Cvičení ve vězení

Minulé úterý v práci jsem si stěžoval Ronniemu na lidi, kteří se nás snaží finančně využít. Když bylo hotovo, udělalo se mi špatně jak psychicky, tak i v žaludku. Věděl jsem, že jsem se mýlil, že jsem to udělal, a porazil jsem se za to.

Další den jsem byl zticha a Ronnie se zeptal, jestli jsem v pořádku. O dopolední přestávce jsem mu vysvětlil, že stěžování si nikomu neprospívá. Řekl jsem mu, že v dharmě správná řeč zahrnuje zdržení se drsné, pomlouvačné a lehkomyslné řeči. A tím vším jsem byl vinen. Rozuměl a myslel si, že jsem to řekl správně.

Už jste psal o stížnostech. Pamatuji si, že jste v jedné knize popsal, jak se cítíme ospravedlněni a ospravedlněni, když někdo uznává a souhlasí s naším zesměšňováním druhých. Je to pravda. Ale teď, když chápu, jak plýtvání a škodí ta řeč, je mi z toho špatně. Krok za krokem se budu zlepšovat ve své řeči

**
Stále zažívám hněv, ale obrovský rozdíl je v tom, že si to nyní uvědomuji a rychle toho pocitu lituji. Při diskusi o verši 31 „Vyhýbání se pokrytectví“ v 37 praktik bódhisattvů, poukazujete na něco, o čem jsem nikdy nepřemýšlel a neuvažoval. Tak moc mi záleží na osvobození druhých od jejich vlastního utrpení, tak se zajímám o to, být a bódhisattva a Buddha, že jsem ani neviděl, že musím napravit své vlastní chyby, než budu příkladem soucitu a moudrosti pro ostatní. Být k sobě upřímný, jsem podvržený Mickey Mouse bódhisattva. Potřebuji to vidět, podívat se do zrcadla na špínu na mé tváři místo toho, abych ukazoval na ostatní a snažil se pomáhat ostatním čistit. Jak jim mohu pomoci s úklidem, když jsem sám špinavý?

**
Někdy zažívám připevnění chválit, ctít a schvalovat. Je to zvláštní, protože když náhodou medituji nebo čtu něco prospěšného, ​​když kolem mé cely náhodou projde důstojnice, v tu chvíli se cítím jako na podstavci, trůnu, vysoké a pohodlné židli. Mám pocit, že jsem nějak lepší než ostatní lidé, kteří jsou se mnou uvězněni. Moje mysl říká: „Podívej se na mě. Jsem jiný. Nechovám se jako ostatní uvěznění lidé." V těch chvílích si uvědomuji, co se děje. Někdy si přeji mít smyslové postižení, jen abych se od nich osvobodil připevnění chválit a ctít. Dejte mi prosím nějaké tipy, jak to napravit.

**
Někdy mám pocit, že nepotřebuji studovat Dharmu, dokud se něco nepokazí. Ale to je hloupost. Chce to denně cvičit, aby ty špatné pocity nezačaly hned na začátku.

**
Mluvili jste o vizualizaci stejného scénáře s různými výsledky, protože jsme zvolili řadu možných akcí. Zrovna dnes jsem udělal něco, co to odráží. Na tomto táboře nesmíme sedět jen tak někde v hale čau. Každý stůl má čtyři místa a kdokoli jsme poblíž, když čekáme ve frontě na tác s jídlem, s tím sedíme. Nikdo nemá rád sedět u koncových stolů v sále čau, zvláště u sedadel zády k protijdoucím. Někteří kluci půjdou záměrně dále v řadě, jen aby neseděli u konečného stolu.

Dnes jsem viděl, že Teddy při chůzi s tácem zaváhal. Jeho přidělené místo by bylo na konci stolu zády k provozu. Spěchal jsem vpřed a řekl jsem mu: "Mám to, Teddy." V tu chvíli jsem s ním měl soucit a pomyslel jsem si: „Nemám tady nepřátele. Ale i když mě bodnou, tohle tělo by se nemělo držet."

Když jsem se posadil, důstojník přiměl Teddyho a mě, abychom se přehodili, protože viděl, že Teddy je přede mnou. Několik chlapů důstojníka proklelo, ale kdybych to cítil, zkazilo by to můj soucit hněv k němu. Tiše jsem seděl, modlil se a vychutnával si jídlo.

Jednou v minulosti jsem nenáviděl sedět u posledního stolu. Dokonce jsem vynadal důstojníkovi a jídlo jsem nesnědl, protože ten konkrétní den jsem nechtěl sedět na konci. Ten den jsem se vrátil do bloku a cítil jsem se hrozně. Seděl jsem, přemýšlel a říkal si: „Od této chvíle se budu rád obětovat pro druhé. Obejmu sezení na konci, abych uklidnil mysl ostatních.“

Každý stůl v čau má uprostřed černé namalované obrovské číslo. Před dvěma týdny byl člověk pobodán, když seděl a jedl u stolu 26. Policisté ani nedovolili vyčistit veškerou krev. Nechtěli, aby se plán krmení zpomalil. Když jsem šel kolem stolu a viděl kaluž krve na stole a na podlaze, bylo mi smutno. Bylo mi smutno za toho chlapa, kterému bylo ublíženo, a za toho, kdo ho napadl. Ukázalo se, že to byl jeden Crip, který pořezal a ubodal kolegu Cripa. Meditoval jsem a modlil se za tyto muže, aby byli osvobozeni od tak těžkého karma. Přemýšlel jsem o své vlastní mysli. Jak já mám soucit, přesto jsou tu ještě zbytky extrému hněv v mé vlastní mysli. Myslím, že se snažím změnit příliš rychle. Chci se teď osvobodit od hněv, chamtivost a nevědomost. Musím si připomenout, že to chce čas a cvičit, cvičit, cvičit.