcen a žít klášterní život byl to nejlepší, co jsem udělal. Cítím se velmi šťastný, že jsem se mohl stát a klášterní a trénovat v příkazy že Buddha založeno. Všechno, co jsem udělal konstruktivního, jsem udělal od doby, kdy jsem se stal a klášterní. Takže vůbec nelituji.

Podporuje náboženství univerzální harmonii?

JP: V článku, který jsi napsal v knize Setkání s buddhismemŘekl jste, že všechna náboženství jsou navržena tak, aby podporovala etické chování a pouta lásky mezi lidmi. Zdá se však, že dnes tento idealismus zdaleka není uskutečněn. jaké jsou vaše komentáře?

VTC: Zatímco učení náboženství může být prospěšné, obecně jsou lidé, kteří toto náboženství praktikují, nedokonalé lidské bytosti. Náboženské instituce jsou vytvářeny a provozovány těmito nedokonalými lidskými bytostmi, takže přirozeně budou existovat problémy. Někdo tedy může nevědomě vzít náboženství a udělat z něj „…ismus“, dogma, a pak ho použít k vytvoření vlastní identity. Připoutaní k tomu používají náboženství spíše k posílení než ke snížení svého ega. To nemá nic společného s čistým učením náboženství. Podobně, pokud lidé používají náboženství k vytváření rivality nebo atmosféry „já versus oni“, ve skutečnosti příliš dobře nepochopili principy svého vlastního náboženství. Všichni zakladatelé velkých náboženství mluví o důležitosti vzájemného respektu a laskavosti vůči všem ostatním. Je na nás jako na následovnících, abychom trénovali svou mysl a srdce, abychom vytvořili harmonii s ostatními.

JP: Mohl byste navrhnout nápravu této situace lidí, kteří používají náboženství k vytváření rivality nebo nesvárů?

VTC: Pokud je to způsobeno nedostatečným pochopením učení vlastního náboženství daného člověka, nápravou je správně tomuto učení porozumět. To závisí na studiu písem se spolehlivými učiteli jejich vlastní tradice. Spolehliví učitelé jsou ti, kteří uvádějí učení do praxe a kteří nedovolí sobectví, aby řídilo jejich životy. Transformace naší mysli prostřednictvím cvičení vyžaduje čas, takže musíme trénovat svou mysl a srdce důsledně, pilně a trpělivě.

Co je mezináboženský dialog a proč je důležitý?

JP: Na vašem webu jsem četl o vašem zájmu o mezináboženské dialogy. Vnímáte to jako něco smysluplného?

VTC: Ano, myslím si, že mezináboženský dialog je velmi důležitý. Zahrnuje poznávání jiných náboženství a povzbuzování lidí z různých náboženství, aby spolu mluvili a poznávali se jako lidské bytosti. Tímto způsobem zjistíme, že všichni máme podobné cíle, i když se naše filozofie nebo rituály mohou lišit. Smyslem mezináboženského dialogu není shodnout se na různých teoriích, ale být otevřený vzájemnému poznávání na základě přesných informací namísto fám a dezinformací, které se předávají z generace na generaci. Učení se, jak druzí praktikují, nám také může pomoci v naší vlastní praxi. Například během některých mezináboženských setkání jsem byl požádán, abych učil rozjímání ke křesťanům. Vysvětlil jsem způsoby, jak pracovat hněv a rozvíjet vyrovnanost, lásku, soucit a radost. Lidé to pochopili a ocenili to a používali to ve své vlastní duchovní praxi.

JP: Myslíte si, že během mezináboženského dialogu může být vhodné diskutovat a mluvit otevřeně o hlubších a citlivějších aspektech víry, jako je znovuzrození, Bůh nebo Alláh?

VTC: Myslím, že to záleží na lidech. Pokud jsou ochotní a otevření, může být vzájemné poznávání přesvědčení prospěšné. Učení se o názorech druhých by nemělo zahrnovat debatu a zpochybňování, ale jednoduše se učit, jak ostatní lidé myslí. Zjistil jsem však, že na mezináboženských setkáních je cennější mluvit o praxi a o tom, jak žijeme naše náboženské hodnoty v každodenním životě. Tento typ diskuse je osobnější a umožňuje lidem, aby se navzájem podporovali ve své praxi.

Je internet dobrý nebo špatný?

JP: Ctihodný, myslíte si, že obrovské množství informací souvisejících s buddhismem, které jsou dnes snadno dostupné na internetu, může méně kritické uživatele internetu spíše zmást než pomoci?

VTC: Doufám, že lidé, kteří používají internet, mají určitou moudrost a jsou schopni kriticky myslet. Měli by zkoumat kvalifikaci učitelů, jejichž učení je zveřejněno na webových stránkách. Dodržuje tento učitel dobré etické chování? Studovali a cvičili Buddhadharma rozsáhle? Jsou pokorní? Měli by zkontrolovat, zda je učení v souladu s obecným učením Buddha.

Ohledně vězeňské Dharmy

JP: Mohl byste uvést nějaké komentáře týkající se poradenských služeb pro vězně?

VTC: Velmi si vážím práce, kterou pro vězně dělám. Nikdy mě nenapadlo pracovat s vězni, ale napsali mi a požádali o pomoc. Psaní a rozhovory s nimi mi umožnily vidět je jako jednotlivce a podívat se za negativní nálepky, které jim společnost dává. Někteří vězni oceňují dharmu více než lidé mimo vězení. Protože si „sáhli na dno“, Dharma se pro ně stala velmi cennou a praktikují dobře. Je velmi dojemné být svědkem proměny, která se odehrává u mnoha vězňů, když se učí a uplatňují Buddhaučení jejich životů.

JP: Zdá se, že buddhismus oslovuje starší lidi. Jak přitahujeme mladou generaci?

VTC: Nepovažuji buddhismus za přitažlivý pro starší lidi. Zde v Singapuru přichází do učení mnoho mladých lidí. Chtějí se dozvědět o buddhismu a porozumět mu. Slyšel jsem lidi srovnávat buddhismus s křesťanstvím a říkali, že mládež přitahuje křesťanství, protože církve mají mnoho společenských funkcí. Pokud tito lidé preferují večírky, grilování a společenské akce, ať si dělají, co chtějí. Účel buddhistického chrámu je jiný. Nejde jen o společenské aktivity. Má lidem ukázat cestu z utrpení, naučit je cestě k opravdovému štěstí.

JP: Děkuji, ctihodný.