Proč bych měl bojovat?

Ctihodný Thubten Chodron o KS: „Ve 20 letech byl uvězněn za násilný trestný čin a je ve vězení už asi 10 let. Měl rychlou povahu a často se zapojoval do bojů. On a já jsme měli mnoho diskusí o nutnosti bojovat, když byl někdo ve vaší tváři. Trval na tom, že je to nezbytné, jinak by byl neustále využíván. Tvrdil jsem, že si můžeme zachovat svůj smysl pro důstojnost a sílu a zároveň se odmítat nechat zatáhnout do boje.“

Jaká to doba, kdy jsem si procvičoval trpělivost s mojí starou cellií! Nejprve jsem si myslel, že jsme jako dva hrášky v lusku, ale rychle jsem zjistil, že i když se naše přesvědčení zdálo být navenek stejné, nebylo tomu tak. To, co jsem považoval za extrémní názor, byla ve skutečnosti jeho víra. Za druhé, je mu téměř 60 let a byl zavřený od svých 17 let, jen velmi krátké tři roky.

Naše zajímavá praxe trpělivosti a porozumění nepocházela ani tak z našeho vztahu, ale z toho, co slyšel od jiných lidí o mé nepříliš klidné minulosti. Takže okamžitě měl problém sladit, co mu lidé o mně řekli (pobodání a rvačky) a co viděl (jak tam sedím). Tohle všechno vyvrcholilo jednoho dne, když mi z ničeho nic oznámil, že se mě nebojí. To je zvláštní oznamovat to komukoli, dokonce i ve vězení. Řekl jsem mu: „Dobře! Nemáš důvod být." Nejsem si jistý, co si myslel, že jsem řekl nebo jak jsem to myslel, ale vzal to úplně špatně. Vyskočil a dožadoval se boje. Jen jsem mu řekl: "Ne." Proč bych měl bojovat s 60letým mužem, který byl zjevně v trvale změněném duševním stavu?

Ještě několik sekund nad tím funěl a pak si lehl zpět na postel. Další týden se to stalo každý den a každý den jsem mu řekl: "Ne, nechci bojovat." Jednou jsem se ho dokonce zeptal: "Proč bych s tebou měl bojovat?" Vyjmenoval všechny důvody, proč se mnou chtěl bojovat; hlavní bylo, že se mu nelíbilo, co jsem sledoval v televizi. (Každý máme svou vlastní televizi.) Řekl jsem mu: „Ne, to jsou důvody, proč se mnou chceš bojovat. Ale proč bych s tebou měl bojovat?" A tak mě nadával všemi myslitelnými způsoby a já znovu poukázal: „To jsou důvody, proč se mnou chceš bojovat. Ale proč bych s tebou měl bojovat?" V tu chvíli mu došel pára a lehl si.

To se opakovalo zapínat a vypínat, dokud jsem byl v cele. Ale v příběhu je toho víc. Když jsem s ním byl v cele, viděl jsem, jak se hloupě trápí, že se ho lidé snaží zneužít. Sledoval jsem, jak nenávidí všechno a všechny. Dokonce jsem viděl, jak ho jeho žena po 17 letech manželství opustila. Bál se, co řekne komise pro podmínečné propuštění, kam půjde, až vystoupí, a tohle všechno.

Viděl jsem někoho, kdo se blížil ke konci svého života plný nenávisti a utrpení, jak se zoufale snaží přijít na to, co to všechno znamená. Zlomilo mi to srdce. Nebylo snadné s tím žít, ale pro mě bylo mnohem jednodušší se s tím vyrovnat než pro něj. Když chtěl mluvit, poslouchal jsem. Když se chtěl rvát, zasmál jsem se a ke konci se zasmál i on a posadil se. Tu a tam, když mě vidí na dvoře, vždy zakřičí mé jméno a zamává a já mu zamávám zpět.

Ke konci bylo snazší se s tím vyrovnat, ale bylo tak hrozné vidět dalšího člověka takhle. Rozhodně to byla studie utrpení. Ale na začátku to byl trénink trpělivosti. Ne s ním, ale se sebou samým, protože jsem se musel naučit znovu přemýšlet o tom, co jsem si myslel.

Něco by se mi nelíbilo, ale on by to nenáviděl. Nikdy jsem neustoupil a on chtěl bojovat. Zpochybnil každou mou myšlenku pouhým dýcháním. Ukázal mi, jak moje ukvapené soudy o druhých často vedly k něčemu, co jsem nechtěl. Naučil jsem se, že nemusím mít na všechno svůj názor. Ukázal mi, že jen proto, že tě někdo vyzve, nemusíš ho porazit. A jak bych vypadal jako zmlátit starého muže kvůli ničemu?

Moje názory už pro mě nejsou tak důležité. Nemusím si bránit svůj trávník jako vzteklý vlk. Je v pořádku jen pokrčit rameny a usmát se. To vše jsem se naučil od muže, kterému všichni kolem říkají psychotik.

Nevím, jestli by to fungovalo pro všechny, ale pro mě to funguje. křičel jsem a křičel jsem ostatní, a kolo křiku se stále točí. Je to nudné a jsem unavený. Neříkám, že už nikdy nebudu bojovat, ale fuj, budu určitě zklamaný, když budu.

Takže ano, máte pravdu. Myslím, že moje praxe byla na náhorní plošině, ale když se podívám zpět na to, jak daleko jsem se dostal, mám pocit, že právě teď stojím na vrcholu. Takže budu pokračovat.