Působení ve věznicích v Mexiku

Jsem velmi rád, že jsem tu dnes s vámi a je mi ctí a výsadou, že se mohu podělit o to málo, co vím.

Abychom mohli začít náš společný čas, pojďme se na několik minut tiše posadit a sledovat svůj dech. Posaďte se rovně se sklopenýma očima, dejte si ruce do klína a pak si pomalu uvědomujte svůj dech. Nenuťte svůj dech dovnitř ani ven, ale nechte svůj dechový vzorec takový, jaký je. Jednoduše to pozorujte a prožívejte. Zaměřením na jeden jediný objekt, v tomto případě dech, se mysl ztiší a zjasní. Pokud vás však nějaká myšlenka nebo zvuk vyruší, jednoduše si toho všimněte a pak se vraťte k dechu. Tímto způsobem zůstanete v přítomném okamžiku. Vypěstujte si pocit spokojenosti: spokojte se zde sedět a dýchat. Nyní za to uděláme několik minut ticha rozjímání.

Než skutečně začneme, vygenerujme motivaci ke společnému naslouchání a sdílení, abychom mohli být přínosem pro ostatní živé bytosti.

Dovolte mi začít tím, že vám řeknu, jak jsem se zapojil do tohoto vězeňského programu. Nikdy jsem neměl v úmyslu dělat vězeňskou práci, ale vzal jsem si a slib být přínosem pro ty, kdo žádají o pomoc. V roce 1996 nebo 1997 jsem dostal dopis od vězněného člověka, který mě požádal o pomoc s jeho rozjímání praxe. Netuším, jak se dostal k mé adrese, ale odpověděl jsem písemně a po nějaké době jsem ho mohl navštívit ve vězení. Během této návštěvy jsem také mluvil s buddhistickou skupinou ve vězení. Mezitím to tento člověk řekl některým svým přátelům v jiných věznicích a ti mi také začali psát. Jedna věc vedla k druhé a nyní máme aktivní vězeňský program v klášteře, kde žiji.

Tento vězeňský program má mnoho součástí a lidé po celé zemi se dobrovolně přihlásili k pomoci. Mnoho vězněných lidí nám píše, sdílí zkušenosti ze svého života a my si dopisujeme s tolika z nich, jak jen můžeme. Také jim zdarma posíláme buddhistické knihy a darujeme knihy do kaplické knihovny ve věznicích. Nedávno jsme získali grant od Rotary klubu ve Spokane na podporu výroby sady DVD s 28 přednáškami, které jsem přednesl trénink myslianeb jak přeměnit nepřízeň osudu na cestu.

Vydáváme také newsletter, který obsahuje články napsané uvězněnými lidmi i buddhistické učení, a je zasílán všem, kdo nás kontaktují. Na webu thubtenchodron.org jsme vytvořili sekci, která zahrnuje spisy a umělecká díla uvězněných lidí.

Několik z nás z opatství chodí do různých věznic po USA, abychom navštívili uvězněné lidi, kteří nám psali. Pokud má vězení buddhistický resp rozjímání ve skupině, vedeme přednášky a učíme rozjímání v těch skupinách. Pokud věznice nemá pravidelnou skupinu, personál věznice nám zajistí přednášku pro ty, kteří se chtějí zúčastnit. Téma může být „Jak se vypořádat se stresem“ nebo „Práce s Zlost.“ (Jeden z mých studentů vyvinul program s názvem „Práce s Zlost“, který je zcela sekulární, ale založený na buddhistických technikách. Napsal také průvodce pro lidi, kteří program vedou, jak to udělat.)

Každý rok v opatství Sravasti děláme tři měsíce rozjímání na ústup v zimě a zveme uvězněné lidi, aby s námi absolvovali jedno sezení denně. Žádáme je, aby nám poslali obrázek, který do něj vložíme rozjímání sál spolu s obrázky dalších lidí, kteří se účastní „ústupu z dálky“. Pravidelně jim posíláme přepisy proslovů a učení během ústraní. Ústupu se letos zúčastnilo přes 80 uvězněných lidí. Říkají nám, jak užitečné je cítit se součástí komunity, která medituje společně, a jak moc jim prospívá, že jsou konzistentní rozjímání praxe.

V USA existuje řada buddhistických skupin vykonávajících vězeňskou práci. Síť Prison Dharma Network založil Fleet Maull, který strávil 14 let ve federálním vězení za obchodování s drogami. Další skupina se nazývá Liberation Prison Project, která dělá podobnou práci ve věznicích.

V této práci jsou některé základní principy, které podle nás rezonují u lidí ve vězení. Zde je důležité objasnit, že se nesnažíme nikoho obrátit. Protože někteří lidé považují buddhismus za náboženství a jiní za psychologii, přistupujeme k této práci velmi sekulárním způsobem. Tolik buddhistické rozjímání a psychologie platí pro každého bez ohledu na jeho náboženské přesvědčení. Naší motivací je sdílet to, co víme, aby z toho měli užitek i ostatní.

Naše praxe začíná rozjímání. Tibetské slovo pro rozjímání pochází ze stejného kořene, který znamená seznámit se nebo si zvyknout. Snažíme se seznámit s užitečnými a konstruktivními způsoby myšlení a cítění. Snažíme se vyvést naši mysl z přemítání o minulosti a budoucnosti se strachem, úzkostí nebo připevnění a zaměřit svou pozornost na ctnostný předmět v tomto přítomném okamžiku. Snažíme se také seznámit s pocitem klidu a míru v našich srdcích.

Většině z nás běhají myšlenky jako divoké. Máte také ten zážitek, když sledujete dech? Dokážete se soustředit jen na dech, aniž byste měli jiné myšlenky? Je to těžké, že? Je obzvláště obtížné trénovat mysl, aby se soustředila na dech, který se děje právě teď v přítomném okamžiku. Naše mysl je obvykle v minulosti nebo v budoucnosti. Máme vzpomínky na minulost, zlobíme se na to, co nám lidé udělali, cítíme lítost nad tím, co se stalo, nebo cítíme touhu znovu vytvořit to, co se stalo v minulosti. Díváme se do budoucnosti a stáváme se znepokojenými a úzkostnými, máme strach z toho, co se bude dít dál, zejména s ekonomikou, naší prací a našimi vztahy. Zasekneme se při vytváření příběhů v naší mysli; tyto příběhy pak vytvářejí emoce a my se zcela pohltíme věcmi, které se nyní nedějí. V tuto chvíli jsme skutečně velmi zřídka.

Nemůžeme však žít v minulosti a nemůžeme žít v budoucnosti. Jediný čas, kdy skutečně žijeme, je tento okamžik. Proces neustálého přivádění mysli zpět do přítomnosti, zejména prostřednictvím sledování dechu, nám pomáhá uvědomit si, že všechny naše myšlenky a emoce o minulosti a budoucnosti jsou prostě takové – jen myšlenky. Tyto věci se nyní nedějí. Jak udržujeme a rozjímání praxe, začneme mnohem jasněji vidět, jak funguje naše mysl. Když tuto praxi provádíme a rozvíjíme schopnost soustředit se na to, co je důležité, naše mysl se skutečně usadí.

Když navštívíme věznici, často budeme dýchat rozjímání nebo jiný rozjímání praxe. Díky tomu všichni vidíme, že máme místnost plnou laskavých, stejně smýšlejících lidí. Ale také si všimneme, že si občas vzpomeneme na něco, co se stalo v minulosti. Mysl o tom začne přemítat a rozčilovat se, rozčilovat se a být kvůli tomu opravdu zoufalá. Pak slyšíme zvonit tento malý zvonek na konci rozjímání a otevřít oči, abychom si uvědomili, že celá scéna, kvůli které jsme se tak rozčilovali, se odehrávala pouze v naší mysli. Tady to vůbec není.

Když aplikujeme učení, začneme si všímat a je nám zdůrazněno, že všechny tyto příběhy, které si vymýšlíme o minulosti, jsou věci, které si vymýšlíme a vytváříme ve vlastní mysli. Všechny jsou založeny na myšlence „Já jsem středem vesmíru“, protože všechny tyto věci o minulosti, které probíhají myslí, jsou všechny o MNĚ. Přemýšlíme o tom, co mi lidé udělali, jak to ke mně bylo nespravedlivé, všechno to utrpení, kterým jsem prošla. V určitém okamžiku se však absurdita stává velmi zřejmou – existuje planeta s téměř sedmi miliardami lidských bytostí a ten, na kterého téměř neustále myslím, jsem já sám. Pak se začneme ptát, zda je to skutečně přesný pohled na vesmír; jsme skutečně středem vesmíru, jak věří naše sebestředná mysl? Je všechno, co se nám děje, to nejdůležitější na celé planetě? Když se na to začneme dívat a pochopíme to, vidíme nevýhody této sebestředné myšlenky. Vidíme, jak motivováni touto sebestřednou myšlenkou přilneme k věcem. Pak krademe, lžeme, podvádíme a děláme lidem nejrůznější ošklivé věci, abychom dostali to, co chceme. Rozčilujeme se, když lidé dělají věci, které narušují naše štěstí, a pak s nimi slovně nebo fyzicky bojujeme, abychom je zastavili.

Nakonec začneme vidět, jak si sami vytváříme situace, ve kterých se nacházíme. U vězněných lidí začínají vidět, jak se dostali do vězení. To je velký posun, protože obvykle lidé ve vězení mají tendenci obviňovat ostatní ze své situace. Obvykle přicházejí do vězení extrémně naštvaní. Jsou naštvaní na ostatní lidi zapojené do zločinu, který spáchali, jsou naštvaní na lidi, kteří proti nim svědčili, jsou naštvaní na policii a jsou naštvaní na vězeňský systém. Když se zlobí, nedokážou převzít odpovědnost za svůj vlastní život, protože jsou příliš zaneprázdněni obviňováním druhých ze svých problémů. Jakmile začnou vidět, že je jejich vlastní sebestředné myšlenky motivovaly k jednání způsobem, který vedl k tomu, že jim byl čas konání, nemohou v tom pokračovat. hněv a vina.

Jeden z uvězněných lidí, se kterými pracuji, mi napsal krásný dopis o příčinách a následcích. Dostal 20 let federálního trestu, protože byl velkým drogovým dealerem v oblasti LA. Když jeho bublina praskla a byl přiveden, aby si odseděl svých 20 let, upadl do šoku. V jeho rozjímání začal se dívat na přítomný okamžik a zeptal se: „Jak jsem se sem dostal? Jak se můj život takhle vyvíjel?" Pak se začal ohlížet zpět a začal zjišťovat, že i v raném věku ho malá rozhodnutí postavila na jiné koleje, které vedly k dalším rozhodnutím a situacím, které ho nakonec vedly do vězení. Řekl, že i velmi malá bezvýznamná rozhodnutí, která byla učiněna bez velkého přemýšlení, měla ve skutečnosti velmi silné dlouhodobé výsledky. To ho probudilo, protože viděl, jak tuto situaci vytvořil, a uvědomil si, že pokud chce, aby byl jeho život jiný, musí se hned začít rozhodovat jinak. Také si uvědomil, že tato rozhodnutí nemohou být neustále založena na „já, já, moje a moje“, co já, co a co mám rád.

Jedním z velmi důležitých bodů při práci s uvězněnými lidmi je, že se od nich neodděluji. Nedívám se na ně jako plné hněv a chamtivost a vidím sebe jako bez těchto vlastností. Když se podívám na svou vlastní mysl, vidím, že moje mysl dělá totéž, co dělá jejich mysl. Mluvím o „nás“ ao tom, jak „naše“ mysli fungují, a vkládám se přímo do nich. To je velmi důležité, protože jakmile uděláme oddělení mezi „my a oni“ v domnění, že my to všechno máme pohromadě a oni ne, přestanou nás poslouchat. Když jsme arogantní, když se od nich oddělíme, hned si toho všimnou a propustí nás.

Dalším principem, který zavádíme při práci s uvězněnými lidmi, je to, čemu říkáme Buddha potenciál nebo, řečeno světským jazykem, vnitřní dobro. Jinými slovy, základní povahou našich srdcí nebo myslí je něco čistého. Nejsme ze své podstaty sobečtí. Možná jsme v životě udělali chyby, ale nejsme ze své podstaty špatní lidé. Můžeme mít spoustu připoutaností a spoustu chamtivosti, ale to nejsou naše vlastní vlastnosti. Můžeme mít odpornou povahu, ale není to tím, kým skutečně jsme. Jinými slovy, nemáme pevné osobnosti. Tyto chyby nejsou skutečnou povahou naší mysli. Existují protilátky, které umožňují eliminovat tyto nežádoucí vlastnosti. Naše základní povaha je jako otevřené nebe, zatímco nevědomost, hněv, připevnění, arogance a žárlivost jsou jako mraky na nebi. Je možné odstranit mraky a vidět čistou povahu oblohy. Je možné odstranit sužující emoce a vidět naši vlastní vnitřní dobrotu. To nám všem – a zvláště těm uvězněným – dává pocit naděje v našich životech a pocit sebedůvěry.

Většina lidí ve vězení postrádá platný pocit sebevědomí. Když mají pocit, že nestojí za nic a jejich životy jsou nepořádek, pak se to stane sebenaplňujícím se proroctvím. Na druhou stranu, když vidí, že nejsou identičtí se svými strádajícími emocemi – že tyto emoce jsou přechodné, podmíněné a založené na nesprávných způsobech nahlížení na věci –, uvědomí si, že je skutečně možné očistit a zbavit se těchto trápení. "Tyto trápení nejsem já." Nejsou tím, kým jsem já. Nejsou souhrnem mého života." Takové myšlení jim dává víru, že se mohou změnit a stát se takovým člověkem, jakým v hloubi svého srdce opravdu chtějí být. Jakmile mají pocit, že uvnitř je základní vnitřní dobro a nejsou totožní se svými trápeními, získávají pocit sebevědomí a smyslu života, který může věci skutečně změnit.

Souvisí s tímto pojmem vnitřní dobro resp Buddha příroda je potenciál pro lásku a soucit. Jinými slovy, všichni v sobě právě teď máme semena dalekosáhlé lásky a soucitu. Můžeme tato semena zalít, aby vyrostla a my se stali soucitnějšími. Mluvíme s uvězněnými lidmi o pěstování motivace k naplnění našeho nejvyššího duchovního potenciálu, protože chceme být co největším přínosem pro ostatní. Najednou to „chápou“ a jsou velmi nadšeni myšlenkou, že se jejich životy stanou užitečnými pro ostatní. Poskytuje jim vizi toho, čím se mohou stát a jak mohou přispět k blahu ostatních. To také zvyšuje jejich pocit sebevědomí, který je tak důležitý.

Také povzbuzujeme lidi, aby se naučili smát sami sobě. Humor je docela užitečný, když pracujeme na přeměně našich myšlenek a postojů, a zjistil jsem, že je velmi užitečný při předkládání těchto učení o přeměně naší mysli tímto způsobem. Musíme se naučit smát se sami sobě. Psychologicky je zdravé, když se můžeme podívat zpět na některé hloupé věci, které jsme si mysleli, a hloupé věci, které jsme udělali, a smát se místo toho, abychom se cítili tak provinile nebo utlačovaní. To nám pomáhá posouvat se vpřed konstruktivním způsobem.

Učíme také jakési rozjímání To je nazýváno čištění. Jak začínáme přemýšlet a podívejme se do sebe, vidíme, že jsme nebyli vždy malí andělé, ale dělali jsme škodlivé věci. V naší mysli vyvstává přání očistit veškerou zbývající negativní energii, která je výsledkem těchto škodlivých činů. Zde učíme uvězněné lidi jinému druhu zprostředkování, takovému, který zahrnuje vizualizaci. Představujeme si před sebou například světelnou kouli, která je podstatou všech dobrých vlastností, kterými se chceme stát. To může zahrnovat sebepřijetí, odpuštění sobě i druhým a soucit se sebou i s druhými. Pak v našem rozjímání identifikujeme a uznáváme své prohřešky a hluboce je litujeme. Dále si představíme, že světlo vyzařuje z této světelné koule, absorbuje se do nás a naplňuje nás tělo-mysli, aby byla veškerá energie ze špatných skutků zcela očištěna. Pokud nastane znepokojivá situace z minulosti, představujeme si ostatní lidi v této situaci kolem nás a světlo, které je naplňuje, pročišťuje jejich srdce a mysl a uklidňuje jakékoli špatné pocity. Můžeme si také představit, že jsme obklopeni všemi živými bytostmi a myslíme si, že toto blažené, očišťující světlo nás všechny naplňuje a zanechává nás klidné a klidné, bez viny, viny a zášti. Na závěr rozjímání, představujeme si, jak se koule světla rozpouští v nás a myslíme si, že se stáváme přirozeností všech dobrých vlastností, které chceme pěstovat.

Třetí typ rozjímání se nazývá kontrolní nebo analytický rozjímání. Tady vlastně přemýšlíme o konkrétním tématu. Například existuje mnoho různých technik k boji hněv. Existují různé způsoby, jak se na situaci dívat, takže si ji popíšeme jiným způsobem. Při tréninku mysli vidět situaci jinak zjistíme, že není důvod se tak zlobit. Pokud například vidíme, že ten druhý byl úzkostný a vyděšený, přestaneme mu připisovat přání nám ublížit a místo toho vidíme, že trpěl a dělal to, co dělal ve snaze být šťastný. Protože však byli zmatení, místo toho udělali něco škodlivého. Myslíme si: „I já jsem byl naštvaný nebo naštvaný a udělal jsem zbytečné nebo dokonce škodlivé věci ve snaze být šťastný. Vím, jaké to je." To dává prostor v naší mysli, abychom měli soucit se sebou samými a s druhým člověkem. Když je v naší mysli soucit, není pro něj místo hněv.

Tento typ rozjímání má mnoho společných bodů s psychoterapií a s anonymními alkoholiky. Reflektování našich životů a činů, spoléhání se na vyšší moc – na Buddha nebo kdokoli nebo cokoli, co je v souladu s něčí duchovní vírou – očistit naše špatné skutky a rozhodnout se pro změnu; to vše je podobné jako u 12 kroků.

Před několika lety, když jsem přijel na svou každoroční učitelskou návštěvu do Xalapy, zde buddhistická skupina zorganizovala několik návštěv vězení a několik členů skupiny jelo se mnou. Uviděli přínos a rozhodli se, že se vezmou ve vězení sami. Diskutovali jsme o tom, co by mohli dělat, a nyní šest až osm lidí z centra Xalapa Dharma provozuje v několika věznicích program s názvem „Emoční zdraví“. Je otevřena lidem jakéhokoli náboženství a lidem, kteří nevyznávají žádné konkrétní náboženství. I když je program založen na buddhistických konceptech a metodách, má nenáboženský charakter. Přeložili některé materiály z angličtiny a také vyvinuli vlastní materiály, které jsou vhodnější pro mexickou kulturu. Jejich programy byly velmi úspěšné, kromě vězněných osob se jich účastnili i někteří zaměstnanci věznic.

Toto byl stručný přehled naší vězeňské práce. Máme čas na pár otázek a diskuzi. Nestyďte se, protože je pravděpodobné, že existuje několik dalších lidí, kteří mají stejnou otázku jako vy.

Publikum: Jak můžeme mít přístup k vaší práci, abychom s tím mohli začít experimentovat?

Ctihodný Thubten Chodron (VTC): V Xalapě je buddhistické centrum, Centro Budista Rechung Dorje Dragpa. Můžete tam jít a začít se učit některé z těchto technik. Je nezbytné, abyste je udělali sami, než je naučíte ostatní. Možná budete chtít vytvořit skupinu lidí, zejména lidí, kteří pracují ve věznicích, a požádat lidi z buddhistického centra, aby vás poučili. Navštivte také můj web thubtenchodron.org, kde najdete učení a řízené meditace v audio, video a psané formě. Je tam poměrně rozsáhlý materiál.

Publikum: Jaké jsou různé druhy rozjímání?

VTC: Jeden se nazývá stabilizační rozjímání, a jeho účelem je pomoci nám zklidnit mysl a zvýšit koncentraci. Další rozjímání se nazývá analytický nebo kontrolní rozjímání kde přemýšlíme o některých učeních, ale velmi osobním způsobem a aplikujeme je na naše vlastní životy. To nás učí dívat se na věci v životě z jiné perspektivy, což mění naše emocionální reakce na ně. Provádíme také řadu vizualizačních postupů, které jsou velmi užitečné pro integraci některých věcí, které se učíme, ale spíše symbolickým způsobem. Někdy také recitujeme mantry, abychom pomohli soustředit se a očistit mysl. Pomocí všech těchto různých typů rozjímání je užitečné.

Publikum: Lze tuto práci vykonávat pouze s uvězněnými lidmi, kteří jsou duševně zdraví, nebo ji můžeme dělat s ostatními?

VTC: Lépe spolupracují s těmi, kteří nejsou psychotičtí nebo schizofrenní.

Moc děkuji, že jsem se s vámi mohl podělit. Opravdu si vážím veškeré práce, kterou děláte ve prospěch vězněných lidí. Je to tak neuvěřitelná příležitost, jak učinit náš život smysluplným a užitečným tím, že pomáháme druhým. Jedna z věcí, které jsem si všiml při práci s lidmi ve vězení, je, že se od nich vlastně učím víc, než učím. Takže jsem jim moc vděčný za to, co se mnou sdílejí.