Buddhistická praxe na Západě

• Jaká je role buddhistického mnišství na Západě?
• Existuje jednoduchá praxe, kterou můžeme každý den dělat, abychom dali svému životu větší smysl?
• Proč The Dalai Lama chcete, aby buddhisté znali všechny hlavní větve buddhismu, nejen jejich vlastní?
• Viděli jste pokrok u praktikujících dharmy v Rusku a co by pro ně bylo přínosné?
• Myslíte si, že soucit by měl být v tomto bodě hlavní silou v historii lidstva?

Rozhovor ctihodného Chodrona od ctihodného Tenpa (download)

Ctihodný Lobsang Tenpa (LT): Ctihodný, mohl byste nám prosím říci, jaká je role mnišství v buddhismu, jak je v současnosti praktikován na Západě?

Ctihodný Thubten Chodron (VTC): Historicky založení sanghase klášterní komunita, byla velmi důležitá pro zakořenění dharmy v kultuře a šíření dharmy, a to proto, klášterní komunita žije eticky příkazy a protože tvoří komunitu. Existuje konkrétní místo, kam se lidé ve společnosti mohou podívat a říci: „Ach, jsou lidé, kteří pěstují lásku a soucit. Jsou lidé, kteří pracují na své mysli." Takže to dává zbytku společnosti spoustu inspirace, vědět, že existuje skupina, kam mohou skutečně jít a cvičit společně s těmi lidmi.

Myslím, že klášterní komunita je příkladem toho, jak praktikovat také tím, že žije eticky příkazya ukazuje, že žít jednoduchým životním stylem je možné a být spokojený s jednoduchým životním stylem je možné. A myslím, že zvláště teď, když čelíme ničení životního prostředí a tak dále a nedostatku zdrojů, protože zdroje spotřebováváme, myslím příklad klášterní komunita žijící jednoduchý život bez tolika věcí, ale přesto spokojená, je velmi dobrým příkladem pro zbytek společnosti.

A pak také historicky, protože mniši nemají rodiny, mají více času studovat, cvičit, učit ostatní, a tak jsou hlavními těmi, kdo jsou zodpovědní za zachování Dharmy a její předání další generaci.

Takže teď na Západě je spousta laických učitelů, což je velmi dobré a myslím, že to lidem velmi pomáhá, a myslím si, že potřebujeme rovnováhu mezi laickými a klášterní praktikujících. Ale myslím, že mít komunitu dělá něco, co laická rodina nedokáže. Někdo je naštvaný, někdo potřebuje duchovní radu, nemůžete zaklepat na dveře domu svého laického učitele a říct „Potřebuji pomoc“, protože má rodinu a děti a všechno; ale když tu pomoc potřebuješ, můžeš jít do kláštera. Vždy tam někdo bude a naučí vás a povede vás.

Takže si myslím, že role klášterů je docela důležitá a dostáváme dopisy od lidí z celého světa, kteří nám děkují za to, že existujeme, a jen říkají, že jsou tak rádi, že ví, že existuje klášter a lidé cvičí.

LT: Děkuji mnohokrát. Naší další otázkou je, že mnoho lidí přichází buď k buddhismu, nebo k sekulární všímavosti s touhou po smysluplnějším životě. Existuje něco jednoduchého a praktického, co může každý z nás denně udělat, aby dal své existenci hlubší smysl?

VTC: Myslím, že cvičení čtyř nezměrných je to nejlepší, co mohou lidé udělat. Čtyři neměřitelné rozvíjejí lásku – přání, aby ostatní měli štěstí a jeho příčiny; za druhé, soucit – přání, aby bytosti byly osvobozeny od utrpení a jeho příčin; radost – přání pro ostatní a sebe nebýt odděleni od bez smutku blaho; a pak vyrovnanost – schopnost přebývat bez připevnění a hněv a zaujatost a předsudky.

Takže v buddhismu jsou čtyři fráze, které je vyjadřují ve velmi krátké formě, a myslím, že jejich každodenní recitování a meditace o nich je velmi užitečné. Ani ty nesedí formálně rozjímání pozici, jen sedět a rozvíjet tyto myšlenky ve své mysli, zvláště na začátku dne, aby nám pomohla nastavit naši motivaci pro den, pak to skutečně obrátí naši mysl k něčemu dobrému a ovlivňuje všechny naše vztahy během dne.

Dovolte mi přednést čtyři nezměřitelné, aby to lidé věděli.

Kéž všechny cítící bytosti mají štěstí a jeho příčiny.
Kéž jsou všechny cítící bytosti osvobozeny od utrpení a jeho příčin.
Kéž všechny cítící bytosti nejsou nikdy odděleny od bezbolestných blaho.
Kéž všechny cítící bytosti přebývají v klidu, bez zaujatosti, připevnění a hněv.

LT: Děkuji mnohokrát. Naše další otázka je tato: Proč Jeho Svatost Dalai Lama chcete, aby buddhisté znali všechny hlavní větve buddhismu, nejen jejich vlastní?

VTC: Jeho Svatost dnes hodně mluví o tom, že jsme „buddhisté 21. století“ a jedním velkým prvkem toho je vystoupit a skutečně poznat jiné budddhistické tradice s mnohem lepší komunikací, protože historicky byly různé tradice geograficky odděleny, byli jazykově odděleni, ale nyní, s moderní dopravou a IT, mají lidé příležitost setkat se a osvobodit se od velmi starých nesprávných stereotypů o jiných buddhistických tradicích.

A tak si myslím, že Jeho Svatost, když chce, aby lidé věděli o jiných tradicích, myslím, že to má několik důvodů.

Jedním z nich je, že nám to jako buddhistické komunitě, široké buddhistické komunitě, dává možnost mluvit jedním hlasem proti násilí, proti obchodování s lidmi, proti jakémukoli druhu korupce, jakémukoli porušování lidských práv, čemukoli, co ničí dobro- bytí ostatních. Dává nám to možnost mluvit jako jeden hlas o změně klimatu a nutnosti s tím něco udělat. Takže si myslím, že to dává dohromady buddhisty tímto způsobem.

Také, jako individuální praktikující, když se dozvíte o jiných tradicích, skutečně to pomůže vaší vlastní praxi. Opravdu to rozšiřuje a hodně pomáhá.

LT: Děkuji mnohokrát. Poprvé jste přišel a vyučoval zde v Rusku v 90. letech. Byli jste tedy svědky nějakého pokroku v praxi Dharmy a co by podle vás bylo prospěšné pro praktikující Dharmy zde udělat?

VTC: Když jsem poprvé přijel do Ruska, to bylo v letech 1995-96, abych učil, byl jsem někde v Moskvě. Ptali se mě, jestli umím číst budoucnost, jestli vidím létající talíře – víte, všechny ty mystické magické věci a samozřejmě vše, co jsem musel říct, bylo: „Nevím, ale mohu vám vysvětlit, jak vyvinout láska, soucit a moudrost,“ ale to lidi tolik nezajímalo, chtěli mystické magické barevné věci, které jsem jim nemohl poskytnout.

Takže, velmi naštěstí, vidím, že nyní dochází k velké změně, a to, co mě obzvláště inspirovalo zde v Rusku, je vidět, kolik mladých lidí se zajímá o dharmu a jen lidí, kteří se scházejí – všech věkových kategorií, ale hodně mladých lidí — a pak dobrovolnictví, pracovat společně jako skupina, zvát učitele, společně cvičit, nejen se něco naučit, vrátit se domů a zůstat sám, ale vybudovat buddhistickou komunitu, a to si myslím, že je opravdu úžasné.

LT: Děkuji mnohokrát. A poslední otázka je, že jste spoluautorem knihy o soucitu, která je v současné době překládána do ruštiny a poté by byla otevřeně vydána v tištěné i elektronické podobě, takže by mě zajímalo, zda máte pocit, že by se soucit měl stát hlavní hnací silou v historii lidstva v tomto bodě.

VTC: Ano, samozřejmě. Samozřejmě. A to je něco, co Jeho Svatost Dalai Lama zdůrazňuje také, protože soucit dává smysl našemu vlastnímu životu osobně a vytváří mír ve společnosti, a bez soucitu, pokud všichni hledíme jen sami na sebe, pak zničíme sebe i všechny ostatní, protože žijeme ve vzájemné závislosti svět, takže pokud se jen budeme starat o sebe, zatímco lidé kolem nás budou trpět, pak budeme obklopeni spoustou trpících lidí.

Trpící lidé nezůstanou zticha. Budou dělat hluk, dají nám vědět, že trpí, a to vytváří turbulence ve společnosti. Pokud se ale od začátku o sebe jako lidé opravdu staráme, protože všichni chceme být šťastní, nikdo z nás nechce trpět, tak předcházíme tolika společenským problémům. Tolik.

A vytváří mnohem stabilnější zemi. Když budou mysli lidí stabilnější, [budeme mít] lepší instituce ve společnosti. Takže si myslím, že soucit je absolutně nezbytný pro naše vlastní individuální blaho a pro blaho našich vlastních zemí a pro blaho světa – protože jsme teď tak propojeni, když se o sebe nestaráme, jak spolu budeme existovat? Musíme se starat jeden o druhého.