Být komunitou Dharmy

Byl jsem 10 let rezidentním učitelem v Dharma Friendship Foundation (DFF) v Seattlu. Jedním z mých cílů, kromě toho, abych lidem dobře porozuměl cestě k osvícení a přivedl je do rozjímání praxe, bylo vytvořit pocit společenství. Většina lidí na Západě touží po komunitě, ale nejsou si jisti, jak ji vytvořit. Mají také velmi naplněný život. Navíc někteří lidé mají určité váhání, zda být součástí komunity.

Jednoho dne mě jeden DFFer komentoval: „Když vím, že v pondělí večer nebudeš ve třídě, nechci jet celou cestu do centra přemýšlet. Obzvláště po dlouhém dni v práci si myslím, že můžu cvičit doma.“

Zeptal jsem se jí: „Víš přemýšlet tak doma?"

Vypadala trochu zahanbeně a zamumlala: „Ne vždy. Občas mě vyruší něco jiného, ​​nebo si řeknu, že si chvíli odpočinu a pak přemýšlet, ale obvykle se k tomu nedostanu.“

"Když to uděláš." přemýšlet doma, jsi tak koncentrovaný?"

Odpověď byla opět rozpačitá: "Ne."

Naši přátelé z Dharmy – lidé, kteří navštěvují totéž rozjímání skupina nebo centrum Dharmy, které děláme – jsou vzácné. Vědí a respektují o nás něco – naše duchovní touhy a aspirace –, co ne všichni ostatní v našem životě. Když jsme s nimi, naše praxe se stává pevnější. Povzbuzují nás a poskytují nám podporu, kterou potřebujeme, abychom mohli pokračovat na naší cestě.

Podobně posilujeme a radujeme se z této jejich zvláštní a vzácné části. Dominový efekt z toho se šíří mimo lidi, kteří tam jsou, protože každý z nás bere to, co dostává od komunity Dharmy, s sebou všem ostatním, s nimiž se setkáme.

Nemyslete si, že do centra nebo skupiny chodíte jen kvůli tomu, co z toho můžete mít. Dharma je o dávání. Cesta k osvícení je o péči o druhé. Sdílíme tedy svou energii s ostatními, když se připojíme ke skupině za účelem cvičení nebo diskuse. Máme čím přispět ostatním. Nemusí to být velké vhledy, ale prostě naše přítomnost, naše úsilí rozvíjet laskavé srdce a pracovat s naší myslí. Nepodceňujte to, co můžete nabídnout.

Jeden z mých učitelů řekl: "Naučíte se 25 procent z učení a 75 procent z diskuzí a praktikování společně se svými přáteli z Dharmy." V tibetských klášterech je vzdělávací program nastaven tak, aby maximalizoval prospěch ze sdílení Dharmy s ostatními praktikujícími. Studenti mají hodinu denně hodiny se svými učiteli a poté stráví několik hodin společnými diskusemi a debatami o učení. To je navíc k jejich skupinové modlitbě a rozjímání sezení. V průběhu staletí byl kladen důraz na praktikování a sdílení Dharmy společně jako skupina.

Analogie může být užitečná. Zameteme-li podlahu jedním pramenem trávy, trvá to dlouho. Zameteme-li koštětem, je rychle uklizeno. Když se skupina sejde za ctnostným účelem, každý jednotlivec se raduje a podílí se na dobru karma vytvořili jeho přátelé. To se stává mocným způsobem, jak vytvořit v našich životech spoustu pozitivního potenciálu.

Zamyslete se nad všemi skupinami, do kterých jste během života patřili nebo se jich účastnili. Návštěva fotbalového zápasu vytváří kolektivní energii resp karma s ostatními tam. Stejně tak být v armádě, chodit na hodiny ve škole, zapojit se do rodinných aktivit, pracovat v kanceláři nebo továrně. Kolik z těchto skupin má jako raison d'etre rozvinuté laskavé srdce? Jaké emoce a postoje ve vás vznikají, když se účastníte těchto skupin? Když se na to podíváme tímto způsobem, vidíme výjimečnost těch, kteří se sešli, aby se učili a praktikovali Dharmu. Tito lidé, stejně jako my, chtějí očistit svou mysl, rozvíjet své kvality a přispívat k blahobytu světa. Být s nimi je čest a požehnání.

Když cvičíme společně s ostatními, dáváme a přijímáme energii do cvičení, což usnadňuje soustředění. S přítelem jsme založili Dharma Youth Group na DFF pro teenagery. Během dvouhodinového setkání jsme spolu dvakrát meditovali a líbilo se jim to!! (Viděli jste někdy teenagera blaženého po vizualizaci Buddha? Dospívající nám řekli, že to pro ně bylo jednodušší přemýšlet společně jako skupina než sami doma, protože si navzájem dodávali energii, disciplínu a sebedůvěru.

Když jsem navštívil centrum dharmy v Mexiku, dvě ženy mi řekly, že se spolu scházejí třikrát nebo čtyřikrát týdně, aby cvičily. Někdy byl jeden nebo druhý zaneprázdněný nebo unavený, ale ona si pomyslela: "Moje kamarádka počítá s tím, že s ní budu cvičit, takže půjdu pro její prospěch." Poté, co cvičili, byli vždy rádi, že se dali dohromady, i když to někdy vyžadovalo určité úsilí, jen se tam dostat. Tím, že měli postoj, že si chtěli navzájem pomáhat, získali oba prospěch.

Dva přátelé v Portlandu po léta spolu meditovali po telefonu dvakrát nebo třikrát týdně. Domlouvají si plánované schůzky. Jeden volá druhého; pozdraví se a ubytují se a poté si nastaví motivaci. Když to udělali, položili telefon, takže během této doby nikdo jiný nemůže volat. Na konci stanoveného času zazvoní zvonek, zvednou telefon a společně věnují pozitivní potenciál. Kdykoli je vidím, vyjadřují své uznání a vděčnost za svého společníka Dharmy. Navíc je evidentní pokrok, kterého každý z nich ve své praxi dosáhl.

Společná diskuse o Dharmě vyjasňuje naše porozumění. Někdy si myslíme, že rozumíme určitému konceptu v Dharmě, ale když se nás někdo na něco zeptá, uvědomíme si, že naše porozumění není tak jasné. To je cenné, protože se učíme, kde posílit naši praxi.

Na druhou stranu si někdy myslíme, že nějaké praxi moc nerozumíme, ale když o ní diskutujeme s ostatními, překvapíme sami sebe a dokážeme jasně sdílet své zkušenosti a porozumění. Jindy se dozvídáme, že naši přátelé z Dharmy mají podobné pochybnosti nebo potíže a že nejsme jediní. Když máme ve své praxi problém a nediskutujeme o něm, naše mysl se často točí v kruzích a jsme ještě zmatenější. Pak si myslíme: „Jsem zmatenější než ostatní. Nemám žádný způsob, jak postupovat,“ a ztratit sebevědomí nezbytné pro úspěšnou praxi. Pouhé sdílení našich potíží nahlas s přáteli Dharmy v nás často uvolňuje napětí. Naši přátelé naslouchají bez posuzování, protože i oni čelí stejným výzvám. Pak spolu diskutujeme a sdílíme možná řešení a všichni odcházíme s novým nadšením.

Velká většina center dharmy na Západě nemá stálé učitele. Udržují je lidé, kteří spolu pravidelně cvičí, a návštěvy hostujících učitelů. Byl jsem hostujícím učitelem v mnoha centrech na Západě a vidím velký rozdíl ve výuce na místech, kde se skupina pravidelně schází, oproti místům, kde se lidé scházejí pouze na návštěvy hostujících učitelů. Lidé ve skupinách, kteří praktikují, se hluboce starají o dharmu. Vím, že něco z toho, co se naučí, uvedou do praxe, když tam budu. Je tu určitý pocit komunity a jako učitel vím, že moje skromná snaha pomáhat nezmizí do prázdného prostoru, až odejdu. Protože lidé v mezidobí cvičí společně, dáváme si s ostatními učiteli záležet na tom, abychom tyto skupiny každý rok navštěvovali.

Přijímání učení je výsledkem našich činů. Když skupina cvičí společně, jejich kolektivní energie a karma mají moc přivést tam učitele. Učitel je ochoten cestovat po celé zemi, aby učil v centru dharmy. Kdyby to centrum neexistovalo nebo kdyby tam nebyla skupina, která by společně cvičila, nikdo by pozvánku neudělal. I kdyby někdo měl, je nepravděpodobné, že jeden jedinec má dost pozitivního karma přivolat učitele dharmy na to místo. Učitelé s větší pravděpodobností podstoupí potíže s cestováním na místo, když vědí, že skupina opravdových praktikujících se dychtivě chce učit a bude praktikovat to, co se učí. Skupinová energie a kolektiv karma přitáhnout učitele na toto místo.

V některých centrech Dharmy, která jsem navštívil, lidé říkají: „Přicházíme sem, slyšíme učení nebo přemýšlet, věnovat a pak odejít. Mezi lidmi se moc nevyměňuje. Je chladno a nepřátelské.” Je mi smutno, když ta místa navštěvuji, a lidé tam také. Zejména v naší moderní společnosti, kde jsou lidé tak odříznutí a odcizení jeden od druhého, všichni hledáme smysl pro společenství. Chceme a potřebujeme mnoho lidí – nejen jednoho člověka – se kterými bychom mohli sdílet své životy. Potřebujeme vložit svou energii do vytváření vzájemného dávání a přijímání Dharmy s ostatními. Je chybné si myslet: "Když nepřijdu, nikomu ve skupině nebudu chybět." Ve skutečnosti je každý člověk důležitý; skupina je pouze soubor jednotlivců. Scházíme se, abychom jeden od druhého dávali, nejen dostávali, a když jsme nepřítomní, ostatním naše přítomnost chybí.

Na začátku retreatů často žádám lidi, aby mluvili o tom, proč na retreaty přišli, co by z nich chtěli dostat a co by chtěli dát. Poslední věta často lidi vyděsí. Málokdy si mysleli, že mají co dát. Málokdy uvažovali o tom, že z jejich přítomnosti mohou mít užitek i ostatní. Nevědí, že ostatním chybí jejich přítomnost, která přispívá k pohodě skupiny. Je důležité si uvědomit, že jsme na sobě vzájemně závislí: naše dobrá energie pomáhá druhým a jejich pomáhá nám.

To samozřejmě nijak nesnižuje hodnotu naší individuální praxe. Mít stabilní den rozjímání praxe se vyplatí. Nebo se můžeme rozhodnout vyhradit si každý den nějaký čas, kdy budeme tiše sedět, dostat se do kontaktu s tím, co se děje uvnitř, nebo číst knihu Dharma uvolněným a kontemplativním způsobem. Navíc tím, že jsme interaktivní součástí naší komunity Dharma, pomáháme budovat celý soubor příčin a Podmínky nezbytné pro rozkvět naší osobní praxe, a to jak nyní, tak i v budoucnu. Víme, že jsme spojeni s ostatními, kteří nám rozumí a podporují nás. Dáváme svou péči a přijímáme jejich.