Volby, které děláme

V dnešním světě jsou miliony lidí, mezi které patřím i já, kteří jsou v současné době uvězněni v ústavech pro mladistvé, věznicích a věznicích. Většina z nás je vinna porušením zákona, někteří mnohokrát. Naše škodlivé činy vůči jiným lidem nás vedly k uvěznění.

Jak jsme se sem dostali?

Jak a proč každý z nás dosáhl v životě bodu, kdy si dal svolení ke spáchání trestného činu, jsou různé. Někteří z nás mohli pocházet z rozbitého domova, mohli být nějakým způsobem zneužíváni nebo žili v chudobě. Užívání drog nebo alkoholu mohlo být také faktorem, nebo nás možná přemohla chamtivost.

Mohu se podívat na svou vlastní minulost a vidět, že všechny tyto věci byly součástí mého života, když jsem vyrůstal. Čím to je, že někteří lidé, kteří prožívají podobné okolnosti, nevycházejí ven a nečiní druhým škodlivé činy, ale jsou schopni žít život smysluplným způsobem? Mám čtyři sourozence, kteří vyrostli ve stejné domácnosti jako já, ale nikdy neměli problémy se zákonem a všichni žijí zodpovědně.

Osobní volby

Věřím, že vše závisí na rozhodnutích, která každý uděláme jako jednotlivci. Nikdo mě nenutil spáchat zločiny, které jsem spáchal. Rozhodl jsem se udělat to, co jsem udělal. Nepřestával jsem přemýšlet o škodě, kterou jsem způsobil jiným lidem, dovolil jsem svou vlastní nevědomost, hněva chamtivost potlačit jakékoli pocity empatie nebo soucitu, které bych jinak pociťoval, kdybych nebyl zahalen do svých vlastních sobeckých tužeb.

Když ve svém životě budeme i nadále činit neuvážená a pošetilá rozhodnutí, může se toto chování zakořenit v našem charakteru a začneme si myslet, že ten člověk je tím, kým skutečně jsme, ať už je to zloděj, lupič, bankovní lupič, sexuální delikvent. , nebo vrah. Ve skutečnosti to však nejsme.

Přiznáváme škodu, kterou jsme způsobili

Ano, možná jsme provedli tyto škodlivé činy, ale nemusíme setrvávat v přesvědčení, že nemůžeme změnit své chování. Přemýšlet o sobě z hlediska zločinů, které jsme spáchali, jen pomáhá posílit negativní chování, které jsme projevovali v minulosti. Pro sebe jsem se musel zastavit a upřímně se podívat na to, jak jsem žil svůj život. Rozpoznat a přiznat si své škodlivé činy, byť jen pro sebe, může být obtížné a někdy děsivé. Naše ego se pokusí stát v cestě; můžeme chtít přejít do stavu popírání nebo minimalizovat své negativní činy vůči ostatním. Být upřímný o našich vlastních myšlenkách, pocitech a činech je obrovským krokem vpřed. Už nemuset skrývat nebo vymýšlet lži o našem negativním chování je velmi osvobozující. Otevíráme dveře k novému začátku v našich životech.

Ne každý v životě jde „po nás“. Musíme začít důvěřovat lidem, kterým skutečně záleží na našem blahobytu. Takové lidi jsem teď našel ve své rodině a v buddhistické komunitě. V tomto světě je mnoho starostlivých lidí; jen je musíme oslovit a dát jim nějakým způsobem vědět, že potřebujeme jejich pomoc.

Věřím, že se nám všem nabízí příležitosti k tomu, aby se pro nás staly pozitivní věci. Musíme mít trpělivost čekat a pracovat na těchto příležitostech. Dokud budeme nadále vytvářet pozitivní karma tím, že neděláme škodlivé činy a děláme vše, co je v našich silách, abychom byli ku prospěchu všem vnímajícím bytostem tím, že děláme ctnostné činy, pak žijeme své životy tak, jak máme.

Rozvíjení všímavosti

Lidé ve vězení pocházejí ze všech společenských vrstev, ne všichni jsme „kariérní zločinci“. Mnozí z nás měli legitimní zaměstnání, zakládali rodiny a snili o lepší budoucnosti. Někde jsme cestou udělali chyby, některé větší než jiné. Dovolili jsme pokušení překonat naši racionální mysl nebo jsme nedokázali ovládat naši hněv.

Přes rozjímání a všímavosti se můžeme naučit rozpoznávat myšlenky a pocity takové, jaké jsou – jen myšlenky a pocity. To, že je máme, neznamená, že na ně musíme reagovat. Tím, že zpomalíme svou mysl a nebudeme reagovat mimo hněv nebo strach, můžeme se naučit věnovat chvíli tomu, abychom reagovali vhodným způsobem, který je prospěšný pro nás i pro kohokoli jiného, ​​kdo je do situace zapojen. Můžeme se vzdát jakékoli myšlenky na pomstu, k ničemu hněv, nebo svéprávnost a myslet jasněji a soucitně.

Všímavost vyžaduje čas, aby se rozvinula. Poznání toho, že všichni lidé chtějí být šťastní a nikdo nechce trpět, mi pomohlo uvědomit si, že uplatněním tohoto principu mohu vidět každého v novém světle. I tady ve vězení chce každý jen štěstí a strávit tu svůj čas, aniž by musel žít ve strachu, že mu někdo ublíží.

Bylo by dobré, abychom se takto cítili i ve svobodném světě a uvědomili si, že utrpení ve svém životě nikdo nechce. Dnes jsem četl citát od ženy jménem „Poutnice míru“, která prohlásila: „Když v sobě najdeš mír, staneš se člověkem, který může žít v míru s ostatními. Modlím se, abychom jednoho dne všichni v sobě našli mír.

Myšlenky a emoce přicházejí a odcházejí. Musíme se na ně podívat a určit, zda jsou pro nás přínosem pro zdravý život, a to jak fyzicky, tak psychicky. Můžeme se sami sebe ptát: „Je to, co si myslím, pravda? a "Je to, co cítím, prospěšné?" Pokud to není pravda nebo prospěšné, pak musíme zastavit negativní myšlenky a pocity a použít pozitivní mentální protilátky, jako je soucit s druhými a se sebou samými, nebo se postavit do pozitivnější situace nebo prostředí a oslovit ostatní o pomoc. Můžeme být změnou, kterou se rozhodneme být.