Kritická, soudná mysl

Před několika dny jste mluvili o Snídaňový koutek bódhisattvy o kritická, soudná mysl. klášterní požádala o radu, jak se vypořádat s touto myslí, a viděla, jak je ponořena do negativního myšlení o ostatních ve své komunitě. Přemýšlel jsem o tom, co jste řekl, a myslím si, že to závisí na tom, co se míní pojmem soudit. Pokud neustále hledáme chyby a hnidopišme a rozpoznáváme to jako vzor v našich životech, pak ano, jak někdo řekl během diskuse, pohled na chyby druhých může být způsob, jak přestat se soustředit a rozptýlit abychom se nedostali do kontaktu se svými potřebami a/nebo svým nevhodným chováním.

Na druhou stranu se někdy můžeme snažit o upřímné hodnocení a zároveň se snažit vidět svou roli v dané situaci. Nedávno jsem byl například v pracovní situaci, kdy mi nabídli práci v malé firmě, kterou vlastnil můj bratr. Můj bratr cítil, že je můj šéf a že jelikož jsme byli sourozenci, mohl se mnou mluvit, jak chtěl. Byl ve velkém stresu (snažil jsem se to rozpoznat a mít s ním soucit) a neměl mnoho zdravých nástrojů, jak se se stresem vypořádat. Zlost je s ním skutečný problém a vybuchl by na mě, jeho rodinu a další. Usilovně jsem se snažil mít s ním trpělivost a několikrát jsem ho klidně požádal, aby se mnou mluvil uctivějším způsobem.

Když ještě nejsme Buddhové, musíme najít okolnosti, které vedou k našemu duchovnímu růstu.

Ale také musím uznat svá omezení a vědět, že navzdory skutečnosti, že jsem praktikující dharmy, nejsem Buddha přesto a potřebuji najít okolnosti, které jsou pro můj duchovní růst příznivější. Navíc další zaměstnanec v obchodě byl přítel mého bratra a ten chlap byl závislý na marihuaně. Každých zhruba dvacet minut vycházel ven, aby si dal šluk z hrnce (bez přehánění). Byl také velmi nejistý a neustále mluvil.

Znovu jsem se snažil být pro něj příkladem, mluvil jsem o uzdravení a pozitivních věcech, ale také jsem věděl, že není mou povinností ho měnit. Jediný, koho mám opravdu moc změnit, jsem já sám a způsob, jakým se k dané situaci stavím. A přesně to jsem udělal. Sečteno a podtrženo, moje upřímné hodnocení bylo, že ano, byly chvíle, kdy jsem věci zvládla lépe, ale je také pravda, že jsem potřebovala udělat změnu pro svou vlastní duševní pohodu a duchovní růst. Naštěstí se mi podařilo rozejít se bez nepříjemných pocitů a stále mám s bratrem dobrý vztah.

Při zpětném pohledu na situaci jsem zjistil, že jsem odsuzoval nejen bratrovu hněv ale také to, co jsem viděl jako neustálé chování v šatně (například homofobní a sexistické vtipy), do kterého se mě můj bratr a jeho kamarád snažili vtáhnout. Říkal jsem si: "Přál bych si, aby se tihle chlapi přestali chovat jako náctiletí pitomci!" a v jednu chvíli se jim o tom dokonce zmínil. Dokonce jsem je požádal, aby mě přestali zahrnovat do svých nezralých rozhovorů. Zjistil jsem, že moje vlastní reakce je velmi silná, pokud jde o odsuzující averzi vůči nim, a i když jsem nakonec udělal změnu tím, že jsem odešel ze zaměstnání, odsuzující averze je ta část, na kterou jsem se v sobě potřeboval podívat!